To jsme ještě s mámou v Liberci poslouchali na elektronkovém rádiu na středních vlnách, občas ovšem i na vlnách krátkých, ale tam byl velký fading. Někdy jsme si vyladili i Svobodnou Evropu, ta ale bývala rušena až k neposlouchání. Můj rodný Liberec byl pokryt silným signálem místní rušičky. Jenom na krátký čas Pražského jara bylo rušení zrušeno. Ale v roce 1969 už zase v rámci "normalizace" začala být rušena znovu. Svobodku jsem ten rok mohl poslouchat na transistoráku na Dalmatském pobřeží celkem slušně, protože Jugoška byla mimo rádiový lalok rušiček.
Asi nejsilnější zážitkek z poslechu Hlasu Ameriky jsem měl v neděli 20. července 1969 v devět hodin večer. Po zkrácených všeobecných zprávách jsme se stali přímými účastníky přistání na Měsíci. Ve 21:05:05 SEČ byl totiž zažehnut motor přistávacího modulu LEM! Trnuli jsme při vyhlášení poplachu dvanáct nula nula, vzrušeně poslouchali komentáře, v pozadí se ozývaly zašuměné hlasy samotných astronautů. Trvalo to nějak dlouho. Měli přistát asi v 21:16, ale udaný čas proběhl a Eagle byl stále ještě "ve vzduchu". 21:17 a pořád ještě nepřistáli! Napětí bylo nesnesitelné. Úsečná krátká hlášení byla náhle vystřídána uvolněnými a nadšenými výkřiky. Konečně jsou tam. V Liberci bylo 21:17:41 středoevropského času. Po půlnoci pak ještě následoval zázračný přímý přenos Československé televize z výstupu astronautů na povrch Měsíce. Načež jsem rovnou beze spánku běžel na prázdninovou brigádu. Dělal jsem závozníka, bylo mi už právě 18. Ale to je jiná pohádka.
Vzpomínám si na tu radost a i po letech znovu při každém výročí zažívám její odezvu. Žili jsme v okupované zemi, které vládli komunističtí kolaboranti se sovětským Ruskem. Minulý rok jsme se mohli trochu rozhlédnout po normálním světě, po několika měsících jsme se opět museli ponořit do té hrozné žumpy lží, pomluv, nenávisti a neschopnosti, totiž do hoven reálného socialismu. Ale jedno informační okno zůstalo: Tam na Měsíci přistáli lidé a nemají komunistickou knížku!
Hlas Ameriky jsem pak později poslouchával společně s žínkou Ivankou. Ta už měla lepší stroj, založený na polovodičích. Dokonce měla ve svém gramorádiu i tuner, takže jsme mohli na Velmi Krátkých Vlnách poslouchat klasickou muziku a jazz na stanici Vltava. Ale v osm večer jsme ladili střední a zase někdy i krátké vlny na české vysílání BBC z Londýna. A pak tu byla ta devátá hodina a s ní i Hlas. Děti byly poučeny už v raném věku devíti (Terka) a šesti (Janek) let, že tohle večerní rádio, které tatínek s maminkou poslouchají, patří mimo množinu informací, které se mohou dovědět ve škole. Že paní učitelka jim je říci nemůže, že jsme zemí, okupovanou Sovětskou armádou. A kdyby to dětem řekla, tak by ji vyhodili ze školy, tak to vědí od nás a paní učitelku ať s tím nezatěžují...
Váha Hlasu Ameriky se poněkud zmenšila v roce 1988, kdy v rámci gorbačovské Perestrojky bylo (na pokyn z Moskvy) opět a už definitivně zrušeno rušení Svobodky. Ta sídlila hned za rohem, v Mníšku pod Alpami, jak její redaktor Karel Kryl říkával Mnichovu. Do Prahy mohli legálně zajíždět její zaměstnanci. Nakonec dalo se tam volat i z budek na Václavském náměstí (ale automat žral desetikoruny neúprosně). Z Mnichova vysílal i Voice of America, ale jeho německý vysílač byl pouze "transmitterem" washingtonského vysílání. Přesto i tohle vysílání z daleké Ameriky hrálo důležitou roli v informování domácího občanstva. Nejen, že jsme na něm mohli slyšet text Charty 77, ale v předrevoluční perestrojkové době jsme se dopředu dověděli, kde a kdy začíná nějaká demonstrace. A zde zahrál VoA další důležitou roli v mém životě. I v průběhu sametové revoluce.
V listopadu roku 1988 nás doma v ulici Na Veselí navštívila Ivanina kolegyně z práce a její manžel. Vyprávěli jsme jim o nedávné rodinné procházce, kterou jsme s dětmi absolvovali 28.X. Zažili jsme zásahy bezpečnostních složek na Václaváku, málem nás zatkli v podchodu na Zlatém kříži i s dětmi.
Tato návštěva byla záměrně zinscenována a slova byla pečlivě vybrána, ale přesto nám poněkud trnulo, když jsme o té první velké předrevoluční demošce mluvili. Manžel kolegyně byl totiž vojenským prokurátorem Nejvyšší vojenské prokuratury, no a my bydleli přes křižovatku za pankráckou věznicí. Ale chtěli jsme ho indoktrinovat. Věděli jsme, že je to "slušný člověk" (i když komunista) a ve své práci se specializuje na stíhání šikany, kterou bytostně nesnášel. Avšak stejně nebylo příjemné od něj slyšet: "Proč jste šli na demonstraci, svolávanou podvratnými vysílačkami?" Tak jsme mu vysvětlili, že svobodná Evropa a Hlas Ameriky nejsou žádné podvratné vysílačky. Třeba zrovna Hlas je oficiálním zahraničním vysíláním samotné vlády USA. A důkazem, že to není podvratná vysílačka, je i to, že není rušena! (Svobodná Evropa byla rušena až do Vánoc toho roku.)
A tento argument on uznal! Takže jsme mu předali předem napsané kmitočty, aby si mohl Hlas Ameriky svobodně vyslechnout a sám posoudit, jestli jeho vysílání překračuje náš zákon. Uf!
Naše indoktrinace byla úspěšná. Tenhle prokurátor totiž začal na vlastní triko stíhat bicí estébáky ze 17. listopadu 1989, a to na podkladě informací "štvavých vysílaček" - a oficiálně i informací ze sobotní Lidové demokracie. Lidovci tehdy už přestali táhnout s bolševikem za jeden provaz. Soudruh prokurátor začal konat ještě dříve, než se rozjely demonstrace! Jen proto byli aspoň někteří zasahující komunističtí zločinci usvědčeni a později alespoň symbolicky potrestáni. Nestačili totiž zahladit stopy. Nevěděli, že by je měli zahlazovat...
Myslel jsem dříve, že VoA nebyl rušen nikdy. Říkalo se totiž, že Amíci pohrozili: Pokud bude rušen oficiální orgán americké vlády, pak oni budou rušit naše zahraniční vysílání. Nevím, jestli je to pravda. Vysílání Hlasu Ameriky bylo rušeno v letech 1950–1964 a 1968–1973. Do Československa, později Česka a Slovenska, pokračovalo až do února 2004. Pak už zde nebylo tak potřebné.
Ale jsou jiné země, kde to vysílání Hlasu Ameriky a Rádia Svobodná Evropa/Rádio Svoboda potřebují i nadále. Ano, terestrické vysílání na rádiových frekvencích je dnes už zdánlivě překonaný způsob šíření slova a hudby. Je primitivní - avšak spolehlivé! Žádná cizí vláda ho nemůže vypnout. A rušičky byly zrušeny - musely by se znovu vybudovat. Cizí vláda je vypnout nemůže, jen ta vlastní, americká. A ta to hodlá v rámci předem vyhlášených rozpočtových škrtů učinit. Zatím na 30 dnů zmrazila financování agentur, pod které ty vysílače spadají. A jejich zaměstnanci dostali pokyn, ať nechodí do práce. (Mají zatím volno prý s plným platem.) Prezident Trump bude mít jisté potíže, protože ty prachy jsou už zakotveny v letošním rozpočtu, ale to pro současného bagristu na prezidentském stolci nebude až takový problém.
Svobodka je řízena Agenturou Spojených států pro globální média (USAGM), a tu teď zažalovala. Podle mínění jejich právníků byl obejit Kongres, ale tam má Trump většinu a tou může protlačit sebevětší kravinu. Hlas Ameriky pak patří přímo pod americkou vládu. Toto organizační zařazení znemožňuje uskutečnit podivný nápad, že by obě rádia platila nějakým způsobem Evropská unie. V těchto médiích existují sice nějaká profesní etická pravidla, ale pořád jsou to americké instituce. VoA má dokonce svou chartu podle níž má být konsistentně spolehlivým a autoritativním zpravodajským zdrojem, jenž má být "přesný, objektivní a výstižný". A ta charta je dokonce federálním zákonem! Jenže Hlas vždy samozřejmě poskytoval politický pohled "blízký vládě USA". A ten "pohled" mají platit Evropané?
Měl by se najít autoritativní evropský vůldce, jenž by Donaldovi vysvětlil potřebnost těchto médií. Bez nich bychom neměli za bolševika ty správné informace, neproběhla by ani sametovka tak, jak proběhla. A USA by nevyhrály studenou válku! Takto je ono vítězství vyšlo velice levně. A jsou stále země, konkrétně Rusko, Bělorusko a Írán, kde by Američani mohli vyhrát podobně. Úsporněji a hlavně bezpečněji než křižováním letadlových lodí a raketojaderným úderem...
Psáno v Praze na Lužinách první jarní den 2025
(Foto ukazuje to rádijko s krátkými vlnami, na kterých jsem poslouchal "štvavé vysílačky" i přímo na listopadových demoškách.)
