 |
| Putinova doktrína |
V osmašedesátém roce nám pan suplující profesor Čang na dějepise říkal, že Stalinův imperialismus se nijak neliší od imperialismu carského. Ilustroval to například Stalinovým výrokem z konce druhé světové. Když veliký generalissimus Josif Viserionovič obdržel zprávu, že Rudá armáda dobyla Port Arthur, zaradoval se se slovy: „Tak ho zase máme zpět."
„My.“ Když ruské to bylo jen od roku 1898, kdy si tento přístav pronajalo Rusko od Číny na 25 let, do rusko-japonské války, kdy ho v lednu 1905 dobyli Japonci. Co podělal tatíček ruský car Mikuláš II., to napravil nový car Džugašvili. Po vítězné válce si ho Rusové od Číny pronajali na věčné časy, přesněji na 30 let. On ten Port Arthur leží asi tisíc kilometrů na jihozápad od Vladivostoku, až za Koreou, a těžko ho bylo ponechat v tehdejší situaci jako území SSSR. Ale ani tak dlouho to netrvalo a menší cařík Nikita Sergejevič Chruščov ho už v květnu 1955 vykšeftoval z Čínou. Krom města (dnes zase Lü-šun-kchou) získali čínští soudruzi i vybavenou vojenskou základnu. Nebyl to první podobný Chruščovův kšeft, podobně daroval i Ukrajině v roce 1954 Krym. A to v rámci 300. výročí sjednocení Ruska a Záporožského hejtmanátu. Ony to všechno byly sovětské socialistické republiky, a měly vytrvat sjednoceny na věčné časy, takže tehdy o nic nešlo.
Jenže věčné časy pominuly, sovětské impérium se rozpadlo, satelity i ústřední mocnost. V roce 1994 podepsal slabý prezident Ruské federace Boris Jelcin „Budapešťské memorandum“, v rámci něhož uznal platné ukrajinské hranice z roku 1994, včetně příslušnosti Krymu k Ukrajině. Ukrajina se za to zavázala zbavit jaderných zbraní, Rusko slíbilo zdržet se hrozby silou nebo použití síly proti Ukrajině, včetně použití ekonomického nátlaku. Bezpečnostní ujištění daly Ukrajině krom Ruska (smích) i USA a Velká Británie. Dalšími dohodami slíbili Ukrajině neochvěrnou podporu rovněž Francie a Čína (veselí v sále).
Jenže pak nastoupil Putin a jeho doktrína, která je v nejpřesnější stručnosti definována sloganem „Rusko si musí vydobýt zpět moc, již mělo za carského i komunistického impéria“. Samo slovo „vydobývání“ má přitom zcela zřejmý militaristický význam: Válka! A různými druhy válek se Ruská federace za laskavé vlády Vladimira Vladimiroviče snaží získat moc ve všech okruzích své dřívější nadvlády. Ony zjevné okruhy definuji takto:
První okruh se týká samotného Ruska. Nebude se trpět další drobení, už žádný odpadlík! S tímto heslem rozpoutal Putin Druhou čečenskou válku. Díky čemuž se stal premiérem a poté i prezidentem Ruské federace.
Druhý okruh tvoří země bývalého Sovětského svazu. Patří sem třeba Moldávie, na jejíž východní části se Rusům podařilo už v roce 1990 díky ruské menšině a přítomnosti ruské 14. armády vytvořit prakticky pouze Ruskem uznanou „Podněsterskou moldavskou republiku“. (Moldávie žádá o vstup do EU, včetně svého tohoto napolo odtrženého pašeráckého přívěsku. I se 14. armádou…?)
Patří sem i Gruzie, jíž Rusové díky ruské menšině a ruským intervenčním silám zabrali Jižní Osetii. V listopadu 1991 na jejím území vyhlásili nezávislou „Jihoosetskou republiku“, kterou uznali jen Rusko – a Nikaragua. V rámci tohoto konfliktu rozbombardovali Rusové Gruzii i stavbu produktovodů, kterými měly téci ropa a plyn z kavkazských států do Evropy. Na to zapomeň.
To Ukrajině plynovod nerozbombardovali, jenom jim pravidelně (a nám taky) uzavírají kohoutky. Říká se tomu "plynová zbraň", a je to zbraň, kterou slíbili Rusové nevyužívat. Ale není to jediná zbraň Ruska proti Ukrajině. Díky ruské menšině a přiznané intervenci ruských zelených mužiků vznikla 17. března 2014 nikým neuznaná „Republika Krym“ (plně pod přiznanou kontrolou sovětských, é, ruských ozbrojených sil), která se potom dříve, než ji mohli uznat Nikaragujci a Jihoosetinci, přihlásila referendem do náruče Ruské federace. (Ó, jak jednomyslné by bylo referendum sudetských Němců o připojení k Třetí Říši, kdyby proběhlo v květnu 1938!)
Krym byl Putinem zabrán v jasném rozporu s Budapeštským memorandem. Kuriozní přitom je, že ministr zahraničí Ruské federace Sergej Larvov platnost memoranda nepopírá. Avšak: „Ruská federace se podpisem budapešťského memoranda o poskytnutí bezpečnostních záruk Ukrajině nezavázala, že bude uznávat výsledek ozbrojeného státního převratu.“
V dubnu 2014 následovalo vyhlášení „Doněcké lidové republiky“ (uznanou jen Luhanskou lidovou republikou a Jižní Osetií), načež následovalo vyhlášení soudružské „Luhanské lidové republiky„ (uznanou jen Doněckou lidovou republikou a Jižní Osetií). Oba pseudostáty vznikly díky ruské menšině a utajované ruské vojenské pomoci a dosud zde hoří ozbrojený konflikt mezi nimi a Ukrajinou.
Do druhého okruhu, který lze také definovat ozbrojenou ruskou angažovaností, patří i Sýrie.
Na Putinovu smůlu jsou už Estonsko, Lotyšsko a Litva členy NATO, takže to zde nebude mít tak jednoduché. Zatím alespoň vojensky provokuje – za rok 2018 hlásilo NATO 137 ostrých startů proti nekomunikujícím ruským letounům s vypnutými odpovídači na hranicích Pobaltí. Pobaltské země se naštěstí pro ně ocitly ve třetím okruhu, společně s bývalými zeměmi sovětského bloku. Tedy včetně naší milované zemičky.
Existuje ještě čtvrtý okruh, jímž je celá Západní Evropa. Pátým okruhem je pak Latinská Amerika, zejména Venezuela, jíž ruští imperialisté půjčují miliardy dolarů, aby si mohla koupit ruské zbraně. O Afriku se Rusové pokoušejí pozdě, a spíše jen symbolicky, tu už si koupili Číňani. Popis Putinovy doktríny dokončím svým postřehem, že ruský vládce ponechává Tichomoří, včetně západního amerického pobřeží, příteli Li, tedy ve sféře čínských okruhů zájmů s představou, že obě velké země si budou vzájemně krýt záda proti zbytku neruského a nečínského světa.
Proti České republice, ačkoli je v poměrně bezpečném třetím okruhu, vede ruské impérium válku, a to už pátou, jak jsem zde nedávno ukázal. Od zveřejnění tohoto mého článku pokačuje Rusko v této válce poslední bitvou maršála Koněva. Používá proti nám strategické bombardování propagandou i plánováním fémových vražd. Ve velkém je začal používat Hitler před druhou světovou. Sovětský svaz a Rusko v tom prokazatelně pokračují. Takže obavy o osud tří českých komunálních politiků jsou oprávněné.
Koněva začal bránit dalekonosným diplomatickým dělostřelectvem i osvědčený ruský ministr zahraničí Sergej Larvov. Ale nelíbí se mu ani pojmenování komunikace ve Stromovce za ruským velvyslanectvím na promenádu Anny Politkovské. No, vy odporné larvy, kdybyste nenechali zavraždit tuto opoziční novinářku jako dárek k Putinovým narozeninám, pak se ta álej nemohla takto pojmenovat!
Larvov nám dokonce v pátek vzkázal a svou interpretací česko-ruské smlouvy z roku 1993 rozkázal obnovit památník onoho sovětského maršála. Ona smlouva se zove „o přátelských vztazích a spolupráci“, ale toho přátelství ze strany dnešního Ruska nevidno. Ruský ministr pro vzdálené i blízké zarubeží by se mohl opírat o čl. 18 oné smlouvy:
„Smluvní strany budou spolupůsobit při ochraně a studiu kulturního a uměleckého dědictví svých zemí, včetně ochrany historických a kulturních památek.“ Avšak spíše se dovolává čl. 21: „Každá Smluvní strana bude na svém území zajišťovat péči o vojenské hroby a vojenské pomníky druhé Smluvní strany, jejich udržování a přístup k nim.“ Tady bych imperiálnímu ministru připomněl, že právě Rusové nedodržují tuto smlouvu v ohledu k hrobům českých legionářů! K tomu, proč Koněvova socha není vojenským hrobem ani pomníkem jenom „osvoboditele“ jsem se ve zmiňovaném článku už taky vyjadřoval. Ale bóžíčku, vždyť to lze velice jednoduše vyřešit, jak se to už dříve stalo s jinými sochami ruských osvoboditelů: Jsou umístěny na Olšanských hřbitovech u ruských válečných hrobů, kde je jim zajištěna péče, udržování a kam je zájemcům zajištěn přístup – přesně podle oné citované smlouvy. A může je tam oslavovat i ruský motorkářský gang Noční vlci, kteří se i přes koronavirovou krizi a uzavřené hranice projíždějí po Evropě. Pravděpodobně kvůli práci pro svého velkého příznivce Putina.
Jiný gang, a to čeští komunisté, zase řádí v médiích i ve Sněmovně. Ale to by bylo na samostatný článek. K údivu nezachyceného komentátora, který se ptal, proč vůdce českých komunistů Vojtěch Filip dal svůj hanebný rozhovor, ve kterém urazil památku československých legionářů, proč ho dával zrovna pro ruský vojenský tiskový orgán Krasnaja zvezda podotknu jen tolik, že agent StB Falmer je šéfem české proruské páté kolony. No a nejspíš i ruských vojenských tajných služeb – a jestli ne, tak přesně stejným způsobem slouží ruským zájmům. A měl by být sofort odvolán z funkce prvního místopředsedy sněmovny, kteroužto funkcí je zaštítěn v ruských režimních médiích při všech svých prosovětských projevech!
Tvrzení Hamáčka, že je to dané poměrným zastoupením v čele Sněmovny, je jen mlněním politika, jehož vládu drží komunisté za koule. Zaprvé: Nemusí mít všechny partaje svého místopředsedu. Nemají ho lidovci, Top-09 ani Starostové a nezávislí! Zrovna tak Hamáčkovo chlácholení „von jen tak mluví, aby se udržel, poněvadž mají před sjezdem“ je trapné: „Voni“ tak mluví sjezd, nesjezd. Což mne přivádí k nečekanému poznání:
Imperialistické Rusko rozpoutalo proti nám další bitvu v téhle válce právě proto, aby podpořilo svého agenta Filipa! (Nikdo se špatnému vtipu nesměje?) No, ta válka proti nám se ve skutečnosti vede proto, že ze všech zemí třetího okruhu ruských imperiálních zájmů jedině u nás má Rusko silnou pátou kolonu – komunisty prakticky ve vládě.
No ale, dámy a pánové, to jsme s naší suverenitou v pěkný prdeli, když předsedu Sněmovny zastupuje proruský aktivista a na Hradě sedí ruský vlivový agent a čínský Krtek!
Psáno na tajném místě v Praze na Lužinách v úterý 19. května 2020
