Minimální mzdy v osmadvacítce nebyly stanoveny v Dánsku, Švédsku, Finsku, Rakousku, Itálii a na Kypru. Jinak byly v té době v EU dosti rozdílné: Extrémně bohatí chudí se nacházeli v Lucembursku, kde minimální mzda páčila 2049 €. (To nepřepočítávej.) Šest nejvyspělejších zemí mělo minimum kolem 1500 € za měsíc. Jako nejbohatší chudá jižní stará země se jevilo Španělsko (860 €), v závěsu se umístilo jako nová východní nejbohatší země Slovinsko (840 €). S asi sedmi stovkami se spokojil zbytek jižního křídla původní EU. Noví východňári zůstali vzadu s minimálním s minimem kolem pětistovky (plus 50 minus 100, Češi se radovali z 13.350 Kč/ 534 €). Extrémně chudé zůstávalo Bulharsko s pouhými 260 eury za měsíc. Přitom v hodinové mzdě jde ještě o větší rozdíl - západňári mají nižší objem pracovní doby. (Inu "slušný život" je vskutku pojem tuze relativní.)
V prosinci 2019 nastoupila světová pandemie Covidu-19. Na podzim 2021 nastoupila světová energetická krize, která se zprvu okamžitě projevila v ceně oceli a stavebních materiálů. My se přesto máme mnohem lépe než před covidem! Od ledna 2022 se v Česku zvýšila minimální mzda na 16.200 Kč, tedy asi o 20 % proti předchozímu roku. A to, aniž by to bylo doprovázeno obdobným růstem produktivity práce. A to po několika vlnách lockdownu!
Připomínám, že na minimální mzdu, kterou pobírá jen méně než čtyři procenta zaměstnanců, jsou navázány mzdy vyšších platových tříd. Zároveň se zvyšuje počet lidí, kteří spadnou pod zákonné minimum. Zároveň se samozřejmě zvýší "průměrná mzda", na kterou jsou navázány výplaty některých státních zaměstnanců.
Připomínám také, že hospodářské průšvihy se projevují s několikaměsíčním až ročním zpožděním. Tak se nedivte, že máme inflaci! Zatímco do roku 2020 se dařilo ČNB udržovat svůj inflační cíl kolem 2 %, vloni to bylo už 3,1. Česká národní banka však může udržovat nějaký cíl jen vzhledem k českým inflačním tlakům. Zahraniční tlaky, způsobené faktickou blokádou čínských přístavů však ovlivnit nemůže. A tak se nedivme, že za únor 2022 vzrostla meziroční inflace na 5,2 %!
Ani současnou situaci, způsobenou další ruskou válkou proti svým sousedům, nemohla ČNB ovlivnit. A tak se nedivme, že za březen 2022 máme meziroční inflaci 12,7 %! Jenom! Budeme se divit, až na konci roku vyskočí meziroční inflace na 20 %? Náklady na její zvládání máme předplaceny!
Jak vyřešit zoufalou situaci všech domácností? Rovnostářské řešení: Přidáme všem. K čemu to povede? Ke zvýšení inflace. Všem můžeme přidat i navýšením minimální mzdy, jak o to bojuje staronový přednosta odborových svazů Josef Středula. Chtěl by zvýšit minimální mzdu co nejdříve o další 2.000 Kč, tedy na 18.200. I z toho se dá taktak vyžít, když musíte vyživovat ještě naši novou mladou generaci. Ostatně i starobní důchodci, živící jen sebe, budou mít po červnové valorizaci průměrný důchod zvýšený na 17.242 Kč. Takhle - je to ze zákona, a to zvýšení vyplývá zejména 1. z navyšování průměrné (tedy i minimální) mzdy a 2. ze zvyšování inflace. I toto vede k dalšímu zvyšování inflace... (Minimální plat na začátku roku 2022 činil 38.911 Kč. Už v únoru se zvedl na 40.135. Ale zpátky.)
Nezastavitelnost domácí inflační spirály podporuje i to, že všichni mluví o <průměrném platu, průměrném důchodu - když této hodnoty statisticky může dosáhnout a přesáhnout jen třetina populace. A alespoň ten průměr by chtěl mít každej. Přitom by se všechny důchody a mzdy měly odvíjet od mediánu - prostředního platu. Jinak by se mohlo stát, že 60 % z "průměru" bude vyšší, než je medián...
Středulu vyzývá pan prezident Miloš Zeman, aby se ucházel o prezidentskou sesli, že má jeho podporu, neboť "něco dokázal". Zatím se odborářský funkcionář stal pouhým ministrem, a to jistý Zdeněk Škromach - jistě ne proto, že byl oblíbencem jistého Miloše Zemana. V roce 2005 požadovaly odbory, aby minimální mzda činila alespoň 40 % průměrného platu. Zdeněk Škromach to jako ministr práce a sociálních věcí ve vládě Jiřího Paroubka neviděl úplně rád. On chtěl tuto sumu uzákonit(!!!) na na 60 %! Mimochodem - ministryně práce a socialistických věcí v druhé Babišově vládě diplomovaná politoložka Jana Maláčová (ČSSD) v tichosti a za nezájmu médií plánovala zvyšovat minimální mzdu každý rok tak, aby odpovídala polovině průměrné mzdy!
Středula má určitou vyhlídku na vítězství v prezidentských volbách - zejména když se mu pomocí generální stávky (nebo jejím vyhrožováním) podaří prosadit to alespoň dvoutisícové zvýšení minimální mzdy. Mimochodem - poměr jím požadovaného minima a současného průměru dává 46,8 % a blíží se socialistickému přání.
A teď k těm záludům: Samozřejmě, že žít z mála je těžké. Naše rodina to zažila na vlastní kůži zejména za sociku, kdy jsme živili dva hladové dětské krky z podprůměrných platů technické inteligence. (Upřesnění: Bez podpory rodičů, tetiček, či bohatého strýčka. Ale zato jsem měl vždy nějaký vedlejšák.) Zvýšení minimální mzdy však neznamená, že by se její příjemci měli lépe. Viděli jsme to už při minulých zvyšováních minima, kdy zaměstnavatelé užívali různých fint.
Ta první byla celkem jednoduchá: Při zvýšení minimálního platu se snížila pracovní doba zaměstnanců. Chtělo se po nich přitom stejně práce. Krásně se tím zvýšila (vykazovaná) produktivita. Nebo se snížily požadavky: Například uklízečky nemusely po vyšůrování sedět v šatně a čekat na padla, zaměstnavatel je poslal domů už po čtyřech hodinách. Anebo pošťačky už doručovaly poštu jen jednou denně, kdežto dříve to bylo dvakrát denně. (Aspoň se to tak vykazovalo). Nu a pak se snižovaly stavy zaměstnanců, takže na ty zbývající zbyla zbývalá práce. A ti se buďto uštvali - anebo utekli. A dali tak prostor zaměstnavateli, aby nabral neškolené levné lidi "z ulice". (Současná reálná situace na poště u nás na Lužinách je ta, že 30 pošťaček k 1. květnu odešlo, protože už nezvládaly nové hloupé povinnosti a naštvalo je rušení benefitů.)
Druhá finta je známá pod jménem „Švarcsystém“ a spočívá v tom, že se ze zaměstnance stane naoko samostatný podnikatel, který pracuje pro svého zaměstnavatele jako „subdodavatel“ - a jako samostatně hospodařící živnostník nemá žádnou minimální mzdu stanovenu.
Třetí finta je, že se lidi najmou načerno. Má to tu výhodu, že krom minimální mzdy není podnikatel zatížen ani daněmi a zdravotním a důchodovým pojištěním, nemusí platit dovolenou ani další věci. Na úrovni minimální mzdy se pohybují zahraniční dělníci. Když je zločinečtí zaměstnavatelé zaměstnávali načerno dříve, proč by měli dodržovat institut minimální mzdy zítra?
A pak je tu nebezpečí nivelizace: I pokud si zaměstnavatel udrží příjmy a výdaje v rovnováze, zůstane mu stejně peněz na výplaty (a to ostatní). Svého času, tedy asi před dvaceti lety, jsem byl svým představeným pověřen, abych navrhl nové "osobní hodnocení" svým pěti podřízeným. Vedl jsem tehdy směnu Energetického provozu na Ústřední telekomunikační budově v Olšanské, tedy v Českém Telecomu. I urobil jsem tak dle svého uvážení. Bylo to na úrovni statistiky: Jeden byl extra dobrý, tři průměrní a jeden flákač. Flákači jsem přiznal jen padesátku navíc, průměrným stovku a úderníkovi dvě stovky. (Dal bych víc, ale byl jsem omezen přiděleným "balíčkem".) Co se nestalo - tedy stalo? Zaměstnavatel přistoupil k zavedení "koeficientu", kterým můj návrh upravil. Flákač prostě musel dostat své zákonné minimum, dané vzděláním a délkou praxe (flákání), tedy dvě stovky. Průměrní dostali navíc jen padesátku - a úderník, co myslíte, zbylou dvoustovku? Ne. Jen dvacku, protože už předtím měl "zbytečně vysoké" osobní hodnocení. Koeficient se totiž týkal celé směny a celkový "balíček" nám byl snížen - protože jsme prý byli "nadhodnoceni". Výsledek: Flákač se flákat nepřestal, průměrní to šolíchali ještě víc než dříve, a úderník se začal flákat. Načež Telecom opustil a přešel do soukromna. (Já jsem tam vydržel ještě tři roky, než jsem utekl ke konkurenci.)
Napsal jsem o tom před sedmi lety, v květnu 2015, ještě za panování pracovně socialistické ministryně Jany Venezuely Maláčové:
"Statistikové a podnikatelé, kteří umějí počítat i bez kalkulačky namítají, že tím by se nivelizovaly mzdy. Jako za sociku: Ať děláš, jak děláš, stejně dostaneš stejně, nanejvýš budeš za iniciativu ještě potrestán. Což za sociku vedlo k snižování produktivity práce (flákání), a v důsledku toho i k pádu onoho sociku."
No a teď to povede k čemu? K pádu demokratického kapitalismu? Nebo snad ke korporátnímu fašismu - až se všichni současní malí a střední podnikatelé (a jejich zaměstnanci) stanou buďto státními zaměstnanci (ti mají více, než ti soukromí) - anebo poživateli sociálních dávek a minimálního zaručeného příjmu?
Psáno a ptáno v Praze na Lužinách v úterý 3. května 2022
