"Trmácení" v Kamalově busíku je dosti pohodlné, jen co se vymotáme z ulic Betléma. Lépe řečeno z Area A izraelského území, kde je samospráva plně svěřena do rukou palestinských představitelů. Protože však jim svěření muslimští občané občas podnikají jisté nepřátelské kroky proti nemuslimským izraelským občanům, je Betlém obklopen hnusnou, avšak účinnou obrannou zdí. A v ní je nemnoho bran, ta hlavní, směřující na sever do Jeruzaléma, bývá v období virválů pravidelně uzavřena. Leč Kamal zná ty cestičky, po nichž se lze vymotat z Betléma i mimo hlídané a často uzavírané brány. Kdybychom jeli přes Jeruzalém, mohli bychom si užít svištění k pobřeží po dálnici číslo jedna, ale my můžeme jet i přímo na západ a svištět po silnici 375.
Nejprve tedy územím "Státu Palestina", jak uvádějí přemoudřelé zápaďácké mapy. I tuto silnici obklopuje ze severu zeď, ale je to protihluková zeď nově stavěného sídliště. Zeď zmizí, vystřídají ji sady olivovníků, za nimiž se bělají arabské domky. Žádný "utečenecký tábor" tady nehledejte. Jsou to chaoticky rozházené bílé jedno- až tříposchoďové domky. To už jsme se nenápadně dostali z Area A do Area C, kde Palestinci mají na starost... nic.
Po asi 20 minutách se vpravo objevuje další arabský chaos jménem Husan, zatímco na vršku vlevo se rozložilo lagunovité židovské sídliště Beitar Ilit. Jsme u stejnojmenného checkpointu. U kruháku před ním, ještě na území Area C, je strategicky umístěná benzinka. Samozřejmě na palestinské straně - neb nebozí Palestinci nemají pohonné hmoty zatíženy daní z přidané hodnoty. Pročež všech asi devadesát různých národností a náboženství, která sídlí ve Svaté zemi čepuje přednostně na palestinském území. Ano, jde o ekumenické čerpání PHM.
Samozřejmě, že pláž v Izraeli nikdy není jenom pláž. Tady se nad ní, na jakési náhorní plošině asi deset metrů nad hladinou Středozemního moře rozkládají různověké vykopávky. Kostelík Santa Maria Viriduse(?), zbytky románské baziliky, římský amfiteátr, my však míříme přímo k moři. Zdržím se jen u dávné studny, která je kryta kamenným kvádrem a lomený vstupní otvor do něj chrání mříž. Zde kdysi velbloudi svým chozením kol dokola čerpali z hloubky vodu do prostorné nádrže, která pak napájela žlaby, ze kterých mohla být další zvířata. Voda odtud plynula kanály i do širokého okolí. Nějaká studna tady byla od střední doby bronzové (minus 2200 př.n.l,), přes pozdní dobu bronzovou i následující dobu železnou. Byla tady za Filištínců, židů, Peršanů, Řeků, Římanů, Byzantinců, Arabů, křižáků, muslimů i Otomanů. Dnes se musíme spokojit s blízkými pítky, protože žádnému velbloudovi se nechce chodit dokola.
Asi kilometr do moře sahá molo, kolem něhož se potulují velké námořní lodě. Většina z nich míří nejspíš do nedalekého nového velkého nákladového přístavu v severnějším Ašdodu, některé z nich přistanou u tohoto mola. Vyloží uhlí a to po pásovém přepravníku dojede až do elektrárny, kterou tedy Rutenberg nepostavil, jen je po něm od svého spuštění v roce 1990 pojmenována. (Postavil tu pod Kineretem na dnešních izraelsko-jordánských hranicích, kterou jsme navštívili před pár dny.) Jde o izraelskou druhou největší elektrárnu, jejíž kotle denně sežerou asi 20 tisíc tun uhlí. Větší je pouze ta aktuálně plynová, tam nahoře na severu u Cesareje, kterou jsme viděli při koupání u tamního antického akvaduktu.
Jenže tady se asi nevykoupeme. Na plavčickém domku přímo pod námi se třepetá černá vlajka! Asi kvůli tomu větru? Radek přináší jinou informaci: "V moři je nějaké chemické svinstvo, asi z Gazy, proto je plavání zakázáno." Koukám, že "plavání" nikdo neprovádí, ale pár lidí stojí ve vodě, kterou mají vysoko nad kolena. A jsou to evidentně místňáci, nikoli Češi. Inu, nejspíš mají v tomto vykládání si zákazů stejnou náturu. Něčemu se ale podivuji. Ano, svinstvo může pocházet z Gazy, hranice Pásma je odtud jen asi devět kilometrů na jih. Ale to by měly chemikálie ve vodě vadit i jen těm stojícím neplavcům ve vodě! A plavčíci je přitom neseřvou. Tlampače na jejich domku mlčí. Z nějakého důvodu nechtějí mít lidi ve vodě - a nebude to kvůli chemickému svinstvu!
Vyjdu, otočím se a dívám se na hradby, jimiž brána prochází. Vlevo se cesta sklání do příkopu, z něhož stoupají hradby jako strmě šikmá zeď asi tak v úhlu 60° nebo něco přes. Jedná se o zbytek zdi, která ohražovala muslimské město o výměře 140 akrů. Byla vysoká asi devět metrů. Na rovné straně k moři byla dlouhá asi 1.200 metrů (jo, to jsem právě prošel), část, chránící město od souše činila asi 2.200 metrů. Kamení na stavbu bylo dost - byly vytěženy z trosek budov dřívější římské éry. Každých asi 60 metrů stála obranná věž (co by kamenem z praku dohodil), celkem jich bylo 54. Z města v té době vycházely čtyři brány - na sever Jaffská, na severozápad Jeruzalémská, na jih Gazská a na západ k moři pak Mořská.
 |
| Muslimské hradby |
Vracím se k výstupu kanaánské brány. Vpravo od ní stoupá rovněž obranná zeď v podobném strmém úhlu, ale tady vidím řádky kamení jako stupně pyramidy, po nichž by se dalo vylézt snad až nahoru. Pokud by to nebylo zakázáno, nebo pokud by na mne seshora nevalil balvany nějaký Kanaánec. Nejspíš to jsou původní cihly, uplácané z místního bahna a rozdrceného vápence, ze kterých byla postavena i ona brána.
 |
| Kanaánské hradby |
Dosti historie, mě už láká moře. Od Kanaánské brány se k němu sklání cestička, která se však na dně příkopu kroutí a vrací nahoru na vyhlídku na bránu. Dál k západu, tedy k pobřeží, cesta nevede. Ledaže by ty hromady písku... Ano, je to duna na původní cestě. Když jsem ji překonal, objevila se přede mnou pláž s jiskřivým mořem, které zvedalo své vlny vstříc k pláži, široké zde 50 až 80 metrů. Ale co na pláži, když je zakázáno plavání?
Obšané aškelonsští se na ní opalují, ale hlavně se po ní procházejí. Na sever by po ní mohli dojít nejen do blízkého Ašdodu, ale až do 40 km vzdálené Jaffy. Za skalnatým jaffským nosem by mohli pokračovat telavivskou pláží atd. Na jih mohou jenom ke čtyři kilometry vzdálenému plotu elektrárny. Za ní je ještě kibuc Zikim, který leží na hranicích pásma Gazy. Tam leží Area A, kam žádný izraelský civilista nesmí vstoupit, protože mu to a) zakazuje zákon a b) by mohl být zabit palestinskými civilisty. Až teď mi dochází, že vlastně ve stejném modu bydlí i evropské křesťanské výpravy v Betlémě. Ještěže nejsem izraelský turista!
A tak se tu po zrcadle, které tvoří voda, odtékající po vlně z plážového písku do moře, procházejí dvojice, trojice i víceřice. Kluci s holkama, kluci s klukama, holky s holkama , celé rodiny i se svými zvířecími miláčky, sundané botky v rukou, procházejí se v ((ne?)jedovaté) vodě. A hle, tamhle jeden borec vzoruje vlnám, ponořený až po prsa. A plavčíci mlčí.
Projdu kolem jejich domku, před kterým na dvoukoláku s nahuštěnými plážovými pneumatikami čeká záchranný plovák, pro sichr pokračuju až za hranice vyznačené pláže. Zde to už plavčíci nehlídají (ale plavat je zde zakázáno!). Převléknu se do plavek a do té nádherné vody si sednu. Nechávám se cloumat vlnami a při tom na svých nepromokavých hodinkách sleduji čas, jestli už není třeba navrátit se k autobusu. Na břehu vidím Radka, jak mne se zálibou fotí. Tak to je ještě dobrý!
 |
| Foto Radek Hejret |
Ale v půl druhé se zvedám a běžím osprchovat. Ještě převléknout, zavázat neposlušné tkaničky a zpátky k autobusu. Jsou dvě hodiny a pět minut, ale stejně nejsem poslední! Mám čas rozhlédnout se i po okolí. To nevadí, že se dneska nesmí plavat. Tamhle stojí stan, jinde lidé posedají u stolů a piknikují. Je pátek odpoledne a to je v Izraeli něco, jako bývala u nás kdysi pracovní sobota. Už od dvou končí veřejná státní doprava, úřady ani neotevřely, všechno se chystá na večerní šabat. Šabatový večer a k němu příslušná jídla a poháry vína u večerního rodinného stolu dodržují i nábožensky nepraktikující Izraelci. Blíží se jediný den volna v týdnu, a na ten je třeba se patřičně naladit!
I my se ladíme, i my se těšíme. Čeká nás Hanička Sternlicht, která nás pozvala na "bábovku a kafe". Ale o tom až příště.
Prožito v Aškelonském národním parku v pátek 6. října 2023, psáno v Praze na Lužinách v pátek 17. května 2024
Předcházející články z Izraele (nejen z loňské podzimní výpravy) a o Izraeli jsou přehledně zaparkovány na blogu Šamanovo doupě v záložce Izrael.
