1877 (Zákony osvěty a budoucnost Slovanstva):
Že jsme sami ze sebe bez působení ciziny všecko nestvořili, není nám, naší samostatnosti na újmu; tvořily snad jiné národy samy ze sebe?
***
1895 (Česká otázka):
V malém národě vždycky hrozí nebezpečí, že se opatrnost a rozvážná svědomitost obrací v dvojakost a v nemužnou "tichost". K otroctví zvenčí se připojuje otroctví vnitřní a pak se sahá i k nečestným prostředkům, jimiž se slabí lidé domnívají sloužit vlasti. Tak se stalo i u nás: literární podloudnictví nás pozdrželo na dráze vědeckého vývoje, jako nás na dráze sociálního a politického vývoje brzdila hlavně vlastní nemužnost a s ní spojená fantastičnost, která mívá nejen rozumové, ale i mravní kořeny.
*
Žurnalismus je do velké míry moderní způsob myšlenkové práce. Myslíme telegraficky a stenograficky, tj. žádáme si krátké, dobré, hojné poučení. Chceme se dovědět všechno, velké, malé, důležité, nedůležité. Novinář musí být proto lakonický; může být stručný, smí-li u čtenáře předpokládat hlubší a všeobecné základní vzdělání. Žurnalista sám však toto vzdělání mít musí. Nemá-li je, je nádeníkem v pravém smyslu slova, je efemérní, ba ještě méně. Má-li vzdělání, jež sám smí předpokládat u svého čtenáře, je moderní mistr slohu a virtuos myšlení.
***
1896 (Jan Hus):
Nacionalismus nás ohrožuje víc, než se domníváme. Na svůj národní život se díváme příliš záporně. Pokládáme za svůj historický cíl věčný antagonismus proti Němcům a nedovedeme pochopit a ocenit své vlastní kladné poslání, nedovedeme pracovat bez ohledu na cizinu.
Musíme konečně žít sobě, žít kladně a bez strachu, jít bez bázně svou vlastní českou cestou.
***
1898 (Otázka sociální):
Jestliže je komunismus opravdu absolutním sociálním stavem, přestane v socialistické společnosti pokrok? Podle Marxe si vývoj komunismu můžeme představovat tak, že na začátku nové doby budou ještě některé přežitky kapitalistického režimu. Ty však časem vymizejí, komunistické zřízení bude úplně a dokonale zavedeno - a co potom?
Jestliže v době civilizační a kapitalistické byla historie historií třídního poje, jestliže tedy hnací historickou silou byla lakota a panovačnost - která síla požene vývoj komunistické společnosti? Bude to ještě vývoj? Bude dokonce i pokrok, a v čem? Či bude společnost ve stavu hospodářské a tím i kulturní nehybnosti?
*
Marxovi se nedostává filozofická síla. Jeho cíle jsou v mnohém správné, Marx uznává také chyby dosavadních soustav, ale sám nedovede mnohé formulovat. To vysvětluje, že se vrací k starým naukám a soustavám.Tak upadá především do dávno překonaného materialismu a do jeho promitivismu. Nedovede překonat Hegela, ulpívá na povrchnosti pozitivizmu a sahá nakonec zpět k Rousseauově romantice. Stejně nedovede dále dotvořit Adama Smitha a Ricarda, jen je jednostranně vykládá. Ve všem, po stránce systematické i metodické, se marxismus projevuje jako eklekticismus a diletantismus. Marx materialisticky redukuje duševní práci na práci fyzickou a vyšší práci na jednoduchou. Marxovi chybí pochopení pro tvůrčí syntézu, a právě této pravé filozofické síly se mu nedostává...
Filozofická tragika marxismu je právě v tom, že chce novým snahám a ideálům sloužit starými ideami. To platí zvláště pro Marxův hédonismus a pro jeho politiku: převrat a revoluce neznamenají vždy vytvoření něčeho nového. I v jeho revolučnosti tkví starý absolutismus, proti němuž Marx sám bojoval.
*
Marx křivdí kapitalistům tím, že v nich nevidí také podnikatele a zaměstnavatele dělnictva, že v nich nevidí ne-li dělníky, tedy pracovníky. Marx líčí zpravidla kapitalisty jako vykořisťovatele nadhodnoty. Marxovi je kapitalista moderním despotou.
***
1900 (Význam procesu polenského pro pověru rituální):
Polenský proces podává po stránce psychologické přímo typický příklad, jak působí sugesce, případně víra, pověra. Lidé, kteří tento čin vyšetřovali, oslepli a ohluchli. Dreyfusovský proces našel v polenském procesu své psychologické pokračování.
Opakuji, co jsem demonstrujícím studentům napsal na tabuli: Celý polenský proces a jeho antisemitské využití je atentátem proti zdravému rozumu a lidskosti.
***
1913 (Rusko a Evropa):
Demokracie chce politicky a sociálně zrušit panování, poddanský poměr. Demokracie znamená doslova vládu lidu, ale v moderní demokracii nejde o vládu, nýbrž o to, aby lid byl spravován lidem a pro lid. Jak by toto nové pojetí a hodnocení státu a společenského řádu vůbec mohlo být provedeno, to není jen otázka moci, ale také obtížná otázka administrativní techniky.
*
Vedle vzdělávací osvětové činnosti je výchova hlavní starostí demokracie. Demokracie vede s teokracií boj o školu, o onu "officinu humanitatis", dílnu lidskosti, jak ji nazval Komenský.
*
Marx a Engels vytvořili z historicismu ultrapozitivistický amoralismus, který je neudržitelný, protože právě individuální vědomí nemůže být vstřebáno mytickým masovým vědomím. Pojem masy se chápe nejasně, podle potřeby od stran až k celému lidstvu. Marx a Engels odvodili z přírodního a historického determinismu nesvobodu individuální vůle, místo aby empiricky psychologickou analýzou faktů stanovili problém takzvané svobodné vůle.
Tak se z determinismu stal fatalismus.
*
Marxistický materialismus a mechanismus jsou úzkoprsé a malicherné. Nejsou velkodušné.
Marx je především jen a jen straníkem. Nemá všeobecný cit solidarity. Svou revoluční zlobou posiluje nesociální city a rozšiřuje až nenávist.
*
Marxismus je krajně negativní. Marxův Kapitál je ekonomický přepis faustovského Mefista.
*
Kritika, kriticismus je podmínkou nejen vědění, ale i demokratické rovnosti a svovody. Bez kritiky, bez veřejného mínění není vědění, není demokracie. Zcela správně byla demokracie nazvána obdobím diskuse.
***
1917 (Nová Evropa):
Němci, podle pangermánů, mají prvenství v průmyslu a technice; kromě vojenských úspěchů mají úspěchy a přímo prvenství ve vědě, školství, filozofii, hudbě a umění; Němci svou kulturou mají právo, ba přímo povinnost ovládat svět. Němci jsou jedním slovem Herrenvolk, jediný absolutní Herrenvolk! Německo, čteme doslova, se stane spasitelem Evropy a lidstva...
Pangermáni převrátili historii a sociologii v zoologii a mechaniku - je to v souhlase se zastrašovací taktikou, užívanou v této válce.
*
Austrofilové hájí Rakousko a poukazují právě nám Čechům na to, že prý jsme pod Rakouskem dosáhli vysokého stupně kultury, který se všude s podivením uznává. Kultury jsme dosáhli z vlastní iniciativy a síly. Vídeň nikdy kladně nepodporovala ani nás, ani jiné národy, nanejvýš nám přestala na čas překážet, když její intriky a utiskování selhaly. Čechy byly od středověku jednou z nejkulturnějších zemí. Po úpadku, zaviněném hlavně rakouskou protireformací, český národ pokračoval ve svých tradicích. A jestliže Vídeň nepřekážela v poslední době jako dříve ekonomickému rozvoji českých zemí, stalo se to z finančního důvodu. Dynastie potřebuje na armádu a byrokracii, do níž se v poslední době hrne aristokracie, hodně peněz, a proto dovoluje, aby právě český národ platil na státní soukolí, které v prvé řadě slouží dynastii.
*
Čechy se spojily s Rakouskem a Uhrami personální unií teprve roku 1526; od 7. do 16. století, tedy tisíc let, tvořily samostatný stát. K spojení s Rakouskem a Uhrami došlo z obavy před tureckým nebezpečím; všecky tři státy měly společnou dynastii, jinak zůstaly samostatné. Třeba zdůraznit, že 1526 byly již Uhry turecké, jen Slovensko zůstalo volné a bylo pojato v unii; teprve spojeným úsilím Čech, Rakouska a Slovenska bylo Uhersko Turecku odňato, což se podařilo po boji, který trval téměř dvě stě let.
Právně jsou Čechy dosud samostatným státem. Unie s Rakouskem a Uhrami dala roku 1526 jen společného krále. Habsburkové všechny tři státy zcentralizovali a částečně zgermanizovali jen via facti, právní základ se nezměnil. Habsburkové jako čeští králové utužili absolutismus po španělském vzoru v celé administrativě, ale netroufali si pozměnit státoprávní základ, smluvený mezi královstvím a dynastií. Stavové byli tehdy představiteli národa a zůstali jimi až do roku 1848. Český stát se stal absolutistickým, ale zároveň zůstal zvláštním a samostatným státem.
*
Čechům nestačí ústupek národní autonomie a nestačí jim už ani rakouská federace. Češi mají historické právo na samostatnost svých zemí (Čech, Moravy a Slezska), mají právo na samostatnost státu, jimi vytvořeného. Mimoto mají přirozené a historické právo na přičlenění Slovenska, brutálně potlačovaného Maďary. Slovensko, tvořící jádro velkomoravské říše, bylo Maďary odtrženo v 10. století. Kulturně zůstali Slováci stále v těsném svazku s Čechy. Spojení Čechů a Slováků je proto požadavek legitimní.
*
Demokracie je politickou organizací společnosti na mravním humanitním základě; aristokracie (oligarchie, monarchismus), jak se historicky vyvinula, je založena na teokracii, na náboženství a církvi. Evropské národy se ještě vcelku dostatečně nevymanily ze středověkého teokratismu.
Demokracie je organizací společnosti, spočívající na práci; nejsou v ní lidé a třídy, vykořisťující práci druhých; demokratický stát je bez militarismu, bez tajné dipomacie, politika vnitřní i zahraniční podléhá parlamentní kontrole. Demokracie je diskuse: lidé se řídí argumenty, ne libovůlí a násilím. Demokracie není dnes možná bez vědy, demokracie je organizací pokroku ve všech oborech lidské činnosti.
Demokratické státy mají přední cíl ve správě, nikoli v panování. Jsou státy bez dynastií.
*
Mnozí pacifisté hodnotí válku nesprávně. Válka je zlo, a zlo veliké, posuzujeme-li však konečný výsledek a ztráty na životech a zdraví, není zlem největším. Alkoholismus si vyžaduje neméně obětí než války. Ohromný počet sebevražd, v Evropě ročně sto tisíc, jasně ukazuje, že válka není nejhorším a jistě ne jediným zlem. Život nečestný, život otrocký je horší.
*
Obrana je psychologicky i mravně úplně rozdílná od napadení. Fyzická činnost je tu i tam táž, motivy a celá psychika jsou opačné. Eticky se každý čin posuzuje podle motivů, a proto je obranná válka mravně přípustná a nutná. Útočná, agresívní válka je nepřípustná, nemravná. Tolstého posuzování války je nesprávné a celé jeho učení o neodpírání zlu je nesprávné, nepřirozené, pod rouškou humanity nelidské, protože hraje do ruky násilníkům. Opravdu humánní etika vyžaduje, abychom odporovali zlu vždy a všude.
***
1919 (Poselství k 28. říjnu 1919):
Láska k Rusku nás nesmí zaslepovat k nekritičnosti. A vytýká-li se části naší buržoasie, že se na staré Rusko dívá romanticky ve smyslu nekritičnosti, lze stejnou výtku udělat levici, že nekriticky přijímá ruskou revoluci a bolševictví.
***
1920 (Sovětské Rusko a my):
K četným nedůslednostem bolševictví náleží také způsob, jak sovětský ministr zahraničí mluvívá k cizím a zejména malým státům. Vystupuje docela jako představitel velmoci a velikého státu a nemá ani ponětí o tom, že demokracie musí být zavedena také do mezinárodních vztahů. Jestliže socialismus, a právem, chrání malého člověka, jakým právem zdůrazňuje sovětský ministr zahraničí velikost svého státu a mluví pohrdavě o malých státech a národech? Z pánů mluví jen nadutost mongolských výbojníků, přesvědčených o jedinečnosti jejich kultury a politiky.
*
Volnost, rovnost, bratrství! V sovětském Rusku není svoboda. Celý sovětský volební řád je prostě iluzorní. Na počátku bolševického režimu byl tisk poměrně volný, ale tou měrou, jak se bolševizovala veřejná správa, byl tisk stále více potlačován. Tím ovšem Rusko ztratilo možnost veřejné kritiky. Pravověrnost, to je přední starost sovětské vlády právě tak jako za carského režimu. Stranická zaujatost a zavilost je vybičována do všech krajností; v nemocnicích jsou plakáty, vyzývající k pogromům na menševiky a esery. Krutost sovětské správy lze vidět na obrovském počtu trestů smrti. Podle oficiální zprávy revolučního tribunálu bylo za jeden měsíc, v době od 15. června do 15. července 1920, zastřeleno 893 osob. Ti všichni byli odsouzeni mimořádnou komisí. Kolik lidí bylo kromě toho zastřeleno na základě administrativních opatření, není zde uvedeno. Třeba si představit, jak se všechny procesy provádějí náhle, ledabyle a stranicky.
Teror v armádě je pokud možno ještě větší. Původní bolševický boj proti militarismu skončil zakrátko tuhou militarizací.
***
1925 (Světová revoluce):
Pro to, aby německá menšina zůstala s námi, se dovoláváme historického práva a faktu, že naši Němci nikdy o sloučení s Německem nestáli, nejen za Rakouska, ale ani v době českého království. Teprve pangermánská propaganda získala mezi nimi nejnovější vyznavače. Za války byli Němci pro Rakousko i Německo a proti nám. Po válce a zvláště po převratu v Praze se naši Němci pokusili zorganizovat své území, ale právě tento pokus ukázal nemožnost administrativně scelit roztroušené a nesouvislé území. Fakt, že se utvořila čtyři německá území, mluví sám za sebe.
Kdysi se i z české strany navrhovalo, aby se část německého území odstoupila Německu. O plánu se uvažovalo také na mírových konferencích. V Anglii a Americe bylo dost přívrženců programu, aby se nové státy ohraničovaly co možná národnostně. Po zralé úvaze mi četní politikové, s nimiž jsem jednal, dali za pravdu, že zájmy hospodářské a nesouvislost značné části německých minorit svědčí pro naše historické právo. A toto stanovisko zvítězilo i na mírové konferenci.
Přihlédneme-li k poměru mezi námi a našimi Němci, jak vypadal za Rakouska, a jak by jej pangermáni chtěli mít ještě dnes, vzniká hlavně otázka: Co je spravedlivější, aby tři milióny, tj. zlomek německého národa, byly v neněmeckém státě, nebo aby deset milionů Čechů a Slováků, tj. celý národ, bylo v německém státě?
*
Šovinistický nacionalismus nemá nikde oprávnění, tím méně u nás. Němcům a cizincům uvádím významnou skutečnost, charakterizující náš převrat, a jak myslím, také náš národní charakter. Přes veškerý rakouský útlak za války a přes všechno šovinistické počínání značné části našich Němců nebylo 28. října v Praze ani nikde jinde použito proti Němcům násilí. Byli jsme za převratu tak zaujati svým pozitivním státotvorným úkolem, že jsme si na zlo ani nevzpomněli, a že jsme neprováděli politiku odvety. Některé výstřelky jednotlivců nesvědčí proti tomu...
*
Poměr politiky a žurnalismu je tak intimní, že oba obory téměř splývají. Není však v zájmu politiky neuvědomovat si jejich rozdíly.
----------------------------------------------------------
Úryvky z jsou převzaty z knížky Masarykova abeceda (Melantrich, Praha 1990, uspořádal Jaroslav Dresler, poprvé vyšlo v nakladatelství Konfrontace, Curych 1976). Přepsal Šaman říjen 2001, březen 2010, uveřejněno k dnešnímu výročí.
PS: Je fantastické, jak jsou dodnes některé myšlenky TGM aktuální - a stále nenaplněné...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
43 komentářů:
Vidím, že je na mně, abych začala. Tak tedy:
Německo 19. století – kolébka totalitarizmů
Uvádím tu předem zdroje, abych předešla zbytečné diskuzi. Jsou to některá základní díla historiků a historiků filozofie, která pojednávají o vzniku ideologie nacizmu a komunizmu, s bohatou biliografií a hlubokou znalostí historických fakt a filozofických podkladů těchto dvou zhoubných ideologických směrů, aplikovaných v praxi vnitrostátní a mezinárodní politiky.
N. Abbagnano: Filosofi e filosofie nella storia, III, Torino, 1986
B. Russell: Freedom and Organisation, 1961 (it. Storia delle idee del sec. XIX)
W. L. Shirer: The Rise and Fall of the Third Reich, 1959 (it. Storia del Terzo Reich), I, kap.IV Hitler a základy nacistické ideologie
E. Collotti: La Germania nazista, Torino 1962
N. V. Rjasanovsky: A History of Russia, Oxford, 1984 (it. Storia della Russia, VI, kap.36, Sovětské Rusko, marxizmus, leninizmus
T. G. Masaryk: Russland und Europa, Jena 1913 (it. La Russia e l’Europa, Bologna, 1971)
M. Bakunin: Gosudarstvenost i Anarchia, 1873 (it. Stato e anarchia, Torino, 1968
Místo, abych tu dělala nějaký „učený“ souhrn tézí historiků a filozofů o vývoji německého pangermanizmu a marxizmu-leninizmu, řeknu jenom, že autoři se shodují na tom, že německá filozofie 19. stol. byla kolébkou dvou zhoubných ideologií, které aplikované v praxi vedly k dvěma světovým válkám, ze kterých se Evropa nedokázala vlastními silami dostat, ale pro jejich řešení bylo zapotřebí zásahu mimoevropských států a mocností a k douholetému totalitarizmu.
Německý pangermanizmus, který vzniká po napoleonských válkách (citují tu Fichtovy Reden an die deutsche Nation , 1807-08, ve kterých prohlašuje, že německý národ je národem „vyvoleným“ , kterému je svěřeno poslání záchrany všeho lidstva a pak v těchto myšlenkách pokračuje H. von Treitsche), rozvíjí se v glorifikaci role státu Hegela, v nesmyslných blábolech Francouza Gabineau a Angličana H. S. Chamberlaina, je pak doveden do absurdní zločinecké fantazie Hitlerem v Mein Kampfu.
Bakunin pak s politickou pronikavostí poukazuje, že německý pangermanizmus vedl v carském Rusku ke zrodu expansivního panslavizmu, který je namířen proti ostatním slovanským národům. Zároveň,říká, Německo je vlastí Marxova revolučního proletářského mondializmu a také antisemitizmu. Historici poznamenávají, že nejen pangermanizmus a marxismus ale i bakuninský anarchizmus jsou, každý svým způsobem odpovědí a rozvinutím myšlenek Hegela.
Místo závěru bych se chtěla zeptat, byla skutečně německá kultura 19. a 20. stol. tím vyjádřením nejvyšších hodnot, jaké lidstvo dosáhlo?
Ad Německá kultura: Tak Beethoven, Schiller. Ale nácky byl preferován a podporován Wagner. (Tak strašně, že byla jeho díla po válce nějaký čas v Německu zakázána provozovat.) A mysleli to vážně, tu Walhallu, např. Himmler podle té Wagnerovské Walhally nechal pro účely SS přestavět jeden hrad, který od státu SS koupily za 1 marku. A myslel vážně i ty fantasmagorické teutonské obřady.
Takový byl vzor esesácké dokonalosti: přes den vraždit příslušníky podřadných ras, a večer pak hrát na klavír třeba zrovna Beethovena.
Nietzsche a Wagner jsou také někdy uváděni jako přispěvatelé k teoriím nacizmu, ale jsou o tom dlouholeté spory a tak jsem je ani nejmenovala. Samozřejmě není možné shrnout pod pojmem pangermanizmu celou německou kulturu a filozofii. Myslím, že to bylo zbytečné dodávat.
Co se Nietzscheho týče, tak něco jsem četl a nemyslím, že by to nějak s nacismem souviselo. Nějakou spojitost s němectvím jsem tam neviděl a výklad bývá také spíš ve smyslu vyhraněně individualistického postoje (včetně třeba morálky), ale nikoli stádního nebo jinak národního.
Wagner (podle mé ženy) je krásná hudba snová, nikoli těžkomyslná, jak byla později pochopena. Zas na druhé straně podle Franze (hudební vědec) byl Wagner podivínský pedantický zloprcek. A hlavně jsem dnes četl v rozhovoru s Johnem Muchou, vnukem Alfonse Muchy, že Slovanská epopej (vzniklá až cca ve 20. letech!) je prý odpovědí Slovanů (jsem myslel, že Mucha to maloval sám, ale asi mu nějací Slované pomáhali) právě Wagnerovi (o dvě generace staršímu!).
No a pak se nedivím té době, protože vznik nacismu a komunismu byl prostě dobově podmíněn, "viselo to ve vzduchu" a bylo jedno, jestli je to Německo, ČSR nebo Rusko.
Wagner měl velký vliv na ruskou kulturu
Rosamund Bartlett: Wagner and Russia, University of Michigan, Ann Arbor
Introduction; Part I. Wagner and Nineteenth-Century Russia: 1. Reception and performance history, 1841–1863; 2. Reception and performance history, 1863–1890; Part II. Wagner and Russian Modernism: 3. Reception and performance history, 1890–1917; 4. Wagner and the Russian Symbolists: Vyacheslav Ivanov; 5. Wagner and the Russian Symbolists: Bely, Medtner and Ellis; 6. Wagner and the Russian Symbolists: Aleksandr Blok; Part III. Wagner and Soviet Russia: 7. Reception and performance history, 1917–1941; 8. Reception and performance history, 1941–1991; Appendices; Notes; Select bibliography; Index.
A také Nietzsche měl vliv na ruské symbolisty, hlavně na V. Ivanova, existuje o tom značná literatura, na př. psala o tom O.Chor-Deschartes, vydala i sebraná díla Ivanova.
O příčinách vzniku a zakořenění nacizmu pak existují různé teorie: jedni to považují za výraz charakteru národa, výbojného a hrdého, který špatně nesl pokoření z prohraných válek. Jiní, a to většina, vidí příčiny v historické situaci, politické a hospodářské (napoleonské války, prudký vzrůst státní a ekonomický Pruska za Bismarcka, a pak Weimarská republika). Další pak mluví o vlivu luteránství, které prý vedlo Němce k fanatizmu.
Myšlení bolí, strašně bolí a vybrat z nabídky zrn to zlaté vyžaduje pokoru a trpělivost. Proto jdou na odbyt tak snadná a jednoduchá a totální řešení. Na konci ovšem bývá nekrotický stav. Dědictví anticko-křesťanské tradice je tak značně ambivalentní. Křesťané poněkud ztratili svoji slanost a mnozí filosofové soudnost. Zdá se mi toliko....
Myšlení bolí..., ale často i soudní, rozumní myslící lidé se nechají zfanatizovat. A náboženství samo o sobě není nepřekonatelnou zábranou fanatizmu davů, někdy je to naopak, současným příkladem nám může být islám. Co je hybnou pákou a příčinou davového fanatizmu? To studují politologové, sociologové, antropologové, psychoanalytici a stejně nemohou přijít k jádru věci, jen dokážou popsat mechanizmy, které používají agitátoři, ale ne příčinu jejich působení.
Zdá se, že v některých situacích se lidé rádi stávají stádem a vzdávají se vlastní individuality. Dokonce někdy potlačí i vlastní pud sebezáchovy.
ještě k anticko-křesťanské tradici:
cituji z Egon Bondy: (2) Čínská filosofie
"V současné tamilské poezii jsem už četl... o neustálém hledání zásvětnosti a hledání pravého světa někde za naším reálným světem... jako o zvrácené obsesi árijského plemene, obsesi, která nás vede nejen k neustálé touze po smrti a k tendenci odvracet se od smyslové radosti z pozemského života, ale i k našim válečnickým, dobyvačným a genocidním aktivitám..."
Je to trochu jednostranné, jak píše dále i Bondy, ale něco to vypovídá o kořenech antiky. No a křesťanství na helénismus sedlo jako prdel na hrnec. Něco by z toho vyplývalo právě o tom fanatismu a hledání totálních řešení.
Nestudovala jsem nikdy systematicky dějiny náboženství, četla jsem sice, ale dost dávno, Počátky křesťanství od Loisy a asi před dvěma roky knihu o anticko-řeckém mysticizmu, ale na nějakou učenou diskuzi se necítím. O řeckém mysticizmu s jeho dvěma liniemi apolonské a dionýské, z nichž každá měla svou funkci v individuálním a sociálním životě, autor říkal, že tyto obřady byly nejvíce rozšířeny v době archaické a že fungovaly jako garance nadpřirozeného světa v době nejistoty, hospodářské krize a válek, že vše se k dobrému obrátí. Apolonská linie byla zárukou existence nějaké nadřirozené moudrosti, která dávala jistotu řešení krize, dionýská rušila pořádek, aby se znovu a lépe obnovil.
Snad prapůvod masového fanatizmu můžeme hledat v bacchickém entusiazmu (tak definuje autor bakchizmus a rozlišuje asi 3 druhy mystické exaltace a euforie).
Nevím, do těchto úvah se raději nepouštím.
Ad TGM: "Po zralé úvaze mi četní politikové, s nimiž jsem jednal, dali za pravdu, že zájmy hospodářské a nesouvislost značné části německých minorit svědčí pro naše historické právo. A toto stanovisko zvítězilo i na mírové konferenci."
Přesně toto vyčítají sudeťáci Benešovi. Že "zabral", "anektoval" jejich území. Že "podvedl" mírovou konferenci. V tom je nedávno podpořil i rakouský Honza Fischer prezident. Beneš je dle sudeťáků a doležalů zločinec, na Masaryka si zatím otevřeně netroufli. Ale Beneš jenom jako ministr zahraničí plnil úkoly, dané mu TGM! Tak, který sudeťák, doležal nebo prezident si zkusí pošpinit TGM? Což už dlouho činí sudeťáci a doležalové přes jeho žáka Edvarda Beneše?
IDENTIFIKOVAT,REGISTROVAT,VYFOTOGRAFOVAT!
Tak jak to předvedl př. Paroubek.
Vlastizrádce a cizáky naše národní ikony špinit nenecháme!
Nojo, Calamity Jane, ono to ale má nejspíše pokračování:
ZAJISTIT, ZAVŘÍT, POPRAVIT!
Ale, my dear, co tu blábolíš, kdo je ta ikona? Ten zpocenej tlusťoch? toho píchnout do pupku, tak splaskne jako balonek. Shut up,heap!
Páni,
Doležal zas vylezl se svým žvaněním na Psu o projevu rakušáka Fischera. Tentokrát to volá o pomstu!
Máte pravdu, informace, takovému pohrobku protektorátních kolaborantů, jako je vlastizrádce Doležal, který vyjadřuje pochopení pro výroky nějakého rakušáka Fischera, patří zatknout tipec!
Už tu zas žvaníš a provokuješ? Shut Your dirty whore mouth! svoloč etakaja!
"Co je spravedlivější, aby tři milióny, tj. zlomek německého národa, byly v neněmeckém státě, nebo aby deset milionů Čechů a Slováků, tj. celý národ, bylo v německém státě?"
Takže TGM si uvědomoval, že řešení čechoslovakismem není spravedlivé, pouze spravedlivější. Ostatně, řekl-li A (rozbití RU), musel říci i B.
POMSTA, informace, je nejúčinnější prostředek na umlčení nepohodlných názorových odpůrců, to máte pravdu. Ana Politkovskaja by mohla vyprávět. Kdyby mohla.
To informace Ad Doležal:
Naštěstí mu pod jeho článkem slušně a důrazně odpovídají registrovaní komentátoři.
Slušně a důrazně možná. Horší je to už z hlediska obsahu. Obrana posvátné krávy Benešových dekretů se vyčerpává v omílání věčně stejných "pravd". Ten Bachův absolutismus měl zřejmě představovat, podle autora výroku, nový přínos do arsenálu argumentů zastánců Benešových dekretů. :-)))Jejich zastánci by v skutečně věcné debatě neobstáli, a proto se musí uchylovat k argumentům a la co by bylo kdyby, anebo k demagogii, na zpusob "transfer německé menšiny do "otčiny" byl v kontextu s právě ukončenou válkou aktem humanity". Jeich argumentace není nic jiného, než stínový box s minulostí.
To Harpyje: Dekrety prezidenta republiky jsou součástí právního rámce ČR, který akceptovala i EU při našem vstupu. Samozřejmě nejsou posvátná kráva a mohou být zrušeny parlamentem. Která politická strana to má ve svém programu? Která česká politická strana?
A proč to mají v programu německé a rakouské spolky, a proč je v tom stále podporují němečtí a rakouští politici?
TGM to identifikoval jako "Drank nach Osten" a ten tlak stále pokračuje - takže pokud jde o stínový box, tak je to náš box proti stínům minulosti, které sudeťáci a stipedisti neustále tahají do současnosti.
Pan Doležal se zase vrátil k tématu vyhnání sudetských Němců a k Benešovým dekretům v komentáři k projevu prezidenta Fischera. Tentokrát v nich vidí překážku k vytvoření nějaké velké koalice středoevropských států, které se mu jeví „neuspořádaným souborem ruin“ po pádu Rakouska-Uherska. Tento soubor států patří „historicky, kulturně i politicky“ dohromady a je v jejich zájmu vytvořit vzájemnou kooperací nějakou protiváhu novým ambiciozním hegemonům Unie a expansionistickým choutkám Ruska. (Ejhle, koho myslí těmi ambiciozními hegemony, snad jen Francii?)
Existuje dnes skutečně nějaký historický, politický a kulturní celek, který je možno nazvat Mitteleuropa? Existoval takový celek před první světovou válkou, než byl na jejím konci rozbit? Pokud jde o státní uspořádání této části Evropy, existovalo spojení národů v Rakousko-Uherské říši.
Pokud jde o politickou a kulturní jednotu, soudržnost a svornost těchto národů, lze o tom oprávněně pochybovat. Stačí si přelistovat nějakou knížku, abychom pochopili, že to, co pojí tyto národy do jednoho nadnárodního státního celku, není nějaká vyšší idea universalizmu (legittimità), ale v podstatě jen dobře fungující státmí aparát, který dodržuje zákony (legalitá), a který zaručuje existenci státu. Může být pouhá legalita, ptá se V. Bělohradský (Quel grande sogno sul Danubio, 1988) živitelným zdrojem autentického universalizmu anebo je jen únikem od pravdy k nutnosti?
O kulturním propojení nebo spíš jednotě těchto národů se diskutuje už několik desítiletí. Zastánci myšlenky, že se na území Rakousko-Uherska vytvořila časem i společná kultura (Brechtefeld, Steiner, Perutz,Schuhmann), nedefinují přesně pojem kultura. Je to příliš široký pojem, může znamenat všeobecně civilizaci anebo jen některé její části. Jestliže se může mluvit o kulturní příbuznosti literární nebo umělecké, můžeme to s výhradami připustit. Pokud jde ale o kuturu politickou anebo třeba lidovou, je to úplný výmysl.
Vzniká podezření, že je tu uměle vytvářen nový mythus, nové náboženství moci a násilí, jak o tom mluví F. Jesi ve svých Materiali mitologici. Mito e antropologia nella cultura mitteleuropea.
Má otázka: proto je zapotřebí odstranit ty „balvany“, pane Doležale?
Masarykova intelektuální formace se odehrávala v 19. stol. A tam taky ono heslo ("Drang nach Osten") patří. Pochybuji, že by se Vám podařilo najít příslušný pasus nějakého vyhnaneckého spolku, ať už rakouského, nebo německého, propagující územní expanzi jakýmkoli směrem, ne jen na východ. Ještě Vás nenapadlo, že podobné záměry odporují v obou zemích ústavnímu pořádku? Takový spolek by zaplakal nad výdělkem! A tvrdit, že je v těchto nekalých záměrech podporují politici, je vrcholem buďto zlovůle, nebo ignorance.
Co oprávňuje české vlastenčíky k domněnce, že by prezident Masaryk souhlasil s tak očividným bezprávím, jako jsou Benešovy dekrety?
Anonymovi:
volat o pomstu je lidové řčení ve smyslu překročit všechny hranice a rozhořčit toho, kdo poslouchá nebo čte. Nikoho tu nevybízím k násilí.
To Harpyje
Ad Co oprávňuje české vlastenčíky k domněnce, že by prezident Masaryk souhlasil s tak očividným bezprávím, jako jsou Benešovy dekrety?:
První "dal střílet do sudeťáků" TGM 4.3.1919!
Ad Drank nach Osten
Ale toto bylo nejen v 19., ale i ve 20. století. A to nejen za nacismu, ale už hned po 1. válce - prezident Fischer zdravil rakouské sudeťáky v upomínku na 4.3.1919, kdy poprvé násilně vystoupili k odtržení republiky. Pokračuje to ve století 21, protože sudeťáci mají pořád ve svých stanovách, že se s jejich "dědičnou otčinou" nesmí zacházet bez jejich souhlasu.
Míněno české pohraničí.
Ad podobné záměry odporují v obou zemích ústavnímu pořádku?:
Dobrý nápad - to je skutečně na apelaci k Evropskému soudu k rozpuštění Landsmannschaftu.
Ad ústavní pořádek:
Německý ústavní soud odmítl závaznost Postupimských dohod pro Německo!
Jste vůbec schopen dokázat alespoň jedno jediné z Vámi uvedených tvrzení? Takovou snůšku nesmyslů a domněnek jsem už dlouho nečetla:
- "Německý ústavní soud odmítl závaznost Postupimských dohod pro Německo!" Platnost postupimské dohody ukončila teprve Smlouva o konečném uspořádání ve vztahu k Německu (2 + 4 Vertrag), která umožnila sjednocení Německa 1990. (http://de.wikipedia.org/wiki/Potsdamer_Abkommen)
- "rozpuštění Landsmannschaftu" : Proč by měl být SdL rozpuštěn, když jeho stanovy neodporují německé ústavě?
- Citujte, prosím, onu pasáž o které tvrdíte, že "sudeťáci mají pořád ve svých stanovách, že se s jejich "dědičnou otčinou" nesmí zacházet bez jejich souhlasu". Pokud nejste schopen tuto část stanov SdL doložit odkazem, tak se jedná z Vaší strany pouze o plané, bezcenné tvrzení. A jako důkaz nějakého "Drang nach Osten" je tento poukaz naprosto nezpůsobilý.
- Taktéž nechápu, jak můžete z potlačení nějakého lokálního povstání vyvozovat, že by prezident Masaryk požehnal Benešovým dekretům. Jedná se totiž o kvalitativně a kvantitativně naprosto nesrovnatelné věci. Takovým tvrzením vcházíte do říše alternativní historie, kde přání jsou otci Vašich myšlenek.
Samozřejmě prohlášení prezidenta Fischera bylo rajskou hudbou pro sudetoněmeckou organizaci, která teď hledá spojence i v Maďarech proti Benešovým dekretům. Přečtěte si jejich tiskové prohlášení.
http://www.sudeten-by.de/f0.htm
Pokud jde o smlouvu 2+4, obsahuje mimo jiné závazek Německa nepodnikat nic, co by narušovalo mírové vztahy mezi národy.
http://usa.usembassy.de/etexts/2plusfour8994e.htm Treaty on the Final Settlement with Respect to Germany, September 12, 1990
“The united Germany has no territorial claims whatsoever against other states and shall not assert any in the future.”
“The Governments of the Federal Republic of Germany and the German Democratic Republic reaffirm their declarations that only peace will emanate from German soil. According to the constitution of the united Germany, acts tending to and undertaken with the intent to disturb the peaceful relations between nations, especially to prepare for aggressive war, are unconstitutional and a punishable offence. The Governments of the Federal Republic of Germany and the German Democratic Republic declare that the united Germany will never employ any of its weapons except in accordance with its constitution and the Charter of the United Nations.”
A nakonec pojednání z mezinárodního právního hlediska o Benešových dekretech a zdůvodnění proč mají být majetkové a jiné požadavky sudetských Němců odvrženy.
http://law.bepress.com/cgi/viewcontent.cgi?article=4600&context=expresso
To Harpyje: Kdo chceš slyšet slyš, kdo nechceš, jsi hluchý.
Co by "Masaryk" je bezpředmětné. Masaryk byl prezidentem a nechal vojensky obsadit naše pohraničí už na podzim. Už na podzim 1918 se na německé provokace odpovídalo střelbou. Totéž v březnu 1919. Nemá smysl to opakovat ještě někdy potřetí. To Masaryk nepovolil sudeťákům národní sebeurčení!
Postupimská dohoda je skončena jen dle Němců, nikoli podle Spojenců. Pouze některé důsledky Postupimi odezněly, ale západní část Polska se vracet nebude!
Stanovy sudeťáků - Vy budete mít lepší přístup ke zdrojům, najděte si laskavě sama
Stanovisko Sudetoněmecké rady k sudetské otázce - tzv. 20 bodů česky stručně je to zde:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Sudeton%C4%9Bmeck%C3%A9_krajansk%C3%A9_sdru%C5%BEen%C3%AD#Stanovisko_Sudeton.C4.9Bmeck.C3.A9_rady_k_sudetsk.C3.A9_ot.C3.A1zce_-_tzv._20_bod.C5.AF
Stanovisko Sudetoněmecké rady k sudetské otázce - tzv. 20 bodů
Sudetoněmecká rada 15. ledna 1961 schválila a 7. května téhož roku přijala „20 bodů“, které jsou dodnes stále v platnosti. Mimo jiné je v nich požadováno opětovné usídlení sudetských Němců na původních územích, s nímž smí být podle této deklarace disponováno jen s jejich výslovným souhlasem. Dále je prosazováno právo na národní sebeurčení, které vychází z principu kolektivní etnické a nikoliv občanské identity a nadřazuje takto kolektivní určení nad individuální sebeurčení. Je tím míněno právo sudetských Němců osídlit Českou republiku s tím, že jimi osídlená území mohou být od českého státu následně odtržena. Tyto body korespondují do určité míry s Karlovarským programem, který byl vyhlášen předválečnou Sudetoněmeckou stranou, podporovanou Adolfem Hitlerem. Tento názor prosazuje zejména Witikobund, který je převážně nacionalistickou organizací založenou bývalými nacisty a německými nacionalisty. Program „20 bodů“ nerespektuje výsledky, kterých bylo dosaženo ve vzájemném česko-německém dialogu, a je v rozporu s politikou evropské integrace i evropského pojetí moderní multikulturní společnosti.
Na Zdar!
Netušila jsem, že ta hrstka bláznů z Witikobundu má tak dalekosáhlý vliv, že ovlivňuje nejen postoj celého SdL, ale i prostřednictvím svého vlivu na spolkovou vládu, ohrožuje i česko německé vztahy.
To snad nemyslíte vážně.
Stejně zbytečná je námitka nicku Informace: "The united Germany has no territorial claims..." , anebo máte nějaké veřejnosti neznámé, tajné informace týkající se územních požadavků vůči druhým státům? Mně není nic podobného známo.
Vážená,
citát ze smlouvy 2+4 přidávám k dokreslení celkové situace, která se vytvořila sjednocením Německa. A to, že Německo se zavazuje, že nebude vztahovat vůči jiným zemím teritoriální požadavky. A že bude jednat ve smyslu nenarušování mírových vztahů mezi národy - tedy tím je rozuměno také, že nebude podporovat akce organizací, které by toto mírové uspořádání svými pořadavky chtěly narušovat, "only peace will emanate from German soil". Připomínám to proto, že SL se obrací ve svém prohlášení ke spolkové vládě s výzvou, aby se spojila s rakouskou a maďarskou vládou v akci proti Benešovým dekretům.
Doufám, že jste si přečetla i The Consensus rejecting Sudeten Claims.
Nejsou ty Sudeten Claims a naléhavost, s jakou jsou stále ventilovány, také tak "trochu" narušováním mírných a dobrých vztahů s jinými státy?
Zamyslete se nad tím na okamžik, vážená.
Ti, kteří pokládají Benešovy dekrety za bezpráví, to vidí tak, že bezpodmínečné setrvávání na jejich platnosti narušuje dobré sousedské vztahy.
"Vérité au-deca des Pyrénées, erreur au-dela"
Podle mezinárodního práva platí zásada nevměšování vlády jednoho státu do vnitřních záležitostí jiného státu. Požaduje-li vláda jednoho státu od druhého státu, aby zrušil své platné zákony, které jsou součástí jeho ústavního zřízení, je to z její strany nepřípustné zasahování do vnitřních záležitostí tohoto státu. Provádí-li skupina obyvatel nátlak na vlastní vládu, aby zasahovala do vnitřních záležitostí druhého státu, jedná nezodpovědně jak vůči zájmům vlastního státu tak vůči zájmům mezinárodního soužití. To, že vedoucí činitelé SL tento nátlak prováděli a provádějí, je věc známá. Existují o tom pojednání a články s podrobnou dokumentací. Zajímá-li Vás to, mohu Vám na ně poskynout odkazy.
Sousedské vztahy mezi státy mají být řízeny vyšším a všeobecným zájmem a ne jen zájmy skupiny lidí, i když dost početné.
Pardon, chtěla jsem říci právního zřízení namísto ústavního. Nemyslím, že by byly B. dekrety zakotveny i v ústavě.
Harpyji:
Bezpodmínečné setrvávání na Hitlerových výnosech také porušuje dobré sousedské vztahy. Bohužel žádná česká či čs. vláda s tím nic nemohla udělat.
Teda jedinou věc - zrušit je "Benešovými dekrety"!
Sakra! Bez Benešových dekretů by stále platily Hitlerovy výnosy! Jeden Benešův dekret amnestuje činy, které by byly jinak trestné, ale z hlediska boje za národní svobodu je za trestné nepovažuje. (Třeba atentát na Heydricha.) Toto se netýká vražd civilistů, znásilňování a krádeží! Pokud se toto nedodržovalo, a netrestal se "český gestapismus", není to vina samotného zákona.
Kdežto Německo nezrušilo Hitlerův výnos, podle které zločiny Freikorpsu z podzimu 1938 nejen že nemají být stíhány, ale dokonce jsou
považovány za chvályhodné!!! Včetně vražd!!!!! Nebýt Postupimi, Norimberského procesu a Benešových dekretů, platilo by to dodnes.
Udělejte si nejdřív ordnung u sebe, a pak se patlejte do českých zákonů!!!!!!!!!!
K výročí 4.3.1919 a Doležalově sudeťáckému vlastenčení viz i dnešní článek.
Šaman má pravdu!
Jen si trochu plete "Hitlerovy výnosy" se zákony Třetí říše.
A Benešovy dekrety se Zákonem č. 115/1946 Sb., o právnosti jednání souvisících s bojem o znovunabytí svobody Čechů a Slováků (http://cs.wikipedia.org/wiki/Z%C3%A1kon_%C4%8D._115/1946_Sb.)
Znásilňování a krádeže tento zákon nepovoluje, ale naštěstí jej lze snadno interpretovat jako:
1) povolení k souložím s Němkami ("... soulože s Němkami, byť vynucené, jsou jakousi formou spravedlivé odplaty podle par. 1 zákona č. 115/1946 Sb .")
2) povolení k přisvojování cizích věcí ("...přisvojování cizích věcí chápali jako oprávněnou náhradu za vlastní utrpěné škody, přičemž měli v úmyslu tyto hodnoty vrátit")
K žádným "vraždám německých civilistů" v předmětném období (30.9.1938 - 28.10.1945) nedošlo; šlo buď o spravedlivý trest pro německého ozbrojence, nebo o akt revoluční spravedlnosti.
Nebo o čistě humánní čin (poručík OBZ Karol Pazúr o postřílení kojenců: "Čo som mal s nimi robiť, keď sme im postrieľali rodičov?").
Němci a poněmčení Češi si u sebe ordnung neudělají. Prostě to nedokážou.
Musíme přijít my, opravdoví Češi, pořádku- a mírumilovní, a konečně u nich ordnung zavést.
Stejný ordnung, jako jsme si zavedli u nás doma krátce po osvobození z fašistické okupace.
"Benešovy degrety", neboli dekrety prezidenta republiky byly vyhlašovány ve válečném období, v době okupace, kdy nemohlo fungovat Národní shromáždění. Když mohlo fungovat, tyto dekrety přijal náš parlament jako ZÁKONY.
"Zákony Třetí říše" byly vyhlašovány jedině soudruhem Hitlerem či podle závažnosti jednotlivými podfýrery. Po požáru Říšského sněmu totiž přestal fungovat německý parlament! Ani vláda neměla nějakou výkonnou moc. Vše se odehrávalo dle "vůdcovského principu".
A to je rozdíl mezi německým nacismem a československou demokracií. A to je rozdíl mezi Čechy a Němci:
Zatímco u poválečných českých zločinů šlo o excesy, které měly být trestány (zákon je umožňoval potrestat, ale nebyl uplatňován nebo jen s mírnými sankcemi), německý "zákon" byl přímo zločinný, neboť zločiny nejen toleroval, ale vybízel k nim! Schvaloval je a označoval je za chvályhodné!!!
On je opravdu drobný rozdíl mezi prezidentem dr. Edvardem Benešem a fýrerem německého národa po vší zemi Adolfem Hitlerem! A co se otázky českého pohraničí týká větší než mezi německými nacisty a německými socialisty (viz iredentu socdemáků Seligera a Jakchse): Němci dědičně osídlené území" (či jak Doležal nazývá "jazykově německé oblasti zahrnuté do Československa") prý náleží pouze Němcům a Češi jim ho ukradli - ne v 1945 ale už 1918. Na tom se shodují sudeťáci rudí, růžoví, hnědí i studenti pana B.Doležala...
Viz i dnešní článek.
Anonyme, jste zbytečně ironický a provokativní.
Na téže stránce Wikipedie se také zmiňují o amnestii Togliattiho z 22. června 1946, jako o obdobném případu pokusu o normalizaci veřejného života a obnovení a rekonstrukci politického a institučního systému země po občanské válce. Tento zákon byl kritizován po léta ze všech stran – jak ze strany partyzánů antifašistů, tak ze strany t.zv. repubblichini ze Salò, fašistů, kteří po příměří, uzavřeném it. vládou se Spojenci 8. září 1943, pokračovali ve válce po boku Německa. Byly o tom opatření napsány knihy – několik a z různého úhlu – faktem zůstává, že to byl zákon nutný, aby se předešlo poválečným soukomým nebo skupinovým vyřizováním účtů. Tato amnistie byla pak doplňována dalšími akty až do r. 1966.
Proč Vám tu uvádím italskou situaci? Jako příklad toho, jak je nesnadné rozhodnout za psacím stolem o vhodnosti, účinnosti opatření, aby byla zajištěna spravedlnost pro všechny, zajištěno potrestání zločinů. Český zákon z 8. května 1946 je dost generický a dává tedy dost značnou pravomoc soudcům v rozhodování, italský je podrobnější a přesto byl kritizován, že nechává volné pole interpretacím.
V Itálii byla kromě toho situace složitá, země vycházela i z 2 let občanské války.
Český zákon explicitně nepromíjí znásilňování, vraždění nemluvňat, kradení - osvětlující příklady, které jste našel na Wikipedii. Měl být podrobnější? Můžeme o tom diskutovat, ale vinit zákonodárce, že udělali úmyslně nedokonalé nebo neúplné opatření, aby se prakticky prominuly všechny činy spáchané proti Němcům, se mi zdá tak nějak málo nestranné (eufemisticky řečeno).
Jednou jsem už o kritice k amnestii Togliattiho v diskuzi na Psu psala, snad jste to četl.
Pro upřesnění: "Anonym" má pravdu. Hitlerovy výnosy (Fuehrererlasse - http://de.wikipedia.org/wiki/F%C3%BChrererlass) a zákony 3.Říše jsou dvě naprosto rozdílné věci. Reichstag nepřestal po požáru fungovat, to je nesmysl. Byl to ale samozřejmě pouhý pseudoparlament, protože k volbám nastupovala jen NSDAP. Legislativní orgány v 3.Říši byly Reichstag a Reichsrat. O jejich demokratické legitimaci je zbytečné ztrácet slova.
Není ovšem podstatné j a k o u ústavní cestou Benešovy dekrety vznikly, předmětem kritiky je jejich neslučitelnost s principy demokratického právního státu, protože Benešovy dekrety vycházejí z principu kolektivní viny, nerespektují presumpci neviny a diskriminují podle národnosti.
A nakonec zákon č.115/1946, přijatý už Národním shromážděním a jeho aplikace(o kterých se "Anonym" též zmiňuje), není ale už vůbec nic, na co bychom my Češi mohli být hrdí.
Měla bych tu dva dotazy, pokud jde o tvrzení, že
Benešovy dekrety vycházejí z principu kolektivní viny, nerespektují presumpci neviny a diskriminují podle národnosti.
Sudetští Němci se stávají anexí Sudet automaticky státními občany Říše. Logicky nemohou být ani občany ČSR, která zaniká v dubnu 1939, ani občany protektorátu. Obnovením ČSR v 1945 stávají se automaticky všichni, co se nacházejí na území ČSR, československými občany? Třeba Rusové nebo Italové? Ne, nestávají. Proč by se jimi měli stát automaticky občané Německa? Benešův dekret, který je zbavuje občanství, by byl tedy jen právní formalitou, stvrzující již existující status quo. Pokud jde o transfer těchto občanů cizí státní příslušnosti, jednalo by se o jejich vypovězení jako "persona non grata", což je běžně používaná praxe.
Pokud jde o konfiskaci majetku, neměli dostat náhradu v rámci válečných reparací od dvou německých států?
Padala by tedy i námitka jak kolektivní viny tak diskriminace podle národnosti.
O presumpci neviny se těžko může mluvit, protože se nejednalo o nějaké soudní rozhodnutí ve věci žaloby.
Může mi na to někdo odpovědět?
To informace:
Sudetští Němci se nestali automaticky státními občany Říše. I když se automaticky začala říšská správa chovat jako na vlastním území mezi vlastními občany, bylo to potom zadministrováno úkonem zvaným opce.
(To jsme při rozpadu státu 1992 neučinili a byla to chyba.)
A tak se říšskými státními příslušníky mohli stát i pražští nebo jihlavští Němci. A naopak - byli Němci i v pohraničních oblastech, kteří optovali pro protektorátní občanství - zejména ve smíšených rodinách - např. kvůli dětem. Samo měli problémy.
Problémy měli i Češi, kteří z pohraničí utekli do vnitrozemí, a protože jejich rodiny po generace žily v zabraném území, tak je úředníci zařadili mezi Němce - a museli vyvinout značné úsilí, aby dosáhli uznání za Čecha.
Po válce pak byly potíže zejména ve smíšených rodinách - stalo se, že půlka rodiny šla do odsunu, druhá ne. Pokud však ve smíšených rodinách chtěla jejich německá část zůstat, tak zůstala - po určitém úsilí.
Dekrety prezidenta republiky totiž skutečně mluvily o "Němcích, Maďarech a zrádcích". Němci a Maďaři museli dokázat, že "nezradili", Češi ne. To je míněno tou diskriminací - ale poválečná situace nedovovala zkoumat tři miliony individuálních osudů. Proto byli primárně do odsunu zařazováni i přeživší němečtí židé a antifašisté. Bylo potřeba vyvinout úsilí, aby mohli zůstat - to se jim povedlo zejména pokud měli u Čechů někoho, kdo jim mohl pomoci, kdo osvědčil jejich zachovalost. Např. rodinné příslušníky, to fungovalo nejlépe. Po návratu z koncentráků totiž neměli žádné doklady a vydání náhradních trvalo taky třeba rok. Jako prozatímní doklad se často užívalo koncentráčnické tetování. Někteří falešní antifašisté si je ve spěchu pořizovali inkoustovou tužkou.
Spousta židů - jak českých tak německých - šla po válce pryč dobrovolně, protože tady už neměla nikoho. Někteří do Palestiny, další do Ameriky, Francie, Británie - ale někteří i do Německa, ačkoliv je tam rádi neviděli ani po válce. I někteří němečtí antifašisté šli i když by mohli zůstat. Byli to Němci a chtěli žít mezi Němci i když museli svůj antifašismus skrývat.
Konfiskace majetku byla skutečně pojata jako náhrada válečných reparací a v západní části Německa proto dostali odsunutí určité odškodnění od německé vlády. Po sjednocení něco dostali i ti východní. Protože vznikla po válce idea, že Rakušáci nic, to všechno Němci, bylo mezi Rakouskem a ČSSR dohodnuto majetkové vypořádání a jakási částka šla z čs. rozpočtu do Rakouska.
Kdo je německý občan věděl každý během války o sobě velmi přesně. Měl totiž větší příděly lístků než Češi. No a podle stejných seznamů měl po válce menší příděly než Češi. Dodnes na to sudeťáci hudrají. Že za války museli jejich muži do wehrmachtu a po válce měli menší příděly. Za války jim nevadilo ani jedno!
Díky.
Chápu, že to byla doba zmatená a nemohla se dělat nějaká složitá "distinguo", ale stejně asi většina sudetských Němců optovala pro říšské občanství. Jako mohli optovat pro to občanství i Češi, jestliže měli v rodině nějakého Němce, jak jsem někde četla. Takže po skončení války byli buď občany poraženého neměckého státu nebo bez státní příslušnosti. Takže proč formulovat v dekretu to opatření jako zbavení čs. státní příslušnosti. Stačilo by je vypovědět jako cizí státní občany.
Víte, mám dojem, že se tu teď SL chytá kdejaké záminky a nepřesné formulace, jen aby mohla zdůvodnit své požadavky. Ovšem tekrát Beneš a jeho poradci nemohli předvídat, co bude v budoucnu.
Tam šlo o to, že z čs. strany se nikdy neuznala právnost Mnichovské smlouvy. Takže ani německé občanství čs. občanů. Tím pádem se z wehrmachťáků stali velezrádci. Ale to se neřešilo, řešilo se to s ohledem na němectví.
Německá vláda dodnes uznává platnost Mnichovské dohody až do 15.3.1939, tedy do okupace. Tím Hitler porušil Mnichovskou dohodu, která je podle Němců platná v tomto období a neplatná až od okupace. A na tom se už neshodneme nikdy, ale ani není se třeba shodovat - protože to na německé straně vyřešily jejich zákony a na naší právě ty dekrety. Průser nastane, až je zrušíme. Nebo až někdo - EU - nám je zruší. Proto Klaus tak vyváděl s Lisabonem.
Okomentovat