Mluví se o tom, že na doporučení sovětských odborníků byla původní koncepce podpovrchové tramvaje opuštěna a přešlo se na budování plnohodnotného metra. Jak bychom taky podpovrchově, či spíše pod-vodně přecházeli Vltavu? To sice zvýšilo investiční náklady, ale zvýšila se i kvalita dopravy a její další rozvoj. Dalším kladem bylo, že stavbaři zmizeli z povrchu města, téměř. Nemohli samozřejmě zmizet při stavbě stanic a dalších povrchových zařízení, ale zabránilo se tak bourání mnoha budov.
Když se téměř před sto lety začala plánovat výstavba na Pankrácké pláni, počítal tehdejší závazný regulační plán nejen se stavbou Nuselského mostu, ale i s budoucí podzemní tramvají. Proto byl už tehdy Nuselák plánován s patrem pro dvojkolejný provoz. Zároveň byla naplánována i budoucí magistrála, která tedy nebyla zastavěna. Měla tudy vést ona podzemní tramvaj. Máme metro, ale problém byl, že když se načal Nuselský (dříve Gottwaldův) most po dlouhých desetiletí plánování v roce 1967 stavět (podle projektu z roku 1962), byl tubus dimenzován pouze pro onu tramvaj. Nu a teď se ze současných článků dovídám, že kvůli tomu, že tudy měly jezdit soupravy metra, musel být tubus zpěvněn ocelovým roštem, který váhu projíždějících souprav rozložil do jeho stěn. Geniální řešení, bez kterého by se musel most zbourat a postavit nový, anebo by tudy mohlo jezdit metro pouze v omezeném provozu. Ale to nebylo kvůli tomu, že tudy měly jezdit místo tramvaje metrovozy, ale proto, že to nakonec byly sovětské metrovozy.
O tom, že se místo podzemní tramvaje bude stavět plnohodnotné metro bylo rozhodnuto už začátkem roku 1968. Pražské metro je tedy plodem Pražského jara a nikoli okupace a následné normalizace. Ani toto dnes neslyším, ani nečtu. (Jen ve Wiki.)
Sovětští odborníci byli přizváni jako experti. (Někteří metro přitom mohli už dříve "doporučovat".) Plodem okupace je to, že nám byly vnuceny sovětské těžkotonážní vagony. Přitom speciálně pro už stavěný most byly od roku 1968 podnikem ČKD Tatra Smíchov vyvíjeny vozy, které by Nuselák unesl. V roce 1971 byly k dispozici dva prototypy jednotek Tatra R1. Jenže v čele socialistického Československa v té době už stáli prosovětští kolaboranti a ti sklapli podpadky, aby Mytiščinský strojírenský závod získal skvělý kšeft a Sovětský svaz a světový komunismus další zásluhy. Ostatně podobně své vozy dodávali Rusové do všech zemí, které byly k Sovětskému svazu připoutány Radou vzájemné hospodářské pomoci (tedy do těch, které měly metro).
A o čem se taky nemluví je to, v jakém stavu sovětské vozy přijely. Ve stavu reálně sovětském, koncipovaném ještě ve třicátých letech 20. století. Podle sovětských elektrických norem, které jsou snad ještě horší než ty americké. Když naši technici otevřeli elektrické skříně, zírali s překvapením na koudel, která tvořila elektrickou izolaci! Ačkoli Rusové pro účely pražského metra své vozy, které vyráběli pro moskevské metro modifikovali (proto byly také nazvány Ečs), mohly na trať až po tom, co čeští montéři provedli obměnu ruské (málem ještě carské) elektroinstalace.
Všechny tyto informace jsou známy, ale do oslavného tónu se asi nehodí. Sám jsem tím metrem jezdil do práce a šetřilo mi čas. Nejdřív pouze trojvozovou soupravou (květen 1974- srpen 1975), pak čtyřvozovou, teprve od února 1979 v plné kráse pěti vozů. Ty konečně zacelily nebezpečnou díru vedle nástupiště, když jsem dobíhal poslední dveře posledního vagonu.
Ještě připomenu, že v soupravě nebyly vložené vozy, každý ten vůz měl na obou koncích kabinu pro řízení, která zbytečně zabírala místo pro cestující. Ale sláva, už před těmi padesáti lety mělo Áčko ve špičce tříminutové intervaly.
Psal jsem "kabina pro řízení", nikoli "kabina řidiče", jak se dnes nesprávně píše, protože metro nemá "řidiče", alébrž "strojvůdce"! Není to tramvaj, pro jejíž řízení ani nemusíte mít řidičák; každý strojvůdce metra musí splňovat všechna náležitá kritéria pro "drážní dopravu".
Ještě jeden benefit měla naše rodinka z metra. Jednou z jeho nezanedbatelných funkcí byla i ochrana obyvatelsva před jaderným bombardováním. V rámci toho byly u stanice Náměsti Hrdinů vybudovány několikapatrové podzemní sklady potravin. A ty byly spravovány z blízké nadzemní sámošky. (Dnes z ní zůstala jen část, kde je provozována cukrárna.) My bydleli nedaleko v ulici Na Veselí, kterou projížděla tramvaj osmnáctka, hned za pankráckou věznicí. Když jsem se vracíval z práce metrem, tak jsem tady kupovával. A bývaly zde na tu šedou dobu někdy skutečně až tuzexová překvapení. (Třeba čočka:) A to proto, že když se blížila expirace těch potravin v protiatomovém krytu, byly vrženy do stojanů oné sámošky.
No, chtěl jsem k tomuto slavnému výročí původně zveřejnit svou oslavnou báseň na metro, která vyšla v almanachu, jenž se tímto fenoménem zabýval. Almanach obsahoval další díla z per a psacích strojů členů ochotnického spolku Maryša, který v té době fungoval pod ochranou Jonáš klubu (který sám fungoval pod ochranou mezinárodního Fonoklubu), ale ve svém archivu (několik skříní), jsem se k němu zatím neprohrabal. Pokud se s ním setkám třeba v Památníku národního písemnictví, pak vás se svým mistrovským (spíše učednickým) výtvorem seznámím. Teď se musíte spokojit jen s tímto neoslavným textem.
Psáno v Praze na Lužinách na zlaté trase B v úterý 7. května 2024
Žádné komentáře:
Okomentovat