O tom českém filosemitismu

Když jsem byl na jaře roku 2006 poprvé v Izraeli, stavěli jsme se s naší turistickou výpravou také v "továrně na víno" v Kacrinu, který je někdy označován za hlavní město Golan. Po přednášce o tom, jak se sem dostalo víno původem z Kalifornie a zdarmé ochutnávce vín jsme se vydali podle regálů zakoupit si něco chutného od značek Yarden, Golan či Gamla. Při placení se nás ptala slečna pokladní, odkudpak že jsme? Prozradili jsme jí to. Ale Česko nebo bývalé Československo, to jí nic neříkalo. A tak se doptala: „A kolikpak je u vás židů?“ Co jsem jí měl odpovědět? Několik tisíc v židovských obcích, pár desítek tisíc potomků přeživších? A co my, lidé s „kořeny“, totiž s dědečkem nebo babičkou? A co naši sionisté, totiž příznivci židovského státu? Tak jsem nakonec odpověděl:
„Vlastně polovička obyvatelstva.“
Potěšeně se zasmála a pravila: „Oh, it's a beatiful country!“ 

Nevinní teroristé

Když jsem byl malej, tak mě máma posílala "do Sokola", abych byl sportovně zdatný. Nenáviděl jsem to tam, to věčné čekání ve frontě, než porazím kozu nebo nevyrobím výmik. Ale miloval jsem večerní návraty s klukama domů, kdy v zimě byla už tma a nad Libercem zářily jasné hvězdy. Měli jsme takovou zábavu s tramvajemi, když sjížděly čtyřřadou alejí od centra k císařským lázním. Kladli jsme na koleje sirky, a jak je kolo přimáčklo ke koleji, tak ony praskavě vybuchovaly. Také jsme na koleje pokládali pěťáky a z těch pak byly krásné plíšky. Někdo dával i kamínky, z těch zůstával jen prach. Tady někde vznikalo podhoubí terorismu, kdy se z kamínů stávaly kameny na libereckých železničních tratích. Kamenů bylo více a více, až nakonec vláčky motoráčky vykolejily. (Ale ty lidi já neznám.) Tak se z klukovské zábavy stal už nebezpečný terorismus, srovnatelný s tím terorismem zblblého důchodce, který vlakům do cesty pokládal stromy. Ale já byl jen "hodný terorista", zůstával jsem pouze u těch sirek a pěťáky jsem si šetřil na Lipo.

Dvojí cena benzinu a televize

aneb Nechci slevu nadarmo

Když v roce 1989 chcípl reálný socialismus, začal se u nás rozvíjet reálný kapitalismus. Ovšem s některými prvky státní suverenity, jako byla dvojí cena pro tuzemské našince a valutové cizince. Cizinec není našinec a jeho náskok v životní úrovni se musel nějak vyvážit. K nejobvyklejším vyvážením patřila dvojí cena vstupenek na naše národní klenoty. A tak se u pokladny do národního klenotu začaly objevovat informační cedule typu "Prize 100 CZK" a zároveň "Vstupné padesát korun". Jenže se ukázalo, že značná část cizinců byla našimi bývalími našinci, kteří ovšem češtinu nezapomněli. Třebaže platili našineckou cenu, nelíbilo se jim to. Nejen kvůli zkonvertibilnění české koruny a vstupu do EU se od této praxe nakonec muselo dobrovolně ustoupit. Ozvali se různí právníci, rozhodovaly soudy i antimonopolní úřad.

Mír na jih od řeky Lítání

Ubohý Libanone!

Když jsem před 50 lety nastoupil do svého prvního zaměstnání v Závodech elektrotepelných zařízení, setkal jsem se tu s mnoha pozoruhodnými lidmi. Jeden kolega konstruktér pobýval pracovně nějaký čas v Pákistánu. A když se vrátil, vyprávěl, co všechno se tam dozvěděl díky místní televizi. Mohl v ní třeba sledovat veřejné popravy v přímém přenosu. Mohl vidět, jak vojenská letadla s rudými hvězdami na křídlech bombardují afghánský prezidentský palác. Což byla ta u nás médii vychvalovaná komunistická revoluce. A také měl poněkud přesnější zprávy o libanonsko-izraelském konfliktu. Totiž, že vůbec nejde o konflikt mezi Libanonem a Izraelem, ale o konflikt mezi palestinskými Araby a Izraelem.

Poklekněte a modlete se!

Veřejnosprávnost ČT, pikle pornoherců a Chameneího končetina

Nevěřím této vládě

(Foto vláda ČR)

Nevěřím této vládě, že chce jen šetřit, když omezuje financování spousty dosud běžných programů. 

Nevěřím této vládě, že jí jde o šetření, když omezuje rozpočty národních parků. Protože kolik vlastně ušetříte? 44 milionu na KRNAP, 60 milionů na Národním parku Šumava, 1,2 milionu na NP České Švýcarsko. Prej mají rezervy. Pak se vyhodí pár desítek zaměstnanců. Nemusejí přednášet na školách o ochraně přírody. Načež se vyrazí ředitel. To se nejdříve pochválí, uchlácholí a vyrazí až pak. To jsou celkem tři postupné kroky, které rozvracují tyto důležité instituce. Proč?

Trestání naší civilizace

Dohoda je možná

Svět se otřásá novou válkou. Svět Blízkého východu výbuchy, svět zbylý ekonomickými dopady. Svět pokrokářský pak porušováním mezinárodního práva ze strany USA, Izraele - a bohatých Židů. Jak nepřímo vyplývá z čtvrtečního sloupku Jana Doležala, prezidenta Agrární komory ČR na názorové stránce Mladé fronty Dnes "Ursula si namazala Poláky na chleba". Ten kárá US prezidenta Trumpa, jenž před volbami sliboval: "Už žádné války!" Podle Doležala: "Tedy pokud to po mně nebude chtít Izrael." A dále: "Peníze vládnou světem, nejbohatší Američané mají k Izraeli blízko a kampaň... pro volby 2028 se holt sama nezaplatí." Čtenáři, přemýšlej, proč bohatci oblibují Izrael? Nu? Není to tak napřímo řečeno, jak to říkají ajatolláhové, ale mělo by ti to dojít.

Veselý Purim!

Dnešek, kdy toto píšu, tedy v úterý 3. března, je v židovském kalendáři označen jako 14. den měsíce Adar, a je tedy povinností každého žida slavit svátek Purim. Ten připomíná záchranu židů před první genocidou, která měla tento národ postihnout v Persii už v 6. století před občanským letopočtem. Židovské kmeny sem byly zavlečeny roku minus 700 po pádu Jeruzaléma do babylonského otroctví. Z toho je osvobodil nástup perského království. V tom minus šestém století vládl v hlavním městě Persie Šúšanu (dnešní íránská Súsa) král Achašveroš. "To byl ten Achašveróš, který kraloval nad sto dvaceti sedmi krajinami od Indie až po Kúš." A tomu zle radil proradný rádce Haman. (Při vyslovení tohoto jména se na svátečních bohoslužbách vždy roztočí řehtačky a ozve se zadupání do podlahy.) Hamanovi se nelíbilo, že se mu neklaní jistý Mordechaj. A protože byl Mordechaj žid, radil Haman Achašverošovi toto: