Astonovi hlavně vadí, že "nový prezident zpochybnil kompetenci sněmovny a po ní i senátu jako pojistky proti neústavnosti. A stvrdil roli ústavního soudu jako třetí komory parlamentu, což je nešvar opakovaně kritizovaný". A že prý tím naštval všechny.
Samozřejmě naštval opozici. Mladá fronta Dnes, takto stranický list ANO, zvolila titulek "Pavel podržel vládu". I vůdce SPD Tomio Okamura se rozkřičel: "Prezident se rozhodl hodit přes palubu tři miliony důchodců." Tak dlouho Tomio opakuje ty své "tři miliony", až by tomu člověk uvěřil. Aston zase mluví o dvou milionech. Přitom důchodová statistika vidí na konci roku 2022 přesně 2.367.185 ks důchodců starobních. K tomu je ovšem třeba připočíst důchodce invalidní, jichž bylo neuvěřitelných 413.513. Jenže valorizace se týká i důchodů pozůstalostních, tedy sirotčích, vdovských i vdoveckých. Prostý součet důchodů vedl Michala Bureše na serveru Finance.cz k tvrzení, že "mimořádná valorizace se dotkne všech lidí, kteří pobírají nějakou formu státního důchodu, tedy téměř 3,5 milionu občanů ČR". Dotkne se ovšem nikoli všech důchodců; někteří pobírají několik důchodů paralelně - hlavně ovdovělí senioři staršího věku. Dotkne se všech forem důchodů (a to i těch, které dostávají k lepšímu účastníci druhého a třetího odboje). Přece jen se dostáváme někam k těm Okamurovým třem milionům!
No, jenže je tu druhá mince Okamurovy demagogie: Sedm milionů českých občanů může být zase nadšeno!
Navíc nikoli všechny důchodce ono snížení zvýšení naštve. (Aniž mne.) Ti, kteří teď mají důchod deset tisíc i méně si oproti původní valorizaci dokonce trochu přilepší! A například psí kolega a spoludůchodce Lubomír Stejskal si myslí, že Petr Pavel zvládl politické zadání na výbornou. A to přímo "s moudrostí hodnou krále Šalomouna". Takže se zase vracíme k Neffovým dvěma milionům.
Naštváni jsou ovšem zase mnozí nedůchodci. Jako jiný psí kolega, bývalý poradce a tajemník prezidenta Klause (a neúspěšný kandidát na senátora za SPD v roce 2018) Ladislav Jakl, který svou kritiku Pavlova postupu shrnul už v nadpisu svého příspěvku: "Slavný soude, můj dnešní podpis je protiústavní, zruš ho".
Novému prezidentovi se také vyčítá, že ve středu 8. března, kdy návrh zákona prošel Senátem, slíbil vyjádřit svoje rozhodnutí ohledně ne/podepsání onoho zákona hned den po inauguraci, tedy v pátek 10. března. Neučinil tak, protože se k němu hned hlásila odpůrčí delegace ANO. Bylo by jistě nevkusné odmítnout hned na začátku výkonu prezidentské funkce přijetí opozičních představitelů. Jenže v již naplánovaném programu se našlo místo až/už ve středu patnáctého. A ještě nevkusnější by bylo vyjádřit svůj názor dříve, než by pan prezident vyslechl opozici.
Rovněž tak by bylo nevhodné, kdyby Pavel, jako napřímo demokratický prezident začínal své prezidentství tím, že hned první zákon, který dostane k podpisu poté, co ho po dlouhém projednávání nakonec přijal demokraticky zvolený parlament, že by ho vetoval. Milovaný Havel vetoval 26 zákonů, technicistní Klaus 57 (!, ten přitom při svém nástupu chtěl veta užívat pouze střídmě) a lidový Zeman tak učinil jen desetkrát (!!!).
Hlavní důvod, který vedl nového pana prezidenta k podpisu řekl všem, co chtějí slyšet jasně a srozumitelně hned na tom brífingu po jednání se zástupci ANO, kde své rozhodnutí vyřkl: Pokud by byla valorizace provedena podle současného zákona, pak "v následujících minimálně dvou letech by musel být výrazně omezen další růst důchodů, aby na ně stát vůbec měl". Po mejdanu by přišlo kruté vystřízlivění.
Podle Pavla: "Ústava mi dává jen dvě možnosti, jak v takové situaci reagovat. Buď zákon podepsat, nebo jej vrátit Poslanecké sněmovně k opakovanému projednávání." Při nedostatku času, by se tak z "odkladného veta" mohlo stát "veto absolutní". A více k tomu řekl. Mimo jiné zastřeně i nezastřeně pokáral vládu za způsob, jakým ho navedla do této nepříjemné situace (i když tak učinila proto, aby jí podporovaný kandidát, tedy sám generál Pavel, nedostal od voličů napráskáno...).
No moment, a co ta třetí možnost, na kterou upozorňuje Jakl? "Pak mu ale měl někdo poradit, že novelu nemusel vracet, stačilo ji nechat bez podpisu a marně uplynout lhůtu pro navrácení sněmovně. Zákon by pak nabyl účinnosti, ale bez jeho jména. Tím by vzkazoval: tak si to tedy, vládo, dělej podle sebe, ale beze mne." Jenže nic takového ústava ČR ani nenaznačuje. Očekává se, že prezident zákon podepíše, a jestliže ne, pak článek 50 určuje jeho další postup:
"(1) Prezident republiky má právo vrátit přijatý zákon s výjimkou zákona ústavního, s odůvodněním do patnácti dnů ode dne, kdy mu byl postoupen.
(2) O vráceném zákonu hlasuje Poslanecká sněmovna znovu. Pozměňovací návrhy nejsou přípustné. Jestliže Poslanecká sněmovna setrvá na vráceném zákonu nadpoloviční většinou všech poslanců, zákon se vyhlásí. Jinak platí, že zákon nebyl přijat."
To, že se pan prezident Zeman tvářil, že zákon k podpisu nedostal, zneužíval tak dlouho, až z toho udělal "ústavní zvyklost". Je dobrý signál, že Pavel k takovému ohýbání Ústavy nepřistoupil.
A proč generál Pavel sliboval, že kdyby opozice zaváhala, pak by sám poslal ten zákon k posouzení Ústavnímu soudu? Diskuse k rektroaktivitě a spornému vyhlášení legislativní nouze je již déle vedena v médiích, kde se ústavní právníci nedokážou dohodnout. A čas běžel, bylo potřeba uskutečnit (rozhodnout vojenskou) akci, než rozpočet vykrvácí...
Co je ale hlavní šalamounství Petra Pavla? Že totiž v samém závěru svého projevu poukázal na to, že když už se mají uskromnit důchodci, měli by se uskromnit i ústavní činitelé. Na samotný konec tak vyzval vládu, aby projednala s opozicí "úpravu, která zajistí, že se na úsporách budeme podílet všichni". Bez ohledu na to, v jak malém procentu by toto mohlo přispět k celkovém výsledku, byla tato výzva mazaným politickým fíglem. Jednak by se mohlo podařit prosadit myšlenku "jedeme v tom všichni" (žádné "my, lid" a "oni, politici"), a jednak ovlivnila mnohá masmédia - hlavně televizní a rozhlasová - že se pak o tomto problému začalo hovořit snad ještě více než o samotném podepsání zákona.
To je to pravé šalamounství! Na konci února jsem nově zvoleného prezidenta vyzýval: "Jo, hochu, tady jsi na Rhodu, tak skákej!"
A Petr Pavel nakonec - neskočil na to, že má skákat. Ale státnicky z tohoto dilematu vybruslil.
A co já? Chválím!
Psáno v Praze na Lužinách v pátek 17. března 2023
PS k meritu věci: Auditoři mají takový slogan, že "správné věci se mají dělat správným způsobem". Tak teď se správná věc udála nesprávným způsobem. A to "teď" má rozmezí minulých padesáti let...
