Ve středu 16. července 1969, začala kosmická mise označovaná v NASA jako AS-506. Stometrová nosná raketa Saturn V se odtrhla od rampy 39A Kennedyho kosmického střediska na mysu Canaveral přesně v 9 hodin 32 minut a 0,724 vteřin východoamerického letního času, u nás bylo něco po půl třetí odpoledne. Po 11 minutách a 42 vteřinách se dostal třetí stupeň Saturnu SIV-B společně s užitečnou zátěží na oběžnou dráhu ve výši 183-184 km nad povrchem Země. Dráha byla skloněna o 32 stupňů k rovníku, doba obletu činila 88 minut. Těleso na orbitě obdrželo mezinárodní označení 1969-59A. Užitečnou zátěží bylo Apollo 11.
Jednalo se už o 33. start s lidskou posádkou - při započtení prvních dvou suborbitálních amerických letů. Jenže v něčem byl tento let první.
V T+2:44:14 se restartoval motor třetího stupně; když po necelých šesti minutách skončil svou práci, letělo už Apollo 11 jako třetí pilotované těleso do oblasti měsíční přitažlivosti. Po dalších 73 hodinách přešlo už rekonfigurované soulodí (s přistávacím modulem LEM na špičce velitelské kabiny) na oběžnou dráhu ve výši 111-312 km. Ta byla postupně upravena na téměř kruhovou 100-115 km. V neděli 20. července v 18:47 středoevropského času (i nadále bude SEČ) se Apollo 11 rozdělilo na dvě části. Velitelská kabina Columbia s Michaelem Collinsem zůstala na kruhové oběžné dráze, zatímco přistávací modul Eagle, s Edwinem E. "Buzz" Aldrinem a Neilem A. Armstrongem po dalším obletu přešel na sestupnou eliptickou dráhu s periseleniem 15 km. Cílem bylo poprvé přistát na Měsíci!
V 21:05:05 byl zažehnut přistávací motor LEMu. Sledovali jsme to s mámou v přímém rozhlasovém přenosu Hlasu Ameriky (Voice Of America vysílal každý den večer v devět hodinové vysílání v českém a slovenském jazyce). Trnuli jsme při vyhlášení poplachu dvanáct nula nula, vzrušeně poslouchali komentáře; v pozadí se ozývaly zašuměné hlasy samotných astronautů. Trvalo to nějak dlouho, plánovaný čas přistání byl kolem 21:16. Ale 21:17 byl Eagle stále ještě "ve vzduchu". Napětí bylo nesnesitelné. Úsečná krátká hlášení byla náhle vystřídána uvolněnými a nadšenými výkřiky. Konečně přistáli. V Liberci bylo 21:17:41.
Dokonce jsem mohl v televizi sledovat experimentálně popůlnoční přenos z výstupu na Měsíc! V těch dobách končívala ČST vysílání o půlnoci - hrála čs. hymna a vlál čs. prapor. (To byl, milé děti, stejný prapor jako je ten český.) Na kterém programu že to bylo? No v televizi - druhý program se rozjel až někdy v roce 1970. Skončila hymna, skončily vlajky, ale nenaskočil monitor a neozvalo se pískání, budící zaujaté diváky, ani nenastalo zrnění. Antonín Vítek a Jan Kolář ze SPACE CLUBU komentovali poloilegální vysílání až do pozdního rána. Tady jim chci poděkovat - a hlavně technikům, kteří vysílání zajišťovali. V té době, rok po příjezdu sovětských tanků, několik měsíců po nastoupení tvrdě normalizačního husákovského vedení, to byla nepochybně statečnost. Statečnost možná větší, než jakou byli vybaveni astronauti. Milé děti, v té době byli Američané imperialisté, snažící se rozvrátit tábor míru a socialismu. "Normalizace" po nadějeplném osmašedesátém znamenala návrat ke komunistickému normálu... V době, kdy se začali likvidovat schopní lidé, riskovali tito hrdinové přinejmenším vyhazov. A černé puntíky do kádrových materiálů svých dětí.
15 minut po půlnoci začaly přípravy na vystoupení, ale všechno to bylo strašlivě zdlouhavé. Až 6 minut před čtvrtou hodinou ráno se objevily záběry kamery, umístěné vně modulu na jedné ze čtyř přistávacích nohách "brouka". Rozmazaný obrázek nejasně ukazoval tmavou siluetu modulu. A už se z něj začalo něco soukat! Opatrné poskakování nezřetelné postavy, pak závěrečný mohutný seskok z poslední příčle žebříku. První člověk stanul na Měsíci!
Jenže - co je míněno místním určením "na Měsíci"? Teprve až si toto ujasníme, můžeme citovat skutečně "první slova" na Měsíci. Říkáte, že si nemáte co ujasňovat? Že je sdostatek znám slogan "JE TO MALÝ KROK PRO ČLOVĚKA - A VELKÝ SKOK PRO LIDSTVO!"? Ano, tak ten pronesl Armstrong v 3:56:21, když se pustil přistávací vzpěry a šlápnul na měsíční regolit - oběma nohama. Ale předtím, jak jsem ho viděl skákat z poslední příčle žebříku, tak bylo teprve 3:55. Všichni dnešní diváci historického záznamu toto berou za onen "malý krok", za historický vstup člověka na Měsíc. Avšak Armstrong jen sestoupil na talíř přistávací nohy lidmi vyrobeného vehiklu - ovšem i na něm bylo trochu prachu a prakticky na tom Měsíci stál. Přičemž pravil tato historická slova:
"Teď si vyzkouším, jak se dostat zpátky na první příčku..."
Přistávací nohy totiž měly amortizátory, které se však nezkrátily, protože astronauti vždy přistáli velmi měkce. Takže mezera mezi poslední příčlí žebříku – který amortizátory pochopitelně neměl a byl dlouhý tak akorát, aby se z něj dalo sestoupit při plném zasunutí noh – byla asi metr. Armstrong si nejdříve tenhle zpáteční skok pochopitelně vyzkoušel. A pak sestoupil "na povrch Měsíce" podruhé...
Interpid, tedy následující brouk z Apolla 12, také dosedl měkce, takže jeho velitel, prostořeký Pete Conrad, který byl menší postavy, po seskoku na Měsíc prohlásil něco ve smyslu: "Nevím jak pro koho, ale tohle je skutečně velký skok i pro mě!" (Zvláštní je, že "druhá první slova" jsem už nemohl nikde dohledat…)
Ovšem "na Měsíci", tedy na jeho povrchu, se první lidé ocitli v samotném okamžiku přistání Eagle, což bylo 20.7. 21:17:41, přece. Jak tedy zněla ta skutečná první slova? Jsou také známa. Pronesl je Armstrong, když se po přistání ohlásil řídícímu středisku:
"Houstone, zde základna Tranquillity. Eagle přistál!"
Armstrong snad bezděky použil zkráceninu astronomického označení místa přistání. Bylo to na povrchu Moře klidu, latinsky Mare Tranquillitatis. Pěkné, jenže to řekl Armstrong po přistání... A co kdo řekl při přistání?
Pilot Eagle, Buzz Aldrin, který při této akci držel spojení se Zemí: "Výborně! Motor vypnut. ACA zablokován. Obojí řízení na AUTO, ruční blokování motoru odpojeno. Pojistka motoru vypnuta. Je tam 413."
Teprve pak se ozvala "základna Tranquillity".
Jenže! Fyzicky se LEM dotkl povrchu Měsíce vypínacími kontakty motoru, které visely zpod přistávacích noh. Na každé nožce jedna. Po dotknutí tří z nich s povrchem byl motor automaticky odpojen, aby se neopakoval problém Surveyoru 3. Tomu se při měkkém přistání 20. dubna 1967 v rychlosti 2,1 m/s nevypnuly tři řídící trysky, které sondu opět zvedly do desetimetrové výšky. Surveyor si poskočil o osm metrů dál. Při dalším, třímetrovém skoku, konečně byly trysky vypnuty ze Země...
A protože stejně jako při hře na babu platí první dotek, byl tento první dotek okamžikem, kdy se člověk dostal na povrch Měsíce. A ta úplně první slova tedy zněla
SIGNÁLKA KONTAKT!
***************************************************************
Použitá literatura:
Karel Pacner, ...a velký skok pro lidstvo, Albatros, Praha 1971
Vlastní archiv
(V sobotu zemřel na komplikace po operaci srdce ve věku 82 let Neil Alden Armstrong. Tento text vyšel poprvé 15. července 2009 na Neviditelném psu u příležitosti 40. výročí letu Apolla 11.)
24 komentářů:
Krásná úvaha s rozborem priorit - ty bývají sporné a nejasné obecně.
Už včera jsem sem dal vzpomínku na tu noc u TV.
Psát o pochybách, vyjádřených z mnoha stran o tom, zda se skutečně přistání na měsíci uskutečnilo, o dohadech a obviněních, že všechno bylo natočeno ve filmových studiích, vám bude určitě znít jako do nebe volající rouhání. Přesto bych ale chtěla připomenout, že se o této věci do nekonečna debatovalo, na webu je nespočetné množství stránek, které tvrdí, že přistání bylo novinářskou kachnou, jiné zase přinášejí důkazy, že se doopravdy uskutečnilo.
Našla jsem stránky NASA, kde jsou dány odpovědi skeptikům.
http://science.nasa.gov/science-news/science-at-nasa/2001/ast23feb_2/
Na italských stránkách jsem našla přehled nejčastějších skeptických otázek a odpovědí
http://www.attivissimo.net/antibufala/luna/luna_in_sintesi.htm
Na této stránce je také odkaz na simulované přistání Apolla. Mně se zdá zajímavé, můžete si to sami vyzkoušet..
http://eaglelander3d.com/
Rouhání?
Smutná debilita.
Spiklenecké teorie toho druhu, že přistání na Měsíci byl podfuk, jsou mi známy. Zdá se, že Jakub S. vystihl jejich hodnotu víc než věrně, aspoň pro současnost nepochybně ano. Na druhou stranu, v době kdy se tyto fámy objevily, mohla to být součást zpravodajské operace zaměřené na to, aby se na jedné straně vyprovokovali Američané nařčení z podvodu k prozrazení více detailů, které chtěli vědět Rusové, Číňané a mnozí další. Na té druhé to mohlo znevěrohodnit vládu u části obyvatel, třeba paranoidních magorů či lehkověrných troubů, jakých se vždy nějaký počet v populaci najde.
Poslední dobou si připadám že, cituji:"třeba paranoidních magorů či lehkověrných troubů, jakých se vždy nějaký počet v populaci najde." , je naprostá většina populace. Stačí výsledky preferencí uchazečů o post hradního pána. Vede Filištín (Pelištejec) těsně sledován tatarský nájezdníkem, no potěš nás Jakeš.
čest
Mám opotřebené ty obratle, kterými se kroutí hlavou, ony teorie se opravdu nedají číst dlouho. Můj děda byl moderní člověk, všechno chápal, dokonce mi "vysvětlil Vesmír", čímž jsem logicky přestal pevně věřit v pánaboha. Byl to on, který vyhnal jednou v létě celou rodinu před chalupu, abychom společně pozorovali přelet Sputnika a on nám vysvětloval, jak se tam nahoře bez motoru udrží a předváděl nám odstředivou sílu točením rozsvícené baterky na špagátku.
Ale Apollo 11 už neskousl. Přidal se k šílencům, kteří situovali Moře klidu do hollywoodských studií. Takže...
Takže nic.
Pán Hradu: Pro mě je nejlepším kandidátem Vladimír Franc. Jednak většina světa stejně neví, kde to Česko leží - nejčastěji nás umisťují někam na Balkán nebo na Blízký východ a Vladimírův vzhled maorského bojovníka by většinu světové populace ještě více zmátl, takže by se mylné umisťování Kotlinky rozšířilo na celou zeměkouli a za druhé je to jediný kandidát, se kterým se dost dobře znám a vím, že není člověka, u kterého by se vzhled a duše lišily víc. Mírný, smířlivý konzervativec a citlivý umělec. Příjemný, vstřícný člověk. Líbil by se mi jako Pán hradu, ale volit ho nebudu - kdyby se náhodou stal Prvním*, asi by mu to zlomilo duši. A to by byla pro moderní hudbu škoda.
Takže nic.
/* V Kotlince to je ovšem naštěstí vyloučené. Lidé jdou po povrchu věcí, pokud vůbec po něčem "jdou".
Oprava: Franz! ne Franc. Pardon, Vladimíre!
EK: - vždycky byla... už mlčím.
Ano, Vladimír Franz!! Taky to myslím vážně!
Loni jsem měl tu čest a neuvěřitelné zázračné potěšení a poctu, že jsem byl jeden z pár desítek přizvaných, když VF na neveřejném posledním předvedení krnovských varhan ve zlínském Domě umění (tedy Památníku TB) - pamatuju jejich inauguraci 57!! To je, co? - t ř i č t v r t ě h o d i n y improvizoval a bylo to nepojmenovatelné a nepopsatelné, ve spojení s jeho maorským vzezřením a skoro prázdným DU, který už vlastně byl uzavřen, aby se vše přesunulo do Centra pí Jiřičné, a vědomím, že až odejdeme, už je tu nikdo neuslyší, a vědomím, že to ví i on, jeden z nejvíce (promiňte módní slovo) charismatických chlapů co znám. Vědomě píšu chlapů. A mmch, nemůžu posoudit, ale musí se líbit ženám, ne? Tak jsem se s ním pak shodl na tolika věcech, hodiny bych s takovým člověkem naprosto mého naturelu dokázal pvše probírat - a doufám, že bych něco dal aji jemu. Ale jistěže.
A Bach a Vivaldi a Beatles a kdovíkdo hučel a svištěl a proháněl se a vznášel a klesal a ztišoval se a náhle burácel až do mozku v tom prostoru, kde jsem pořád viděl zavěšené to letadlo... všechno dohromady a naráz a je to třeskutě nádherné a přibíjí to k zemi a je to můj zbožňovaný spolurodák pan Hrabal, Taneční hodiny a Pepin a... tož tak.
Vladimír Franz je nepochybně zajíamvý člověk, umělec a muzikant, ale obávám se, že on by byl nešťastný z politiky a politika z něj. Jako slušný člověk by asi střetem s tou špínou utrpěl újmu a je otázkou jakou, zda tím, že by do ní zapadl a stal se jedním z těch, kterými právem opovrhujeme, nebo tím, že by nezapadl a byl by tam terčem všeho možného, právě proto, že nezapadl a že je tak jiný. Ani jedna z těch alternativ není příliš závidění hodná, zejména ne pro něj.
No jo...
Ale máme tam už předem chtít ne-slušného člověka - Merde. To je volba. To sou volby. Kruci kšeft. Každá generace je nepoučitelná. Už mlčím.
Několikrát jsem s Vladimírem F. pracoval, rozuměli a rozumíme si tak dobře, že mě dokonce požádal, ať dokončím jeden jeho projekt.
Je to skladatel, který má obrovskou zvukovou představivost - natáčí se postupně stopy a on už dávno slyší výsledek. Bezvadná práce, s tím, že se s ním dá mluvit téměř o všem, nejen o muzice nebo výtvarnu. Nemá rád lháře a to je jediný druh lidí, se kterými je ochoten vstoupit do sporu. Proto by asi nebyl dobrým politikem. Ne dnes a ne v kotlince.
Bylo kouzelné s ním a jeho pejskem Ondrou navštívit několik hospod v Ocelovém srdci. Pejsek měl nacvičený odchod do kuchyně, kde naprosto slušně a zřetelně poprosil o výslužku a nevěřím, že by se našel kuchař, který by mu ji po tak krásném pantomimickém výstupu (smrt hladem, plížení a la Meresjev atd.) nedal. Takže Ondra* často žral dříve, než my, lidi. [;>))
Hospoda vždy po našem příchodu ztichla a běžný hovor se rozproudil až za drahnou dobu - a někdy vůbec. Lidé jsou strašně moc odkázáni na vizáž člověka. Je tetovaný a asi je nebezpečný...
Povaha je už nezajímá.
*/ Ondra byl i jinak kouzelný psík. Jak se tak pohyboval po studiích tak věděl, že když se rozsvítí červená světla, nelze dělat sebemenší hluk. Takže sebou okamžitě plácl tam, kde právě byl a ani se nehnul, dokud světlo nezhaslo. Pak se zase družil s muzikanty...
Takže poučka - psi NEJSOU barvoslepí! [;>))
Jakubovi S.:
Určitě nemlčte, to je asi tak to poslední, čeho bych chtěl dosáhnout.
Co se té přímé presidentské volby týče, obávám se, že z těch co se jí účastní a zároveň prý mají šanci uspět, neb agentury na ovlivňování veřejného mínění již začínají odvádět svou tuze nežádoucí a špinavou práci, tak bych si já osobně nevybral. Fischera nechci a Zemana jakbysmet. Kdybych si musel vybírat z těch dvou, tak mi Zeman přijde o něco méně nebezpečný, neb na rozdíl od Fischera nekývne souhlasně a nadšeně každému unijníkovi na každou blbost či nehoráznost. No ale na druhou stranu, Zeman je otcem oposiční smlouvy, tudíž je jasné, že dovede být pragmatický někdy až moc.
Zkrátka a dobře, celá ta volba je guláš, jehož příprava už kvůli stavu surovin a dění kolem s největší pravděpodobností neskončí moc dobře. Při téhle volbě se tam někdo hodnotný a slušný asi nedostane.
StK:
Pana Franze osobně neznám, nicméně poslouchám sem tam, když je vhodná příležitost, cvrkot kolem mne, tak to jeho tetování tak 7-8 z 10ti lidí prostě nedokáže "zkousnout". Ten zbytek není tak silný, aby měl reálnou šanci uspět. Tomu, nač je uvyklý oficiální protokol je to také poněkud mimo obvyklost pro naše zeměpisné šířky, ale ten protokol by to nakonec zkousl a prostě by si toho nevšímal, což je správné a tak to má být, rozhodující jsou jiné věci, tedy to co se říká a dělá. Mě ten jeho zjev nevadí, já když přijdu s někým do styku, hledím především na to, co po tom člověku tady už zůstalo do tohoto okamžiku a jak se chová a hovoří a tudíž se snažím odhadnout, co asi provede v budoucnu blízkém i vzdálenějším a podle toho s ním pak chci, nebo naopak nechci mít něco společného. Většinou je to spíš to druhé, ale člověk někdy nesmí být moc vybíravý, jinak by nakonec neměl na složenky.
Vrátím se k "jedenáctce":
Ten den jsem nastupoval na vojně svou první dovolenou a když jsem odcházel z kasáren, věděl jsem jen to, že Apollo 11 je u Měsíce. Pak šest hodin vlakem do Ocelového Srdce, pěšky 5 km z nádraží - tramvaj mi jela asi za 50 minut a tak jsem to vzal podél kolejí - Nádražní ulice byla osvětlená celou noc a na vojáka si tam nikdo obvykle nevyskakoval. Opatrně jsem odmykal byt u našich abych nikoho nevzbudil - a divil se, co je - naši nespali, pili už bůhví které kafe a táta chodil pravidelně do předsíně kouřit své půlčíky. Televizor běžel, Orel stál klidně na povrchu Měsíce v Moři klidu a čekalo se, až někdo vystoupí ven.
Zbytek už je popsal Šaman. Nezřetelná bílá skvrna se po pomalém, váhavém sestupu po žebříčku dotkla povrchu, poskočila a pronesla známý historický výrok. I po letech "su ščasný", že jsem to viděl na vlastní oči - byť jen v TV.
===
Obrovská radost a dojetí operátorů v řídícím středisku NASA po obdržení informací, že Curiosity šťastně přistála 9/8/2012 v kráteru Gale na Marsu byla sice taky moc fajn, radoval jsem se s nimi i když na tom nemám sebemenší zásluhu, jen jsem jim držel palce - ale lidská noha je lidská noha a kola Curiosity ji, při vší úctě ke špičkové technologii, nenahradí. I když jich má šest.
A za mého života už na Mars lidská noha ani nepáchne.
To Barackovi nezapomenu až do smrti!
Já mu nezapomenu víc zásadních věcí, buďa US citizen, v životě ho nevolím. Ale vem to čert: teď jsem viděl na dvojce nádherný hraně-dokumentární sled dění kolem Apolla 11, lidi, dlouho jsem se na nic nedíval tak soustředěně, neospale a napjatě a svátečně! Celý ten obrovský tým, ta souhra, klidná a dělná práce a souhra, kázeň, a ta naprostá nejistota, jak to s těma třema vůbec dopadne - dyť celá ta akce byla a je provždycky naprostý zázrak, triumf!
StK, spočinutí lidské nohy na Marsu by byla jistě nezapomenutelná televizní podívaná. Nevím, jestli byste pokládal za rozumné ji také financovat. Odhadované náklady možná 1000x vyšší než současný robotizovaný automobil. Lidé by mohli pobejt pár dní. Robot může pracovat víc než 10 let.
Zde je odkaz na kvalifikovanější diskusi.
http://debatepedia.idebate.org/en/index.php/Debate:_Manned_mission_to_Mars
A zde je vybráno pár argumentů:
Many more unmanned scientific missions can be sent to Mars Because a robotic mission to Mars is so much cheaper than a manned mission, many more unmanned missions can be sent. The Mars rover missions cost about $250 million a pop. An optimistic estimate puts the cost of sending humans to Mars at $160 billion. Others think it could cost as much as a trillion dollars. That is 640 Mars rover missions. This means that a manned mission will probably obtain almost 1/600th of the scientific data, and possibly 1/600th of the scientific knowledge and progress. A manned mission, therefore, is decidedly unscientific in this regard.[2]
Gregg Eastbrook. "Why We Shouldn't Go to Mars." Time. Jan. 26, 2004: "It is interesting to note that when President Bush unveiled his proposal, he listed these recent major achievements of space exploration: pictures of the rings of Saturn and the outer planets, evidence of water on Mars and the moons of Jupiter, discovery of more than 100 planets outside our solar system and study of the soil of Mars. All these accomplishments came from automated probes or automated space telescopes. Bush's proposal, which calls for 'reprogramming' some of NASA's present budget into the Mars effort, might actually lead to a reduction in such unmanned science--the one aspect of space exploration that's working really well."
Robotic missions to Mars are equally effective as manned ones Jazz Shaw. "Robots Should Go Where Man Hesitates." Pajamas Media. July 20, 2009: "Robotic exploration delivers countless advantages. It is true that there will always be situations where a live human being will be able to adapt and think through situations which would leave a machine crippled in the dust. But have we done so badly with the robots currently in service? Two rovers on Mars are still trundling along, dragging disabled wheels and running on low power due to dust covered solar panels, but performing their mission years beyond initial projections. Also, unmanned missions are free of the burden of delivering air, food, water, and all of the other requirements for keeping humans alive. They weigh less, cost less, and can take all the time they need to arrive at their destination."
Nepřu se o to, RRR,
máte pochopitelně recht - i s těmi penězi. Argumenty zastánců robotického výzkumu vesmíru jsou mi známy dopodrobna, dokonce jsem viděl několikadílný film o tom, jak naše automaty budou jednou prozkoumávat cizí planetární soustavy a hledat tam inteligentní život. Systém je pokus - omyl, protože spojení se Zemí nebude možné pro velkou vzdálenost a zpoždění signálů o celé roky nebo dokonce staletí.
Jo, všechno je to pravda, ale ten pocit, že někdo někam doopravdy vstoupil je nenahraditelný. Zeptejte se vojáků. Říksjí, že kam nevstoupila noha pěšákova není dobyté území. A nedávné války s velkou nadvládou letectva i obrněné techniky tomu nasvědčují.
Prostě jakékoliv množství sebedokonalejších robotů nedobude zemi, Zemi - ani jinou planetu. Problém, který živý cvičený kosmonaut ve vlastním životním zájmu vyřeší během okamžiku, může u robota, protože se nedá na všechny eventuality naprogramovat, způsobit selhání celé jeho mise.
A příčina může být i naprosto nepatrná, směšná.
Člověk má sice pomalé reakce, jeho tělo nevydrží tak kruté podmínky, jaké se ve Vesmíru vyskytují, je nepřesný a špatně si pamatuje. Musí spát a odpočívat, má obrovskou spotřebu kyslíku i vody - o jídle nemluvě.
===
Nicméně je adaptivní a kreativní. A ze všech sil se snaží zůstat naživu. Je lidský.
Počítačové "osobnosti" existují zatím jen v SF literatuře.
Chceme poznávat nebo dobývat? Dobyl Neil Armstrong Měsíc?
Cvičený kosmonaut může ve vlastním životním zájmu problém vyřešit. Nebo taky ne. Selhání robota nestojí lidský život.
Pamatujete únik ropy z vrtu v Mexickém zálivu? Neucpali to potápěči, ale roboti.
V současných válkách se stále více používají bezpilotní letadla. Ale taky člověk jako levné výbušné zařízení, schopné rozhodnout se během okamžiku. Podle toho, jakou má kde život cenu.
Už jen proto, že jsme co se životního prostoru týče odkázáni jenom a pouze na povrch jedné planety, měli bychom pochopit, že nejdříve bychom měli efektivně a tudíž i co nejrychleji nejdříve poznávat a poté dík tomu poznání, stejně efektivně a rychle i dobývat a tudíž rozšířit svůj životní prostor i o blízký vesmír, Měsíc a další tělesa Sluneční soustavy, Mars nevyjímaje, zejména, je-li neobydlený a půjde-li mu život vdechnout, což by nemělo být nereálné. Navíc lidí přibývá. Tím životem na povrchu jednoho jediného tělesa jsme příliš soustředěni jen na jedno místo výskytu a jsme tím až příliš snadno zranitelní nebo až vyhubitelní.
Ovšemže je žádoucí (potřeba, dobré?) oboje. Psychologická stránka, jistě!
A já budu do soboty v zeleni, bez PC. Reakce a cokoliv, jakož i jiné věci až potom.
Tady je asi poslední zářivě modrunký bezvětrný opravdu letní den, už to nikdo moc nečekal. Nádhera. Jenom esli to není předčasné babí léto. 3 - 4 týdny předčasně... No, bereme, co je, že. Hlavně do toho svatému Petrovi nemluvit. Dosť bolo poroučení větru, dešti... pamatuju. Samostatné téma. šílené.
V ovládání počasí jsou podle mého nejdál v USA a Rusku. Myslím, že se ve věci angažuje i Čína a Indie.
Z paměti vím, že například v Texasu při přirozených deštích zasahují do dění tak, aby těch srážek oproti přirozeným napadalo o cca 10% víc. To způsobuje, že za Texasem je pak o něco větší sucho.
Myslím, že po černobylské havárii ovliňovali počasí tak, že asi 2-3 týdny nepršelo, docílilo se tím toho, že půda byla díky tomu zamořena do menší hloubky, a tím pádem byly ty následky snadněji zvládnutelné. V takovémhle vyjímečném případě považuji to ovlivnění počasí za rozumné a žádoucí. Bez předchozích výzkumů by ale nic takového v případě potřeby nebylo možné.
Já osobně se raději držím toho, že příroda nerozlišuje mezi špatným či dobrým počasím a s pokorou přijímám to, co příroda v tomto ohledu poskytuje a nemíchám se jí do toho, ani nechci, ona sama nejlíp ví, co a jak. O těch výzkumech v tomto směru a možnostech které z toho plynou si ale čas od času rád něco přečtu.
Pro RRR:
Pro nedostatek peněz to samozřejmě budou roboti.Peněz není nikdy dost, když už jsou nějaké "navíc", tak pomocí
nich realizujeme státní (!) i nadnárodní (!!!) podporu takových projektů, jako jsou třeba fotovoltaika nebo větrné farmy.
Oba způsoby získávání obnovitelné energie jsou vynikající - v určitých místech a v určitých objemech. To, co se děje
dnes je ale gigantický tunel na veřejné peníze*. (Napadá mě heslo: "Za vším hledej člověka!")
To mé odbočení není samoúčelné. Pokud jste někdy viděl při práci třeba takovou malinkou automatizaci - robo-vysavač
dáte mi jistě za pravdu, že je to nádherná hračka, ale když opravdu potřebujete rychle ukldit, vezmete obyčejný "lux"
a vysajete ručně. Za zlomek času a peněz.
S dálkově řízenými Raptory je to ještě zajímavější: jsou dálkově řízeny operátorem, člověkem. Kdyby je řídil počítač,
dokážu si představit, že by po "hacknutí" protivníkem nebo jen po špatném vyhodnocení cíle zamířil své rakety do
vlastních řad. Dovedu si představit, jak Rapror míří na středisko, odkud ho vyslali, protože mu někdo do programu
podhodil právě jeho souřadnice. Ta bezmoc operátorů několik sekund před smrtí! Nenávist k tupému automatu!
(SF? Ano, už něco podobného zpracovala několikrát.)
Ale dálkové řízení v kosmonautice použít nejde pro značné časové zpoždění. Víte, jak svižně by rejdily po Marsu
Opportunity i Curiosity, kdyby nemusely vždy po ujetí několika decimetrů čekat cca půl hodiny na to, zda dostanou
povolení popojet dalších pár desítek centimetrů?**.
Průzkum vzdáleného vesmíru a jiných soustav ale bude opravdu záležitostí automatů - nebo vícegeneračních
mezihvězdných lodí. (Pokud ovšem někdo nevymyslí přesun v prostoru nadsvětelnou rychlostí. Je načase dostat i
tohle téma z psacích stolů spisovatelů SF na "konstruktérské stoly" těch nejlepších fyziků. [;>))
===
Všechno vím, ale z výzkumu kosmu se vytratilo lidské měřítko, lidské emoce. A je docela možné, že časem realisticky
usoudíme, že ekonmický zisk z kosmického výzkumu je neadekvátní nákladům a zcela na něj rezignujeme. Dopadneme
pak jako středověká Čína se zákazem velkých transoceánských lodí. Zastavením vývoje, pohybem v kruhu.
Ale kosmický prostor je i prostorem vojenským. A tak se vyvoj asi zcela nezastaví - o to se už postarají vojáci. Ale věci
se budou odbývat na hranici utajení nebo za ní. O nějaké "národní hrdosti" si USA už mohou nechat jenom zdát.
Kosmické závody vyhraje Čína nebo možná Japonsko. Ale spíše Čína, je v rozvoji. Ostatně - tak jak v Evropě nakonec
převládne islám - nikdo proti tomu nic kloudného nedělá a dělat nemůže, máme tu přece "multikulti a
hyperkorektnost", kteréžto politické směry naši křesťansko-židovskou kulturu posílají do čekármy na konečnou
likvidaci - tak to bude v USA už za pár desetiletí hispánská většina, které bude mít zcela jiné priority, než rozvíjet
odkaz prvních pionýrů Západu.
Pesimismus? Ale kdeže, pane. Střízlivé zhodnocení situace bez "pink glasses".
*/ A to říkám jako člověk, který s tátou postavil před půl stoletím na chalupě malou větrnou elektrárničku s
uchováváním energie v akumulátoru 12 V/100 Ah. Že jsme ji pro velkou hlučnost museli zbourat, jinak by maminka
odjela do města (a neměl by nám kdo vařit) je jiná věc. Ale zkusili jsme to a o hodně dřív než ostatní.
**/ A i tak Spirit dvakrát zapadl do písečné pasti - malého kráteru zavátého pískem. Podruhé to byl jeho konec, už
se nevyhrabal. Předčasně skončil, i když udělal řádově víc práce, než bylo v plánu. Čest jeho zmrzlé památce! [;>)
Pardon.
Dávám si facku za grafickou úpravu. Neodstranil jsem CR+LF.Děkuji za pozornost.
Jistěže, stk. Pesimista je lépe informovaný optimista. To už dávno není jen pěkný bonmot. Pokud kdy, tedy, byl. Ale zavírejme oči v zájmu korektnosti. A nuťme všechny kolem, aby to činili taky.
Doufám, že u mne roli hraje to, že mi bude sedmdesát a právě mi snacha nedala k telefonku vnučku k popřání do nového školního roku. Tož tak.
Okomentovat