"Pocházím z Tanvaldu a jako osmnáctiletá jsem tam prožila řádění henleinovců. Otec jako poštovní zaměstnanec byl ustanoven místo vojenské služby hlídat poštu, protože Němci přepadávali státní úřady. Po celou dobu jednání velmocí jsme spali oblečeni, matka, já a dva sourozenci, u postele batohy s tím nejnutnějším, protože jsme nevěděli, jestli nebudeme muset utíkat. Jednou večer přišel otec domů a řekl: »Balte, ráno jede poslední vlak.« Co jsme stačili, jsme zabalili. Byl říjen, sklep plný uhlí, dřeva a zásob na zimu – to vše jsme tam museli nechat. I v bytě jsme zanechali méně potřebné věci. Ráno byl strašný zmatek, nebyly k sehnání povozy, věci se naložily bez ladu a skladu do vagonů a jeli jsme neznámo kam.
Když přijel vlak do Plavů, houkaly již v Tanvaldě sirény na uvítání říšského vojska. Později jsme se dozvěděli, že otce přišli zatknout, protože byl na »černé listině«. Odpojili nás v Železném Brodě a otec byl přidělen na zdejší poštu. Jeden jeho kolega nám poskytl nocleh a chodili jsme asi deset dní po městě jako bezdomovci. Potom otec sehnal nuzný byt na vesnici, neboť vše bylo obsazeno těmi, kteří mohli utéct dříve. Nevím, proč dnes Němci říkají, že tady mají svůj domov, když tenkrát křičeli, že chtějí »Heim ins Reich«."
Krkonoše jsou v oblasti V. pásma, které má být zabráno do 10 října. Dnes dostávají rozkaz k ústupu obránci úseku na Luční hoře. Hlavním bodem dnešního okupačního programu je však dokončení převzetí 4. pásma na severní Moravě. Hitler si po tomto "osvobozeném území" udělá pěkné kolečko.
Sluníčko svítí, příroda hýří, vůdce se projíždí: Z Prudniku (tehdy Neustadt) do Arnultovic, dále do Města Albrechtice, kde je před polednem. Projede Krnov, v Bruntále před ním defiluje čestná rota Luftwaffe. Navštěvuje další "řopík" v Nových Heřminovech, a svou kondici dosvědčuje tím, že zdolává prudkou stráň nedaleko železničního mostu. Projede Vrbno p. Pradědem, Zlaté Hory a před půl pátou večer přejíždí zrušenou státní hranici u obce Jarnoltówek (Arnoldsdorf). V pět už je zase v Prudniku, nasedá do vlaku a míří zpátky do Berlína.
Zatímco před Německem ustupujeme ve vynuceném míru, na maďarských hranicích se už časně ráno, vlastně ještě v noci, znovu rozhořívá válka.
Předevčírem bránila československá armáda a jednotky Stráže obrany hranic pohraničí odtrhávajícího se Slovenska poblíž Rimavské Soboty, dnes se pravidelná maďarská armáda pokouší obsadit uzavřený most přes Dunaj mezi Osřihomí a Štúrovem. Ve 2:00 se pod pláštěm noci přes řeku přepravuje šedesát honvédů na deseti pramicích. Stráž z čety SOS vrchního respicienta finanční stráže Ladislava Jetela je však bdělá. Útočníky zpozoruje a začne do nich bušit palbou lehkých i těžkých kulometů. Řeku překonali jen muži ze dvou loděk, jejichž útok byl odražen v boji z blízka za pomoci granátů. Bylo zajato několik útočníků, včetně velícího poručíka. Než dorazí čs. armáda, je už klid. Mrtvé odplavil říční proud, své ztráty Maďaři nikdy nepřiznali. Ani to, že by šlo o plánovanou akci. Zase se ze řetězu velení »utrhl« subalterní důstojník. (Ono by se vidělo, co by následovalo po zabrání mostu…)
Přestože československá vláda už včera souhlasila s politickým jednáním se svým jižním sousedem, Maďaři (nejspíš v jimi deklarovaném "přátelském duchu") vysílají v noci nad území jižního Slovenska letadla, která shazují letáky. Slovenští Maďaři jsou v nich vyzýváni k sabotážím, čs. vojáci maďarské národnosti ke zběhnutí za hranice. Kdo přinese zbraně, dostane za ně zaplaceno!
Zatímco československá armáda brání slovenské území před maďarskými útoky, včera jmenovaný československý ministr Jozef Tiso má své vlastní plány se svým vlastním Slovenskem. Včera byl slovenskými poslanci přijat "Žilinský manifest", který (neústavně) vyhlásil autonomii Slovenska. Dnes Tiso žádá premiéra generála Jana Syrového o jmenování čtyř dalších ministrů, kteří by mu měli pomáhat se správou. (Je dost kuriózní, že Slováci, kteří neústavně vyhlásili autonomii, žádají, aby pražská vláda jmenovala jejich "autonomní" ministry). Čs. vláda, která po předvčerejší abdikaci dr. Edvarda Beneše disponuje prezidentskými pravomocemi, obratem jmenuje ministry Matúše Černáka, profesora státní reálky v Bratislavě, poslance Pavola Teplanského, poslance Jána Lichnera a dr. Ferdinanda Ďurčanského, advokáta v Bratislavě. Z hlediska čs. ústavy a práva jde o členy československé vlády. Slováci si to však vykládají tak, že získávají autonomii. A to dodneška, jak je možno si přečíst na slovenské Wikipedii:
" 6. októbra 1938 sa v Žiline zišli predstavitelia slovenských politických strán a vyhlásili autonómiu v rámci Česko-Slovenska (Žilinská dohoda). Pražský parlament vzápätí prijal ústavný zákon 299/1938 Zb. o autonómii Slovenskej krajiny a prezident Emil Hácha 7. októbra 1938 vymenoval Tisa za predsedu vlády autonómnej krajiny. ."
To je nepravdivé hned dvakrát:
1) Hácha byl zvolen až 30 listopadu 1938. Tisa jmenoval v zastoupení neexistujícího prezidenta československý premiér Syrový.
2) Syrový jmenoval Tisa 6. října 1938 ministrem pro správu Slovenska. Ústavní zákon č. 299/1938 Sb. o autonómii Slovenskej krajiny byl (dle Slováků pouze formálně) "přijat" až 22. listopadu 1938.
Uvozovky kolem slova "přijat" jsou dány tím, že nebyl přijat, ale – vypočten! Poslanci Andrej Hlinka, Karol Sidor, Martin Sokol a Jozef Tiso ho předložili už 17. srpna 1938, ale Národní shromáždění ho neschválilo. Teprve potom, co 69 poslanců a 33 senátorů přišlo protiústavně o své mandáty, se znovu přepočetly srpnové výsledky, ze kterých byly vyškrtnuty hlasy vyhozených zákonodárců. Nikdo se už nezdržoval dalším hlasováním. Tento (ne)ústavní zákon byl tedy přijat protiústavní cestou.
Zatímco Praha se kojila nadějí, že postupně vzniknou zemské vlády (včetně rovněž se odtrhávající Podkarpatské Rusi), které vytvoří vládu ústřední, přičemž prezident, zahraniční politika, obrana a finance měly být společné, Slováci počítali s naprosto nezávislou vládou – až do té samostatné zahraniční politiky armády a koruny. (Tato historie roku 1938 byla příčinou, proč jsme my, Češi a Čechoslováci, byli na začátku 90. let minulého století značně nervózní. A jak je vidět ze slovenské Wikipedie, i slovenská představa o naší společné historii se prostě rozchází z realitou.)
Zítra, 8. októbra 1938, si pětice novopečených slovenských ministrů československé vlády rozdělí slovenské resorty: Černák školství, Ďurčanský spravedlnost, sociální péči a zdravotnictví, Teplanský zemědělství, veřejné práce a finance, Lichner dopravu. Tiso si ke svému "premiérství" ještě přibere (slovenské) vnitro. Slovenská autonomie je sice nezákonným, avšak reálným faktem. Kdo ví, jestli si poručík pěchoty Jan Diba bere ve slovenském Lučenci život kvůli kapitulaci, anebo kvůli této autonomii…
Psáno v Praze dne 20. října 2013, vyšlo na blogu Šamanovo doupě, na Neviditelném psu má tento text premiéru.
Viz i přehled článků den po dni, jak padaly listy kalendáře:
5.-15. září 1938: V životě jsem neslyšel takovou sprostotu
5.-22. září 1938: Zářijové události 1938
22. září 1938, z rozhlasového projevu prezidenta republiky Dr. Edvarda Beneše: Československo nezhyne
22. a 23. září 1938: Shovívavost není na místě
24. září 1938: Mobilisace - den Nula
25. a 26 září 1938: Mobilisace - den Jedna, den Dva
27. září 1938: Sváry lidí ve vzdálené zemi
28. září 1938: To už není jen zrada
29. září 1938: Husitsko-bolševický teror české soldatesky
29. září 1938, DOKUMENT: Dohoda mezi Německem, Spojeným královstvím, Francií a Itálií, které se sešly v Mnichově 29. září 1938 (Text známý jako "Mnichovská dohoda")
30. září 1938, DOKUMENT: Plné znění projevu předsedy československé vlády gen. Jana Syrového k vojsku a národu, odvysílaného rozhlasem 30. září 1938 po přijetí Mnichovské dohody
30. září 1938: Národ zbavený poslední naděje
1. října 1938: První den druhé republiky
2. října 1938: Příjemná neděle 2. října 1938
3. října 1938: Velký Ádův den
4. října 1938: Velkoněmecká svoboda
5. října 1938: Opatrné zacházení s českou duší
6. října 1938: Jeden stát vystřídá druhého a to všechno bez jediného výstřelu
Hlavní prameny:
Jaroslav Kokoška, Plán „Grün”, vydalo r. 1968 Naše vojsko/ Svaz protifašistických bojovníků v Praze
Sydney Morell, Viděl jsem ukřižování, vydalo r. 1995 nakladatelství Jota, Brno
Jan Němeček a kol., Cesta k dekretům a odsunu Němců, vydala Litera Bohemica ve spolupráci s nakladatelstvím Baronet, Praha 2002
Vyhnání Čechů z pohraničí, vydal Toužimský & Moravec ve spolupráci s Kruhem občanů České republiky, vyhnaných v r. 1938 z pohraničí, druhé, doplněné vydání, Praha 5. září 2018
Pamětní kniha obce Jeřmanice (překlad z němčiny pořídil Ervín Šolc)
Web http://ropiky.net, který se primárně zabývá lehkým opevněním naší předválečné obranné linie.
