pátek 22. října 2021

Pokus o bleskurychlé svržení prezidenta

V Mladé frontě Dnes jsem si včera (tedy ve čtvrtek) na názorové stránce přečetl hned dva příspěvky, které tepou „antizemanovce“. Právník a publicista Petr Kolman ve své glose ukazuje, jak pouhých 48 z  celkem 281 zákonodárců (200 poslanců + 81 senátorů) stačí k tomu, „aby prezident pozbyl svých pravomocí“. Proto by se měla změnit ústava – aby k aktivaci článku 66 nestačila pouhá nadpoloviční většina z obou usnášeníschopných parlamentních komor. Ty se mohou usnášet už když se sejde pouze třetina  zvolenců (67 a 27, zlomky se zaokrouhlují nahoru, nestačí pouhá ruka na tlačítku, musí hlasovat celistvá osobnost). A zde pak platí to, na čem se usnese nadpoloviční většina přítomných. Tedy 34 + 14, to ještě zvládneme bez kalkulačky. Nu, pokud by k takto statisticky nepravděpodobnému (téměř ne)sejití se obou komor najednou  přece jen došlo, pak by ovšem rovněž platilo, že při aktivaci článku 66 by k ne-pozbytí prezidentských pravomocí stačil poslanec jediný…
Měla by se prý změnit ústava, aby k odstavení prezidenta od podepisování zákonů a od dalších pravomocí mohlo dojít až po schválení „kvalifikovanou většinou (tři pětiny všech poslanců + tři pětiny přítomných senátorů) – jako při schvalování ústavních zákonů.

„Mělo by se.“ Ale spíše „se“ nemělo šahat do ústavy, jak se před deseti lety šahalo! Šahalo se proto, aby přímá volba prezidenta odstranila patové situace, které vznikaly při předchozích volbách. A proč byly patové situace? Ptám se? Proč professore Klaus prošel v roce 2003 o chlup v poslaneckém uchu až při třetím kole hlasování – a až ve třetí volbě? Tedy v devátém hlasování??? Protože byl debilně napsán zákon, který nedokázal vygenerovat z přehršle kandidátů toho „nejlepšího“ prezidenta už při druhém hlasování, jak je tomu v civilizovaných zemích – ovšemže s prezidenským systémem. Ale těžko už odstoupíme od přímé volby prezidentů a prezidentek.

Nakonec, pokud jakýkoli pan prezident padne na bitevním poli či pod skalpelem lékařské mafie při transplantaci jater, případně abdikuje, musí nové prezidentské volby proběhnout do 90 dnů. Avšak: „Uvolní-li se úřad prezidenta republiky, vyhlásí předseda Senátu volbu prezidenta republiky nejpozději do deseti dnů poté a zároveň nejpozději osmdesát dnů před jejím konáním. “ Do nich se mohou hlásit „občanští kandidáti“ – pokud se jim do 66 dní před volbami podaří získat 50.000 podpisů. Byl jsem v roce 1990 ve volebním týmu Hnutí za občanskou společnost, když naši kandidáti sbírali pro sebe – a zároveň pro HOS – 10.000 podpisů, abychom se mohli přihlásit jako volební strana. Měli jsme na to jen 29 dní a stihli jsme to. (A získali asi půl promile od členů a rodinných příslušníků.)  Teď na to mají mít prezidentští kandidáti mnohem méně času. Možná žádný! Kdyby byl předseda Senátu škodolibý, vyhlásí termín voleb až ten 10. den – a v temínu třeba jen 65 dnů do voleb. A nazdar, kandidáti občanští! Žádný zákon totiž nezaručí, že se do ústavní funkce nedostane demagog, ješita, samolibec, mocichtivec, nebo že při výkonu své funkce časem nezblbne.  

Nu, a pokud si příznivci současného pana prezidenta stěžují na přílišnou lehkost jeho odstavení od moci, pak dodávám, že půjde čistě o ústavní proces. Kdežto Miloš Zeman jednal často na hraně ústavy – a za hranou slušnosti.
*

Ve svém Politickém diáři pak reportér MfD Petr Kolář pod titulkem O úskalí Zemanova rychlého odvolávání laje Pětikoalici za „pokus o bleskurychlé svržení prezidenta“. Laje falešně, protože nejde o nic „bleskurychlého“, když se k tomuto bodu chce Senát vyjádřit až 5. listopadu. A to až po vyslechnutí čerstvé lékařské zprávy. Přičemž jak – první senátor Miloš Vystrčil pravil – Senát tím dává Poslanecké sněmovně právo veta.

Otevře se tak cesta k tomu, aby byla jmenována vláda, podpořená 108 poslanci z 200. Ano, jen 9 lidí stačí k tomu, aby vládu nezískal nejsilnější politický subjekt, který disponuje 72 hlasy poslanců. Stačil by i jeden jediný hlas, s pomocí něhož se dosáhne na v minulých letech adorovanou „stojedničku“. To už je ta povolební matematika a proslulý Šamanův „reléový efekt“, kdy jediný hlas, jediný mikroampér postačí k tomu, aby se kulička výhry v ruletě vesmíru stočila do jedné jediné jamky z nesčetných příležitostí. Aktivaci ústavního článku 66 je potřeba provést v přiměřené době. Za přiměřenou lze považovat dobu hned po ustanovení nové Sněmovny, tedy někdy brzo po 8. listopadu. Protože vládu, vzešlou z nových voleb bychom měli mít nejpozději do konce roku. A můžeme ji mít už v listopadu! Přiměřenou není doba v lednu, březnu, nebo snad dokonce v červnu, jako posledně. Jak to snad vypadá z konání současné vlády, která už neexistující anebo ještě neustanovené vládě posílá návrhy zákonů…

A mimochodem – soused Zeman z Brdičkovy ulice po případném šestašedesátém odčlánkování nepřijde o svůj mandát, ani o svůj pobyt v Lánech, takže – jaké svržení? Mohl by opět usednout na trůn – pokud ho pobyt v nemocnici odstaví alespoň na čas od démona alkoholu.
*

Do třetice jsem si pak ve sloupku Fórum čtenářů na stejné straně přečetl názor „čtenáře“ Jiřího Vyvadila, bývalého poslance a senátora ČSSD, který míní, že „Opozice je pro ANO skvělá cesta“. Babiše obdivuje za to, že jako jediný ze všech bývalých premiérů dokázal obhájit (takřka na půl procenta) svůj „předchozí triumf“. ANO je „nejmohutnější politická síla v zemi“, kdežto ODS pouze „politický trpaslík“. Atd. Politický subjekt SPOLU však žádným trpaslíkem není. Ale jistě, pokud hnutí ANO projde opozicí, mohlo by to pro ně být očistné. Jenže – to se pak jeho majitel může dostat do ekonomických potíží, protože cecíky státní a evropské dojné krávy budou pro Agrofert mnohem hůře dostupné.
*

Početl jsem si. Hm, jakožto dlouholetého čtenáře mezi řádky a pozorného studenta dávného Rudého práva mne mimoděk přepadá představa, že se z MfD skutečně stává – stranický tisk…

Čteno, psáno, opisováno a rozjímáno v Praze na Lužinách v pátek 22. října 2021