Čtenářům mého minulého článku, hlavně tedy diskutérům pod ním, se omlouvám, že se "aktivně neperu" s epidemií. Při hodnocení svých možností ("mladší senior" pod sedmdesát, homeopatická cukrovka plus další kompenzované chronické drobnosti) jsem uvážil, že nejlepší praní pro mne by byla výsadba nových stromků, ale jak jsem byl napsal, ve Středočeském kraji je už vyprodáno. Jinak se aktivně peru svou pasivitou, osvěžujícími procházkami, on-line kurzem fotografie a psaním urážlivých článků ("kritizováním a pošklebováním").
Ale on ten minulý článek nebyl urážlivý, ani šklebivý. Poukazoval jen na fakt, že státní Správa hmotných rezerv zásobuje pouze jediný "segment" státu, tedy státní zdravotnictví, což mi stále připadá trestuhodné. Neměla by to totiž být Správa segmentových rezerv!
Ani nepodléhám skepsi nebo panice, což je mi rovněž vyčítáno, neboť mám dobrá antidepresiva. Podléhám realitě. A také určitému déja vu. Poprvé se objevilo, když jsem uviděl amatérský záběr, jak se perou s koronavirem v hrdinském městě Wu-chanu. Soudruzi policajti tam zatloukali dveře nakažené rodiny prkny, jako ve středověku při morových nákazách. Pravda, další zprávy hovořily o tom, že obyvatelé uzavřeného bytu spouštěli košíček se seznamem na nákup a penězi dobrovolníkům pod barákem. Snad se jim to podařilo i třeba z osmého patra. Pokud bydleli ve vyšších pater některého z mlhodrapů na snímku, pak asi těžko (obrázek sejmut z map Googlu, kde to na Street View dal Chan Berlin v březnu 2017).
Mocný byl pocit, že tato zkušenost byla prožita v minulosti našimi rodiči, když jsem uviděl snímek jedněch lokálních italských novin, plné inzerátů s úmrtními oznámeními. Připadalo mi to trochu jako seznamy popravených za heydrichiády.
No a poslední déja vu se objevilo v souvislosti s moudrým rozhodnutím vlády vyčlenit nějakou dobu k nákupu i pro nejohroženější skupinu, tedy seniory. Trošku mi to připomnělo opět Protektorát, tentokrát povolené nákupní hodiny pro židovské rodiny. Bral jsem to jen v žertu, protože tyhle hodiny jsou naopak zakázány mlaďochům, zatímco staroši mohou nakupovat i mimo tento vyhrazený čas. Ale jen do té doby, než jistá hlídající osoba, střežící vchod do sámošky vykázala seniora s tím, že má přece vyhrazeny své hodiny! Takže jo, jisté tendence k ageingu zde jsou, i když nejspíš hlavně u jedinců, kteří byli tímto jevem napadeni již dříve.
No ale stejně jsem si dal raději budíka. Ačkoli nedůchodci vědí, že důchodci stávají brzy ráno, tak já konkrétně si rád pospím. Vstávám obvykle v deset, tak kolem dvanácté se budím. Jakožto dlouholetá sova chodím spát kolem druhé hodiny ranní. Inu – čtvrt století ve směnném provozu nese své následky. No a teď že prej běhám do krámu hned poránu.
Ve zličínském Tesku jsem pak byl překvapen, kolik mladých lidí se pohybuje v nákupním prostoru, ačkoli mladistvý strážce u vchodu mne upozornil, že takhle brzo ráno je to tu jen "pro důchodce" (přesněji pro osoby 65+, invalidy a jejich doprovod). Bylo poloprázdno (přesněji črtvrtplno), přičemž mlaďoši měli zjevně navrch nad starochy. Až po chvíli jsem si uvědomil, že se jedná o brigádníky, kteří v těchto ranních hodinách využívají prázdnotu prostoru k zaplňování regálů, tedy personál. Velice vlídný personál, který mně mile ukázal, když jsem se ho ptal, kde taky sakra mají to mlíko a mejdlo...
Nejdříve jsme tedy měli vyhrazeny hodiny mezi osmou a desátou, pak, abychom nedělali problémy v ranní špičce, na sedmou až devátou. Tohle platilo než den, protože chudáci pracující si tak nemohli koupit žemli a salám na sváču. Takže zase zpátky na osm až deset, jen u pošty české ta devátá zůstala předělem. A protože pošta otevírá v osm, zůstala nám chráněná hodina. Což jsem využil cestou do sámošky, když jsem potřeboval poslat doporučeně daňové přiznání svých kladných nul. Nehrnul jsem se dopředu, protože jsem z předešlého dne viděl, že oznámení o přednosti pro starochy je uveřejněno na druhé straně ode dveří, než kudy se k nim přichází. Pět lidí, to vyčkám. Věděl jsem, že v lékárně třeba mladistvé matky s dětmi nevyhazovali (v tu krátkou dobu, kdy omezení platilo i pro lékárny). Jenže rozestupová fronta se nějak nehýbala, i šel jsem se podívat dopředu, co se děje.
"Je to vyhrazený pro důůůchodce," dověděl jsem se od netrpělivého středověkaře. Tak jsem nakráčel k okýnku. "Je to vyhrazený pro důchodce," dověděl jsem se od pošťačky, načež jsem se chtěl z legrace představit legitimací, načež úřednice vskutku vzala legitku do rukou a důkladně prozkoumala. (Za růžek sice, ale nemusela ji brát do těch rukou, že...) Jindy by mne to potěšilo, ale za svůj mladý zjev dnes vděčím hlavně roušce…
Tak tohle je vlastně pozitivní diskriminace. Poslyšte, ale i pozitivní diskriminace je diskriminace! A to, jak se cítí diskriminovaný ví pouze ten diskriminovaný, nikdo jiný.
Zatrnulo mi, když jsem se dověděl o negativní diskriminaci našich domovů pro "přestárlé", pardon klienty. Ministerstvo zdravotnictví na ně hodilo bobek, či spíše smrdutý kravinec, protože jejich zásobování ochrannými pomůckami je věcí ministerstva vnitra. Přičemž státní rezervy tento "segment" nezásobují, a z Číny létají zásoby výhradně pro státní zdravotnictví. Když, tak ministr zdravotnictví (10 % obliby) něco laskavě přeuvolní…
Až jsem si říkal, jestli to snad nedělají schválně! Protože by se náramně ušetřilo na důchodech.
Ale víte co? Schválně neschválně, ono to má stejný dopad!
Už první padlý v této válce měl jen pět let do stovky. Ale stejně byl nemocnej, měl různé choroby, a nehumříl na koronavirus, jen "s koronavirem", jak tehdy podotkl sebejistý ministr zdravotnictví. I další pacienti prostě byli staří a nemocní, takže by vlastně do kolonky úmrtí na koronavirus neměli spadat. Opět mi zadéjavuovalo:
Víte, jaký byl nejobvyklejší oficiální důvod úmrtí v Aušvicu? Zápal plic!
V této situaci jest zajímavo, jak skutečně staří lidé berou současnou situaci realisticky, poklidně, nejvíce postrádají návštěvy příbuzných. Které avšak nebývají překotné ani za zdravých časů…
No a v téhle době se vytasí různí odborníci s nápadem, že by se měl národ koronavirem "promořit", čímž se stane odolným. Skutečně, jen dvacet procent nakažených onemocní. Tedy "jen" dva miliony českých občanů. A z nich umře jen procento (až tři). "Jen" 20 (až 60) tisíc obětí! Přičemž to, jestli nákaza imunizuje není vůbec jisté! Naopak, při stoprocentním promoření populace by se vlny pandemie mohly trvale přelévat! Zatím jsme nešli cestou Anglie či Švédska a epidemii se daří držet pod kontrolou. Takže teď to můžeme pustit. Promořujme, promořujme, promořujme. Avšak s výjimkou ohroženého druhu starochů a stařen.
Což by mne tuze zajímalo, jak toho lze dosíci. Když všechen mladší personál v domovech a eldéenkách a v nemocnicích bude "promořen".
Když jdu teď do krámu nebo na vycházku, tak potkám jen pár promořenců, kdežto potom budou všichni! Tedy krom starochů s rouškami. Které nebrání nakažení. To jako všichni lidé 65+ dostanou respirátory FPP3??? Nevěřím. Tady nejde o ochranu, ale o stigmatizaci. Která bude pokračovat neodvratným nakažením délesloužící populace.
Profesor Prymula (70 % obliby) mi tak připadá spíše jako doktor Mengele.
Nezkurvěme si současný stav, který byl dosažen za obrovských osobních obětí zdravotníků a dobrovolníků, a který nás stál a bude stát stovky miliard korun! Vyčkejme času, jako laboratorní křeček klasu, než se vyvine vakcína a léky! Opatrně s uvolňováním. Přiměřeně, přiměřeně. K nějakému promoření stejně dojde, ale, proboha, nezavádějme ho cíleně!
MMCH: Existuje vakcína na chřipku. Teď nepoukazuji na to, že proočkovanost české populace činí pouze 5 % (já a ještě někdo). Ale na to, že když je národ během jedné sezóny promořen chřipkou, nezdá se, že by byl imunizován proti dalšímu nakažení chřipkou. Ta nestydatě mutuje, ale není zatím prozkoumáno, zda nemůže mutovat i tohle svinstvo COVID-19. Už víme, že se přenáší i na psy a na kočky. Naposled (tohle pondělí) byla nakažena tygřice v new-yorském ZOO od ošetřovatele, jenž nevykazoval žádné příznaky nákazy.
Nuže, plánované promoření je kravininum, které povede jen k neplánovanému rozvoji pandemie. Naštěstí není politicky dost dobře průchodné prosazovat depresivně znějící "promoření". Protože promořuje se přece morem. A nikdo není pro moření! Takže jeho propagandisté přicházejí s novým a zcela nezávadným názvem "imunizace".
Ale houby! Tohle plánované promoření má imunizovat národ, nikoli jednotlivce. Což je takový risk, že si ho nedovedu představit. Jestli ovšem nemá za vědomý cíl vyřadit slabé kusy! Pomož bábě a dědkovi – na odpis…
Ale my se nedáme! Jsem tak naštvanej, že budu naschál zdravej až do stovky!
Psáno v Praze na Lužinách v úterý 7. dubna 2020
