Pojem "šedá zóna" neberu jako nadávku, šlo o výstižné pojmenování té masy lidí, kteří nehodlali nastavovat majetek či hrdlo sebe a svých dětí, ale alespoň aktivně nekolaborovali s komunistickým režimem. Nebyli to disidenti, ale lidé, kteří chápali, že žijí v okupované zemi, ovládané komunistickou stranou, do jejíhož čela bolševickým (ne)přirozeným výběrem nastupovali stále větší a větší tupci - a už jim to začalo vadit. A tyto lidi oslovil po svém (podmíněném) propuštění z vězení Václav Havel - tedy jako hlavní autor textu petice a hlavně stratég její mediální kampaně. Obmysnost petice byla i v tom, že se zásadně neobracela na komunistickou stranu, ale na vládu. Ano, premiér Ladislav Adamec byl premiérem, protože si to tak přála "strana", a také pochopitelně byl ve "straně" jakožto nikoli její nejmenší úd - byl členem předsednictva Ústředního výboru KSČ. Ale do nejužšího vedení KSČ se dostal jakožto původně premiér České rebubliky - a jako premiér ČSSR tam už zůstal. Bylo vhodné, aby nejvyšší vládní činitelé mohli rovnou naslouchat úkolům, jimiž je nejvyšší komunisté zahrnovali.
Havlova finta byla v tom, že oslovovali "vládu", jako bychom byli v normální zemi, ale vůbec ne "stranu". Jednalo se s vládními činiteli a ne s těmi, kteří se domnívali, že mají veškerou moc - což komunistům zaručoval čtvrtý článek ústavy, hovořící o "vedoucí úloze komunistické strany". A když pak došlo k listopadové revoluci, byla jednání i nadále vedena s Adamcem - i když toho troubové z Ústředního výboru nakonec do nového listopadového předsednictva nezvolili. Komunisti vůbec nevěděli, která bije!
Ovšem ještě v létě 1989 měli dost sil k tomu, aby bít mohli. Nebo alespoň škodit. Domovními prohlídkami, zadržováním na 48 hodin, výslechem Václava Havla, jakožto organizátora petice ausgerechnet 2. srpna 1989, kdy měl domluvenu schůzku s velvyslancem Spolkové republiky Německo... 21. 8. 1989 pojednám zvlášť. 30. srpna 1989 zbili estébáci Standu Pence na diskusním fóru na Karlově mostě, což se rovnalo "napadení veřejného činitele". (Tedy - ne že by Penc byl tím činitelem...) 14. září 1989 odsoudila bolševiky ovládaná justice v Táboře osmnáctiletou Renatu Pánovou, za prvomájový transparent, na kterém vyjádřila solidaritu s politickými vězni, na 6 měsíců natvrdo. Tož - však jsme žádné politické vězně neměli...
Nadějné bylo, že v Praze se soudruh vyslýchající estébák někdy v červenci 1989 snažil k vyslýchanému chartistovi vtulit s poznámkou: "Doufám, že si budete pamatovat, že jsem se k vám choval slušně..."
Lidi toho už začínali mít dost. A podepisovali. Proč? Za všech 40.000 signatářů odpověděl v Lidových novinách ještě před převratem Jan Hrušínský, jenž byl 4.9.1989 obeslán jakožto "svědek ve věci trestného činu pobuřování" panu vyšetřovateli doktoru Grulichovi:
"1/ Několik vět jsem podepsal, protože jsem měl možnost si je přečíst.
2/ Protože si myslím, že by tuto možnost měl mít každý občan ČSSR.
3/ Protože tyto věty jsou v naprostém souladu s přestavbou v Sovětském svazu* a v dalších socialistických zemích. V žádném případě nejsou namířeny proti naší republice.
4/ Protože se mi zdá podivné, když se dnes u nás zaklínají demokracií stejní lidé, kteří mě počátkem 70. let chtěli donutit, abych se zřekl vlastního otce. Lidé, kteří mě nutili, abych se vzdal svého jména.
Totiž oni se nezaklínají demokracií, ale jakousi demoGratizací!??
5/ Protože mám dvě děti, které se v této zemi narodily, vyrůstají tu a mají tu svůj domov. Chtěl bych, aby se za Československo nemuseli stydět.
6/ Protože je mi 34 let a jsem unaven ze všech těch lží, kterými jsem po celý život obklopen. Chci být pravdivě a objektivně informováno o dění na tomto světě. Nezajímá mě, co si o tomto dění myslí ten-který soudruh. Chci prostě znát pravdu.
7/ Několik vět jsem podepsal, protože své názory nechci objasňovat doktorům Grulichům."
(*V té době se proti bolševikovi používal tímto způsobem jeho vlastní slogan "Se Sovětským svazem na věčné časy - a nikdy jinak!" Koukali jsme na doktora Živaga na kanálu moskevské televize, který byl šířen z pražské věže Telecomu...)
Jo, jo, zlatá slova Jeníku. Zarážející je, že po třiceti letech slyšíme často místo informací zase v České televizi jenom tlachy těch-kterých "soudruhů". V té souvislosti se jako aktuální výzva jeví i dnes jedna věta z Několika:
"Aby byly sdělovací prostředky i veškerá kulturní činnost zbaveny všech forem politické manipulace a předběžné i následné skryté cenzury..."
A - bohužel - stejně aktuální je i fojtíkovská odpověď: Pod tímto požadavkem se prý "skrývá snaha uvolnit prostor pro otevřené útoky proti socialismu v tisku"...
*****
Text petice Několik vět (27.5. 1989)
Psáno, opisováno a linkováno v Praze dne 23. června 2009, v Neviditelném psu vyšlo den nato. Pro dnešek k rokům přičteno deset let, text Několika vět přesunut do odkazu, jinak ponecháno.
Píseň (28. 10. 1988)
Palachiáda (15.-17.1.1989)
Palach to dokázal (18.-21.1.1989)
Pamatujete? (květen 1989)
Žádné komentáře:
Okomentovat