 |
| Výstava německých Čech |
Grandhotel Zlatý Lev v Liberci otevřelo slavnostně Samo Jeho císařské a královské Apoštolské veličenstvo František Josef I. Hraniční přechod mezi NDR a ČSSR zase slavnostně otevřeli soudruh první tajemník ÚV KSČ a pan prezident republiky Antonín Novotný s chotí. Nebo ne?
Pokud dobře počítám, byl Franz Josef v Liberci celkem třikrát. Při své první návštěvě tohoto „hlavního města německých Čech“ po prusko-rakouské válce v roce 1866 se rozhlížel po svém českém království od Hradce Králové, přes Prahu a Turnov až do Liberce po válečných škodách, aby věděl, kam se mají směřovat dotace na obnovu. Podruhé dorazil v září 1891, kdy na něj spáchali pravděpodobně místní anarchisté atentát. Tedy pokusili se. Podminovali železniční viadukt v Horním Růžodole, avšak nálož vybuchla předčasně ještě v noci, když císařpanský vlak nocoval v Turnově. Franz Josef se tenkrát strašně rozzlobil. A křičel, že do Liberce pojede, kdyby to mělo být místo po kolejích po prknech! No, hlavně že ne na prkně. Nakonec koleje zasaženy nebyly, jenom byla mírně poškozena nosná zeď. A ještě před císařem pustili na trať těžký nákladní vlak, aby se ujistili, že viadukt vydrží. No vydržel, až do dneška.
 |
| Liberecké radnice- stará se zbourá, až bude nová |
Tato návštěva z roku 1891 byla spojena s pražskou Jubilejní výstavou, která byla postižena bojkotem německých vystavovatelů. Čeští Němci se tenkrát zlobili kvůli 11 bodům (punktacím) z roku 1890, které se snažily nastolit česko-německé vyrovnání. Na té výstavě se přesto musel Franz Josef ukázat, vždyť nad ní vzal patronát, tu nemohl vynechat. Akorát nepřijel na slavnostní otevření, až někdy uprostřed. Strávil pak v Praze celý týden, navštívil mnohé památky včetně Národního divadla (však na jeho stavbu věnoval 5 tisíc zlatých z osobního konta, a po vyhoření původní stavby dodal dalších 13 tisíc zlatek), otevřel svůj řetězový most přes Vltavu a tak. Jubilejní výstava byla koncipovaná jako zemská výstava, takže tam měly být zastoupeny všechny národy Země české. Ale když nebyli čeští Němci v Praze, tak Franz Josef, jakožto taky český král, musel jet své německé poddané v Čechách při té příležitosti na revanš navštívit alespoň do Liberce. Aby byla zachována tahle německočeská rovnoprávnost. A nějací cápci mu v Růžodole připravili to nepovedené přivítání.
 |
| Franz Josef jde ze Zlatého Lva |
Jenže nakonec tam nepřespal, i když o to ředitelství podniku tuze stálo. Císař si možná ještě pamatoval onen nezdařený atentát, co si pro něj nevěrní Liberečané přichystali při minulé návštěvě. Na noc se raději uchýlil do protějšího zámku k hraběti Franz Clam-Gallasovi, měl to jen přes ulici. Nakonec – hraběcí zámek je pro císařpána vždycky lepší než hotel, i kdyby byl grand. A to „slavnostní otevření“?
Ta výstava byla otevřena od května. Císařpán přijel až v jejím průběhu, aby zachoval jistou paritu ke své návštěvě Jubilejní zemské výstavy. Měsíc po jejím začátku! A myslíte si, že pan grandhoteliér čekal měsíc s prázdným hotelem? Ne, ten už mu dávno vydělával pěkné penízky. A při takové světodějné události si všichni majitelé hotelů samozřejmě patřičně zvýšili ceny za ubytování! Ostatně tak se to dělá (nejen) v Liberci podnes.
Prostě Zlatý Lev byl dávno otevřen, ale když už se tu nachomýtl císařpán, tak ho mohl otevřít ještě navíc „slavnostně“.
A v březnu 1967 zase slavnostně otevřel nový hraniční přechod soudruh první tajemník ÚV KSČ pan prezident Ant. Novotný. A to ve vzorném pohraničním městě Varnsdorf. Jak je možno přečísti si zase v análech města. Stalo se tak v pátek 3. března, kdy soudruh Novotný s chotí navštívili Varnsdorf u příležitosti 20. výročí slavné varnsdorfské stávky. Prohlédli si výrobu sametu a manšestru v nár. podniku Velveta. Soudruh prezident pobesedoval se soudruhem ředitelem i dělnicemi o výrobních, vnitropolitických a některých mezinárodně politických otázkách. Pak přejel na MNV, kde se setkal s dosud žijícími pamětníky oné stávky a rozdal jim pamětní listy. Pak se vrátil do Velvety, kde odhalil pamětní desku, jež bude připomínat nám i budoucím, že o tento závod svedli pracující celého Varnsdorfska úspěšný boj s buržoasií. Jejich revolučnost se navždy zapsala do dějin. Soudruh Novotný pak promluvil k velkému shromáždění na místním náměstí 25. února, kde si právě před 20 lety deset tisíc pracujících vynutilo odchod fabrikanta Emila Beera.
Když jsem si tohle četl v archivním Rudém právu ze soboty 4. března, kde to bylo na titulce, tak mi to nějak neštymovalo. Jak to, že dělníci vyhnali fabrikanta na začátku března – ale roku 1947? Když Průserný Únor proběhl až o rok později? Hledal jsem a našel:
Továrník Beer utekl před Hitlerem těsně před podepsáním Mnichovského diktátu už v září osmatřicátého. Byl chytřejší než můj židovský dědeček a jeho dva liberečtí bratři, kteří utíkali až po podepsání Mnichovské smlouvy. (Táta mi k tomu navíc řekl: „Vždyť jsme chtěli bojovat!“) Naši se totiž pohybovali ve své české bublině Rochlic a Horního Růžodolu, a jako Čechy nás brali i liberečtí Němci. Jenže Beer byl tehdy svými německými sousedy brán v osmatřicátým už jakožto Žid, vždyť byl členem místní židovské obce a přihlásil se k židovské národnosti. A jakožto Němec více rozumněl Hitlerovi a měl větší přehled, co se v Německu dělo Židům po vyhlášení Norimberských zákonů v dubnu třiatřicátého. Takže se nezastavil v Praze jako naši, ale včas zmizel v Anglii. Podařilo se mu převést peníze, ale továrnu si holt vzít s sebou nemohl. A tak mu ji Němci sebrali. I s vilou a pozemky.
Přesněji: „Prodal“ ji sousedovi Eichlerovi. Za poloviční cenu. A ten mu ji do Anglie splácel až do února 1940. Jako Němec Němci.
Beer tedy v Anglii nouzí netrpěl, navíc měl v Manchesteru (kde jinde?) další tkalcovnu. Po válce byla Eichlerovi varnsdorfská firma zabrána československým státem jakožto německý majetek a jako všechny takové majetky byla zaparkována ve Fondu národní obnovy. Beer se v pětačtyřicátém vrátil a řekl si o navrácení majetku, který jako Žid vydal pod nátlakem síly. A zatím byl ve své bývalé firmě alespoň zaměstnaný. Jeho žádost se táhla různými soudy, až nakonec 3. března 1947 bylo vydáno předběžné opatření o vydání toho majetku do jeho rukou. Jenže to se zas nelíbilo závodnímu výboru ROH, který ovládali komunisti, a Beera ze závodu ručo vyvedli. Proběhla ta slavná předzvěstná stávka a srocení lidu, načež okresní soud zasedal znova a rozhodl, že jde o právoplatný konfiskát. A tak firmu Beerovi jako Němci zase sebrali. Že se nezúčastnil aktivně odboje, takže pro něj neplatí výjimka z Benešova dekretu.
No samozřejmě mu to komunisti sebrali jako Židovi! Nějaký místní Kojzar pak psal, že „nebyl Žid jako Žid“, ti „obyčejní“ neměli peníze na útěk do zahraničí. Republiku včas opustili pouze židovští fabrikanti a bankéři. A krom toho byl Beer Němec.
Tak nejdřív se tady sebraly majetky Židům, pak Němcům, pak židovským fabrikantům, pak všem fabrikantům a všem živnostníkům až do posledního ševce – a pak nakonec prostřednictvím měnové reformy úplně všem.
No dobře. Ale! V tom Rudém právu z března 1967 se vypočítávalo, které všechny kulturní akce soudruh Novotný (s chotí) ve Varnsdorfu vymetal, jaké tam měl projevy a co měl k večeři, a přitom tam není o tom hraničním přechodu ani slůvko! Není tam jediné písmenko o jeho slavnostním otevření. Ani v následující den, kdy se soudruh pr. vrátil do Prahy, kdež přijímal nějaké delegace kolchozníků z Burundi Urundi.
Co mi na tomhle neštymovalo: O vybudování varnsdorfského pohraničního přechodu za milion osm set tisíc jsem si přečetl už v Rudém právu – ze středy 29. června 1966 na druhé stránce, takhle uprostřed. Zpráva pochází z 28. června, chválí brigádníky, kteří v rekordním čase dostavěli onen přechod. A výbojkové osvětlení. A kiosk s upomínkovými předměty. Parkoviště, terasu. Staročeskou hospůdku. Jsou tu i toalety se sprchovými kouty!!! Bylo těsně před LVT (Libereckými výstavními trhy) a pamatuju pak ty německé vyžírací nájezdy na Liberec. Ant. Novotný dorazil dávno po hordách dederónů, kteří k nám už skoro rok jezdili pro jídlo a textil. A my k nim zase pro superlevné foťáky a optiku znárodněné firmy Carl Zeiss Jena.
Takže to se pak jen dopsalo. Že přijel prezident otevřít nový hraniční přechod. Aby to bylo pro historii patřičně slavnostní. Jakoby přijel sám císařpán.
Jenže císařpán ten Grandhotel skutečně otevřel, slavnostně, i když se zpožděním. To první tajemník Strany Antonín Josef Novotný, nositel Řádu budování socialistické vlasti, Řádu Klementa Gottwalda, Řádu Nilu a Československého válečného kříže 1939, zakladatel KSČ nejspíš ani nevěděl, že ve Varnsdorfu nějaký přechod vůbec je.
Inu, vývoj se nezastavil, a dnes se slavnostně otvírají čtyři kilometry dálnice, které se hned musí zavřít kvůli zvlnění nebo sesuvům půdy…
Pěkné prázdniny přeje z Lužin
\ :-) Šaman
PS: Dokumenty vybrány z archivu, který jsem si pořídil k napsání sci-fi románu z Liberce 20. století. Já na tom dělám - nedělám, zase jsem popáté asi začal. Musím v něm některé věci zamlčet či upravit, aby byla realita uvěřitelná alespoň jako scifárna…
