čtvrtek 7. října 2021

Proč jsem šťastný

Jsem šťastný, protože jsem si při návštěvě Světa knihy mohl u nebesky žlutomodrého stánku nakladatelství Madal Bal od usměvavých lidí vzít okrověčervený letáček s červenožlutými květy v rozích a žlutookrovým sluníčkem uprostřed – a mám o čem psát. V jedenácti bodech zde mudrc Sri Chinmoy (1931-2007) sděluje, proč je žlutočervenookrově šťastný on:


„Jsem šťastný, protože si vždy vyberu ten správný okamžik.“

Vybrat si správný okamžik! To je to, co si každý z nás v životě přeje. Ale co to je – „správný okamžik“.  A co to je – okamžik nesprávný? Často děkujeme vyšším entitám, že nám poskytly ten správný okamžik. Ale pak přijde prozření, a my zjišťujeme, že okamžik, který se nám zdál správný, byl naopak nesprávný. Jak podobně pravil o "příznivém větru“ Cimrmanův hrdina františkán Bratr Otec Cyril Metoděj při vzletu balonu na cestu do Afriky. Učitel Sri Chinmoy avšak zřejmě správný okamžik vystihl a za příznivého větru (1964) odletěl do New Yorku.

„Jsem šťastný, protože jsem dobrým posluchačem.“

Tím neskonale šťastným posluchačem bych měl být zřejmě já. Poslouchat a mlčet a přikyvovat přednášejícímu. (Co mi to jen připomíná?) Protože samotný indicko-americký myslitel a duchovní učitel Sri Chinmoy (Chinmoy Kumar Ghose) musel být skvělý přednášející. „Od poloviny 60. let do poloviny 80. let přednáší na amerických, evropských i asijských univerzitách na téma duchovního života, náboženství a filozofie vnitřního a vnějšího míru. Navštívil mnoho univerzit (např. Yale, Harvardu, Cornellovu univerzitu, Oxford a Cambridge). Později za své mírové aktivity a uměleckou činnost obdržel řadu akademických ocenění, např. čestný doktorát v oblasti mezinárodních vztahů, který mu 27. srpna 1994 udělila Státní pedagogická univerzita v St. Petersburgu nebo čestný doktorát v oblasti mírového vzdělávání, který mu 12. července 1995 udělila univerzita Pontifical Catholic University v Campinos v Brazílii.“ Jak praví heslo Šrí Činmoj na Wikipedii.

No jo, katolíci, to bylo vždycky jejich – drž hubu a poslouchej. (Nebo to nebyli katolíci?) A karmelitáni na Světě knihy byli milí, dokonce i mešní víno prodávali.

Zvláštní je, že prý jeho přednášky byly zadarmo. Ale někdo přece musel platit misku rýže, pronájem sálu a letenky, ne?

„Jsem šťastný, protože krotím své názory.“

No jo, maminka mi vždycky říkala: „Jendo, neprovokuj soudružku učitelku.“ Zřejmě bych ani neměl mít jiné názory než Učitel. Protože ten své názory nekrotil. Od svých sedmi tisíc studentů vyžadoval – krom samozřejmé pravidelnosti v meditacích – úplnou abstinenci od drog, alkoholu, kouření a sexu. No, úplnej jezuita. (Řeknu vám někdy, jak to reálně jezuité dělají.) I toto vzdělání poskytoval zdarma, třebaže dávné amerikánské pořekadlo zní: „Není oběd zadarmo“. (Někdy vám řeknu, jak „zdarma“ poskytují útočiště zbloudilým duším reální Svědkové Jehovovi.)

„Jsem šťastný, protože se nesnažím přesvědčovat ostatní.“

To patří k tomu sebekrocení, ale nějak to falíruje s jeho přednáškami. Těmi nikoho nepřesvědčoval? Možná přesvědčoval, ale politiky zřejmě nepřesvědčil. Jím vedené pravidelné Mírové meditace při OSN totiž evidentně nevedly k nastolení celosvětového míru.

„Jsem šťastný, protože si nestěžuji.“

Co mi to jen… Ani katolíci, ani hinduisté! Vzpomněl jsem si na dávné povinné přednášky z marxáku! „Svoboda je poznaná nutnost.“ Tento citát vlastně Marx převzal od Spinozy. Nebo modifikoval. Středověký nizozemský myslitel prý řekl přesně toto: „Svoboda neruší nutnost, nýbrž ji předpokládá.“ No, ti reální marx-leninisté nám dávnou filozofickou myšlenku reprodukovali vpodstatě tak, že se máme cítit svobodní i v komunistickém otroctví. Tak už jsme doma: Drž hubu a krok!

„Jsem šťastný, protože jsem si uvědomil, že nejdůležitější věcí v mém životě je sebezdokonalení.“

No jo, Bratře Cyrile Otče Metoději Učiteli
Chinmoyi, ale co je to „sebezdokonalení“? Když neposkytuješ tělesnou lásku blízkým bytostem – není to vposledku „sebezhoršení“? A není hříchem už sama myšlenka, že se každým dnem stáváš dokonalejším, až budeš nejdokonalejším na celém světě? Mohl ses zeptat Svatého otce Jana Pavla II, třeba když jsi mu předával  mírovou cenu generálního tajemníka OSN U Thanta, mohl ses ho zeptat na tu známou historku se zbožným mladým mužem. Ten jednou po kázání, která pravidelně držel Rabbi Joshua na své pouti zemí Judskou za ním přišel a ptal se, co dobrého má ještě udělat – když už jinak dodržuje všechna přikázání –, aby měl život věčný.  

Joshua/Ježíš odpověděl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek, rozdej ho chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě.“ Když to ten mladík uslyšel, smutně odešel. Měl totiž mnoho majetku.

Aha, vždyť vlastně papež nemá majetek žádný, max pár nezbytných knížek, i když by mu měla stačit než Jedna. A stejné to nejspíš bude i s Učitelem. (I když těch knih napsal asi 1.500.) To je jako ta historka, co mi kdysi, ještě za bolševika, vyprávěla jedna kolegyně, která si v té době přivydělávala jakožto sčítací komisařka. Přišla k bytu jednoho soudruha ministra, kde ji přivítala paní ministrová. Ta ji poprosila o pomoc při vyplňování dotazníku. Kolegyně si říkala, jak asi bude mít těžkou práci při vyplňování dotazníku, když viděla ten luxus kolem. Ale ne, ministerská domácnost byla zcela chuda. Neměli auto, to bylo státní – obě, která používali. Neměli ani chatu, na rekreaci jezdili jen na státní. Nepatřil jim byt, ten byl z rezervy Ústředního výboru. Jejich nebyla ani barevná televize, snad jim nepatřilo ani další vybavení bytu. Žili chudě, prostě, stejně jako Kristus, papež a Sri Chinmoy.  

„Jsem šťastný, protože bezvýhradně vyzdvihuji dobro v druhých.“


Tak to může být skutečně filozofická cesta ke štěstí – i když pak můžete skončit na kříži.

„Jsem šťastný, protože jsem podstatně omezil své žádostivé potřeby.“

Opětně to zcela zřejmě patří jen pro učedníky. Protože tu potřebu nejžádostivější – totiž předvádět se na světových pódiích – tou se zřejmě Učitel ukájel.

„Jsem šťastný, protože každý den dodržuji program ovládání svých myšlenek.“

A ovládání myšlenek svých (ne?platících následovníků).

„Jsem šťastný, protože se nikdy nevzdávám.“

To falíruje s pokorou, protože nepochybuje, že jeho cíle jsou správné a je třeba jich dosáhnout.

„Jsem šťastný, protože každý den nabízím Nejvyššímu své srdce vděčnosti.“

To je štěstí všech skutečně věřících v cokoli. Ať už v Hospodina, Ježíše Krista, Alláha, Budhu, komunismus nebo Spartu…

Co mi v tom jedenácteru chybí: „Jsem šťastný, protože každý den nabízím lidem své srdce vděčnosti. Jsem šťastný, že jsem mohl někomu pomoci. Jsem šťastný, že jsem učinil jiné lidi šťastnými. Jsem štastný, že jsem nikoho nepodvedl."

No jo, no. Když my máme Švejka. Který své štěstí vysvětlil hned, když přišel k nadporučíkovi Lukášovi: „Poctivej člověk je všude váženej, ctěnej, spokojenej sám sebou a cítí se jako znovuzrozenej, když jde ležet a může říct: ,Dneska jsem byl zase poctivej.‘“

Ten Švejk, zloděj psů a alkoholik…
 
Ale hudbu skládal Sri Chinmoy pěknou
. Takovou éterickou. A jejím cílem bylo rozdávat mezi lidmi radost a štěstí (a pocit láskyplné jednoty, založený na hlubším poznání svého zdroje). Ale možná byl sám při jejím hraní – nešťastný…

Mohl jsem si u toho stánku i (skoro) zadarmo (za výstavní cenu po 59,-) pořídit sedmero Kapek štěstí (osmé byly už za 75,-), či za nečitelnou cenu Učitelovu publikaci Astrologie, nadpřirozeno a svět za. Možná, že něco z těchto produktů dostali papež, U-Thant anebo sestra Tereza. A byli šťastní.

Já jsem šťastný i bez kapek. Stačí jen mít dobrá antidepresiva. A být každej den zase poctivej!

Psáno a opisováno v Praze ve čtvrtek 7. října 2021

Použité prameny:
Letáček šťastných následovníků Mistra Sri Chinmoye
Heslo Šrí Činmoj na Wikipedii.
Cimrman: hra Afrika
Matouš: Matoušovo evangelium
Jaroslav Hašek: Dobrý voják Švejk