 |
| Autor v Jeruzalémě |
1.Musíte se sami považovat za Žida, ať už na základě
a) vašeho náboženství (pak se jedná o žida s malým "ž" - pozn. Š.)
b) kultury
c) výchovy
d) etnického původu
e) rodičovství
f) nebo na jakémkoli jiném základě.
Pro mne platilo nejdříve f). Hospodskou stolní společností, kam jsem pravidelně docházel, jsem byl označován za a) žida (ačkoliv jsem byl žid asi tak, jako přítomní Češi křesťany).
Písmeno b) by snad mělo platit pro všechny Evropany až do poloviny 20. století, protože evropská kultura má své kořeny jak v antice, tak ve křesťanství, jehož etika vychází a přímo navazuje na židovství. ("Jediné písmenko Zákona nebude změněno," tak nějak to přece říkal onen rabbi Joshua, který nechtěl Zákon zrušit, avšak naplnit.) Ostatně první polovina křesťanské Bible, tedy Starý zákon, je pouze dosti přesnou variantou židovské Tóry.
Písmeno c) neplatilo už ani v případě mého táty, který žil v československy vlastenecké rodině - a stejně se s mou "árijskou" matkou rozvedl, když mi byly asi tři roky.
Podle písmena d) jsem po dědečkovi "míšenec druhého stupně", podle Norimberských zákonů pak "míšenec stupně prvního" - táta to měl v papírech. (Jestli si chcete sami být sichr svou čistou árijskou krví, tak si nenechejte dělat genetické testy.) Mimochodem - Židé žijí v zemích českých již více než tisíc let.
E) E? Ne, mé děti nekonvertovaly k židovskému náboženství. Aniž já. Nakonec jsem ani "nemusel", protože díky dědečkovi a tátovi jsem byl (oproti ortodoxnímu výkladu pramenů židovského práva) Židovskou liberální unií uznán za hodna jejího členství i bez náboženské konverze.
2. V den, kdy jsem se hodlal zúčastnit průzkumu, mi mělo být alespoň 16 let. Což jsem bohatě několikanásobně splnil.
3. Měl jsem žít v jednom ze třinácti členských států EU, které se průzkumu účastní. Také to splňuji, letos poprvé. I když už jde o třetí takový europrůzkum, který se pořádá v pětileté periodě. Posledně se ho ale účastnilo jen dvanáct zemí, Česko bylo letos přizváno poprvé. Mimochodem, takto dopadl průzkum minulý (čísla převzata, komentář je můj):
Nejvíce antisemitismem napadená evropská země je (podle místních Židů) Francie. Za "velmi velký problém" ho považuje 65 % respondentů, za "poměrně velký problém" pak 35 %!!! (Na "nepříliš velký" a "žádný problém" plus "nevím" zbývá jen 5 %!!!) Zde to je způsobeno především muslimským extremismem - a neochotou "árijských" Francouzů vzepřít se tomuto dovezenému moru. S odstupem následují Německo (43+42 %) a Belgie (43+43 %). A to ze stejných důvodů Jen málo zaostává Polsko (39+46), kde se jedná především o tradici. V roce 2018 byla v EU ještě Velká Británie, která se držela ve středu pelotonu (28+47) %. Evropu zachraňovalo jen malinké Dánsko (14+42 %). S ohledem na počet obyvatel na tom však byla Evropa (hlavně vinou Francie a Německa) s mírou antisemitismu dost děsivě: 45 % evropských Židů ji v roce 2018 považovalo za "velmi velký" a 40 % za "poměrně velký" problém! Chtěl jsem Evropě letos trochu pomoci, a tak jsem se přihrnul do průzkumu.
Nejdříve ale přišlo - varování?
"Průzkum Agentury Evropské unie pro základní práva (FRA) bude shromažďovat údaje ve třinácti členských státech EU. Ze zjištění získají vnitrostátní orgány a instituce EU informace, které využijí ve svém úsilí chránit základní práva Židů, bojovat proti antisemitismu a podporovat židovský způsob života v Evropě." No, maně jsem si vzpomněl na úsilí některých eurozemí zakázat porážku podle muslimského a židovského ritu, v některých zvlášť vysoce pokrokářských státech doprovázené i pokusem o zákaz dovozu takto připraveného masa. (Totéž se vbrzku může týkat i ne/dovozu neevropských malolitrážních aut se spalovacími motory.)
A pak jsem začal vyplňovat onen dotazník. Prakticky vše jsem s klidným svědomím mohl nechat na úrovni nula. Velký problém jsem měl s otázkou, s jakým konkrétním antisemitským útokem na sebe jsem se v posledních pěti letech setkal! Protože - nesetkal, a to mě někteří glosátoři až trollové v diskusních příspěvcích nešetří! Maximálně jsem to dotáhl na starého bolševika, eurohujera a přisrávače vlády. (A přitom jsem na Neviditelném psu znám přinejmenším jako přiznaný sionista.) Ale evropští autoři dotazníku nečekali, že by se něco takového mohlo stát a neměli k tomu přiřazenu žádnou kolonku!!!
No, uvidíme po zveřejnění tohoto článku.
Československo vždy bylo, a Česko stále je politicky nakloněno Izraeli již tradičně, a to jak její vlády, tak i demokratická opozice. Neznám jinou evropskou zemi, jejíž vláda by pořádala společná zasedání s vládou Izraele. Nejstarším českým sionistickým politikem byl první prezident ČSR Tomáš G. Masaryk, který propagoval vznik samostatného židovského státu a dokonce území tehdejší Palestiny v roce 1927 jako vůbec první oficiální hlava státu navštívil. Pokračoval v tom jeho syn Jan Masaryk jako ministr zahraničí po druhé světové válce, kdy přes britské protesty umožnil přes naše území útěk polských Židů do tehdejšího mandátního území Palestina. Československá zbrojní pomoc zachránila Izrael hned v prvních dnech války Izraele s arabským světem.
Přejděmež mlčky stalinské, poststalinské a normalizační utlačování židovských organizací a lidí, kolem kterých se židovství jen ochomýtlo třeba formou tchyně. Nevzpomínejmež ani na rozvázání diplomatických vztahů mezi socialistickým Československem a Státem Izrael po šestidenní válce v roce 1967. Za to mohla přece "Moskva" a "bolševik".
Prezident Havel obnovil normální, ba přátelské vztahy obou zemí. Prezident Klaus na to navázal, v Izraeli přednášel i po skončení své funkce. Výrazným sionistickým českým prezidentem byl čerstvě penzionovaný Miloš Zeman. Mnohé jsem mu vyčítal a vyčítám, ale o jeho oblibě Izraele a Židů nelze pochybovat. (U prezidenta Pavla si ještě počkáme na jeho praktické kroky.) Přívětivost většiny našich současných politiků k českým židům a jejich organizacím pokračuje. Osvědčuje se to i v účasti na různých připomínkových akcí. Rezoluce české Sněmovny i Senátu odsuzují reálně antisemitské kroky vůči Izraeli ze strany různých mezinárodních orgánů Evropské unie a OSN.
Já sám osobně jsem mezi svými známými a přáteli téměř "obětí" filosemitismu. Přesto v Čechách a na Moravě existuje jakýsi "tradiční lidový antisemitismus", hlavně mezi méně vzdělanými vrstvami. Ale slyšel jsem i manželku evangelického faráře, která nechtěla věřit tomu, že Ježíš byl žid. (Je toto antisemitismus?) S údivem také sleduji obecně sdílenou floskuli "Voni židi mají peníze", anebo jakoby podpůrnou myšlenku "Voni židi sou chytrý". (Jako by neexistovali chudí a/nebo hloupí židé...)
Existuje u nás minoritně i "profesionální antisemitismus" různých kulturních a neonacistických zjevů. Často jde však o podnikatelský záměr! Např. výroba upomínkových předmětů s nacistickými symboly v nakladatelství Naše vojsko, či nová vydávání starých nacistických publikací nebo publikací českých kolaborantů z dob protektorátu v nakladatelství Guidemedia. Rozhodnutí Nejvyššího soudu, že tyto výhonky českého malého nacistíčka tak mohou svobodně beztrestně činit, neboť to nepodporuje "existující hnutí" (NSDAP) nepovažuji za antisemitismus, ale za obecnou právní pozitivitu (hloupost) českých soudů. Ty ostatně odmítají stíhat i jiné projevy nenávisti, útoky na osobní pověst či vyložené podvody v reklamní branži, kdy známé obličeje falešně propagují jakousi drahou zbytnost...
V českých médiích jde často o neuvědomělý a nenápadný antisemitismus vůči Izraeli, který se projevuje v pokusech o "vyvážený postoj" k izraelsko-palestinskému konfliktu. Často se objevují titulky typu "Izraelské letectvo zaútočilo na Gazu", a teprve z textu se dovídáme (pokud vůbec), že šlo o odpověď na rakety, odpálené z pásma na Izrael. Tyto minely jsou však dost často způsobené tím, že česká média informují o zahraniční problematice obvykle přebíráním zpráv evropských a amerických "pokrokářských" agentur.
V mé sociální skupině jsem se setkal vlastně jen s jedním případem opakovaného slovního antisemitismu (který jeho křesťanský původce nejspíše nepovažoval za antisemitský), jenž vycházel z úst - vnuka za války ukrývaného Žida. Paradoxně jsem pocit antisemitismu v posledních letech zažil - jen mezi různými židovskými organizacemi!
Myslím si, že v Česku nemáme problém s antisemitismem hlavně proto - že tu nemáme skoro žádné židy. Tedy židy, viditelné na ulici, jako třeba ve Vídni nebo New Yorku. Protože z kulturního a zvykového hlediska je "společensky nevhodné" (a to i u "praktikujících židů") nosit na veřejnosti kipu (jarmulku - z jidiš). Stejně tak je ale "společensky nevhodné" až deklasující otevřeně přiznávat antisemitismus.
A to je dobrá zpráva o antisemitismu v Česku.
A antisemitismus v Evropské unii? Ten panuje zejména v jejích byrokratických vnitřnostech!
Psáno v Praze na Lužinách během března 2023
PS: Ilustrující příklad europského antisemitismu viz rozhodnutí Evropského soudního dvora o povinném označování izraelských výrobků z území, "která Evropská unie považuje za okupovaná" v komentáři psí kolegyně Gity Zbavitelové z 13.11. 2015: Bojkot, nebo „technický detail“?
 |
| Průzkum z roku 2018, kterého se ČR nezúčastnila |
