skip to main |
skip to sidebar
Přišli v míru jménem celého lidstva
Posledně jsem tu vyprávěl o startu Apolla 11. Dnes napíšu něco o přistání
lunárního modulu Eagle na povrch Měsíce. Tentokrát ne reportáž, ostatně
všechny podrobnosti o této události století můžete najít na adrese NASA, včetně přepisů autentických rozhovorů astronautů. Dovolte mi osobní vzpomínku.
Tehdy mi bylo osmnáct let a tehdejší dobu jsem
vnímal zvlášť tíživě. Naplno se již rozhořela takzvaná "normalizace".
Pro neznalé: Když v srpnu 1968 okupovala Československo Sovětská armáda s
pomocníky z dalších "bratrských států", tvrdili sovětští politici, že
to bylo jen proto, aby se k nám navrátil klid. Zástěrka doprovodných
oddílů ze států Varšavské smlouvy po několika měsících odtáhla, zůstali
jen Rusáci. Ale že prý odejdou brzy také, jen co se situace u nás
"normalizuje". A tak jsme se všichni měli tvářit, že je máme rádi, že
budeme i nadále budovat socialismus a upevňovat přátelství, jen aby co
nejdříve odešli. A pak se uvidí.
Nastala klasická pobělohorská situace. Spousta lidí na
vedoucích místech si řekla: Raději to budu dělat já, než aby se sem
dostala nějaká svině. A tak se ze spousty lidí svině staly. To ale
nestačilo, ti, kdo dělali první špinavou práci, byli brzy nahrazeni
sviněmi z přesvědčení. Padl Dubček, nastoupil Husák. Během června 1969
zaniklo několik desítek časopisů, které už beztak měly nasazen náhubek
cenzury. Namátkou jmenuji alespoň ty, které jsem si kupoval sám.
Reportér, Listy, Zítřek... V atmosféře tohoto mediálního holokaustu
startovali k Měsíci Američané.
Československá televize měla za sebou čerstvou aféru s
"různými těma provokacema, různýma těma Lýrama", jak trefně pravil
soudruh předseda vlády Lubomír Štrougal a přímými přenosy z historického
letu imperialistických Američanů neoplývala. Naštěstí stále ještě
dávala prostor zasvěceným komentářům hochů ze Space Clubu. Ale přímý
přenos je přímý přenos.
Leč pánbíček nás měl rád. V neděli 20. července v devět
hodin večer jsme s mámou jako vždy vyladili vysílání Hlasu Ameriky do
Československa. Po krátkých všeobecných zprávách jsme se stali přímými
účastníky přistání na Měsíci. 21:05:05 byl totiž zažehnut přistávací
motor LEMu! Trnuli jsme při vyhlášení poplachu dvanáct nula nula,
vzrušeně poslouchali komentáře, v pozadí se ozývaly zašuměné hlasy
samotných astronautů. Trvalo to nějak dlouho, říkali, že přistanou asi v
21:16, ale udaný čas proběhl a Eagle byl stále ještě "ve vzduchu".
21:17 a stále ještě nepřistáli! Napětí bylo nesnesitelné. Úsečná krátká
hlášení byla náhle vystřídána uvolněnými a nadšenými výkřiky. Konečně
jsou tam. V Liberci bylo 21:17:41 středoevropského času.
Vzpomínám si na tu radost a po letech znovu zažívám její
odezvu. Žili jsme v okupované zemi, které vládli komunističtí
kolaboranti. Minulý rok jsme se mohli trochu rozhlédnout po normálním
světě, po několika měsících jsme se opět museli ponořit do té hrozné
žumpy lží, pomluv, nenávisti a neschopnosti, totiž do hoven reálného
socialismu. Ale jedno okno zůstalo: Tam na Měsíci přistáli lidé a nemají
komunistickou knížku!
Odvážným hrdinům fandila v přímém přenosu z přistání snad
miliarda lidí. Ale jejich ruští kolegové neměli tu možnost. Sovětským
kosmonautům ukázali z fenomenálního letu jen některé vybrané záběry,
promítání bylo tajné. Přitom se někteří z nich chystali k letu na Měsíc
taky. Protože však Sovětský svaz nemohl být druhý, rozhlásili jeho
ideologové, že prej to stejně nikdy neměli v úmyslu.
První lidé byli na Měsíci a po nutných prověrkách zařízení
měli v plánu spánek. Vy byste v takové situaci mohli jít spát? Já ne,
oni také ne. O změně plánu jsem se dověděl v komentovaném vysílání ČST, i
o tom, že po ukončení normálního programu bude následovat přenos z
Houstonu i Měsíce. Tady chci po těch letech poděkovat těm
televizákům, kteří se tenkrát rozhodli vysílat non stop, dokud Armstrong
s Aldrinem nestanou na Měsíci vlastníma nohama. Pravidelné vysílání už
skončilo, nenarušovali tedy vysílací schéma. Ale v době, kdy se začali
likvidovat schopní lidé, riskovali přinejmenším vyhazov. A černé puntíky
do kádrových materiálů svých dětí.
A tak jsme díky hrdinům z Československé televize mohli
sledovat historické okamžiky také. Máma tehdy odmítla a zachrula se do
postele, však si jistě zítra bude moci záběry prohlédnout. Ztlumil jsem
zvuk a sedl jsem si na zem před blikajícím okénkem naší televize. 15
minut po půlnoci začaly přípravy na vystoupení, ale všechno to bylo
strašlivě zdlouhavé. Ale měly prý přijít i televizní záběry zvenčí
přistávacího modulu. 6 minut před čtvrtou hodinou ráno byly tady!
Rozmazaný obrázek nejasně ukazoval tmavou siluetu modulu. A už se z něj
cosi souká! Opatrné poskakování nezřetelné postavy, pak závěrečný
mohutný seskok z poslední příčle žebříku. 3:55, první člověk stanul na
povrchu Měsíce!
Alespoň jsem si to myslel. Později mne opravili. Armstrong
stál teprve na misce nožky modulu. Komentoval její zaboření do povrchu,
prach odfouknutý raketovým plynem, prostě technické věci. Teprve pak se
pustil vzpěry a udělal ten správný Velký skok pro lidstvo. 21. července
3:56:21 SEČ, v Americe bylo teprve něco před desátou večer, ještě v
neděli 20.7. 1969, nejlepší čas pro zprávy.
V Čechách byla noc, naštěstí, jinak jsme nic neviděli.
Takhle jsem mohl sledovat Aldrina, který se ze dvířek vyškrábal 4:12 a
po skoro dvou minutách seskákal až na povrch. V půl páté přenesl
Armstrong kameru asi 10 metrů od modulu a vyměnil na ní objektiv.
Objevil se panoramatický záběr, kterému dominoval Eagle, neuvěřitelný
brouk, monstrum, které by nikdo nevymyslel, ale jehož každý detail byl
technicky odůvodněn. Kolem něj poskakovaly černobílé průhledné stíny,
jak je v pohybu nedokázal pomalý přenos zachytit. Po prvním sběru vzorků
a instalaci experimentu se slunečním větrem došlo i k vztyčení americké
vlajky. Astronauti vyslechli poselství prezidenta Nixona. Ještě jsem
sledoval klokaní skoky Aldrina i jak se Armstrong moří s odběrem
trubkových vzorků. Těsně před šestou zalezl do modulu Aldrin, Armstrong
deset minut po něm. 6:11 byl průlez uzavřen. Vypnul jsem televizi a
běžel za svou prázdninovou brigádou. V půl sedmé jsem nastupoval jako
pomocná síla u dlaždičů.
Byla to moje první probdělá noc. Ale nebyl jsem nějak
zchvácen, naopak, občas jsem poskakoval a připadal jsem si lehký, jako
astronauti na Měsíci. Ti po odpočinku odtartovali šest minut před sedmou
hodinou večer našeho času. 22:35 se Eagle spojil s Columbií,
pilotovanou opuštěným Collinsem. Asi před dvěma měsíci si tuto operaci
vyzkoušeli Young a Cernan ve Snoopym a Stafford v Charlie Brownovi,
předjezdci z Apolla 10. Posádce Snoopyho musely při přeletu ve výšce 15
km nad povrchem kanout sliny, ale přistát tehdy nesměla. Ani nemohla,
astronauti snad pro jistotu neměli k přistávací operaci dostatek paliva.
(Oba však měli štěstí, přistát na Měsíci se jim nakonec podařilo. Young
velel Apollu 16 a Cernan Apollu 17.)
Teprve poté, co Apollo 11 zamířilo k Zemi, přiznali Rusové
svou porážku v tajném závodě o Měsíc navedením Luny 15 na povrch Měsíce,
kam dopadla rychlostí 150 m/s. Jistě nesla emblény Sovětského svazu a
portrét samotného Lenina.
Armstrong s Aldrinem zanechali po sobě na Měsíci také
hromadu nepořádku. Soubor přístrojů, z nichž dodnes je použitelný
koutový laserový odražeč. Osobní backpacky, které po návratu do kabiny
vyhodili ven, aby Eagle odlehčili. Fotoaparáty Hasselblad. Každý gram
dobrý. A také samozřejmě přistávací část měsíčního brouka. Na jeho
vzpěře je upevněna pamětní plaketa s textem:
"Zde se lidé z planety Země
poprvé dotkli nohama Měsíce. Červenec 1969, A.D. Přišli jsme v míru
jménem celého lidstva." Následují podpisy posádky, amerického
prezidenta, pamětní nápisy na počest Virgila Grissoma, Edwarda Whitea,
Rogera Chafeeho, Vladimíra Komarova a Jurije Gagarina. V mikrotečce
mírová poselství státníků 73 zemí světa. V horní části plakety jsou
zobrazeny dvě polokoule Země.
Ta se tu vznáší asi 25 stupňů od zenitu. Z této vzdálenosti na ní nejsou patrny ani státní hranice, ani masové hroby. Odtud vypadá přívětivě. (Poprvé vyšlo na Neviditelném psu 20. července 1999)
18 komentářů:
Já také. Bylo mi sedm. Hlatal každý let. Pak Grygarovy a Pacnerovy knížky a další. A Clarke, Asimov, Lem... Už mě to nepustilo. A nepustí. Když si představím jak daleko by bylo možno dosáhnout za peníze vyhozené na Irák, Afganistán, na zelené šílenství a na spoustu jiných pitomostí.... Pomoci by mohl snad jen vědomost o šutru o průměru několika set metrů tak za deset let neomylně protínajícím dráhu Země....
Schumachere,
zelené šílenství = jednoznačný souhlas
u toho Iráku a Afghánistánu - tam jde o to, že nebyl jasně stanovený cíl akce. Navíc byly stanoveny vzájemně se vylučující dílčí cíle.
V Afghánistánu na "okupovaném" území odsoudil domorodý soud domorodce, který konvertoval ke křesťanství, k smrti. A příslušníci "okupačních" sil musejí odevzdávat před vpuštěním na misi Bible, aby jejich vlastnictvím "nepobuřovali" domorodce. To je teda okupace!
To je asi tak, jako kdyby nacisté po březnu 1939 tolerovali, že protektorátní soudy odsuzují k smrti členy sudetoněmecké strany za rozvracení republiky a němečtí vojáci na hranicích protektorátu museli odevzdávat výtisky Mein Kampfu.
Okupace prostě vypadá jinak a pokud si necháme od politickokorekčníků vnutit jakousi její parodickou podobu, tak se nesmíme divit, že nevede absolutně k ničemu pozitivnímu. A že jsou to zbytečně vyhozené peníze a zbytečně ztracené lidské životy.
Pergille, souhlas. Už jsem měl rozepsané kritické povídání, ale někteří by to tady nerozdýchali, a nechci rozpoutávat válku zvlášť když pilotní článek je na jiné a pěkné téma. Tak jsem si to jen uložil do archivu. Jen napovím, že ne vždy platí, že "nepřítel mého nepřítele je můj přítel". V některých případech platí, že "nepřítel mého nepřítele je užitečný idiot". Snažím se jím nebýt.
Já si vzpomínám i na ten předchozí let. Včetně toho, jak nás těšily československé kořeny astronauta Cernana.
Asi to byl jeden z důvodů, proč byl jako první nesovětský kosmonaut na sovětské kosmické lodi vybrán čechoslovák Remek. A je docela zajímavé, že reakce národa na jeho let byla podstatně jiná (včetně spousty vtipů).
V létě 1969 mi táhlo na 5 let, ale cokoliv co létalo vzduchem, bylo těžší vzduchu a bylo hnáno motorem, mě fascinovalo už ani ne od dvou let. Bylo-li to spojeno s vesmírem, přitahovalo mi to dvojnásob, takže tohle jsem si rozhodně nemínil nechat ujít a přesto, že pro takového mrňavce není zrovna snadné vydržet v noci nespat, tak jsem to vydržel a na ten přenos jsem se podíval a rád na to vzpomínám dodnes. Na rozdíl od spousty jiných lidí, mám letectví a kosmonautiky rád dodnes a nezevšednělo mi to. Kdyby by mi někdo tenkrát řekl, že v roce 2011 bude Rusko schopno vesmírných letů zatímco USA ne, pomyslel bych si o něm, že se asi zbláznil, dnes bohužel musím "spolknout" fakt, že to prostě tak je, a radost z toho opravdu nemám.
Já chápu, že z té okupace v roce 1968 neměl radost nikdo, ale prostě to berme jako fakt. Kdyby se naši tehdejší politici chovali reálněji a obratněji, možná by se jim podařilo přesvědčit někoho na západ od našich hranic, že by třeba byl ochoten zkusit se nás proti tomu Rusku zastat, ale třeba by to dopadlo úplně stejně, historie si na kdyby nehraje, stalo se co stalo, přeci se kvůli tomu nezastaví zeměkoule. V rámci agentury Interkosmos, měli naši vědci jakési možnosti posílat čas od času na orbitu u nás vyvíjené a konstruované družice vybavené našimi přístroji a provádět s jejich pomocí výzkum a myslím, že to pro naši vědu i výzkum mělo svůj význam a i přes určitou isolaci od světa v době před listopadem 1989, nám to objektivně vzato pomohlo v určitých vědních a technologických oborech tenkrát začít a v mnohých z nich se držíme ve hře dodnes. Zkrátka nějaké možnosti jsem dostali a řekl bych, že námi byly využity jak jen to nejlépe šlo.
Když si porovnám jak v roce 1923 začínaly ČSA, které i ten mizerný bolševik nějak podržel a udržel, včetně rozvoje dálkových letů například do New Yorku či do Singapuru a když pozoruji, jak teď ČSA po zapůsobení pana Tvrdíka a dalších úžasných managorů umírají na úbytě, dálkové lety už dnes de facto nemají, prodávají se sloty v Londýně a prodávají se i letadla, tak je mi z toho všeho hodně smutno, podobně, jako z té americké kosmonautiky po zásazích administrativy pana Obavy.
Zdar soukmenovče draku !
Nevím, koho myslíte tím "nás", ale v roce 1968 jsme my Čechoslováci byli před Němci, Američany, Žabožrouty, Makaróny a ostatními Euroameričany skvěle chráněni našim členstvím ve Varšavské smlouvě.
A taky jsme byli uchráněni ! Žádná EU, žádný kapitalismus, demokracie, multikulti, žádní fabrikanti, latifundisti, živnostníci či managoři nemohli překročit naše hranice. Když hrozilo největší nebezpečí, když po zuby ozbrojené jednotky našich dědičných nepřátel stály pár kilometrů od našich hranic, přišli včas jak legendární vojska naši slovanští bratři a bratranci, a také východoněmečtí soudruzi. Naše samostatnost a suverenita byla zachována, naše vlast se mohla dál všestranně rozvíjet a bohatě rozkvétat.
Díky vstupu bratrských armád jsme se mohli dál radovat z našeho rumu, cukru, piva, embéček, výčepní lihoviny, syrečků, špekáčků (pomazánkové máslo naše potravinářské závody teprve vyvíjely), elektroniky Tesla, námořního loďstva, našich ocelových ptáků - krásných nových strojů ČSA i ČSLA, našich krásných žen za pultem, moudrých stranických tajemníků ze severu i celé ČSSR, šikovných chirurgů z nemocnice na okraji města, nezdolných kombajnérů z plechové kavalérie, statečných chlapců a chlapů z bezpečnostních složek, i z mužných soudruhů a švarných soudružek z SNB, StB, PSVB atd.
Dnes je to vše jen krásnou vzpomínkou na mládí a samostatnost; ale jednou se vláda věcí lidu do jeho rukou zpět navrátí. Jako za husitské revoluce, jako v letech 1945 až 1989 pak lid zatočí s cizáky a jejich domácími přisluhovači.
Obnovíme náš slovenský společenský systém, bohatým vezmeme, chudým dáme. Zabezpečíme hranice proti vniku špionů a diverzantů i úniku mašínů a harpyjí; zapálíme partyzánské vatry a Partyzánky, na zdar přiťukneme si lahváči (budou opět i 10°!), českou vodku a ruské šampaňské zajíme ruským kaviárem.
A tančit, tančit se bude všude !
O poznání sebe sama
Vaše srdce v tichu poznávají tajemství dnů a nocí.Ale vaše uši žízní po hlasu poznání vašeho srdce.Chtěli byste ve slovech poznat to,co jste vždycky znali v duchu.
Chtěli byste se dotknout prsty nahého těla svých snů.A je dobře,že to chcete.
Skrytý pramen vaší duše musí nutně vytrysknout a se zurčením spěchat k moři.A vašim zrakům se odhalí poklad vašich bezedných hlubin.Ale nehledejte váhy,které by zvážily váš neznámý poklad.Nepokoušejte se měřit hloubku svého poznání tyčí nebo olovnicí.Neboť vy sami o sobě jste bezmezným a nezměrným mořem.
Neříkejte:"Našel jsem pravdu",ale raději řekněte:"Našel jsem jednu pravdu."
Neříkejte:"Našel jsem cestu duše",raději řekněte:"Potkal jsem duši,kráčející po mé cestě."Neboť duše kráčí po všech cestách.
Duše nekráčí přímočaře,ani neroste rovně jako rákos.
Duše se rozvíjí jako lotos s nesčetnými plátky svého okvětí.
Páni, člověče,
Vy jste poetickej!
Já to vidím. Velký guru. Pro ovečky kázání o transcendenci, moudrosti, skromnosti a pouti z nicoty do nicoty. Garáž plná pozlacených Rolls Royce a život jeden velký flám :-)))
Vidíte to naprosto správně, drahý antisionisto, doslova česky a třídně.
Ano, tihle guruové, papežové a jim podobní žijí v přepychu, zatímco jejich "ovečky" hladoví. A prý je to tak dobře, tvrdí tvrdí a necitelní guruové, papežové a jim podobní.
Tohle my inteligentní a vzdělaní Češi (a Rusové, samozřejmě) velmi dobře víme, proto věříme jen ve Stranu a v sami sebe; tedy ve věci a osobnosti největší, nejlepší a nepomíjející.
Ach, my jsme tak dobří !
Pane STK
Vaše poznámka „Inu - jako když Eskymáci píší závazné pokyny Hotentotům, co dělat v případě úpalu.” není zcela správná.
Ten Hotentot vzhledem k barvě své kůže, vzhledem k tomu že Hotentoti žijí v oblastech se silným sluneční zářením zajisté několik tisiciletí, a tedy jsou ke slunečnímu záření velmi odolní, pravděpodobné úpal nedostane. A tak tedy o úpalu neví nic.
Zato Eskymák žijíci v oblastech se slabým slunečním zařením, a tedy ke slunečnímu záření velmi málo odolný, ten úpal dostane velmi snadno. A v tom připadě ví o úpalu více než Hotentot, a může Hotentům radit.
Mnozí obyvatelé území, které se nyní nazývá ČR, nežili mimo toto území dostatečně dlouho, dokonce žili desítky let pod „ochranou“ svých silnějších sousedů, kteří jim určovali vnějši rámce. Mnozí tito obyvatelé nemají dostatečné zkušenosti s tak zvaným „free enteprise“, který je některými sociology přirovnávám k divoké džungli, kde platí právo silnějšiho, kterému je dovoleno skoro vše. V této divoké džungli se jedinec velmi snadno může dostat na nesprávné místo v nesprávném čase. Jestli umíte dobře německy tak se podívejte na video http://www.spiegel.de/video/video-1138437.html .
IMHO představitelé EU se snaží tuto divokou džungli trochu zmírnit. A to je velmi těžké.
Mnoho Lásky a Moudra přeje Hledajíci.
Nojo, tak tohle mě velevážený Hledající opravdu nenapadlo.
Jungle říkáte? A je to jenom tady nebo tu i tam po Evropě? Takže EU musí mírnit tu džungli? Tak jo, díky za vysvětlení, už brzy to začnu chápat.
Nesmírně Vám závidím Vaše zkušenosti, musí být prostě obrovské.
Eskymák s úpalem... Nebo snad spíše úžehem - když už?
Zahanben odcházím...
Dobrý den
V poslední době se hodně mluví o demokracii a svobodě a mnoha jiných symbolech, nikdo ale tyto symboly nedeklaruje a nerozvádí.
Tvrdím, že různí lidé použivajicí tyto symboly k vyjádření svých pocitů, mají různé pocity, a tím vlastně mluví o různých věcech.
U různých lidí, kteří tyto symboly naopak čtou anebo poslouchají, jsou vyvolávány opět různé pocity. Tyto vyvolané pocity nemusí být totožné s pocity lidí, kteří tyto symboly napsali anebo pronesli.
Tim vlastně jeden mluví o voze a druhý o koze. Stejné říká výrok připisovaný činskému mysliteli Konfuciovi : Co jsem řekl jsem si nemyslel. To co si ty myslíš jsem neřekl.
Přislušníci západní společnosti se chlubí tím, že demokracie a svoboda je základem jejich společenského zřízení. Povyšují se nad ostatními společnostmi, o kterých tvrdí že demokratické a svobodné nejsou. Považují své pravdy za jediné možné, za platné pro celou Zemi. Kriteria, která používají při hodnocení ostatních si stanovili sami.
Přislušníci ostatních společností se také chlubí svým společenským zřizením. Také se povyšují se nad ostatními společnostmi s jinými společenskými zřizeními. Také považují své pravdy za jediné možné, za platné pro celou Zemi. Kriteria, která používají při hodnocení ostatních si také sami stanovili.
Kdo má pravdu? Existuje vůbec pravda platná pro Zemi jako celek ? Tvrdím že neexistuje, protože kdyby existovala tak už na ni někdo dávno přišel a publikoval ji. Tvrdím, že to nebude možné do tè doby, dokud na Zemi budou existovat společnosti na různém stupni vývoje, žijíci v různém prostředí.
Tvrdím, že největšim nebezpečim pro Zemi jako celek, je rozšiřování těch lokálních pravd, o kterých se jejich šiřitelé domnívají že jsou jediné a absolutně pravdivé.
Jak se dá tento problém řešit? Na přiklad tak jak je to to řečeno v modlitbé připisováné Frantušku z Asisi :
Pane
Udělej ze mne nástroj svého pokoje,
abych přinášel
Lásku, kde je nenávist
Odpuštění, kde je urážka
Jednotu, kde je nesrovnost
Víru, kde je pochybnost
Naději, kde je zoufalství
Radost, kde je smutek
Světlo, kde vládne tma.
Pomoz mi, abych netoužil
Po útěše, ale těšil
Po porozumění, ale porozuměl
Po lásce, ale miloval.
Vždyť ten kdo dává dostane,
Kdo odpouští tomu je odpuštěno,
Kdo umíra vstane k životu.
Amen
A doufat, že nějaký fanatický obhajce své pravdy nebude jednat dle pravidla : Když ne já tak nikdo.
Pane STK
Odpověděl jste jak jsem očekával, jak jsem odhadl Váši povahu z Vašich příspěvků.
Mnoho Lásky a Moudra přeje Hledajíci
Záměna hodnot, nepojmenování jevů, pokrytectví...
Tyto dny se tu v putyce možná koná "Tess test", ne?
STK,
Bertrand Russell:
Příliš málo svobody přináší stagnaci, příliš mnoho chaos.
Bohužel, na české Wiky je jeho aforizmů málo. Jinak má spoustu zábavných výroků o politice, náboženství, vědě.
Správně jste nám dal odkaz na onen podnětný článek na Psu, vážený STK (17.července, 11:36).
Pravda - nevíme, kdo je Šárka Kašparová, nevíme, proč si plete moderní umění se současným, nevíme, proč v záplavě svých hoven neuvedla kupříkladu ani „Fontánu“ M.Duchampa ani výkaly P.Manzoniho.
Zato cítíme, že ta slečna je opravdu upřímná, že myslí vlastní hlavou a nenechá se opít rohlíkem. Vážně hezky natřela paumělce „modráska“ Kleina a různé ty „vybarvovače červených čtverců“.
Ještě štěstí, že se nikdy nesetkala se čtvercem K.Maleviče. To by do svého fejetonku musela nacpat ještě více renesančních umělců.
A možná i hoven.
Hezký den přeji.
Okomentovat