Podíváme se, jak je tento střet definován na Wiki: „Střetem zájmů se rozumí situace, ve které je člověk odpovědný dvěma nebo více různým organizacím či autoritám, jejichž požadavky na jeho chování se více či méně zásadním způsobem rozcházejí. Je to stav, kdy určitý subjekt, který je povinen něco konat (nebo se naopak nějakého jednání zdržet“ [třeba vyslání finanční kontroly do fakticky ovládané firmy] ), „se současně dostává i do pozice subjektu, jemuž je takové plnění (zdržení se ) ku prospěchu nebo naopak ke škodě.“
Pro politiky pak platí: „Politik, jakožto zvolený zástupce občanů, je svým voličům přímo odpovědný, a neměl by jednat proti jejich zájmům. Proto se má za to, že politik v určité funkci nesmí zastávat pozice v některých ekonomicky či mocensky významných organizacích. Toto může upřesnit zákon.“
Pro vlastníky médií pak platí: „O masmédiu, které vlastní politik či průmyslník, se má často za to, že není nezávislé právě pro možný střet zájmů.“
Když pan Babiš stále jak do hluchých uší opakuje, že neporušil zákon, pak má jistě za to, že žádný zákon neporušil. Neboť v době, kdy tento zákon („lex Babiš“) začal platit, už své firmy převedl či převáděl do svěřeneckého fondu. Nicméně krom zákonů existuji u velkých firem i Etické kodexy, s nimiž jsem se měl nejdříve povinnost seznámit a dodržovat je jako zaměstnanec, u další firmy, kde jsem působil v oblasti auditu, kontroly a vydávání interních dokumentů jsem měl pak čest podílet se na jejich vzniku a dohledu nad jejich uplatněním. A v těchto etických kodexech můžeme najít to, co by slušný zaměstnanec neměl dělat.
Tak tedy citujme z jednoho takového kodexu (jež firmy od sebe přečasto opisují či nakupují u poradenských firem, které z toho mají dobrý job):
„Zaměstnanec je povinen ohlásit nadřízenému jakékoli osobní zájmy, které by mohly ovlivnit zadání a realizaci jeho služebního úkolu (tj. prokázat svoji nezávislost na řešení pracovního úkolu – takovým rizikem střetu zájmů a možné neobjektivity jsou osobní či profesní vazby/vztahy zaměstnance a jemu blízkých osob“ [třeba manželky a syna)] „s pracovníky/beneficienty obchodního partnera“ [sebou!!!], „zainteresovanost zaměstnance nebo blízké osoby na příjmech obchodního partnera, osobní obchodní vztahy individuální povahy).“
Nu vida, čirou nenáhodou jsem natrefil ausgerechnet na Etický kodex koncernu AGROFERT. Podle něj je pan Babiš ve střetu zájmů jako prase. Aha, on už ale není ani zaměstnancem, ani majitelem této entity. Pouze jejím benecifientem. Teď vede ku svému prospěchu jinou firmu, a to firmu ANO 2011 a díky ovládacímu balíku akcií i firmu ČESKO, s. s r. o.
Být auditorem v této druhé firmě, upozornil bych svého šéfa, že jedná neeticky. Ono nejde o to, že střet zájmů je zneužíván, ale že by mohl být zneužíván – a proto by měl být odstraněn. Proto nyní pana Babiše na tuto chybu opětně upozorňuji, silnější hlas ovšem mají političtí oponenti a „zdivočelá“, přesněji znepokojená a nespokojená „ulice“.
Správný auditor, ať externí či interní však přesto zůstává občanem, který podléhá zákonům svého státu, a pokud přijde při své práci ke zjištěním, které naznačují podvod či jiný trestný čin, je povinen to ohlásit orgánům činným v trestním řízení. I když zůstanou nečinné.
Stejně tak státní zástupce, pokud se jakýmkoli způsobem – ať už ze zpráv tajných služeb, Evropské komise nebo médií – dozví o podezření ze spáchání nějaké nekaloty, je povinen zahájit patřičné kroky. Což jeden učinil.
K té ulici ještě: Já jsem také nespokojen, znepokojen a občas i mírně „zdivočen“. (Vlastně „potrollen“, protože pan Babiš se chová jako troll.) Já nejsem zaměstnanec, avšak občan, tedy akcionář. Po sametovce se mezi našimi velkokapitalisty i polostátními molochy dostaly bohužel do módy manýry 19. století, kdy je zaměstnavatel přesvědčen, že zaměstnanec je vpodstatě otrok. Naši zaměstnanci (a občané) si pak během reálného socialismu zvykli na knutu, takže jim nevadí ani tiché svištění nenápadného biče nad zády.
Když už pan Babiš nemůže makat sám, makají za něj (nebo mohou makat) jeho ministři. Když nepřijdou dotace od EU, přijdou dotace od příslušného ministra. (Pokud chce zůstat ministrem.) Jestli toto není střet zájmů, tak je to alespoň chucpe. Protože s více než nenulovou pravděpodobností budeme ty dotace vracet – s větší pravděpodobvností aspoň ty, které skupině Agrofert plynou od státu i po upozornění ze strany EU.
Proto by měly ke skupině AGROFERT okamžitě přestat plynout.
Mimochodem: Zatímco potravinářská firma, jejíž zisky končí u pana Babiše, dostane (zprostředkovaně) od premiéra sto milionů, pak zemědělci, kterým vloni slíbil podporu kvůli panujícímu suchu, nedostali letos ještě ani dotace, a to už máme červen? Sedláci asi tak neřvou, nebo nejsou jako zanedbatelná dvouprocentní menšina tak slyšet a vidět, jako teď pulzuje okecávaná ostuda s chybějícími penězi pro sociální zařízení...
Tedy nevím, jak kdo, ale jeden supervzdáleně známý pisatele chová ovce, a ten letošní dotace ještě nedostal. Nemusí se bát, že ho prásknu, protože ve svém okolí znám dva podnikatele, kteří se ozvali proti tomu, že ministerstvo financí odpouští Agrofertu stamiliony na daních – a následkem toho bylo, že na ně to ministerstvo „kleklo“. Nerad bych aby nejmenovaný chovatel své ovce dochoval, až pochoval...
A na závěr ještě jedna poznámka o akcionářích, tedy o voličích – aniž bych chtěl srovnávat konkrétní osoby (to vytýkám před závorku, vlastně v závorce): Zatímco jak pan Hitler tak i pan Gottwald měli při svém uchopení moci a posledních svobodných volbách voličskou podporu 40 %, tak pan Babiš má jen 30 % – vlastně teď jen 20. Asi proto byl po vítězných eurovolbách tak nevrlej.
A myslím, že brzo bude ještě víc...
Psáno v Praze v severním ložumentu lužinského bytu v úterý 4. června 2019, dopsáno ve 14:05
PS: Po 14:05 jsem shlédl vystoupení pana Babiše ve Sněmovně a omlouvám se panu Gottwaldovi – pan Babiš mluvil podobně. Označil zprávu evropských auditorů za „útok na Českou republiku“, „destabilizaci České republiky“ i za útok na celou Vé čtyřku. Má jít o pomstu za Babišův pevný postoj proti vnucování migrantů a za jeho kontakty s maďarským premiérem Orbánem. Lupiči z Wall Streetu, pardon, úředníci z Brusele nám zadržují peníze. Avšak: „Garantuji, že nezaplatíme nic.“ Celá zpráva je opsána podle „zkorumpované neziskovky“ Transparency International, která je dotována nejen z našich ministerstvech, ale platí je i Evropská komise a světová plutokracie, pardon, „nějaký pan Soros“. A stojí za tím šéf oné neziskovky, agent imperialismu a krvavý pes, pardon, nejmenovaný „psychopatický udavač“.
No, tohle mezinárodní pověsti ČR zrovna neprospěje, pane premiére. Upozorním na jednu drobnost, že totiž ona organizace je vskutku internacionální, má totiž více než 100 národních poboček (a hlavní sídlo v Berlíně) a takovýto útok nezůstane bez nějaké odezvy.
No, jsou to evropské peníze, pane Babiši. A takováto gottwaldovsky nenávistná argumentace u auditorů obvykle nezabere. To spíše u vašich voličů, ach jo. Možná až u 40 % všech, ách jó.
No a já teď jdu do té ulice. Psal jsem už dříve, že jsme „něco mezi Polskem a Maďarskem“ a nerad bych, abychom se stali křížencem jejich nacionalismů…
