Přečetl jsem si ty noviny a podíval se z okna dědečkova domu, který stál na kopci nad Rochlicemi, abych uzřel tu ohnivou povodeň. Zatím jsem si jí totiž nevšiml, aniž nějakého dýmu. Horský pseudohrad i s masivní kamennou vyhlídkovou věží spočíval na vrcholu Ještěda nadále s neochvějnou silou. Žádná sopka ho nepohltila! Tak proč v novinách lžou? Děda mi to vysvětlil:
„To je, Jeníčku, jenom apríl! Taková legrace.“
„Ale dědo, vždyť to není žádná legrace, když láva zavaluje domy! Kdyby to byla pravda, tak by se určitě někdo i popálil!“
„Jenže to se právě na prvního dubna smí. Ten jediný den v roce se smějí říkat věci, které nejsou pravda, a když jim někdo uvěří, tak zakřičíš apríl! A pak se mu zasměješ,“ smál se děda. „Tomu se říká »vyvádět aprílem«.“
Hm, já jsem se takovým věcem nikdy nesmál. Nechápal jsem, proč bych měl někomu lhát a podvádět ho, proč bych měl někoho vědomě uvést v omyl a pak se mu vysmívat. Vždyť kdyby „aprílu“ opravdu uvěřil, tak by mu to mohlo i ublížit. Děti tak do deseti let (alespoň v mé generaci z padesátých let) totiž nechápou ironii, na které je celý fenomén aprílu založen. Sám jsem dnes ironicky založený, avšak žádné takové aprílové žertíky jsem neprováděl. Jen občas jsem zavtipkoval, když se "to teda dělá" - ale jen nakrátko. Hned jsem prozradil, že jde o ten apríl. A občas, byv vyveden, jsem se i zasmál. Následně, až když jsem samostatně pochopil. A to osvobozujícím smíchem, který se nemůže dostavit, když zjistíte, že jste někomu dělali věřícího blba.
Tak pěkně jsem se zasmál sám sobě v půlce osmdesátek. To jsem si v tehdejší Mladé frontě přečetl článek, že byla konečně na Florenci výbuchem odstraněna budova Muzea hlavního města Prahy (dnes jen stručné Muzeum Prahy), která překážela rozvoji Severojižní magistrály. Informace vypadala na první pohled věrohodně, protože právě nedávno bylo odstřeleno nádraží Praha-Těšnov (dříve Denisovo nádraží). Nevyužité chátralo od roku 1972. Pěkné bylo tak, že jeho zbytek byl v roce 1978 zapsán do seznamu nemovitých kulturních památek první kategorie. Existoval plán na jeho využití právě v rámci onoho pražského muzea. Leč bez údržby chátral i ten zbytek až - ne, nedochátral. V roce 1985 byl odstřelen. "Cenné architektonické prvky byly sneseny a uloženy" někde v lapidáriu. Tak proč by neodstřelili i celé Muzeum HMP, že? Když budou "cenné architektonické prvky sneseny a uloženy"... To mi ještě nic nedocvaklo.
Nedocvaklo mi ani to, když článek pokračoval ve stejném duchu - ale to se už týkalo muzea Národního! Psalo se tam, že je sešlé. Že zatím ještě nebylo nikdy rekonstruované. Že se proto uvažuje o jeho zbourání. Ale ne hned. Nejdříve se udělají odborné posudky. Pak se nechá deset let bez údržby - a potom se uvidí. Uváděly se přesně stejné argumenty, které rozhodly o odstřelení Denisáku. A k tomu bylo jedno doplnění: Protože nelze váhat, tak se už teď do budovy NM preventivně vyvrtají díry pro uložení výbušnin...
Četl jsem ty noviny cestou do práce. Seděl jsem zrovna v metru a nevěřícně jsem zvedl oči ke stropu vagonu. A od něj se ozval hlas Světlany Lavičkové, která mi laskavým hlasem sdělila: "Národní muzeum. Urychlete prosím výstup a nástup do soupravy." Asi tam pořád stojí? To muzeum? Na okraji stránky se takhle vpravo nahoře skvělo datum 1. dubna - takže nejspíš ano. A to pražské taky!
Až teď jsem pochopil, že jsem se stal obětí aprílu. Ale jak jsem si oddechl - ten článek byl tak přesvědčivý! Snad neměl nějaké následky pro jeho autora. Na nesmyslném odstřelení Denisáku, novorenesančním to objektu z ateliéru českého architekta Carla Schlimpa, měl totiž nepochopitelný osobní zájem tehdejší vedoucí tajemník pražské KSČ Antonín Kapek. A to byla v hlavním městě mnohem větší šajba než nějaký zanedbatelný primátor (František Štafa, taky KSČ). A to Národní muzeum mělo zase od srpna 1968 fasádu poďobanou od střelby sovětských tankových kulometů... ("Poškozeno při čištění parou" tvrdila tehdejší média - a nemyslela to aprílově.)
Mladá fronta byla svými aprílovými články pověstná. Už jsem si příště dával kolem prvního dubna pozor. A pak i v květnu, když jiné noviny reagovaly na aprílové články v měsíčníku Vesmír, pokud mu to sežraly. Někteří lidé takto recyklovaným informacím věří i nadále - když třeba agentura AP cituje přece nějaký vědecký časopis! No jo, vy volové, ale z dubnového čísla...
Netrkl mě ani už jen úvod: "Nejdřív si uvědomte, že autoři této stránky nejsou žádní teroristé a zemřeli by raději pomaleji působením mikrovlných trub, DDT, DBCP, PBB, PCB, aflatoxinů a potravinových barviv. Skutečnými teroristy jsou vlády a mezinárodní koncerny, prodávající jaderné technologie. Ale vy teď máte stejnou možnost, jako jaderné mocnosti." Vždyť podobně argumentují i dnešní pokrokáři.
Netrkl mě návod, jak si pořídit uran: "Nejlepší je ukrást zářiče U-235 v lahvích pro ošetřování rostlin radioaktivními plyny. V desetilitrové lahvi je 7 kilo potřebného uranu. Nebo si ukradněte uran z reaktoru, nejvhodnější je nějaký universitní." Ostatně, podle tohoto nesmyslného návodu se točí béčkové katastrofické filmy. V jednom nějaké zlodcery kradly po stovkách zemědělské ionizační hlásiče vlhkosti... (No, nevím, jak v hlásičích vlhkosti, ale v hlásičích kouře bývá radioaktivní izotop Americia 241 o hmotnosti kolem čtvrtiny mikrogramu. Z toho bombu nevyrobíš.)
"Pokud se vám příčí krást, kupte si uran od nějakého chemického podniku. Jenže komerční uran má jen nějakých 20 % U-235." Proto následoval podrobný návod, jak si v kuchyni připravit plynnou formu hexafluoridu uranu. Netrklo mě, že jde o vysoce jedovatý plyn - "proto si raději vezměte roušku na obličej". Následoval popis, jak ho převést na pevnou formu i bez drahých centrifug:
"Nejprve napumpujte hustilkou na kolo svůj plynný hexafluorid do vody. A máte hned kapalný hexafluorid uranu. Ten nalijte do čtvrtiny standardního kbelíku. K držadlu kbelíku přivažte šest stop dlouhý provaz a roztočte kbelík ve výšce vaší hlavy. Točte nepřetržitě asi 45 minut. Potom opatrně zpomalujte a velmi opatrně položte kbelík na podlahu. Lehčí U-235 plave na povrchu, jako máslo. (Vot - maslostrój! :-) Stačí ho jen setřít. Tak dlouho opakujte, až nashromáždíte 10 liber uranu 235. Ale pozor - ne v jednom kbelíku, radši ve dvou či ve třech - a mějte je pěkně v různých rozích vaší kuchyně, aby nedošlo k jadernému výbuchu předčasně. No, a teď do kbelíků vhoďte několik šumivých tablet vápníku - koupíte v každé lékárně. Vyloučí se bezbarvá fluoridová sůl a vám zůstává zase kovový uran - ale už obohacený. (Opravdu se vám ještě příčí krást?)"
Netrklo mě ani další bezpečnostní upozornění: "Jestliže budete dělat více než jednu bombu, bylo by vhodné vybavit se ochrannými rukavicemi a nějakou pěknou zástěrou. Problém je s plutoniem, které bývá k uranu také přímícháno. Tisícina gramu plutonia vám způsobí masivní fibrózu plic s velmi nepříjemným koncem, miliontina gramu rakovinu. Ani není vhodné plutonium polykat či vdechovat - mohli byste dostat leukémii. Slyšte tedy dobrou radu: Na tu chvilku vždy zadržte dech. Jestli je to pro vás příliš těžké, pořiďte si gázmasku. Proti polknutému plutoniu platí jednoduché pravidlo - nikdy nedělejte atomovou bombu s prázdným žaludkem!"
Byl jsem zaujat překladem a příliš jsem nemyslel, co mi autoři vlastně sdělují: "Pokud omdlíváte, máte horečku či nějaké pochyby o svém zdravotním stavu, píchněte se sterilním(!) špendlíkem, vymačkejte trochu krve a mrkněte se na ni pod mikroskopem. Červené krvinky vypadají trochu jako (americké) koblihy. Bílé jsou menší a je v nich vidět jádro. Máte-li víc, než 1 bílou k 400 červeným krvinkám, měli byste se začít znepokojovat. Ale pokud použijete bombu brzy, nemusí to znamenat žádný vážnější problém." Ani tady jsem nepochopil už zjevnou ironii - a to už mi bylo poněkud více než deset let. Byl jsem zvědav, jak tedy by mohli teroristé tu bombu sestrojit, když už budou mít dost uranu. Nežebych ho sám sháněl! I tento návod text obsahoval:
"Teď už jenom vezměte dvě salátové mísy z nerez oceli, do každé umístěte polovičku z těch deseti liber odstředěného U-235. Nerez ocel musí být proto, aby odrážela neutrony. Volný neutron je mrtvý neutron. Nakonec ještě musíte vyrobit detonační zařízení, které obě salátové mísy s podkritickým množstvím splácne k sobě. Buď si střelný prach vyrobíte opět sami, nebo si někde koupíte či ukradnete na staveništi nálože TNT. Dobrá je plastická výbušnina. Udělejte si korýtko, na jednu stranu dejte jednu salátovou mísu, na opačnou stranu druhou. Za tu upevněte výbušninu. Pak ještě potřebujete rozbušku, elektrickou baterii, drát a spinač. Drát natáhněte za roh a spinač stiskněte.
Příště si povíme, jak je to s tou bombou vodíkovou."
Kam až tomu lze věřit? Já poprvé zaváhal u točení kbelíkem kolem hlavy. Zadržování dechu (na 45 minut?) mě už nahlodalo. Ale teprve u pravidla plného žaludku jsem pochopil, jak hnusným teroristům jsem naletěl!
Dneska se takovým sdělením říká "fake news" a jsou mnozí, kteří jim skálopevně věří. Existuje dokonce facebooková stránka Plochá země ČR, na které její autor mj. uvádí: "Nejsem zde proto, abych někoho přemlouval, že země je plochá. Jsem zde proto, abych odpověděl na legitimní dotazy o fungování této teorie, o důkazech, o pokusech, o historických zmínkách a podobně. Upozorňují vás hned, že na všeználky s dokončeným “studiem” vesmíru na základní škole nejsem zvědav, nepotřebuji tady chytrolíny, kteří se budou ohánět fotkami z Měsíce a mizejícími loděmi za obzorem. O této teorii přednáším už 15 let, z toho cca 10 let v Anglii. Slyšel jsem snad každý jeden protiargument, který vás může napadnout. Ale rád se nechám překvapit. Možná vám přijdu lehce “prudký”, ale věřte, že o boj s egoisty, kteří nedokáží zkousnout, že celý život věří lži, a budou ji tupě bránit, nemám zájem. Mám zájem o vás všechny ostatní, kteří potřebují pochopit, proč koule vážně ne 🙂"
Když plul Joshua Slocum v letech 1895 – 1898 na své lodi Spray kolem světa jako první osamělý mořeplavec, zastavil se také v Kapském městě. V té době tam také pobýval prezident Transvaalu Paul Kruger a došlo k jejich setkání. Nějaký tajemník poradil Joshuovi, ať panu prezidentovi neříká, že pluje "kolem" světa - protože ten věřil na jeho plochost. A to by pak mohl námořník neblaze skončit už v Africe... Dnes jiní prezidenti věří, že Ukrajina je vina konfliktem s Ruskem a nemělo by se jí tedy pomáhat. A kdo tomu nevěří, může skončit ve vězení (v Rusku) nebo na různých black-listech (od Maďarska až po U.S.A.).
Jak chcete potírat fake news, když důvěra v podobné "apríly" je snad zakotvena už v lidském genomu?
Psáno, smáno a marně vzdycháno v Praze na Lužinách na Prvního apríle 2025
Úvodní foto převzato z facebookové skupiny Liberec včera a dnes.
Obálku knihy Nebojte se Internetu, aneb Internetem i bez počítače, z níž bylo citováno, vytvořila s použitím ilustrace Kristiána Vrhela Ivana Mitáčková.
