 |
| Prázdná 0013 |
Prošlo to o jeden hlas.
Senát neodmítl Dolínkův (ČSSD) návrh novely silničního zákona, avšak vrazil do ní své připomínky: Maximální pokutu za nedodržení snížil z nesmyslných 10 tisíc na 2 tisíce (pokud řidič cyklistu "neohrozí" - což značí, že ho může "omezit"). Ke snížení došlo možná i proto, že sami podporovatelé novely uznávají, že nové opatření nebude možné na mnoha silnicích "dodržovat" ani "kontrolovat". Avšak - dle senátora Mikuláše Beka - změna má "symbolický význam":
"Není to zákon proti ohleduplným řidičům, ale proti těm, kteří ty slabší ohrožují."
No, někdy "slabší" ohrožují ty silnější. Třeba když motocyklista jede blíže než 1,5 metru od auta, v zrcátku ho nevidíte, protože kličkuje na středové čáře nebo je ve slepém úhlu, vy otevřete dvířka, on do nich vletí a zabije se. Patří mu to. Vy máte vyvrácená dvířka a půjdete bručet (pakliže nejste Janoušek nebo nemáte jinou psychickou vadu) - vlastně "nevinně".
Otvírání dvířek aut je nebezpečná věc a řidiči jsou prasata, protože na vás neberou ohled, tvrdí zase motorkáři/cyklisté. No ale - neměli by motorkáři a cyklisté taky objíždět pomalejší/zastavené auto právě ve vzdálenosti minimálně 1,5 metru? Pak by se tyhle tragédie nemusely dít. Toto však novela neřeší.
Před třemi lety jsem si pořídil po desítkách let zase kolo. Měl jsem na něj několik požadavků: Aby mělo světla. Aby mělo blatníky. A aby mělo zvonek! (Lze dokoupiti samostatně.) Protože kola v nové době tyto "zbytečnosti" postrádají. Takže když jedu po cyklostezce, po níž se pohybují i chodci, mohu na ně před předjetím melodicky cinknout jednou, podruhé, aby slyšeli moji rychlost. Protože nejsem závodník, tak jim při předjíždění řeknu pěkné "děkuji". A oni slušně odpovídají "prosím"! Tuhle mi jedna matka bandy škvrňat dokonce i sama poděkovala - že jsem jim dal včas vědět. A to dělám proto, poněvadž jsem se v Jizerkách jako pěší turista mockrát stal téměř obětí cyklozávodníků, kteří se nejen po turistických magistrálách, ale dokonce i lesem a skalami řítí skoro neslyšně na svých strojích. Zezadu. Svinstvo!
A světla to mít musí! Pokud jedete po veřejné komunikaci, pak je to dokonce povinností, ne? A mělo by být povinností pro cyklisty na silnici i denní svícení. O nočním nemluvě. Jako motorista jsem se v noci zatím setkal jen s neviditelným chodcem - a minul jsem ho o deset cenťáků. Jako cyklista jsem viděl v protisměru z jednoho kilometru jinak neviditelného cyklistu - za slunečného dne. V lese. Slunce kladlo dlouhé stíny na vozovku a jak se ten pan kolega míhal mezi stíny a světlem, tak by nebyl vidět. Beze světla. Rozsvíceného. Na ten kilometr tedy ne. Krom zadního se prostě hodí i přední cyklistické světlo, aby ho v protisměru viděl ten frajer, co by jinak předjížděl pomalejší auto. Mé kolo světla sice mělo - ale jen proto, aby mělo světla. Přednímu jsem promáčkl vypínač nespravitelně, zadní jen mlnilo. Tak jsem si pořídil skutečná šajnidla.
Synek přestal na kole jezdit asi ve svých sedmnácti, kdy jsem ho jednou vytáhl z rodných Lužin na koupání k břevským rybníkům. Vozovka mezi Chrášťany a Chýní je široká 6 metrů, místo krajnice je jenom příkop, uhnout není kam. Když nás povolenou devadesátkou míjel plně naložený náklaďák s plně naloženým skákajícím přívěsem jen o centimetry, tak jsem měl stažené půlky. Protože jeho řidič ani o píď neuhnul z vektoru své cesty. Proti němu totiž jely jiné náklaďáky, prázdné. Netušil jsem, že v ten čas tudy jezdí vykládat suť na nějakou skládku! (Devadesátky ještě cyklostezkám nepřály.) Se synkem jsme se vrátili vlídnější silnicí přes Zličín, ale on už na kolo nesedl. Nu a pak nám kompletně vykradli kočárkárnu, takže jsme už problém s předjíždějícími auty neměli.
Myslíte, že tam byl tehdy nějakej policajt? (Ačkoli i dříve přece nesměl řidič při předjíždění nikoho ohrozit!) A myslíte, že tam teď nějakej policajt bude? Kvůli blbejm cyklistům? Kde by stál? V příkopu? Však i pan senátor Bek beká:
"Pravděpodobnost, že by policie masově kontrolovala vzdálenost aut od cyklistů, je malá."
Ano to je u nás zvykem, jak často opakuji: Když existuje zákon, který se ani nekontroluje, ani netrestá, tak se zavede přísnější - který se zase nebude kontrolovat a trestat. A pokud, tak jenom, když si nějaký nehodný dopravák bude chtít nahonit pokuty. A to v místech, kde technicky dodržet tyhle odstupy prostě nejde!
Pro takto bezpečné předjíždění musíte použít druhý pruh - při obvyklé šíři okresek 5 metrů je právě toto mezní hranice. Ale spousta místních komunikací je široká jen 4 metry, a jako cyklista, vyhýbající se hlavním autotrasám vím, že pro místní dopravu jsou jako vozovky zhusta užívány i komunikace se třemi metry šířky. Ale i šest nebo dokonce báječných sedm metrů, jako má silnice z Prahy do Štěchovic, i tam je problém - protože v protisměru máte téměř stále nějaké vozidlo. Tuhle trasu mám proježděnou ještě trabantem, když jsme s rodinkou jezdívali na Slapy, a tak vím, že předjíždět pomalejší vozy je možné jenom na dvou rychlejších a delších a přehledných úsecích - před Davlí a za Davlí. (Tedy když tam právě neprovádějí mnohaletou opravu vozovky - ty kolony aut před jednosměrnými úseky je vidět i na leteckých pohledech na Mapy.cz.) A když je něco v protisměru, tak nepředjedete a nepředjedete. A musíte se courat tou šedesátkou, co ten chlap s kloboukem v čele kolony. Anebo teď ponovu dle novely - třicítkou za závodníkem cyklistou, dvacítkou za cyklistickým turistou a patnáctkou za tím dědkem s fajfkou v puse.
Jsem dědek, i když bez fajfky, a na kole taky nerad překážím motoristům. Ale ne vždy se mohu pustit na krajnici - zejména, když tam krajnice není. A také se nelze vždy držet na úplném kraji, protože na kraji silnice bývají největší díry, propadlé kanály a jiné pastě na bicykly. A ke všemu, když jedete do kopce jako cyklista, tak máte tendence všelijak se klinkat, prostě využijete celý pruh, na který vlastně máte zákonný nárok. A když jedu jako motorista, tak s tím taky počítám. A stejně tak mne motoristé jako cyklistu respektují i do toho kopce a nehodlají mne srazit a pomačkat si plechy a znečistit si je krví a dalšími tělesnými tekutinami. (Tedy devět z deseti tak činí.) Akorát při tom občas přejedou plnou čáru.
A víte vy co? Tahle novela prý přejíždění plné čáry při předjíždění cyklisty nedovoluje, ačkoli se říkalo, že bude dovolovat. Ale právní mozek mé partnerky Jany, která ráda a dobře řídila (když ještě byla naživu) to vyřešil: Pomalý cyklista je "překážka na vozovce", a ta se přece může přejet i přes plnou. Při přiměřeném respektu ke konkrétní situaci.
Já si jako cyklista tedy užívám husté sítě cyklostezek v okolí mého téměř rodného Jihozápadního Města. Obvykle se spouštím k Vltavě Prokopským údolím, kde je teď povolena rychlost jen 20 km/hod, a to pro všechny účastníky silničního provozu. (Bývala tam třicítka, ale asi se nedodržovala - ani cyklisty. Tak tam dali dvacítku, zase se nedodržuje, v horní části ani motoristy. A zase tam nikdo neměří rychlost a nedává pokuty...) Pak směřuju proti proudu řeky. Jenom si musím zvyknout, že někdy je cyklotrasa vedena v normální komunikaci, kde jezdí i auta. A na okraji chatových osad jsme vyzváni, ať jezdíme ohleduplně vůči místním chodcům.
Tuhle ohleduplnost nevymůže žádný zákon, k tomu je potřeba výchova. Nejlépe příkladem.
Berounka se stáčí obloukem od jihozápadu na severozápad, takže to mám z jejího oudolí odkudkoli zpátky domů kolem dvaceti kilometrů. V dálce. A asi tři sta metrů ve výšce. Jedu proti proudu, kam dojedu za slunka nebo za nálady, a ujedu 40, 50 či 70 km (přes Karlštejn). Kolem vody pohodlně, ale zpátky to bývá problém. Nikoli proto, že to je do kopce, ale že mne většinou míjejí auta. Karlické údolí bývávalo klidné, ale od té doby, co správci středočeských komunikací vymýšlejí souběžné opravy silnic tak, aby se automobilisté odnikud nikam nedostali, tak tudy vedou různé objížďky. Takže to někdy zalomím do lesa, a nezbytný kopec vytlačím pěšmo. Naštěstí zase jiný úřad Středočeského kraje obnovil spoustu starých polních cest, obklopených alejemi stromů a křovin, využívám raději tyto. Anebo to vezmu právě po té opravované silnici, na které je prázdno, a pak se po ní pohodlně a bezpečně dopravím blíže domovu.
Jako včera, kdy jsem se bral z Kuchaře po jindy silně provozované silnici na Chýnici a Ořech. Zatímco v jiných krajích se stromy u silnice kácejí, tak tady byly vysazeny jeřáby, a hezky se uchytily. Vede tudy cyklotrasa No. 0013 a zároveň jde o nejrychlejší motospojení z Prahy na Mořinu a pak na Karlštejn či Zadní Třebáň. Je široká 5 metrů (jako za Karla IV.) a ani po rekonstrukci nemá krajnici. Jako motorista tu vždy musím dávat náramný pozor na cyklisty, na davy cyklistů a rodinné pelotony, zejména o víkendech a prázdninách. Silnice je nově opravena a svádí pustit se tudy stovkou. Jenže se tu také objevují zatáčky, kryté nově vysazenými stromy. Jako cyklista jsem tady jel poprvé. Když se vracím od Berounky, tak si raději zajedu méně frekventovanou silnicí přes Tachlovice. Odtud polní cestou do Dobříče, po silnici pak jedu jen do nejbližších Zbuzan, poté dolů po jejich kraji a po polní cestě do Jinočan. A odtud kolem přípojky k dálnici je až do Stodůlek vedena souběžná cyklostezka.
Milánkové poslanci a senátoři, když nám cyklistům, sjednáváte vyšší ochranu, měli byste nám také přisouditi více povinností! Třeba ta povinná světla, anebo by nám, cyklistům, být některé některé silnice zakázány - třeba zrovna ta, po které vede ona nešťastná třináctka. Však se to dá objet. Najedu si jen o kilometr víc a ušetřím 25 metrů převýšení...
Jo a do Prahy, do Prahy jezdím MHD. Na kole ne. Když se potřebuju dostat s kolem na nádraží - tak tam zajedu metrem. Protože ten bordel, co tu magistrát provádí s městskými cyklostezkami, je zdraví nebezpečný. Nejen fyzickému zdraví, ale i zdraví psychickému. Platí totiž § 57, odst. (1) Zákona o provozu na pozemních komunikacích 361/2000 Sb.: "Je-li zřízen jízdní pruh pro cyklisty, vyhrazený jízdní pruh pro cyklisty, stezka pro cyklisty nebo je-li na křižovatce s řízeným provozem zřízen pruh pro cyklisty a vymezený prostor pro cyklisty, je cyklista povinen jich užít." Jasné? Ne, mně tedy ne. Ten "pruh pro cyklisty" přitom může být "rychlý, rekreační a místní". Přičemž při jeho "užití" jde často o kejhák.
Ale o tom až někdy příště.
Psáno a vyto v Praze na Lužinách v úterý 15. června 2021
PS: Novela má dle senátorů platit až od 1. ledna 2022 a ne už v nesmyslné datum 1. července letos. Však ona příští Sněmovna zase předvede nějakou novelu novely. Pokud možno, pak ještě hovadnější...
