Už nejsme v době sociku, kdy se za peníze dalo jen máloco koupit. V té době si veksláci nechávali do Prahy taxikáři vozit z Krkonoš sníh - protože to neměli za co jiného utratit. V té době dopadli kriminalisté defraudanta na základě udání sousedů - že si denně kupuje šunku...
V dnešní době je spousta možností uložení rodinných úspor. A to do různých košíků na vajíčka. Třeba do investičního zlata, investičních obrazů, akcií, podílových fondů, státních dluhopisů anebo nemovitostí. Ty nemovitosti se dají pronajímat a nesou další peníze. Určitě není vhodné uchovávat úspory v hotovosti. Hotovost podléhá plísni, zlodějům, vyděračům, inflaci, aktualizaci bankovek a policejním šťárám.
Problémy s hotovostí, co si tak pamatuju (z hodin dějepisu) začaly nedlouho po bitce na Bílé Hoře, kdy se správy nad českým královstvím ujal Albrecht z Valdštejna. A společně s kumpány z Wittova mincovního konsorcia, kterému bylo pronajato veškeré mincování v Čechách, na Moravě a v Dolních Rakousích od roku 1622 do března 1623, začali razit "dlouhou minci". To vedlo ke státnímu bankrotu. Tato "kaláda" byla vyhlášen v prosinci 1623. Veškeré mince v oběhu, i ty zasyslené pod polštáři či v jiné domácí kase byly prohlášeny za nehodnotné. A jejich hodnota se snížila na pouhých 10 %.
Další státní bankrot rakouského (tedy nám vládnoucího) císařství se datuje až do roku 1811. To už jsme měli peníze papírové, které se daly vytisknout rychle. A kvůli válkám s Napoleonem se také rychle tiskly. Nové bankovky byly spořílkům vyměňovány v poměru 1:5, stejně jako kovové mince.
I když se Rakousko proměnilo na Rakousko-Uhersko, stále se kamarádilo s Německem. V roce 1871 se Německo (vlastně ještě Prusko) stalo vítězem nad Francií. Ta musela splácet vysoké válečné reparace. Tzv. "gründeři" se těšili z přílivu levných peněz. Vznikla snad první evropská akciová bublina. Na níž se vedle Němců přiživilo i c. und k. mocnářství rakousko-uherské. Lstiví Francouzi však reparace během pouhého roku splatili, Němcům bylo ouvej, ale ve Vídni si toho jaksi nevšimli. Přehřátý trh zde vybuchl na černý pátek 9. května 1873. Zároveň došlo k propíchnutí investiční bubliny amerických železničních společností. Po vídeňské zkrachovala i berlínská burza. Nastala krize ve výrobě železa a s tím související dominové efekty. Následné vlnky vířily hladinu až do roku 1879. Pravda, tehdy šly do háje hlavně akcie, a kdo měl hotovost, byl král. A kdo měl peníze v akciích, ten se věšel nebo skákal z okna.
Podobně nastartoval hospodářskou krizi černý pátek 25. října 1929. Se samostatnou československou hotovostí a celoživotními rodinnými úsprami zamával až Mnichov. Na odstoupených územích začala platit říšská marka. Československé koruny byly směňovány v kurzu v poměru 100 Kč = 12 RM. Marka tedy byla za 8,33 Kč. Po okupaci v březnu 1939 byla koruna v protektorátu opět uměle znehodnocena až na kurs 10:1. Zatímco ještě o rok dříve byla marka za 7,40 Kč. Zajímavo jest, že "mařena za deset" byl ještě pod desítkách let vekslácký kurz...
Dědečka Jindřicha připravil o rodinné úspory nejdříve soudruh Hitler, a pak soudruh Gottwald, zastoupený svým neblahým pokračovatelem Antonínem Zápotockým. Říká se sice, že to byla měna jedna ku pěti, ale tento poměr byl jen pro hotovost do výše 300 korun. Veškerá další hotovost se vyměňovala v poměru 50:1. A to bylo spíše bezpečnější ji rovnou spálit, než se stát objektem pozornosti Státní bezpečnosti.
V socialistickém Československu pak kralovala jen plíživá inflace 2 až 5 %. Výjimky byly nejméně dvě:
1. Rok 1969 a politická "normalizace", což se rovnalo k praktickému návratu ke stalinismu. Rusové, aby podpořili Husákovo vedení, zbavili ČSSR na nějaký čas povinnosti podporovat bratrské země třetího světa v jejich revolučním boji proti imperialismu. (Ve stylu my vám dáme jednu lokomotivu a vy nám za ni dáte kilo kubánských pomerančů nebo trs vietnamských banánů, případně návštěvu tanečního souboru afrických lidožravců.) Platy se zvedly o desítky procent - a roztočily inflační spirálu.
2. Rok 1979 byl Mezinárodním rokem dítěte. Tehdy bolševik, když zjistil, že už nemá na rozdávání úplatků mladým rodinám s Husákovými dětmi, zrušil zápornou daň (!) na dětské věci. Obutí a ošacení a všechno na děti dvakrát, třikrát až pětkrát zdražilo. Byl tehdy takový zvyk, že před zdražováním byly informovány základní (závodní) buňky, aby prý pak nestraníkům mohli komunisté vysvětlit prospěšnost takového zdražování, ať už šlo o kávu nebo benzin. Ve skutečnosti si "obyčejní komunisté" mohli dopředu koupit zásoby a pak se (zbytečně) radovat, že to zas jednou nad světem vyhráli. Prakticky vždy to však den, dva dopředu propíchli svým nesoudružským kolegům, takže většina lidu byla informována. A tak i naše rodinka byla připravena. A veškeré volné peníze jsme vrhli na nákup dětských šatiček. Ono je lepší kupovat botičky za osmdesát než za sto dvacet a kabátek za sto dvacet než za šest set...
Kdo tehdy držel hotovost, byl blázen.
Další vlna zdražování přišla s rokem 1991, kdy započala ekonomická reforma, doprovázená "liberalizací většiny cen". Zaměstnanci dostali k vyrovnání k platu nějakých 120, 200 Kč, už se nepamatuju. Ovšem inflace vyskočila nad 55 %. V roce 1992 došlo k rozdělení ČSFR a ČNB vydala nové české peníze. Staré bankovky se samozřejmě daly vyměnit za nové, ale pokud měl někdo historický rodinný poklad v řádu desítek milionů, tak by se o něm dodneška vědělo. Pokud někdo začal rodinně šetřit až v tomto roce, tedy hotové papírové peníze pod polštář, musel strpět, že až do roku 1995 páčila každoroční inflace kolem 10 %.
Až v roce 1999 se podařilo obnovit ekonomický růst a stabilizovat inflaci na 5 %. V roce 2009 se rozpoutala světová finanční krize, ČNB uvolnila více kurz koruny, která oslabila vůči zahraničním měnám. 2020 a další roky byl covid a další krize. V letech 2022-24 máme složenou inflaci 30 %. To vše ubírá na hotovosti, ležící ladem pod polštářem, zatímco úrokové míry na spořicích účtech by daly alespoň 4 % růstu, dnes tedy nad inflaci.
Ne, pan čerstvě odvolaný generální ředitel Správy železnic Jiří Svoboda si doma nechá najít "celoživotní rodinné úspory" v hodnotě přes 80 milionů korun. Jak asi manažersky spravoval železnice, když byl soukromě tak finančně negramotný? Pokud přijmeme jeho hloupé tvrzení o úsporách.
"Celoživotní" mohou být tak od roku 1993, kdy začaly platit české peníze. Ty první úspory by pak dnes měly jen desetiporocentní hodnotu! A navíc by se musely občas ty bankovky měnit, vždy, když ČNB začala s novou emisí a rušila ty předcházející peníze. Naposledy probíhala výměna neplatných bankovek s úzkým stříbřitým proužkem na pokladnách komerčních bank pouze do 30. června 2024. Po tomto datu jest možno vyměnit bankovky pouze na pokladnách ČNB. Jaké bankovky vlastně policajti u pana exředitele našli? To jako vloni chodil po bankách s batohy plnými úzkoproužkových bankovek a pokladníci mu je vyměňovali - a není o tom záznam?
Jo, jsou to potíže, co s těma prachama, když už je jich plná vana. Pan Jiří Svoboda si za ně měl aspoň pravidelně kupovat šunku.
A možná kupoval! A tak se na něj přišlo...
Psáno v Praze na Lužinách v úterý 2. prosince 2025
