pondělí 11. listopadu 2019

Svobodné volby!

Dialog s mocí 28. října 1989

"Svobodné volby!" křičel průvod, který se v sobotu 28. října 1989 bral od Můstku Národní třídou k Vltavě. Už bylo k páté hodině odpolední, na Václaváku skončila vyčišťovací operace (jejíž závěr jsem popsal dříve), ale lidé se stále shlukovali do hroznů, které se dávaly do pohybu. Na různých místech vznikala spontánní shromáždění: Jungmannovo a Staroměstské náměstí, u Národního divadla, náměstí Krasnoarmějců, Republiky a jinde, upřesnilo později Rudé právo.

čtvrtek 7. listopadu 2019

Máme holé ruce!

(Mezi Evropou a svobodnou Evropou)

"Máme holé ruce!" křičela hrstka několika desítek lidí, obklopených dvojitým policajtským kordonem. Jako poslední Moravané na Bílé hoře, opřeni zády o průčelí rekonstruovaného hotelu Evropa, tiskli se k sobě pod chatrnou ochranou stavebního lešení. Byla sobota 28. října 1989, státní svátek, 71. výročí vzniku republiky.

Ty hlavní nepovolené oslavy probíhaly na Václaváku už od tří odpoledne. Několik tisíc lidí se shromáždilo pod sochou svatého Václava, další tisícovky přičumovaly z chodníku. Zásahové jednotky zasáhly, jedny vytlačovaly čumily a nevinné promenující se občany z náměstí, jiné uzavíraly síť. Před Evropou byl přichystán výlov.

úterý 5. listopadu 2019

Cesta na jih

(Z Jezerního sešitu 2)

V minulém vyprávění jsme přistáli na letišti v Edinburku. Z letadla jsme sešli po schůdkách. A když jsme dorazili do letištní haly, připadal jsem si jako na letišťátku na Korfu! Ale zato bágly dcerky Terky a jejího muže Toma už vyjížděly na páse.

Auto si máme vyzvednout do půl jedné, máme ještě hodinu času, kterou využijeme k nějakému naobědvání. Tereza mě nejdříve provede po místních samoobslužných občerstvovnách a ukáže mi, jak se lze slušně zasytit za pouhých 5 £. Sedáme si na území Starbucks, podle cestovatelů, kteří zde byli nuceni přečkat noc, jsou zde ta nejpohodlnější sedadla.

pátek 1. listopadu 2019

Šedesát let se Semaforem

Za mého dětství ve zlatých šedesátkách zpíval z rádia konvalinkám vodopád, ozývaly se děti z Pirea a dovídali jsme se, že je krásné lásku dát. (Až dnes doceňuji kvalitu oněch textů, které melodickými hlasy přednášeli Yvetta Simonová s Milanem Chladilem.) Ale věčným omíláním se člověku časem zprotivily. A pak najednou zazněly jiné šlágry z nečekanými texty. Dítě školou povinné nechalo spát kotě v botě a dívka, co měla vlasy samou loknu si obula džíny na tělo. A bylo těch písniček tolik, že se nestačily omlít. Desítky nahraných a stovky nevysílaných. Některé byly odvysílány jenom v rámci rozhlasového pořadu Gramotingltangl, který šel v letech 1965 - 1968 na stanici Československo II od asi půl sedmé večer. Uváděl je Jiří Suchý, ale i Jan Werich, Miroslav Horníček a Ivan Vyskočil (starší).