Linie vede od Kamenického Šenova přes Nový Bor, Ještědský hřbet překračuje v Kryštofově Údolí, vine se údolím Černé Nisy a po jižních úbočích Jizerských hor na sever od Liberce. Čs. armáda ustupuje z hřebenů nad Frýdlantem. V Kristiánově zapalují vojáci před ústupem Panský dům. Důvodem je podle pamětníka to, že je v něm uložen archiv opevnění, který se nepodařilo včas odvést.
Na jižní Moravě se ještě betonuje lehké opevnění, jinde se už odváží stavební stroje. Plzeňská zbrojovka dostává od Ředitelství opevňovacích prací pokyn k zastavení výroby munice.
Polská armáda nám krade obce Louky a Stonavu poblíž Karviné.
Dnes začíná zábor III. pásma, zatím nejrozsáhlejšího území. Jde o trojúhelník, jehož západní roh tvoří Ašský výběžek, na severu se zařezává linie do hranic na přechodu Hora Sv. Šebestiána/ Rietzenhain a na jihu vychází na přechodu Folmava/ Furth im Wald. Jeho největší šířka činí 60 km. Takovou porci si naplánovali Němci obsadit za tři dny.
Ale už dnes na toto "osvobozené území" vstupuje fýrer. Z bavorského Hofu, kde si nejdřív pohovoří s předsedou Sudetoněmecké strany Konradem Henleinem, vyráží Hitler s Himmlerem, Ribbentropem, generálem von Reichenauem a další suitou generálů SS i Wehrmachtu směr Cheb. Za fanatického řevu sudetských Němců dorazí do Aše, kde vůdce krátce navštíví paní Henleinovou, na chvíli se zastaví v Aši, projedou Františkovy Lázně. Než dojedou do Chebu, výprava učiní přestávku na oběd, kterou jim navaří polní kuchyně Wehrmachtu. Ve 13:15 vjíždí kolona do Chebu. Vyzvánějí kostelní zvony, a nadšené davy skandují jako v deliriu:
"Wir danken unserem Führer", "Ein Volk, ein Reich, ein Führer", a když už je na dohled osobní otevřené auto, ve kterém vůdce stojí vzpřímen, vykřikují "Sieg Heil! Sieg Heil! Sieg heil!" Ženy omdlévají, starci vstávají z kolečkových křesel.
Nejprve mluví Henlein. Poděkuje Hitlerovi za osvobození sudetoněmeckého lidu z područí českého teroru. Teprve pak přichází projev samotného Hitlera. Nejprve poděkuje – panu Chamberlainovi. Pochválí ho, že vyřešil krizi smírně. Kdyby však bylo zapotřeba, německá armáda byla připravena použít veškerou svou moc.
"Dnes vás mohu poprvé pozdravit, moji Chebané! A mým prostřednictvím vás zdraví celý německý národ," volá vůdce. Slibuje: Tato země nebude již nikdy od říše odtržena, bude chráněná německým štítem a mečem.
"Děkujeme naší německé armádě. Děkujeme našemu Adolfu Hitlerovi!" řve mu dav v odpověď.
 |
| Hitler v Chebu |
Hitler jim říká: "Je naší pýchou, že každá německá župa je účastna nejen německé radosti, ale i našich povinností a je-li toho třeba, i našich obětí.” Německo už za Sudety "tasilo meč” a nyní je řada na sudetských Němcích, pokud by se říše dostala do ohrožení. Snad si na to čeští sudeťáci vzpomněli, když dostali pozvánku do Wehrmachtu.
Mezi chebskými účastníky slavnostního přivítání jsou i turisté z říše, kteří si přijeli nakoupit máslo a další pochutiny, které doma už nějakou dobu postrádají. Místní to pozorují s jistou nelibostí. Naši bývalí Němci ještě dostanou příležitost zakusit nedostatek másla a jiné výhody říšského občanství.
Drancovací nájezdy říšských nákupčích trvají ještě několik dní, přestože si už dnes generál Eduard Wagner, jeden z důstojníků v Hitlerově doprovodu, zaznamenává: "Uzavřeli jsme hranice všem civilistům, aby se z říše nerozlezli po celém vydrancovaném území jako kobylky, tak, jak se stalo v Rakousku…"
V Chebu Hitler ještě navštíví manžele Frankovy a pak už odjíždí přes Mariánské Lázně – zpátky do Německa. Na "osvobozených územích" se ještě necítí tak bezpečně, aby zde přespal. Radost sudetských Němců je tak poněkud zkalena. Někteří jsou i docela vyděšeni – gestapo zatýká členy Sudetoněmecké strany, kteří se provinili krádežemi na majetku utečenců. Mnohem hůře na tom byli samozřejmě vyhánění Češi. Paní Jarmila V. vzpomíná:
"Moji rodiče bydleli v Chebu asi od roku 1920. Já i můj o šest let mladší bratr jsme chodili do české školy, měli jsme kamarády z českých, německých i smíšených rodin, kupovali jsme v českých i německých obchodech, měli jsme řadu přátel. Vše bylo normální do doby, než Henlein a Hitler své soukmenovce vyškolili. Naši kamarádi se změnili v zuřivé bestie. Naši nás museli do školy vodit. Celé noci nám henleinovci vyřvávali pod okny, házeli kameny, vyhrožovali, a my, ve své vlasti ponižovaní a opovrhovaní, utíkali do vyšších pater domu a třásli se o život. Němečtí obchodníci najednou Čechům nic neprodali, byť se předchozí roky mohli úctou přetrhnout. Moje hezká mladá maminka onemocněla z toho, když na ní řezník zařval »česká svině«…
Rozbili nám republiku, nás hnali za nepředstavitelného řevu, střelby a kopanců jako divou zvěř. My děti jsme s matkou utíkaly na nádraží, ona v té vřavě, kdy kolem nás pleskaly kulky, odhodila malý kufřík s našimi věcmi. K babičce jsme přijeli jen s tím, co jsme měli na sobě. Otec se ze služby vrátil do bytu, který už byl vykradený. Byli jsme žebráci, stále vyděšení, pomalu odvyklí normálnímu životu."
Velkou část českých uprchlíků tvořily matky z dětmi – otcové byli totiž začasté ještě v armádě! Ta stále postupovala podle "nástupového plánu VII varianty XIII". V pondělí 3. října tak probíhá devátý den mobilizace. Zbytečné mobilizace. Ke které můžete shlédnout i čtyřminutové video:
Dnes se ze zoufalství zastřelili:
Desátník aspirant Bohumil Vávra a podporučík v záloze Alfons Korec, provianťák z polní pekárny (Helenín, dnes součást Jihlavy). Před půlnocí umírá v nemocnici v Červené Vodě četař Arnošt Hrad, který spáchal sebevraždu přímo ve svém postavení v pěchotním srubu.
Henleinovci dnes u Lomu u Českého Krumlova ještě zastřelí vojína v záloze Františka Podlahu. Tyto vrahy, ani jiné podobné sudetoněmecké zločince ale gestapo nestíhá. Čechoslováci je stíhat taky nemohou. Svinská Mnichovská dohoda totiž obsadhuje i závěrečný zZákeřný bod č. 8, který zní:
"Československá vláda propustí ve lhůtě čtyř týdnů ode dne uzavření této dohody sudetské Němce, kteří si toto propuštění přejí, ze svých vojenských a policejních jednotek. V téže lhůtě propustí československá vláda sudetoněmecké vězně, kteří si odpykávají tresty odnětí svobody za politické a trestné činy."
Nu a i podle dnešních demokratických Němců je tento neslýchaný diktát právně platný od svého podepsání až do 15. 3. 1939, kdy ho Hitler (opět) porušil. Později jsou všichni sudetoněmečtí "úderníci" dokonce zbaveni trestnosti Hitlerovým výnosem (RGBI. I. s. 1023), pokud jejich "trestné činy a přestupky správní" byly spáchány "v boji za udržení němectví v sudetoněmeckém území anebo pro návrat tohoto území k Říši před 1. prosincem 1938“.
Tento Hitlerův výnos, pokud vím, Německo nikdy nezrušilo. A vrazi z podzimu 1938 nebyli nikdy potrestáni. Když tedy zase zaslechnete křik dnešních sudetských Němců a jejich šesté české kolony, kteří volají po zrušení "Benešových degretů", můžete klidně odpovědět:
"Až vy zrušíte výnosy Adolfa Hitlera!"
Na Psa se všechny pravidelné denní přehledy a dokumenty nevejdou (Šamanovo doupě zde hostuje pouze ve středu a v sobotu), proto připojuji přehled článků na mém blogu, den po dni, jak před 80 lety padaly listy kalendáře:
5.-15. září 1938: V životě jsem neslyšel takovou sprostotu
5.-22. září 1938: Zářijové události 1938
22. září 1938, z rozhlasového projevu prezidenta republiky Dr. Edvarda Beneše: Československo nezhyne
22. a 23. září 1938: Shovívavost není na místě
24. září 1938: Mobilisace - den Nula
25. a 26 září 1938: Mobilisace - den Jedna, den Dva
27. září 1938: Sváry lidí ve vzdálené zemi
28. září 1938: To už není jen zrada
29. září 1938: Husitsko-bolševický teror české soldatesky
29. září 1938, DOKUMENT: Dohoda mezi Německem, Spojeným královstvím, Francií a Itálií, které se sešly v Mnichově 29. září 1938 (Text známý jako "Mnichovská dohoda")
30. září 1938, DOKUMENT: Plné znění projevu předsedy československé vlády gen. Jana Syrového k vojsku a národu, odvysílaného rozhlasem 30. září 1938 po přijetí Mnichovské dohody
30. září 1938: Národ zbavený poslední naděje
1. října 1938: První den druhé republiky
2. října 1938: Příjemná neděle 2. října 1938
Boris Čelovský, So oder so (řešení české otázky podle německých dokumentů 1933-1945), vydalo r. 2002 nakladatelství Tilia v Šenově u Ostravy
Jaroslav Kokoška, Plán „Grün”, vydalo r. 1968 Naše vojsko/ Svaz protifašistických bojovníků v Praze
Sydney Morell, Viděl jsem ukřižování, vydalo r. 1995 nakladatelství Jota, Brno
Jan Němeček a kol., Cesta k dekretům a odsunu Němců, vydala Litera Bohemica ve spolupráci s nakladatelstvím Baronet, Praha 2002
Vyhnání Čechů z pohraničí, vydal Toužimský & Moravec ve spolupráci s Kruhem občanů České republiky, vyhnaných v r. 1938 z pohraničí, druhé, doplněné vydání, Praha 5. září 2018
Pamětní kniha obce Jeřmanice (překlad z němčiny pořídil Ervín Šolc)
Web http://ropiky.net, který se primárně zabývá lehkým opevněním naší předválečné obranné linie.
Žádné komentáře:
Okomentovat