Máma luštila křížovky v novinách a magazínech, co začaly v osmašedesátém vycházet. Babičky luštily křížovky. I já jsem luštil křížovky. A zůstala mi pomůcka, že sloveso končí na "t", což ale stejně nepomůže, protože se většinou na konci kříží s jiným slovesem. Avšak když původní sloveso končí archaicky "ti", pak má člověk hned dvě litery. Další koncovka: Sovětské (ruské) auto na tři vždy končí "AZ" (avtomobílnyj zavód).
Po odbojném jinošství, kdy jsem opovrhoval těmito generačními návyky, jsem se ke křížovkám vrátil. Nerad tedy zpracovávám brožované knihy, plné těchto perel jazyka českého, protože to je únavná a nevděčná práce, po níž přicházívá velká prázdnota. Ale potěší mne, když v novinách najdu jednu jedinou křížovku, kterou mohu vyplnit během cesty metrem. Hezké je, když vyjde nečekaná tajenka, která cituje třeba japonské úsloví. Vtipy bývají v tajenkách jednak trapné, a jednak trapně předvídatelné. To pak máte vyplněnou tajenku dříve než půlku křížovky, a to není žádná zábava. To už je větší zábava, když od boku vystřelíte nějaké delší slovo typu "tichošlápek", "bratrovražedný", "kalcifikace, "plebejec" či dokonce sousloví "rozvodový právník". Ovšem někdy je předčasné doplnění tajenky nutné k tomu, aby člověk vyluštil žádané slovo!
Třeba "krzno". Podle autora křížovky jde o "voj. oděv zastar.", bedlivější hledání najde obsažnější informaci: "Krzno slul starým Čechům vrchní oděv z koží, jejž nosili v zimě, jdouce pak do boje přes odění obláčeli." I dneska si ho novodobí Staročeši oblékají do dřeváren jako kožené brnění… Obtáčely si jej pak dámy kolem krkův jako módní doplněk, když vyrážely za lovem nápadníků, tedy lišky třeba zakouslé do vlastních ocasův. Což ovšem autor křížovky nemůže všechno vecpat do malého čtverečku. A tak použije zkratku, aneb "zkr". Někdy ulehčí luštiteli vyjmenováním všech slov (Okr. úst. nár. zdraví), jindy musí člověk zapojit vlastní um. Copak "oddělení nemocnice zkr." to je vždycky ARO, jen občas URL. Avšak co s druhem rozvodu v motoru (zkr.)? Že by to bylo OHC? Fakt nevím. Jen mi to vyšlo. A jindy si křížovkář vypomůže neetickým trikem, vymyslí totiž zkratku organizace, která neexistuje ("Organizace zahraničního obchodu", místo klasických "pézetek"). Anebo pro organizaci, která svou zkratku má, vymyslí zkratku jinou. Ocením, když se použije původní cizojazyčná zkratka (am. ústř. zpr. služba = CIA). Někdy se dívám nevěřícně, ale nakonec vezmu zavděk "vojenskými stavbami Trenčín" nebo "řeznou ocelí". U zkratky IT mi tanou ajťáci, nikoli "imunitní test". Mezinárodní železniční unie používá svou zkratku UIC, ale když to vychází v křížovce, tak proti "MŽU" nic nemám.
Je to nakonec možná zábavnější, než když se do legendy uvede "obyvatelé Valašska", což mají být – Valaši…
Někdy vskutku nezbývá nic jiného, aby vám chybějící slovo vyšlo křížem. Třeba SPZ různých okresů. Když jsem začínal s křížovkami, pak SPZ Liberce znělo LI. Na konci šedesátek i LB. To vím, protože jsme se při jízdě tramvají na SVVŠ bavili se spolužáky tím, kdo najde čersvější značku, tedy značku s nejvyšším číslem. Tenhle pravěký křížovkářský obyčej setrval dodnes, ačkoli se časem objevily třípísmenné kombinace, a dnes do toho navíc ještě kecají číslice. A který jako má bejt třetí znak lounské SPZ??? LNE je to celé, protože Elefteriadu se jmenuje "Tena". Jo a Karlovy Vary třeba taky "KVA". Ještě horší je "zájmeno na tři".
Jiný problém mám, když autor neurčí rod slova, takže "stojící na osmém místě" může být osmý-á-é. A nakonec bylo správné množné číslo "osmí", protože alkoholický nápoj by jinak vyšel – "pývo". Pívo? Jo, aha "hovor."
Díky křížovkám se člověk může také naučit různé řeči, nebo alespoň jejich slova. Partnerka Janinka byla ve výhodě, když měla v legendě nějaké latinské slovo, jakožto neuroložka (MUDr.) se totiž učila latinsky. Hodilo se to i jako návod pro italská nebo francouzská slovíčka. Překládala i z angličtiny, takže "nářadí angl." pro ni byla hračka. S němčinou nebo španělštinou byl ovšem problém. Zajímavé je, jak většina křížovkářů preferuje vždy jedinou řeč. Pokud máte v křížovce aspoň dvě německá slůvka, jistě se po vás budou chtít další. Alespoň si vystačíte s jediným slovníkem! Občas si člověk osvěží slovenštinu, i když většinou jde jen o to, pozměnit diakritiku (laně = lane, tratě = trate potomci = deti). Ale dozvěděl jsem se, že "vikev" se řekne slovensky "viky", ale nevím, co je "vikev". Aha, rostlina z čeledi bobovité. No když se v jedné křížovce objeví hned pět slovenských slov (včetně zvr. zájmena "sa") a dřívější označení slov. koruny (SKK), pak si člověk řekne, jestli nebyl autor náhodou Slovák? A když se taky jako "dřív zastar." uvede "prv" – místo "prve"…
Cizí slova bývají problém, když třeba v české křížovce čekáte pro "šípový jed" české slovo "kurare", a ono se objeví indiánské pošpanělštěné "curare".
Ano, člověk se poučí. Už z dětství vím, že běloveská kyselka je Ida. Také znám "tlo" jako dřevěný strop (nářečně). Ale v jakém nářečím to je, se nejspíš do smrti nedozvím. Možná ve stejném, jako je "utich" bezvětří (nářečně). Rovněž již historická poučka praví, že Alan je Sarmat a Sarmat zase Alan. Trapné je, když se tato "křížovkářská synonyma" sejdou v jedné křížovce, a dokonce se kříží. Nejsou to synonyma. Sarmaté byli íránský kočovný a pastevecký lid, kdežto Alani jen jeden z jejich kmenů (stejně jako Jazygové, Roxolani, Syrakové nebo Aorsové). V podobném vztahu jsou Češi ke Slovanům. Jak by bylo osvěžující, kdyby se u legendy "Sarmat" objevilo projednou třeba "Aors"! Anebo "vyvíjená ruská balistická raketa". A Alan by zase mohlo být "slovenské jméno"…
Copak Sarmat a Alan. Ale co se slovy "likr", což jest "probělka"? Nasycený roztok cukru, aha!, řekl mi teď internet.
Oblíbeným Evropanem na dvě bývá Ir, Asiatem na tři Ind, na čtyři Kurd, ale tuhle jsem připadl na "Afroasiata", a to jsem čuměl. To jsou prý – Arabové! ("Arab" ovšem je rovněž "plnokrevník"!) Ale ještě nikdy jsem nenašel Afroameričan = černoch. No, když zejména jediným afro-američanem, kterého znám, je prezident Obama… Ale už jsem se setkal se jménem hmyzu = "rus".
Jo, jména, to bývá potíž. Třeba ženské jméno na čtyři, přičemž poslední dvě písmena jsou "NA" a první patří do tajenky… To už je horší než u těch espézetek. Anebo když se použije nějaké jméno "domácky". Ještě ujde Anča (Anna, zatímco "Anka" je kan. zpěvák Paul). Dobré jsou i Lea (Leona), Ila (Ilona), Uli (Ulrika), Oli či Ola (Olga). Také existuje české ženské jméno Iška (domácky Eliška či Františka…) a mužské Orest (domácky Orestes). Ted je prý domácky Tadeáš. Přičemž v angličtině se toto jméno používá pro Edwarda (domácky). Žádného Tadeáše zrovna neznám, ale třeba znám Oldřicha, a ten je podle křížovek zase prý "Olan" (dom.). Přitom se Oldům říká Ola, Olin, Olík, Olínek, Oldříšek, Olouš, Oloušek či Olek. Olan je spíš domácký Oleg, ale přímo s tím jménem máme v Česku celé dva lidi. Zatímco lidí se jménem Titus dokonce osm (domácky Tit)...
Autoři křížovek místo zkratek často užívají jednotek fyzikálních veličin. S kilopascalem (kPa) nemám problém, ale co s neexistujícími jednotkami typu "centigram"? Pro budoucí autory křížovek mám jeden nápad: Napište do legendy "metrák", nebo jen "q" – a vyjít by mělo "dt"... Copak decituna, to je aspoň zpotvořenina, kombinující skutečně užívané jednotky, ale u dioptrie, které má rozměr 1/m, se používá označení D nebo dpt, a ne "dr"… Ale zase jsem se dověděl, co znamená "abvolt" (10 na minus osmou voltu) a nit (jednotka jasu - kandela na metr čtvereční, zkratka nt)…
Jo, člověk se občas poučí. Třeba jsem se dověděl, že existoval trampský písničkář jménem "Mottl", i když si říkal "Jarka" a ne "Jarda", jak tvrdí křížovkářský slovník. Křížovkářský slovník je vůbec zajímavá sbírka českých slov, občas i neexistujících jinde než v křížovkách. Tak třeba "ot" je prý "otec" (knižně). Přečetl jsem mnoho knih, o něco více než jich mám v knihovnách, včetně fejetonů Jana Nerudy z let útisku v 60. letech 19. století. S oblibou louskám i Listy staré vychovatelky Sofie Podlipské (1886) či vojenské povídky pro panny (Agrární kalendář 1914), ale na slovo "ot", případně množ. "oti" jsem v nich vskutku nenarazil. Ani Jirásek ho nepoužíval! Jo, ano je to "otec" knižně - pokud jako knihu bereme Křížovkářský slovník! Proč už někoho, když už tyhle dvě litery potřebuje do křížovky, proč raději nepoužije "prodloužení (anglická zkratka)" = overtime = OT, anebo "obrněný transportér"? No a barva karty "tref" se vyskytuje výhradně v tomto slovníku, protože jinak jsou to vždy pomnožné "trefy". Že "kar" je uzávěr ledovcového údolí, jako třeba Kotelní jámy v Krkonoších, jsem věděl, ale proč by se tyto kotle měly nazývat "březno", jsem nepochopil. Pravděpodobně ho poprvé uvedl vynálezce slova "čistonosoplena".
Mám velké podezření, že ke stejné slovníkové zkrácenině jako "ot" patří i "opas" (opasek zast.), "čad" (nikoli vnitrozemní africký stát, ale "kouř, zastarale"), "us" (výraz pro donského kozáka, najdete ho jinde než ve křížovkářském slovari?), "vál" (dutý válec!, ovšemže "zastarale", jako by nešlo dát "prkénko na válení těsta")...
Moje tápání může být způsobeno i tím, že zásadně nepoužívám křížovkářský slovník, ani internet. Až při psaní tohoto článku jsem se k tomu snížil…
U některých křížovek zase podezřívám autory, že si je pronajaly firmy vyrábějící prací prášky, barvy na vajíčka nebo čisticí prostředky. A tak "eta" není řecké písmeno, ale česká (nebo snad holandská?) eltech. firma…
Někdy je křížovkář Slovák, jindy němčinář, ale občas se nejspíš jedná o člověka, který nemá daleko k ráně. To když v jediné křížovce užije slov "rána v golfu" (putt), "boxerské údery" (suty, prej, jinak je to z čínských bojových pěstních umění) a nakonec "silná rána expres.", což je tedy darda…
U křížovek mne často trápí faktické nepřesnosti: Elipsa určitě není ovál, a neznaboh ("ateista") není kacíř. "Kvásek" bych zrovna neoznačil za "těsto na výrobu chleba". Občas porotcuju literární soutěže, a tam bych za to dal autorům trestný bod. (Jako dávám, když nesejí, avšak "sázejí" obilí, a přitom nejde o rýži.) Ale u křížovky to spolknu, i když nejde o synonyma. Je mi jasné, že pro účely křížení je nutno snést určité nepřesnosti. A občas i trochu ohnout diakritiku. (Zesílený zápor pak může být "a ne", anebo "a né", případně "née" či "nee", také "i ne".)
A když už nepomůže ani zkr., ani zastar., ani nářeč., pak přicházejí na řadu citoslovce. A tu se nachází nepřeberné množství shluků písmen. Zkusím si udělat i pro sebe jejich stručný slovníček:
Citoslovce
cinknutí - cink
holubí - vrků i vrku
kachní - káč
koňského ržání - íha i iha
naražení - duc
nechuti - ále
odporu - br
ohrazení - oho
opovržení - tse (jinak půl mouchy)
plácnutí - plác, plesk
pochopení - a jo, aha (dvakrát různě ve stejné křížovce)
popěvku - lá, ná
povzdechu - ajaj, ach, ach ach, ech, ach jo
projevení nezájmu - no co
prsknutí - prsk
prudkého švihu - mik
slepičí - kdák, koko, ko
strašení - bubu
střelby - sas(?), tata
tišení - pst, pšt
údivu - oho (nebylo to už tady?)
ulétnutí - frnk
vytahování - hoho
zoufalství - běda
žuchnutí - žuch
Už vím, že "kap" není citoslovce kapání, ale "mys". Ale chvíli jsem se díval na legendu "kapy", než mi došlo, že to jsou – mysy.
Jako malej jsem si počítal písmenka do hledaných slov. Zejména, když po mně máma chtěla nápovědu, co je to za druh ještěra na šest, kde je třetí písmeno "g". Ale dnes jsem už tak nacvičenej, že písmenka nepočítám a frkám to tam rovnou. Jen občas špatně, a to je pak ozlomkrkové hledání, kde jsem luštění podělal. Trapné je, když se křížovkář splete, ale mnohem častěji, vlastně pravidelně, se splete luštitel než luštěnec.
Omlouvám se, že jsem tohle prázdninové čtení psal poněkud cik-cak, no ale vlastně křížovkovitě.
Ale! Při luštění křížovky mne vždy potěší, když se po dlouhé době dostanu do styku s nepříliš používanými slovy, která pak mohu postrčit do dalšího oběhu (ciráty = cavyky).
Teď si uvědomuju, v té dětské (ne pro děti, ale z mého dětství) knížce bylo všechno. Jenom sudoku chybělo. Sudoku, které tak rád luštím dnes, když už se mi chce ze všech těch písmenek, co čtu a píšu, kdy se mi z nich chce už zvracet…
Psáno v Praze na Lužinách v pátek 25. června 2020
Žádné komentáře:
Okomentovat