Už měsíc běží v kinech třetí film Matěje Mináče o siru Nicholasi Wintonovi. Bál jsem se, jestli mne nebude popouzet zvolený typ fimu: "hraný dokument". Naštěstí nejde o hraný dokument, ale dokument s vloženými hranými rekonstrukcemi. A v těch rekonstrukcích mě příjemně překvapil neokoukaný herec Michal Slaný, který skvěle představuje typického dandyho. Tak skvěle, až jsem myslel, že to musí být Angličan...
Ani třetí film věnovaný nenápadnému hrdinství Nicholase Wintona nenudí, snad jen mladistvé recenzenty internetových médií, kteří některé dokumenty zde vidí už potřetí. Ale já jsem některé dokumenty viděl už popadesáté - a znovu mne zaujaly, protože byly ukázány v novém kontextu. Opět jsem si ověřil, že některé záběry, které jsou často citovány jako ilustrace k poválečnému transferu Němců, pocházejí z roku 1938, kdy byli z českého pohraničí vyháněni Češi. Uvědomil jsem si, že v uprchlických táborech byla v té zimě 1938/39 skutečně zima. Winton ty tábory navštívil a kousky dokumentárních filmů z té doby jsou doprovázeny jeho komentářem (čte Josef Abrhám). Staré němé nebo špatně nazvučené dokumenty jsou doplněny technicky dokonalým a výrazově věrným zvukem, což prohlubuje jejich věrohodnost.
Filmem nás provází kanadský televizní publicista Joe Schlesinger (mluví Jiří Bartoška), jeden ze zachráněných. Zde zmíním skvělé výkony skvělých českých herců. Krom Bartošky a Abraháma uslyšíte Libuši Šafránkovou, Jiřinu Bohdalovou, Tomáše Töpfera, Jiřího Lábuse, Arnošta Goldflama, Elišku Balzerovou, Simonu Postlerovou a Jiřího Plachého. Film byl totiž natáčen v angličtině a bylo potřeba svědectví zachráněných podložit českým textem, čehož se naše hvězdy bez váhání chopily. Muselo jich být více, neboť ve filmu potkáme více zachráněných "dětí", které dnes žijí v Kanadě, Británii, Izraeli, Dánsku či na Slovensku i se svými rodinami. A to je hlavní zdroj emocí - vidíte ty lidi, kteří by bez Nicolasovy snahy zcela jistě zahynuli - stejně jako převážná většina jejich příbuzných. Zahynuli, nebo se nenarodili. Těch živých, kteří za svůj život vděčí Nicholasovi, je dnes asi 5700, včetně dětí, vnoučat a pravnoučat oněch zachráněných. Takto se rozrostla rodina asi 220 lidí, kteří se přihlásili ke svému osudu. Wintonovi se jich podařilo podle dokumentů do začátku války odvézt 669, celý jeho seznam měl přitom zhruba dva tisíce položek...
Film má klasickou vyprávěcí linku: Nejdříve šťastné dětství v kruhu rodinném, poté první hrozby; hlavní pozornost je věnovaná samotné záchranné akci. Dovídáme se o životě ve válečné Anglii, s německými nálety a mrtvými v sousedství. Pokračuje se poválečnými osudy a dílo končí pohledem na dnešní aktivity vnuků zachráněných dětí. Wintonův čin je přirovnáván hodu kamenem do vody. Od té doby se po hladině šíří vlny dobra, které dnes zasahují třeba až do Kambodže - kde inspirovaní slovenští mladí zachránili další tisíce nemocných dětí. Může to někomu připadat trochu propagandistické či naivní, samozřejmě žádný akční film takhle nekončí. Jen skutečně aktivní život - vždyť stoletý Winton páchá dlouhodobě dobro, naposledy se angažuje ve výstavě domova pro lidi zasažené Alzheimerovou nemocí.
Páchat dobro se ale nemusí všem líbit. V Británii se nelíbilo pouze ortodoxním židům, kteří nemohli přenést přes srdce, že děti z židovských rodin budou dány do výchovy do rodin křesťanských. Winton k tomu opakuje poznámku, kterou k nim tehdy pronesl: "Jestli je pro vás cennější mrtvé dítě, které zůstane židem, než živé dítě, pak je to váš problém." Myslím si, že ta výchova byla ale nakonec košer: Některé z těch dětí se po válce přestěhovaly do Izraele, některé našly cestu k židovskému náboženství - a ze všech vyrostli skvělí a čestní lidé, na které by jejich rodiče byli hrdí! Dva chlapci z těch dětí byli po dalších čtyřech letech natolik dospělí, že se mohli přihlásit k letectvu a bránit svou novou vlast před společným nepřítelem.
Tady připomenu jeden fakt, který není v oslavném mávání příliš zřejmý: Nicholas Winton oslovil zástupce spousty států, včetně prezidenta USA, aby získal místo, na kterém by se mohly ohrožené děti uchytit. Když už se Němci nechali uplatit, když už se sehnaly peníze na dobročinných akcích i od samotných rodičů, když už se vše zorganizovalo - najednou nebylo kam jet. Vyzdvihněme to, co Nicholas sám zmiňuje: Jediným státem, který mu a jeho dětem pomohl byla jeho rodná Velká Británie. Patří jí za to neskonalý dík. I když její úředníky Winton podváděl: Vyráběl falešné pasy, falešná razítka, falešné dokumenty - ale "nic protizákonného" nedělal. Jen "urychloval proces", protože úředníci byli zoufale pomalí a čas neúprosně pádil. Několikrát je zde předvedena mapa někdy z roku 1938. Německá propagandistická mapa, která odhaluje Hitlerovy plány - obsadit celou Evropu. A to během několika málo let. Což bylo učiněno...
Ještě uvedu tři momenty, které mi zůstaly zadřené v mozku:
Vypjatě emotivní scénka z nádraží, kde Klára Issová se jako mladá maminka loučí se svými dvěma holčičkami. Naposledy si ještě nechá oknem podat tu menší, objímá ji, mokří slzami. Vlak se rozjede, maminka se se svou dcerkou nemůže rozloučit. V posledním okamžiku ji vrátí do okénka. Obě sestry na to dnes vzpomínají. Starší říká mladší: Kdyby tě maminka nevrátila, nepřežila bys. (Jako maminka a všichni ostatní z rodiny.)
Svědectví o radě, kterou dal jiné mamince s dvěma dětmi (které neodjely...) člen vyklízecího komanda před jejich vstupem do plynové komory: Sedněte si do rohu a zpívejte. Tak se rychle nadýcháte plynu a dříve zemřete. (Míněno bez dlouhého a zbytečného trápení.)
A třetí, který zoufale chápu jako rodič: Těm lidem, kterým se podařilo zachránit své děti, se s tímhle pocitem muselo umírat o něco snadněji...
Doporučuju alespoň dva balíčky papírových kapesníčků. To myslím v dobrém: bulilo totiž celé hlediště. A nikdo se nestyděl. Tohle je taky důvod, proč oceňuji zdánlivě rozvláčný závěr filmu:
Máte čas na to, aby ve vás dozněl silný emocionální zážitek. Který je překryt pro někoho možná naivními pozitivními obrázky. Bez toho závěru by normální člověk z kina nemohl normálně odejít. Bez nenávisti a s pocitem, že co bylo možno, bylo vykonáno.
I více než bylo možno.
Psáno v Praze dne 21. února 2011
PS: I já podporuji, aby byla Siru Nicholasi Wintonovi udělena Nobelova cena míru.
Viz i originální trailer na filmserver.cz
31 komentářů:
Dotaz.
Ví někdo, jak dlouho to trvá, než se takový nový film objeví na DVD? Mám to poměrně daleko do Česka, kvůli jedné návštěvě kina tam nemůžu jet.
Léta, Harpyje. Až se tzv. "vyhraje" v kinech, jde do TV a až nakonec na DVD. Film je zboží.
- - -
Při všech těch srdcervoucích filmových scénách (je jedno, kterou událost a jakého pohledu film popisuje) si vždycky vzpomenu na mnohé jiné situace, o kterých nikdo nic nenatočil, nenapsal, o kterých se svět vlastně ani nedozvěděl. A dojetí mě obvykle přejde. Nevyšel bych jinak z pláče.
Život prostě není fér...
Existují hvězdné hodiny lidstva. Wintonovy činy patří mezi ně. Ke každé hvězdné hodině se může přiřadit podobný všeobecně neznámý příběh, který třeba známe jen my. To není důvod, proč hvězdné okamžiky zatracovat.
Zejména když svědectví o nich leželo v zaprášeném kufru na půdě 50 let.
Když si na nějaké podobné situace a příběhy vzpomeneš, tak je popiš sám, STK. Hospoda je ti otevřená i uši v ní. Anebo se přihlaš se svým vyprávěním na Post Bellum, tam už schraňují stovky příběhů.
Neplač. Pracuj.
Já jsem zase dneska viděla dokumentární film o ghettu v Łódźi, kde byl jmenován správcem Mordechai Chaim Rumkowski a o jeho počínání. Po prvním období v 41, kdy Židi ghetta pracovali pro Němce výměnou za potraviny, Němci ve 42 požadují na Rumkowském, aby určoval, kdo má jít na transport do Osvětimi. V září 42 rozhodne, že do trasportu půjdou starci nad 60 let a děti do 10. Pronesl při tom řeč k shromážděným lidem, kde se jim snaží vysvětlit svou volbu. "Udało mi się uratować te, które mają lat dziesięć lub więcej. Niech to będzie pociechą w waszym nieszczęściu. Żądanie było na 24 000 ofiar, ale udało mi się stargować te cyfrę do 20 000, może i mniej, ale pod warunkiem, że pójdą wszystkie dzieci do lat dziesięciu."
Na konci filmu zůstala otevřenou otázka, proč Rumkowski kolaboroval s Němci. Sám také nakonec skončil v plynu anebo, podle jiné verze, ho zabili vězni v Osvěčimi.
Hrozné věci. K čertu s historickými revizionisty, co si dovolují tvrdit, že nic takového nebylo.
Dala jsem sem před chvílí příspěvek o ghettu v Łódźi, ale škatule ho zase vyřadila.
Nic nezatracuji, Šamane!
Jenom tu "šířku záběru" mám rád větší. Podvědomě, "periferním pohledem". A protože vím, jak se to dělá, tak nemám rád tu cukerínovou "sladkobolnost", kterou autoři tak rádi používají. Je to docela "levná" a podpásová technika která může relativizovat i taková hovada, jakým byl jistý Rakušák Adolf Hüttler.
- - -
Tak veliké příběhy určitě neznám, o některých mi jenom vyprávěli. A to už je z druhé ruky.
Ty malé až malinké - ale taky důležité - tu občas napíšu. A zdá se, že se i čtou, což je moc fajn. Aspoň tak ty historky tak rychle "neumřou".
(Třeba zase někdy přičiním jedno malé povídání o Pepovi Koziorkovi a jeho "umělecké radě", které naslouchali i někteří ředitelé. Ti chytří.)
Až se konečně přestěhuju...
Technická: Nepřebývá vám tam nula?
> A těch živých je dnes známo asi 5700,
> přičemž jen asi 220 lidí se přihlásilo
> ke svému osudu. Wintonův seznam měl přitom
> asi zhruba dva tisíce položek, do začátku
> války 1. září 1939 se jich podařilo
> odvézt pravděpodobně 669.
Což ovšem nijak nezmenšuje zásluhy NW.
Harpyji a STK:
Film z obchodního pohledu je zboží jako každé jiné a toto zboží, má v čase omezenou možnost vydělat peníze. Rychlost objevení se na trhu filmu na nosičích závisí na tom jakou kombinací zdravého rozumu a obchodnického ducha je nadán držitel autorských práv k dílu. Čeká se zpravidla, až film profrčí kiny a už když je v kinech vidět silně sestupná tendence v návštěvnosti, může jít do distribuce i na dalších médiích, nejdříve do půjčoven a v dražších, sběratelských edicích BD a DVD, no a pak to časem klesne až na těch 50,- Kč za DVD v trafice a konec nastane, když už to nikdo nechce ani za těch 50,- Kč v trafice. Pak se to podtrhne a sečte, neb už jen těžko něco čekat.
Film o české loupežnické celebritě Kajínkovi (zdroj csfd.cz):
V kinech ČR od: 05.08.2010 H.C.E.
V kinech SR od: 12.08.2010 Palace Pictures
Na DVD od: 19.11.2010 H.C.E.
Na levném DVD od: 03.02.2011 H.C.E.
Na Blu-ray od: 29.11.2010 H.C.E.
Tady je celkem dobře ilustrováno, že držitel práv má celkem rozum a netáhne čas zbytečně, neb film je jen zboží s časově omezenou užitností, když se agónie zbytečně neprotahuje, tak se prostě vydělá víc, ale musí se na to jít s rozumem. Co se tedy tohoto filmu týče, tak:
Nickyho rodina zdroj (csfd.cz):
V kinech ČR od: 03.02.2011 Bontonfilm
V kinech SR od: 05.05.2011 Continental
Zbytek se uvidí podle vývoje situace na trhu a přítomnosti, či naopak absenci zdravého rozumu v hlavách zúčastněných. Na csfd.cz by to ale mělo být k dohledání. Dražší nosiče bych čekal tak do 1/2 roku nejpozději a levné zhruba do roka od uvedení do kin. Poslední dobou, s výstavbou multikin, kam chodím jen nerad, se ty cykly zrychlují.
Díky, Šamane! Na film asi nepůjdu, nevím, jestli bych měl dost sil to "vydýchat". Ale příběh znám a taky jsem rád, že se KONEČNĚ NAŠEL NĚKDO, kdo ten návrh poslal. Doufám, že Tu nobelovku dostane konečně někdo, kdo si ji zaslouží (neboť je společnost držitelů poněkud podivná).
Ten příběh díky záslužné práci některých publicistů a novinářů nezapadl a jsem jim za to vděčný. Jen tak nějak váhám nad tou nobelovkou, ne proto, že by si jí Nicholas Winton nezasloužil, naopak, zrovna on by si jí zasloužil i nejednou. Starost mi dělá spíš ten spolek těch nobelistů kolem, zač jí dostal třeba Arafat či Al Gore, tak to opravdu nechápu. Jeden za teror a druhý za vědomé lhaní, to je pak jeden v opravdu "dobré společnosti".
Ještě jedna otázka a díky předem za odpověď.
Šaman píše o třetím filmu věnovaném NW. Jak se jmenovaly ty dva předcházející?
Já vím jen on Síle lidskosti:
www.csfd.cz/tvurce/17243-matej-minac
pak ještě proběhlo poměrně dost dokumentů a pořadů Českou televizí. Třeba to Šaman ještě doplní a upřesní.
Do škatule kopnuto, informace.
1. Mináčův film s Wintonem byl hraný VŠICHNI MOJI BLÍZCÍ,
http://ceskyfilm.web2u.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=142
který šel do distribuce 1999. Ten by mohl být někde na DVD (?)
(Problém by mohl být, že ty všechny filmy měly deset sponzorů, takže se na DVD nemuseli dohodnout...)
Pergille - Nepřebývá vám tam nula? Nepřebývá:
> A těch živých je dnes známo asi 5700, to je včetně dětí, vnoučat a pravnoučat...
> přičemž jen asi 220 lidí se přihlásilo ke svému osudu. Z toho seznamu 669.
Wintonův seznam měl přitom
> asi zhruba dva tisíce položek,
do začátku > války 1. září 1939 se jich podařilo
> odvézt pravděpodobně 669. Pravděpodobně, protože někdo to své dítě z vlaku vytáhl - a nevrátil. Někdo jiný ho tam mohl teoreticky propašovat - oknem, v kufru......
Na nádraží v Londýně čekaly děti, dokud si je někdo nevyzvedne. Když si je vyzvedli, tak se odškrtlo jméno a pak už spojení s organizací NW skončilo... Každé dítě mělo velkou ceduli, ale některé nemusely přijet, a je možné že nějaké navíc propašované mimino se starší sestrou ceduli nemělo...
Dík, info k počtu 5700 upřesním. Dříve než bude zveřejněno na zítřejším Psu.
\ :-)
Podobný darebák jako Ruchovski byl Joel Teitelbaum z Naturej Karty (oblíbenci všech antisemitů), ten řekl maďarským Židům, že mají věřit Eichmannovým slovům, že se skutečně jedná jen o deportace do pracovních táborů, jen na místa solidní práce a zalhal těmto lidem, že se jedná o vyhlazovací tábory s plynovými komorami... O tom se už vědělo už od r.1942 bohužel Západní spojenci a Rusko měli jiné priority.
A co považuji za velmi zarážející, že soudružka Parkanová (naše bývalá ministryně za KDU-ČSL) nebyla ochotna vydat ani korunu na opravu pomníku v Osvětimi. 8.3. na židovský svátek Purim, nacisti v plynových komorách usmrtili přes 3700 našich židovských spoluobčanů. Parkance památka těchto lidí je jí ukradená... No kráva...
Vypadlo mi datum 8.3.1944 největší, nejmasovější vražda československých občanů. Holt pro Parkanovou jsou to jen Židé. Zatímco do palestinských Arabů EU (a i naše země) sype stovkz milionů Euro, tak památka vzvvražděných Židů je nám lhostejná. Ani mrtví Židé pro nás nemají cenu jako Arabové.Palestinští Arabové jsou nejvzácnější obyvatelé, jsou to lidé, kterým se nejvíce pomáhá.
Kopretino,
ještě někdy v roce 1941 vydal Mezinárodní červený kříž dobrozdání, že koncentrační tábory jsou něco jako "skautské tábory pro dospělé". Nakolik se nechali oblbnout na místě "potěmkinskými vesnicemi", nakolik uplatit nebo zastrašit, to se asi nedozvíme.
Jinak vyhlazovací podstata koncentráků byla státním tajemstvím a hlídána byla velmi podobnými prostředky, jako např. záležitosti kolem základen raket středního doletu s jadernými hlavicemi, které měla Varšavská smlouva u našich západních hranic (osoby znalé tajemství byly permanentně sledovány a neustále vystavovány provokacím). Zatímco ovšem našeho "ukecaného" vojáka čekalo mnohaleté vězení, nanejvýš popravčí četa, tak u bachaře z koncentráku, který by moc mluvil, čekala ta popravčí četa na celou rodinu. (Realitu patrně nepřikrášluje film "Chlapec v pruhovaném pyžamu", který měl premiéru někdy loni.)
To nic nemění na faktu, že se obecně tušilo, že podstata koncentráků neodpovídá růžovým vizím nacistické propagandy, nicméně o rozsahu holokaustu neměli přehled ani bachaři z jedotlivých lágrů. Takže Rumkowski a Teitelbaum zcela jistě věděli, že ty Židy posílají někam, kde s nimi bude velice špatně zacházeno, a patrně brzy zemřou, ale patrně neměli konkrétní představu, že půjdou do plynu.
Je také známo, že vlna násilností proti Němcům byla vyprovokována právě vyprávěním navrátilců z koncentráků o tamních poměrech.
Jestli Rumkowski věděl, kde a jak končí lidé, které vybíral do transportu, je věc sporná. Podle jednoho svědectví o jeho smrti, to přesně nevěděl, ale tušil. Jako to tušili i obyvatelé ghetta, když se tam vracely balíky vydenzifikovaného šatstva, jak ukazovali v dokumentátním filmu.
Tady máte odkaz na článek na stránkách Holocaust Education & Archive Research Team, který se zabývá sbíráním dokladů o holokaustu. Je tam spousta dalšího materiálu.
www.holocaustresearchproject.org/ghettos/rumkowski.html
Proč se nebudu dívat. Protože bych tím nikomu nepomohl a sebe poškodil. Už jen pasáže článku se mnou zacvičily. Stačí mi co jsem kdy přečetl, viděl filmové dokumenty, prošel Jad Vašem, mluvil s pamětníky, kteří přežili nebo s jejich dětmi. Manželka kdysi se školou navštívila Osvětim a další lágry. Dost ji to poznamenalo. Nejsem splachovací a i když dlouho dokážu být zdrženlivý, někdy dovedu být velmi rychle nasírací. Tak tváří v tvář zdejším státní mocí tolerovaným ba i chráněným tupolebcům bych se ke své škodě mohl dopustit nějaké protizákonné nepředloženosti. To že se s gustem pohádám s fanatickými prosionisty vystupujících z pozice "ať v právu či neprávu, Izrael a Židé jsou vždy v právu", na tom nic nemění. Nepatřím mezi ty, kteří si vše zjednodušují na všechno nebo nic.
Nobelova cena ? To by ji nejprve museli vzít Arafatovi a Al Gorovi.....
Tady dvakrát souhlasím s Schumacherem. Být nositelem stejné ceny jako Arafat?
TO NENÍ MOC DOBRÁ SPOLEČNOST...
A ještě dodatek. I tento film, dělaný určitě s péčí a velmi profesionálně, nutně bude užívat postupů, které mají diváka nějak naladit, psychicky ovlivnit. Protože ty postupy znám, asi bych pak měl k filmu a přeneseně i k příběhu samému dál, než mám teď. U knihy tuším, kam mě autor vede, ale technologii ovlivňování přímo nevidím, necítím. Proto raději čtu.
Ale to je profesionální deformace, ostatní štamgasti nechť si jdou s chutí zaplakat do setmělého sálu. Uleví to duši každého člověka, který poslední dobou cítí nepříjemné napětí a zhnusení svým okolím a světem. Tedy skoro každému. Za to můžou zase pro změnu novináři. Opět ta stará známá cynická poučka "o kominíkovi na střeše versus o kominíkovi se střechy spadlém..."
Poukázat na něco, co se povedlo, na něco pozitivního je v současnosti nejspíš příznakem hlouposti. Druhý okraj cesty kam jsme dorazili poté, co v "socialismu" téměř jiných, než "pozitivních" zpráv nebylo. Kyvadlo "morálního standardu" se překývlo a je v druhé úvrati.
Doufám, že tam nebude stát příliš dlouho. Považovat slušnost za slabost, poctivost za hloupost a egoismus za životaschopnost opravdu asi není dobře.
Také raději čtu a v ostatním také souhlasím. To kyvadlo, ano je to typické. A co je typické, že radikalismem překypují stejné typy lidí jako byli na druhé straně. Problém je v tom, snad už jsem to někam napsal, že Republika po Rakousku převzala vše včetně vycepovaného obyvatelstva a mravnosti,kultury, totéž v nějaké základní třebaže místy specificky deformované podobě převzal komunistický režim.Jako houba. Po jeho pádu bylo zahozeno a znegováno vše včetně toho dobrého, převzatého z dob dříve minulých.
A oblíbené duo "Vlastenec & Harpyje" nám dnes nějak mlčí... Co to?
Nevím jak vážená paní a zrádná emigrantka Harpyje, ale moje pominutelnost jen pozorovala libý souzvuk zdejších oblíbených trií a kvartet. Je to vážně hezké, když spolu mluví osoby používající vlastní hlavu.
Ovšem jsem-li volán velkým vlastencem, musím se pochlapiti, musím pozvednouti zrak svůj krhavý od papírů se jmény a fotografiemi Vietnamců, Ukrajinců, Slováků a jiných podobných cizáků i bratrů Slovanů. Co tedy mohu připodotknouti k výše uvedenému článku ?
Například toto :
1) Na film jít nemohu, neboť ZÁSADNĚ nepoužívám papírové kapesníčky.
2) Tzv. hraný dokument mě nepopouzí, nýbrž .... (CENSUROVÁNO)
3) Nicholas Winton není původem Angličan, nýbrž německojazyčný sionista Wertheimer.
4) Jednou budou VŠECHNY záběry (filmy) z humánního odsunu Němců prohlášeny za záběry (filmy) z brutálního vyhnání Čechů a Moravanů z pohraničí v r.1938. Kdy ? Až se bude tančit všude. *)
5) V uprchlických táborech byla v té zimě 1938/39 skutečně zima. COOL ! Zima byla především německojazyčným sionistům uprchlým z Německa a Rakouska, které jsme si přehazovali sem a tam přes naše nové hranice s německými fašisty.
6) Je SKVĚLÉ, že film je dabován. Náš lid tak neuslyší odporné evropské jazyky, nebude si ničit zrak a mysl čtením titulků.
Jen zůstane-li naše pohraničí české, zůstane českou i celá naše vlast !***Volte ČSSD a KSČM !
--------------------------------------------------------------------------------------------------
*) Během velkého národního čištění po našem opětovném vítězství budeme nuceni občas tnout i do vlastního masa : Velký český vlastenec Šaman loni napsal pomýlený článek, z něhož jako by vyplýval naprostý historický nesmysl – prý v Liberci za fašistické okupace žilo víc Čechů než za ČSR. O sionistických míšencích raději ani nemluvě. Takže takové články budeme muset NEÚPROSNĚ ničit. Až do kořene !
Byla by škoda, rušit onen harmonický ševel vzájemného porozumění. A protože se na tomto fóru myslí přímo hlavou, tak by nikoho ze zúčastněných nenapadlo odporovat tvrzení, že "libyjské události nenaruší citelně světové ceny ropy". Včera jsem náhodou tankovala, a musela bych odporovat. Ale třeba se zúčastnění diskutéři shodují v tom, že vysokými cenami ropy jsou vinni ti slavní multi-kulti oteplení euro-politici, jako téměř vším. Už aby to "opětovné vítězství", které pořád marně ohlašujete, bylo konečně tady. Plánujete nějakou vzpomínkovou akci na zítřejší den, Vlastenče?
Ano, jak se zde přítel a soudruh Vlastimil i paní Kelainó zmiňují o libém souzvuku a harmonickém ševelení v naší útulné hospůdce - mají naprostou pravdu (ostatně jako vždy). Dokonalejší souzvuk dvou duší už jsem viděl jenom v diskusi pod článkem "Němci ztrácejí důvěru v církev. Je v zajetí dogmat, říká Günter Grass" na Lidovkách z 12. března 2010. Tam už je to je úplná symfonie naprostého duševního souznění a vzájemného porozumění.
Harpyje, to je marginálie. Já už si vzpomněl jedenáctého. Září 38, únor 45, srpen 68, listopad 89...vždycky o nás bez nás. Jen z nějakého důvodu trpíme utkvělou představou, že jsme hybateli dějin. No, lecos ještě můžeme. Třeba poslat poselstvo do Brusele. V posílání poselstev máme zavedenou tradici. Třeba by nám mohli přidělit nějakého prezidenta. Jsou slušně vychovaní, neodbudou nás jako kdysi saský kurfiřt.
A něco zásadního k věci by nebylo, dámy a páni oponenti? Ukápněte přece něco intelektu do našich zabedněných hlav, prosím...
Bez vás se tu točíme v kruhu, celí zoufalí...
(Ano, vím, neměl jsem šťourat...)
Myslím, že filmově zpracovat takový příběh, aniž by hrozilo, že to bude buď manipulativní, nebo přeslazené, tedy příliš patetické, nebo rovnou oboje alespoň pro část diváků, je skoro nemožné. Tvůrcům to nezávidím. Proto také dávám raději přednost četbě, či dokumentům.
Okomentovat