Dinosauří materialismus

Skvělé setkání starých dobrých dinosaurů v Pardubicích jsem tu popsal poměrně zevrubně. Je však ještě třeba zmínit materiály, které jsme na Dinoconu obdrželi u recepce.

M. Dvořák, Z. Rampas a V. Houf v gravitaci M. Grüna

Rozdávání materiálů, jež jsou v ceně vstupného, nejspíš skončilo v té době, kdy se odpadkové koše v okolí míst, zasažených setkáním fanů, přeplňovaly, až z nich padaly materiály na zem. Slušnější člověk to vyhodil až doma: Reklamy, neprodejné výtisky knih, druhou část z pentalogie o nenasytných upírech, celou nečitelnou trilogii… Dnes je zvykem, že zájemci si materiály kupují zvlášť. Jsem notorický nezájemce: Placku si koupím, protože to je nejmenší nosič užitečných informací, kde a kdy člověk byl, přičemž je téměř nezničitelná. Anotace si člověk vytiskne doma, a program se stejně mění. A o makulaturu nestojím.

Gravitace Vilmy Kadlečkové

Tentokrát se hlavní pořadatel, jímž byl Zdeněk Rampas, rozhodl zahrnout cenu materiálů přímo do ceny vstupného. Každý, kdo zaplatil a přijel, tak dostal materiály automaticky u recepce. Jmenovky, obdařené velkými písmeny, jsem pochválil už minule. Na klopu jsem si připevnil k předcházejícím trofejím i placku s logem Dinoconu, jenž je dílem Václava Houfa, stejně jako výtvarné pojetí celého setkání. S uspokojením jsem zaznamenal, že matroš je uložen v prima černé tašce z hrubého plátna k nošení přes rameno. Věnoval ji sponzor podujatia China Tours. (Doma mi ji samozřejmě zabavila žena. I ona uznává, že tato akce byla neobyčejně prospěšná:) Stejně jako propisku, již jsem také kvitoval, protože tu svoji jsem si rozlomil sezením ve vlaku. (Ano, byla to půjčená ženina propisovačka, takže…)

Dovnitř do tašky jsem se ovšem nedíval, známe užitečnost materiálů, cha! Evidentně tam byl plakát, který si nebudu mít kam pověsit. Naštěstí další materiál, Pramlok, kniha povídek z Ceny Karla Čapka za rok 1982, se dávala zvlášť. Už jsem ji měl – ale užitečná byla, neb šla vyměnit u Toma Štipského a jeho stolků s knihami za čerstvějšího, právě vydaného Pramloka 2003. Materiály jsem si odnesl do svého externího bydliště a zanechal tam, nepodívav se do nich. Velká chyba!

Míša Rampasová s pamětním listem

Tu chybu jsem si uvědomil až v sobotu, kdy Míša Rampasová sháněla podpisy na pěkný barevný plakátek formátu Á tři s krásnými, dřevně a dřevěně působícími Houfovými roboty. Pamětní list se jmény všech zúčastněných. Myslel jsem, že je to extra výtisk pro organizátory. Ne, byl mezi materiály pro všechny. A já vůl ho nechal na pokoji – externích deset plus deset minut. Nu dostal jsem se k němu až v polední přestávce, takže někteří soudinosauři mému autografomanství unikli. Kdybych se byl býval dobře podíval na jiný materiál, Á čtyřku s programem, na jeho zadní část, pak bych si toho mohl všimnout, neboť tam byl dokonce vytištěn Průvodce materiály Dinoconu 2012 s patnácti položkami! Zmíním skvělý Houfův plakát (i když moc velký na to, abych si ho doma někde pověsil) a třeba ještě visací kalendář s portréty dvanácti superdinosaurů, vyvedených v tužce Milana Fibigera. Tak těch dvanáct podpisů jsem ukořistil! Mimochodem: Začíná 31. dubnem 2012, protože právě 31. dubna 1979 byl založen první československý SF klub (Villoidius, jenž tak byl pojmenován až r. 1981).

Uschoval jsem si i vstupenku na šestý Parcon, kdybych náhodou narazil na stroj času, který by mě dopravil do roku 1987. A pohlednice Václava Houfa a další nejmenované skvosty.

Teprve doma jsem otevřel zvláštní přílohu Interkomu, čtyřiačtyřicetistránkový Dinočas s osmi texty devíti kolegů a kolegyň. Nestihl jsem si je tedy nechat zase (u někoho už potřetí) podepsat. Ale nevadí! Podpis Františka Novotného jsem už sehnal v hospůdce U kruhu, a lidi jako Vilma Kadlečková, Jan Poláček, Ondřej Neff, Josef Pecinovský, Jaroslav Mostecký, Jiří W. Procházka, Klára Smolíková či Františka Vrbenská jistě zase někde doženu. Hlavně, že mám otisk jejich duše!  Autoři do Dinočasu poskytli úryvky z věcí, na kterých právě dělají. A tu jsem byl zasažen, jak skvělá, dokonalá, oslovující, dobře se čtoucí a mnohorozměrná, nepodbízející se, ale ani nevymachrovaná, prostě velká literatura to je!

On i ten Pramlok byl vynikající. Díky nakladateli Netopejrovi Karlovi Petříkovi se tak třicet let stará dílka mohou číst i dnes a navěky, neboť Litera scripta manet. Díky ostatně patří všem, kteří Dinocon zorganizovali. A nepochybně i těm, kteří se dostavili. A ti, kteří se nedostavili, ať se nehryžou a dostaví se příště. Třeba zase za třicet let.

Ještě jeden materiál, obsažený v ceně setkání zmíním, i když jsem o něm psal i posledně: Medovina. Ještě ji půlka zůstala. Tak zas někde někdy!

Psáno pro Interkom a Sarden.

Viz i Šamanovu fotogalerii z Dinoconu.