Pršelo a budou volby

Přes víkend pršelo a celý týden je deštivý. Na cyklovýletě jsem zmokl. Mnohde stoupla voda a budou volby. Evropské. PAN VOLIČ bude volit, ale dost dobře neví, koho by měl.  Aston tady v úterý vzdychal  po neexistujícím realistickém politickém proudu, v pondělí doporučoval volit osoby, vlastně osobnosti, jednotlivce. Oba přitom věříme v "sílu demokracie". Když ona vlastně ale sama Evropská unie moc demokratická není.

Ano, demokraticky zvolíme, my voliči s českým občanstvím, své zástupce do Evropského parlamentu. Zde se však objevují hned čtyři háčky.

Háček Eins jest ten, že žádné "jednotlivce" nevolíme. Volíme strany a koalice, jichž se na volebních lístcích objevuje hned 30. A protože na těch kandidátkách je často Losna vedle Mažňáka, pokud chceme volit Losnu, volíme i toho Mažňáka. A naopak. (Přičemž si každý vyber, kdo je Losna a kdo Mažňák.) Ale to je háček všech voleb v poměrném systému. Ten je u nás poněkud modifikován k systému většinovému díky "kroužkování". Dosti humorné je, že v každém státu je ten poměrný systém modifikován jinak! No ne, tak ne v každém státu, ale v 27 zemích jde o asi 6 různých modifikací poměrného systému. V podstatě volíme strany, ale to by až tak nevadilo.

Háček Cvó spočívá v tom, že Evropský parlament nemá žádnou druhou komoru. Počet poslanců  je tak dán velikostí států. Středně velké Česko (a čtyři dalších státy) jich má 21, obr Německo 96, spoluobr Francie 74 a trpasličí Malta (spolu s dalšími dvěma menšími zeměmi) minimální počet 6. Neexistuje celounijní volební obvod, neexistuje celounijní volební strana, celounijní osobnosti.

Vsuvka: V devadesátkách, v dobách touhy po evropském společenství, jsem chvíli statoval v Transnacionální radikální straně, která deklarovala snahu takto nadnárodně fungovat. ("Radikální" měla být tím, že se obracela na "kořeny", chtěla řešit základy problémů a ne až jejich následky. Zasazovala se za lidská práva a svobody, prosazovali jsme zákaz trestu smrti.) Hlavní členská základna, vedení i místo působení však zůstávaly v Itálii. Když mi italský tajemník pro Česko sdělil, že si nemáme vymejšlet a hezky poslouchat ústředí, tak jsem vycouval. Když italští "transnacionálové" dosáhli toho, co chtěli, totiž úspěchu v italských volbách a myslím že i ministerských míst, jejich zapálení pro boj za lidská práva v celém světě vyšuměl.

Háček Draj vyplývá z předchozího. V tělesu, které má 720 členů, nepůsobí strany ani koalice samostatně. Zapojují se do "celoevropských" stran. V euparlamentu jich existuje deset, další dvě Evropská unie "neuznala" (třeba Kolajovu "Evropskou pirátskou stranu", přestože sám Marcel Kolaja byl jeden čas místopředsedou EP). Zde je nedostatek demokracie dán tím, že v EP působí lidé v rámci partají - které ale samostatně neprošly celoevropskými volbami! Jde o jakýsi "poslanecký klub", složený z "osobností", které se až po zvolení rozhodnou, ke kterému dubisku tam se přikloní.    

Zde navíc vystupuje jedno české špecifiko: Různé koalice (zejména SPOLU) jsou složeny z různorodých jedinců různých nekoaličně se chovajících stran, kteří zastávají různé postoje a až/pokud se dostanou do EP, rozprchnou se nejspíše do různých "celoevropských" stran.

Poznámka: Neexistuje něco jako "společný boj za Česko", či "český poslanecký klub". Z podstaty věci to ani není možno.

Zásadním je však bod Fýr: Evropský parlament nemá zákonodárnou moc! Tu má Evropská komise, kterou tvoří 27 komisařů ze zvolených poslanců, po jednom z každé země. Tato komis však nenahrazuje Senát, nevolí se do ní. Komisaře navrhuje země, ze které pochází. Tedy aktuální vláda. Přičemž takto určený komisař má být na  vládě - a na svých voličích - nezávislý. Skutečná politická moc se soustředí na předsedu komise, který zase není volen členy, ale jmenován Evropskou radou. Načež musí být schválen euparlamentem. Který ale sám aktivně nevolí komisaře, kteří zase nevolí svého předsedu. Kafka hadr! Takže jde o třetí až čtvrtý klon demokratických voleb, mnohokrát vyvařený sáček čaje. 

Evropská komise je přitom "politicky nezávislá výkonná složka Evropské unie". Nezávislá i na voličích Evropské unie! Předkládá návrhy nových právních předpisů Evropské unie a evropský parlament je pouze schvaluje - čili "odsouhlasuje". Nebo je neschválí, ale pak přijde soudruh předseda či soudružka předsedkyně EK s nějakými drobnými změnami a opakuje svůj tlak tak dlouho, dokud unavení poslanci "neodsouhlasí". A pak EK tato (v podstatě svá, nikoli evropského parlamentu) pravidla a rozhodnutí "provádí". A ještě "provádí" usnesení Rady Evropské unie ("Rady ministrů"). 

Takže Evropský parlament je skutečně jen "žvanírna". Nemá pozitivní vliv, může uplatnit jen ten svůj negativní. Nemůže rozsvítit, může se jenom snažit vypnout. Na(ne?)štěstí zoufalý výsledek počátku zmrveného Green Dealu (reálně "Black Dealu") přivede do Evropského parlamentu lidi, kterých se budu bát i já.

Zase bude pršet, asi půjdu na houby, je poměrně teplo. Klidně zmoknu. Klidně půjdu i volit. Koho zvolím? Partaj, kde je můj oblíbený jednotlivec, kterého poctím kroužkem. Křičí, snad bude křičet dál. Teď si užije požitků, včetně platu poslance EP, a pak bude mít pěkný a brzký důchod, který mu po dalším volebním období přeju.

Sumírováno v Praze na Lužinách v úterý 4. června 2024

(Autor třídí odpad, šetří energiemi i vodou, po Praze jezdí MHD, ale protestuje proti likvidaci evropského průmyslu, proti zákazu spalovacích motorů, proti omezování smysluplné výroby a distribuce elektrické energie - a proti ochraně přírody až k jejímu zničení. A proti likvidaci demokracie.)