Pokrokově žít, pokrokově odejít

Liberecké krematorium

Dnes, kdy toto psáno, slavíme 104. výročí vzniku ČSR. Chtěl bych  připomenout další výročí, které se váže k době bezprostředně následující. Začnu konstatováním, že  Rakousko-Uhersko bylo státem zpátečnickým, klerikálním, pod silným vlivem katolické církve. Už roku 789 zakázal franský král a pozdější římský císař Karel Veliký zpopelňování pod trestem smrti. A ještě roku 1886 vydal papež Lev XIII. dekret, ve kterém označil žeh za „zlozvyk prokletý a zavrženíhodný“. Lví dekret byl jen pouhým zařváním po tom, co byl ausgerechnet v "sousední" Itálií v roce 1874 přijat zákon, který povolil zpopelňování zesnulých. A v Miláně bylo pak roku 1874 postaveno první krematorium - první v křesťanské zemi.

Co se při Kubánské krizi nakonec (ne)stalo

Start rakety Jupiter

V sobotu mi na Psu vyšla literární vzpomínka na to, jak nezačala 3. světová válka, jejíž rozbuškou mohly být sovětské rakety středního doletu s jadernými hlavicemi, umístěné na Kubě. Někteří komentátoři pak psali, že rakety na Kubě ještě nebyly, jen se tam vezly. Omyl - některé rakety tam už byly a jaderné hlavice taky. První rakety R-12 Dvina / SS-4 Sandal dorazily na Kubu už 8. září. A byly instalovány k použití. Do dostřelu se dostalo celé území USA, kromě Seattlu a okolí, a samozřejmě taky ne Havaj a Aljaška (ta to však měla stejně blízko přes Beringovu úžinu). A kdyby měl palec na spoušti Fidel, tak už je odpálil. 

O přítomnosti svých raket na Kubě kremelští vládci lhali, lhali a lhali. A utržili pak v přímém duelu na půdě OSN náramnou ostudu, když tam zástupce USA Adlai Stevenson předložil plachty s fotografiemi sovětských raketových základen.

Jak (ne)začala 3. světová válka

Agresivní chování, pokud je mu umožněno růst bez jakékoli kontroly a odporu, nakonec vede k válce. Řekl před 60 lety americký prezident John F. Kennedy. Tehdy jsem chodil do třídy 6.B v liberecké ZDŠ Pátého května. A zažíval jsem to, co moje alternativní alter ego v připravovaném románu Paměť kamenů. Co jsem tehdy nemohl vědět, šeptal mému hrdinovi do ucha dědečkův rubínově červený krystal, který měl na svém psacím stole jako těžítko. A také se ozývala liberecká žula, ta si všechno dobře pamatuje:

Hnusný to bejt může

 

Hnusný to bejt může

Současnost versus středověk

V květnu roku 2018 se v brněnském divadle Husa na provázku dávala naturalisticky hnusná inscenace Naše násilí, vaše násilí. V ní se odehrává scéna, kde (prý symbolický) Ježíš Kristus (prý symbolicky) znásilňuje (prý symbolickou) muslimku. Reálně pak herec se staženými spoďáry a vytrčeným holým zadkem přiléhá zezadu na podobně (ne)oděnou herečku. Tato scéna vzbudila v české (a zejména moravské) společnosti silný odpor. Hlavně křesťané silně protestovali. Ale snad jen jeden se šel sám na to představení podívat, aby věděl, voco gou. A pak napsal:

Co proniklo do uší

Rusy dosazený gubernátor Chersonu požádal "Velkou zemi", aby zajistila evakuaci místního obyvatelstva "za sportem a zábavou".

Stále přetrvávají problémy s kácením stromů v chráněném území. Lesní podnik řeší, jak to vyřešit.

V letošním létě jsme si užívali sucha plnými doušky.

Pamatuj na Coventry, Putine!

Mission Impossible: Ghost Protocol

Kerčský most byl napaden a poškozen. Nebudu opakovat, co to pro koho znamená. Jednou ranou byl přerušen jeden ze dvou silničních mostů tohoto soumostí a zároveň zapálen cisternový vlak na vedlejším železničním mostě. Udivuje zde více věcí: Jak kdo zařídil, aby se výbuch udál tak, aby došlo k paralelnímu poškození? Obecně se má za to, že vybuchl bílý kamion či velká dodávka s masivní náloží. Mohlo jít o sebevražednou misi? Anebo zneužití "vedlejších obětí"? Anebo tam dopadla inteligentní střela náhodně zrovna v tom nejvhodnějším okamžiku?

Proč nejsi na WhatsApp?

Ona ta otázka od mého dlouholetého kamaráda v originální SMS zněla: "Proč nejsi na Whatsup?" No, třeba právě proto. Zdá se mi totiž, že různé aplikace, jimiž se zasílají zprávy, vedou k jistým nedbalostem ve vyjadřování. A to se týká nakonec i starodávné Služby krátkých textových zpráv (Short Message Service). Ale odvětil jsem rovněž esemeskou:

"Protože ho nepotřebuju." (Když mám čas, zdržuji se diakritikou.)

A dověděl jsem se: "je to samo tvoje volba. ctěl jsem ti poslat foto z vyletu do plzne"

Je ti teplo, děvče?

Jsem sice chlapec, ale ano, slabozraký dědečku Mrazíčku, je mi teplo. A proč je mi teplo, když je venku 13° C? Možná proto, že ven chodím patřičně oblečen. Možná i proto, že jsem se narodil v Liberci a až do zletilosti tam žil. Bráchově ženě tam byla při návštěvách vždycky zima - žilať dosud v Brně, které v té době mělo průměrnou teplotu o tři stupně vyšší než Liberec. Takže svou otužilost budu moci uplatnit i ve vnitřních prostorách, když podle Mladé fronty Dnes se budou všude snižovat teploty. Titulek jejího článku na titulní straně čtvrtečního vydání (29.9.2022, den před druhým kolem senátních voleb) totiž zní: