Invazivní Italové

Italové hlučí, Italové vykřikují, Italové mocně gestikulují, avšak oni za to nemůžou, to jejich horká krev. Jak to vypadá když horkokrevní italští turisté přijedou do naší matičky České republiky a jejího hlavního města, vypráví Libuše Palková v útlé knížce Italská invaze v Praze. Autorka je známa spíše jako překladatelka z angličtiny (Jurassic Park), ale na živobytí si vydělává hlavně jakožto průvodkyně (nejen) italských turistů. A protože takový život je, zdá se, velmi tvrdý, odreagovala se z něj v celkem čtrnácti kapitolách, ve kterých popisuje nectnosti turistů, kteří si z nebohého průvodce občas udělají fackovacího panáka. Libuše Palková je však "bohý" průvodce, který si se všemi záludnostmi své profese dovede poradit. Musí, když chce přežít. A přežít třídu italských studentů je, jak se ukazuje, někdy snadnější než přežít neukázněnost jejich – profesorů!

Ale přijíždějí nejen turisté, avšak i těžce pracující týmy. Třeba filmaři, kteří mají pro italskou televizi RAI natočit mnohé české pamětihodnosti, rozprostřené od Karlových Varů po Moravský kras. Asi desítku pamětihodností – za jediný týden. Krom mnoha úkolů zde autorku čekal překlad z italsky vyslovované češtiny do češtiny. Český řidič pochopil, co je to "Zvítava" (řeka Svitava) nebo "Madzóka" (propast Macocha), avšak "Rubázkalá"? Inu – Hrubá skála.

Nejvíce se Italové u nás asi vyřádí při jídle, jak dokazují kapitoly "Pohoda v hospodě" (pro průvodce spíše tedy »pohoda«). Pro všechny restauratéry a hospodské, kteří se doposud s Italy nesetkali, či dosud nepochopili jejich chutě: Jest zcela nezbytno ke každému jídlu nabídnout nečekané množství pečiva – i kdyby byly za přílohu knedlíky… A je lepší navštívit českou hospodu, než italskou restauraci, tedy italskou, jak si ji někteří čeští kuchaři představují.

Při četbě kapitoly Jak vytáčet průvodce jsem si vzpomněl na své vlastní zážitky z turistických cest, kterých jsem se zúčastnil jako – turista. Ano, samozřejmě, že průvodce "může" za všechno: Nadává mu majitel restaurace, když turisté přijedou autobusem pozdě, nadávají mu turisté, když nevidí všechny pamnětihodnosti, naplánované cestovkou (protože to je prostě dle fyzikálních vlastností vesmíru nemožné), jsou na něj nevlídní řidiči, když chce turistům vyhovět, nejspíš je zodpověden i za špatné počasí, nečekané uzavírky komunikací a kvalitu hotelových pokojů… Je to dáno samozřejmě tím, že průvodce je jediným člověkem, který je po ruce, když se něco nevede.

Autorka se ovšem jen tak nedá: Když si italští katoličtí důchodci vynutí mimo program návštěvu města Tábor, zlomyslně jim připomene odpustky, upálení Husa a husitské války. Američanům, kteří pohlížejí shovívavě na "malé národy" sdělí, že jejich dolar je odvozen od našich tolarů. Němce uzemní tím, že historická centra jejich měst jsou jen kopie po válečném bombardování. A Švédům vyčte zase plenění za třicetileté i to, že nevrátili tehdy ukradené sochy Adriana de Vries. Po únavném dnu, plném cizozemského chvástání a velikášství omluvitelný nacionalismus…

Kniha je psána s humorem i sebeironií. Poznal jsem nejen hlavní charakteristiky mnohých turistických národů, hlavně tedy Italů, ale dokážu se teď podívat na náročnou práci průvodce i z té druhé, turistovy, strany. Příště budu k průvodcům a průvodkyním hodnější, slibuji. Jsou to naši partneři.

A nikdy se nestanu průvodcem!
***

Libuše Palková: Italská invaze v Praze
Obálka Alžběta Klímová (laminovaná jen postava blonďaté průvodkyně s deštníkem:)
Kresba frontispice: Miroslav Slejška
Vydala Nová vlna ve spolupráci s nakladatelstvím Netopejr 2015
140 stran, včetně černobílé fotografické přílohy, brožované
Doporučená cena 189 Kč