pondělí 9. března 2020

Ukradené volby


Sněm Občanského fóra se 20. 1. 1990 dověděl, že 6. 1. schválil to, co 4. 1. na Radě OF prosazoval Z. Jičínský a co 5. ledna definitivně dojednal kulatý stůl „za přítomnosti rozhodujících politických sil“ (Národní fronty a Z. Jičínského). A že do toho nemá co kecat.

Minule jsem tu připomněl, jakým pokoutním kulatostolním jednáním se před třiceti lety, tedy v lednu a únoru 1990 připravoval nový volební zákon. V časové posloupnosti to tenkrát zkraje roku 1990 vypadalo takto:



a) Už koncem roku 1989 vypracoval Josef Vavroušek návrh na zavedení smíšeného volebního systému pro volby do federálního parlamentu. A to v rámci jím navrhované systémové změny federativního uspořádání (což se nestalo) hlavně proto, aby nedošlo k narušení česko-slovenských vztahů (což se stalo nejpozději 23. ledna 1990, kdy prezident Václav Havel předložil ve Federálním shromáždění s nikým nepředjednaný návrh o změně názvu státu, který akceleroval pomlčkovou válku).

b) 2. ledna 1990 se sešlo něco, co bylo později ve stanovách OF definováno jako „Rada KC“. Na této Radě se diskutovalo o novém volebním systému. Na tomto setkání zaznělo mnohé, „zatím podpora žádného návrhu výrazně nepřevažovala nad podporou návrhů ostatních".*

c) 4. ledna 1990 se ke stejné diskusi opět sešla „Rada KC“. Přítomni byli Zdeněk Jičínský, Petr Kučera a Karel Štindl, kteří prosazovali čistě poměrný systém, který by petrifikoval existující strany, zatímco trojice Ivan Havel, Pavel Nauman a Jan Štern st. byla pro systém, který by kombinoval poměrný systém se systémem většinovým. Ostatně poměrný systém kritizoval v té době kromě mne i prezident Václav Havel. (Jenže nám to bylo nakonec málo platné.)

První trojice tvrdila, že „pro první svobodné volby není hlavním cílem získat absolutní většinu, nýbrž vytvořit podmínky pro vznik pluralitního politického prostředí. Kučera současně konstatoval, že později bude možné volební systém změnit“*. Všichni jsme přitom věděli, že jaký si to uděláš, takový to máš. Změny se pak u kaprů v rybníce prosazují velice těžce. „Výsledkem setkání rady bylo rozhodnutí jejího sekretáře Ivana Fišery, který navrhl předložení obou těchto návrhů na sněmu 6. ledna s tím, že bude preferován volební systém poměrného zastoupení.“*

d) Jenže! Ještě před tímto sněmem OF proběhlo 5. ledna ono „setkání u kulatého stolu“, o kterém jsem referoval předminule. Dověděl jsem se o něm jen díky tomu, že jsem byl v té době účastníkem sněmu Hnutí za občanskou svobodu (HOS), kam přišel chartista a v té době už i kooptovaný poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění Ladislav Lis. Zatímco mladistvý historik Jakub Charvát (*1985) uvádí, že u tohoto kulatého stolu došlo jenom k dohodě o tom, jak se bude „vyvíjet diskuse o volebním systému“**, Lis nám tenkrát natvrdo řekl: „Už je rozhodnuto o poměrném systému“. S tím, že většinový systém si nepřáli komunisti. Oni si ho podle pozdějších svědectví nepřáli hlavně lidovci, ale odmítala ho i jakákoli další existující strana Národní fronty. Rozhodující nejspíše bylo, že si ho nepřál ani Zdeněk Jičínský, který zřejmě (?) u tohoto kulatého stolu zastupoval Občanské fórum.

Byli jsme tehdy značně překvapeni, protože jsme znali návrhy Josefa Vavrouška i názory Václava Havla. A vždyť by ani nemohl kandidovat Pavel Wonka! Ten roku 1986 provedl průzkum bojem, kdy se v nečekaném souladu s bolševickými zákony pokusil kandidovat ve volbách jako nezávislý kandidát – za což v důsledku zaplatil životem. Tehdy nás to natolik naštvalo, že jsme za HOS vyslali za prezidentem Václavem Havlem (dnes už mnou zapomenutého) badatele v existujících volebních systémech. (Stalo se tak nejspíše počátkem února roku 1990, kterého se podle historika*  účastnili Laco Szigeti, Ján Langoš, Marián Čalfa, Pavel Rychetský, Josef Vavroušek, Zdeněk Jičínský a Petr Pithart.) Ten Havlovi předvedl výhody smíšeného volebního zákona, jaký funguje například v Irsku. Havlovi se to líbilo, sám preferoval volby nezávislých osobností před stranickými funkcionáři. Jenže Jičínský ho prý „ukecal“. Později si na něj Havel trpce stěžoval, tenkrát v únoru jen kamarádům, později i ve svých memoárech „Letní přemítání“. Tam zpětně propagoval volební systém se silně většinovými prvky, nic však pro jeho zavedení nepodnikl! (Možná i po tom fiasku, které ve FS utržil 23. ledna.)

e) 6. ledna tedy proběhl 2. sněm OF, kde se (podle rozhodnutí Rady ze 4. ledna) měl probírat nový volební systém pro první demokratické volby. Podle historika Charváta šlo v tomto o „klíčové jednání sněmu OF“.* Nejdříve nastoupila skupina ústavních právníků ve složení Z. Jičínský, P. Rychetský, V. Mikule, J. Boguszak, která hustila do obecenstva výhody poměrného volebního systému. Volit se podle Jičínského mělo ve 12 až 15 poměrně velkých volebních obvodech. „Přestože myšlenka zavedení většinového volebního systému, propagovaná Václavem Havlem, měla ve vrcholných grémiích OF mnoho příznivců, na tomto sněmu vlastně žádný její zastánce výrazněji nevystoupil. Přesto většina účastníků sněmu odmítala Jičínského argumenty ve prospěch poměrného hlasování.“*

Za nikým nevolenou Radu KC OF v této chvíli vystoupili Petr Pithart, Petr Kučera a Ivan Fišera, kteří se postavili za Zdeňka Jičínského. Z neznámého důvodu (který by mohl objasnit snad jen nějaký protřelý manipulátor), zde nebyli přítomni jeho protivníci Ivan Havel, Pavel Nauman a Jan Štern st. (Anebo byli, avšak nebyli za Radu.) Ivan Fišera poté navrhl ukončení diskuse, což poněkud falírovalo s jeho slibem ze 4. ledna, že Sněmu budou předloženy oba návrhy. To se nestalo, takže se nehlasovalo. Načež se začali bouřit zástupci regionálních Občanských fór, kteří už byli nějakou dobu nasíření na novou totalitu pražského centra OF, které blahosklonně ignorovalo názory „venkova“, a tohle byla jen další kapka do jejich poháru hněvu. Brno prohlásilo, že už nehodlá nadále automaticky přijímat všechna rozhodnutí Koordinačního centra.

Jenže! Ještě na tomto sněmu byly schváleny Stanovy Občanského fóra, kterým se určilo pouze formální postavení sněmu. „Skutečnou moc rozhodovat o základních strategických otázkách dostalo do rukou užší
rozhodovací grémium - Rada KC OF. Teoreticky tedy i o stanovisku OF k volebnímu systému mohla rozhodnout Rada.“* (Toto politbyro bylo definováno teprve těmito Stanovami.)

Pročže si sněm vypustil rybník? Ale však to znám osobně z jiných podobných jednání v závěru existence původního HOS: Tak dlouho se vede jednání, až mimopražští musí odejít na vlak, a pak ještě tak dlouho, až se další část Pražáků odebéře za svými povinnostmi, a pak si zbylí vyčůránci schválí co chtějí – a podepíšou to jménem sněmu či konference…

Delegáti, nespokojení s plánovanou podobou nového volebního systému byli uchlácholeni, že se o něm bude jednat na dalším sněmu. Ale víte co?

Možná už víte.

f) 20. ledna na třetím jednání sněmu OF oproti slibu z minulého sněmu žádná debata neproběhla!!! Že vás to překvapuje? 

„Ačkoli se na Sněmu 6. ledna slíbilo, že definitivní návrh volebního zákona bude schvalovat Sněm 20. ledna, dozvěděli se delegáti Sněmu z tisku (!), že finální verzi dohodli zástupci politických sil u kulatého stolu.“ *** (Nedověděli se, že to bylo už 5. ledna ještě před předcházejícím sněmem.) „Petr Kučera pouze ve zprávě o činnosti Rady KC OF zmínil volební systém jako již rozhodnutou věc, která bude předložena v podobě volebního zákona do parlamentu a k »veřejné diskusi«… Petr Pithart hájil myšlenku jednání u kulatých stolů s tím, že v této době není většího cíle OF, než dosahovat kompromisů s ostatními politickými subjekty, aby nedocházelo k revolučním či násilným projevům ulice.“*** (Bez kterýchžto „projevů ulice“ v listopadu 1989, troubo, by nebylo sametovky a neměl byste neměl své funkce.) Mezi ty násilné projevy počítal pan Pithart zřejmě i projednávání na sněmu OF...

Takže sněm se 20. ledna dověděl, že 6. ledna schválil to, co 4. ledna prosazoval Zdeněk Jičínský a co 5. ledna definitivně dojednal kulatý stůl „za přítomnosti rozhodujících politických sil“ (Národní fronty a Zdeňka Jičínského). A že do toho nemá co kecat.

Způsob přijímání volebního zákona byl natolik perverzní, že debata o něm pokračovala ještě

g) 3. února na 4. sněmu KC OF. Na něm vystoupil se zprávou kontrolní komise Standa Devátý, standard korektnosti, jeden z mála, který dříve jako právník obhajoval disidenty. Ve své zprávě „poukázal na závažné nedostatky a chyby v organizačních i politických záležitostech: konstatoval mj. neprůhlednost finančních toků v OF, chaos v evidenci hmotného majetku, ale také obvinil radu KC OF z nedemokratických postupů a z porušování Stanov OF. Jako příklad takového jednání mu posloužil právě postup na přípravě volebního zákona.“***

(Svůj) návrh volebního zákona i (svůj) kritizovaný postup vedení OF obhajoval Zdeněk Jičínský, místopředseda Federálního shromáždění. Mazaně citoval Stanovy OF, „podle kterých nejzávažnější politická rozhodnutí může činit Rada KC OF, a Sněm nemá v této věci rozhodující slovo.“*** (No, tak ale ani Rada KC OF by neměla podvádět, přivlastňovat si majetek, šeredit s hotovostí a neplnit dané sliby, moulo profesore!)

A bylo hotovo. Chucpe na tom je, že ty stanovy byly schváleny minulým sněmem onoho 6. ledna, kdy se slíbilo, že o volebním zákoně se ještě bude jednat na příštím sněmu...

Jičínský na uchlácholení „nabídl, že po celý únor, kdy bude volební zákon projednáván ve FS, může probíhat veřejná debata o jeho podobě“.*** Tedy o tom, o čem již rozhodl nejpozději 4. ledna.

Ale víte co? Víte, že jo. Žádná veřejná debata se nekonala. Věřte, soudruzi straně! Věřte, soudruzi, Jičínskému!

Historik píše: „K této kritice se přidávala i některá média – především Občanskému fóru dříve značně nakloněné Lidové noviny.“** K tomu mohu říci jediné: První povolená kritika nedemokratického jednání Koordinačního centra při přijímání nového volebního zákona se v Lidovkách objevila až 14. února 1990  v tom mém minule zmiňovaném otevřeném dopise. A to poměrně krotká: 

„Sledujeme už od začátku ledna, že již tehdy bylo rozhodnuto o způsobu voleb, a že se rozpracovává jen jedna možnost. O tomto způsobu bylo rozhodnuto "rozhodujícími politickými silami," které ale svým kabinetním způsobem začínají připomínat spolupráci Národní fronty v roce 1946. Jsme zneklidněni, že se poukazuje na nedostatek času a přitom se plynoucí čas nevyužívá. Jsme zneklidněni, že KC OF nepředkládá jiné návrhy, než ty přednesené prof. Jičínským. Možná, že jeho analýza nejvhodnějšího způsobu voleb je správná, ale nepřesvědčil nás o tom v konfrontaci s jinými systémy.“

Nemusel nijak přesvědčovat. Už 5. ledna se domluvil s Národní frontou. Jeho návrh šel do pléna tak pozdě, aby mohl poukázat na nedostatek času a zcela tak vyřadil jakoukoli veřejnou debatu.

Ale to nebylo všechno!

h) Aktivisté HOS (ti, kdo zbyli poté, co většina členů hnutí odešla za státními funkcemi, stala se premiéry, ministry a poslanci, policejními prezidenty, členy BIS či vysoce postavenými úředníky) se scházeli v přidělené suterénní místnůstce v Amfoře v ulici 28. října, kde sídlila centrála Občanského fóra. Hnutí za občanskou svobodu bylo kolektivním členem OF, většina jeho původních členů byli chartisté a také aktivisté OF, takže jsme tam měli flek a možnost kontaktů. No a někdy po zveřejnění mého článku v LN jsem se na chodbě dověděl, že KF svolává setkání regionálních manažerů. V médiích o tomto plánovaném setkání nebyla zmínka. A byl jsem tam taky ofiš pozván, protože dotyčný věděl, jaké mám proti plánovanému volebnímu systému výhrady. Tak jsem tam šel, a jaké ale bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že je oněm manažerům předkládán nový volební zákon v paragrafovém znění. Aby se mohli připravit do voleb. A to ještě před tím,  než o něm měl jednat parlament!

Přednášející vysvětlovali všechny nuance nového zákona. Jen o jedné drobné možné změně se zmínili. O jediné, která ještě není jistá. Myslím, že to byla nejistota v počtu volebních obvodů, jestli se bude volit ve 12 nebo 15 volebních obvodech. A skutečně, později se o tomto – snad jako o jediném pozměňovacím návrhu – jednalo. Přičemž původně padlo ze stran poslanců několik desítek pozměňovacích návrhů. Které navrhovatelé nakonec stáhli, „aby se to stihlo“. Když už šel ten hotový zákon do parlamentu tak pozdě. (Záměrně pozdě!) On byl totiž znám termín voleb dříve, než byl schválen zákon. Měly proběhnout ještě před prázdninami, takže už začínaly hořet termíny. Volby vyhlašuje Předsednictvo Federálního shromáždění nejpozději 90 dnů před jejich konáním.

Termíny hořely zejména stranám, které se neúčastnily tohoto holportu. Nový zákon totiž stanovil, že „Kandidátní listiny pro volby do Sněmovny lidu a kandidátní listiny pro volby do Sněmovny národů mohou podávat politické strany. Kandidátní listiny se podávají nejpozději do 60 dnů přede dnem voleb… Ke kandidátní listině politická strana připojí: a) prohlášení, že má nejméně 10 tisíc individuálních členů nebo b) …petici požadující, aby tato politická strana kandidovala, podepsanou tolika dalšími oprávněnými voliči, kolik se jich politické straně nedostává na počtu individuálních členů.“

Svinstvo bylo v tom, že za „politické strany“ označoval nedávno přijatý (23. ledna 1990) zákon o politických stranách (15/1990 Sb.) ty, které byly podpořeny peticí s jedním tisícem podpisů, takže zákon o volbách byl v rozporu s předcházejícím zákonem. Ač nejsem právník, vidím v tomto porušení práva, anebo aspoň právního výrazu „legitimní očekávání“. No a hlavně primitivní, avšak účinné omezení politické konkurence.

i) Zákon byl nakonec přijat „tak, jak jsem ho 5. ledna domluvil s bratrstvem Kočičí pracky“ (virtuální výrok profesora Jičínského, tohoto exbolševického manipulátora), a to 27. února 1990 pod číslem 47/1990 Sb. Ve Sbírce zákonů vyšel v částce č. 11/1990 Sb., která byla vydána dne 1. března 1990, kterýmžto dnem zákon nabyl (společně s dalšími doprovodnými zákony) účinnosti.

Federální shromáždění ČSSR téhož dne vyhlásilo termín voleb do Federálního shromáždění, a to na pátek 8. června a sobotu 9. června 1990. Tedy za 99 dní. Nechtěná politická konkurence měla na sběr podpisů akorát 39 dní, tedy necelých šest týdnů. Stejně jsme se v HOSu tohoto předem ztraceného závodu zúčastnili. Byl to jediný možný výraz protestu proti podvodným praktikám nové moci.

Ale o tom až někdy příště.

Psáno a opisováno na Lužinách v pondělí 9. března 2020

PS: Ale stejně jsem byl nakonec rád, že volby vyhrálo Občanské fórum. Protože měl Václav Klaus po jeho rozpadu na jaře 1991 z čeho stavět ODS.

*Viz článek Jakuba Charváta pro dvouměsíčník Listy Jak jsme chystali první postkomunistické volby
**případně knihu Politika volebních reforem po roce 1989 od téhož autora (Grada Publishing a.s., 2013). Na internetu lze shlédnout  náhled knihy, případně si ji koupit.
***Pro zájemce o téma viz i disertační práci PhDr. Jana Bureše Občanské fórum v procesu tvorby českého stranického systému z 19. listopadu 2006.

Nepřipomínaná výročí:
Jak jsme přikázali KSČ
Svobodné volby!