Spisovatel a dramatik, svědomí národa a vězeň svědomí, disident a prezident Václav Havel si zaslouženě užil oslav svých narozenin a byl po zásluze i oslavován. Pětasedmdesát let je poměrně dost času, aby v nich člověk mohl dosáhnout spousty morálních vítězství, ale aby udělal i pár konin. Při oslavách se hodí spíše připomenout zásluhy, zejména ty nepřipomínané. Jako bylo Havlovo vystoupení na konferenci československých spisovatelů v roce 1965 o padání říms a fasád pražských domů. A nešlo jen o fasády baráků.
V roce 1967 na legendárním IV. sjezdu spisovatelů oslovil přítomné kolegy i bolševickou věrchušku provokativně slušně "Dámy a pánové..." - jakožto jeden z mála přítomných nekomunistů. Upozornil na nebezpečí utahování šroubů za fasádou proklamací o svobodě a pokroku. Načež přečetl dopis, který tehdejšímu ministrovi "kultury a informací" poslalo čtrnáct filmových režisérů, kteří tak protestovali proti interpelaci poslance Pružince. Ten v Národním shromáždění napadl uvedení filmů nové české vlny od Sedmikrásek po Mučedníky lásky. "Jakouže to demokracii, soudruzi, zavádíte?" ptal se Pružinec, a odpovědí bylo nakonec Pražské jaro. To skončilo v Srpnu 1968, který Václav Havel prožil v Liberci, kde přímo zasáhl do boje za svobodu a demokracii při vysílání místní stanice čs. rozhlasu.
Ten revoluční srpnový týden byl vzmachem národa, po němž následovala kocovina husákovské normalizace. A v této bažině nemohoucnosti a trpného přežívání se ozval jeden osamocený, ale jasný hlas - to když Václav Havel napsal drze dopis nejmocnějšímu z mocných. V dopise generálnímu tajemníkovi KSČ Gustavu Husákovi z dubna 1975 Havel popsal existující "politický apartheid", stísňující atmosféru strachu, bující sobectví a kariérismus a vyzval vedoucí představitele státu, aby "zvážili míru své historické odpovědnosti a jednali v souhlasu s ní". Tento dopis byl společně s peticí za obranu The Plastic People of the Universe v roce 1976 jedním z pramínků, ze kterých vznikla Charta 77.
Dloubání do komunistické moci se neobešlo bez následků. Václav Havel strávil ve vězení celkem asi čtyři roky. Naposled byl zavřen za položení kytičky u sochy sv. Václava během Palachiády v lednu 1989. To už se komunistická moc hroutila jak cukr ve vlažném čaji sovětské perestrojky a sílícího hlasu probouzející se "šedé zóny". "Pusťte Havla!" volaly stovky studentů na Václaváku v lednu 1989. "Havel na Hrad!" volaly na stejném místě stovky tisíc vítězných občanů v druhém týdnu Sametové revoluce.
V ní Havel zazářil, a osvědčil se jako dramatik a hlavně režisér. Slov bylo proneseno mnoho, ale on z nich dovedl vyvodit úderný závěr. 29. prosince 1989 jen mírně rekonstruovaný komunistický parlament v čele s Alexandrem Dubčekem jednohlasně aklamoval zvolení Václava Havla za prezidenta. Bývalý vězeň režimu byl stále ještě v podmínce...
Načež nastalo prezidentování, během kterého se ukázalo, že Václav Havel je skvělým mluvčím bezmocných, ale jako mocný už tolik nezáří. Stal se účastníkem politických her, nejviditelnějším terčem demokratické diskuse (které jsem se rovněž účastnil), ale i lidské závisti a bulvárních útoků. A nakonec i fasádou demokratického státu, kterému zajistil mezinárodní uznání jak po pádu komunismu, tak po rozpadu Československa. V mých vzpomínkách zůstává z té doby jeden jeho příliš nezmiňovaný státnický krok:
Ještě nevyšuměly všechny bublinky šampaňského poté, co Slovenská národní rada dne 17.července 1992 přijala Deklaraci o svrchovanosti Slovenské republiky, když Václav Havel překvapil všechny, kdo ho neznali. Jako bezmocný prezident učinil jediný krok, kterým mohl dát najevo svůj protest, a kterým předal světu vyrozumění, že se tehdejší ČSFR fakticky rozpadla, totiž, že demonstrativně odstoupil ze své funkce.
Václav Havel jako český prezident pak získal jedno prvenství, kterého dosud žádný jeho předchůdce v moderní české historii nedosáhl - ukončil svou funkci normálně. Nikoli abdikací, nikoli úmrtím, nikoli uvězněním, nikoli sesazením.
Občan Havel se i nadále vyjadřuje k současným politickým událostem, svědomím národa však už není. Vždy, když se zmíní o nepěkných věcech například v podnikání, říkám mu v duchu: Podívejte se, pane prezidente, jak vypadají Barrandovské terasy! A nejen jejich fasáda…
K narozeninám však patří blahopřání a nějaký dárek. Takže i já přeji panu prezidentovi zdraví a navrhuji nový zákon ČR:
"Václav Havel se zasloužil o stát."
(A příště si povíme něco více o fasádách VH.)
22 komentářů:
Pro Leninovy rány !
Poprvé od vyhloubení tohoto Doupěte, této ve zprahlé půdě okupované vlasti vyhrabané vlastenecké noře nemám přiléhavých slov ...
Václav Havel, tento potomek velkoburžoustů, jehož na kolenou houpal minimálně K.H.Frank, je zde oslavován.
Zde, právě zde, kde multikulti a politická korektnost jsou neohroženě nazývány pravými jmény, stejně jako fašismus, německá rozpínavost a americká brutalita.
Václav Havel, který se omluvil Němcům za humánní odsun a kapitalistům za humánní znárodnění.
Václav Havel, jenž se měrou vrchovatou „zasloužil“ o pád našich masmédií do německých rukou.
Václav Havel, ten apoštol multikulti.
Co se to stalo se zakladatelem a Vůdcem tohoto Doupěte ? Je stižen akutním záchvatem schizofrenie ?
Nebo si jen testuje své čtenáře ? Čeká na rozhořčené hlasy zdejších přispěvatelů, předem se potutelně směje, aby nakonec napsal „Apríl ! Já VÍM, že Havel je vlastizrádce. Ale že jste mi skočili na špek, co ? Hehehehe !“ ??
Možná; snad. Ale je to drsný humor, drsný jak šmirglpapír č.10.
Nebo snad chce Ó Velký Šaman opravdu popřít všechny své vlastenecky protiněmecké a protimultikulti články ? Chce popřít sám sebe ?!?
Pravdoláskař.
Václav Havel byl skvělým mluvčím bezmocných, ale jako mocný už tolik nezářil. Stal se účastníkem politických her, nejviditelnějším terčem demokratické diskuse - které jsem se rovněž účastnil, a příště opět přihřeju polívečku. Jen jsem chtěl při této narozeninové příležitosti připomenout nepřipomínané zásluhy VH. Hříchy příště, bez obav, VV!
\ :-)
S obavami, Ó Velký Šamane.
Emil Hácha byl skvělým právníkem a překladatelem z angličtiny.
Emanuel Moravec byl přesvědčeným bojovníkem proti papeženectví, Rakušanům a Němcům, hrdinným bojovníkem za svobodu vlasti.
O jejich hříších někdy jindy.
Ti "bezmocní" za socialismu, toho "děsného" slovanského společenského systému, měli zaručené bezplatné vzdělání a zdravotnictví, měli jistotu zaměstnání a důchodu. Mohli zažádat o přidělení bytu, mohli zažádat o půjčku s jednociferným úrokem.
Ti "bezmocní" byli bezpeční před exekutory a Němci, před teroristy a Američany, před podomními prodejci a sionisty.
Pan Havel za ty „bezmocné“ rád hovořil; sám se pasoval za jejich „obránce“. Měl opravdu blízko k lidu - celé hodiny se díval na lid z okna svého luxusního bytu na nábřeží, díval se i čelním sklem svého Mercedesu. Pravda, chvíli pracoval. Celý svět jej dodnes lituje, celý svět dodnes pláče nad utrpením, které pan Havel musel snášet v pivovaře, mezi obyčejnými dělníky.
Naštěstí svět panu Havlovi pomohl, pomohl mu dolary a markami v době socialismu, aby pan Havel měl na benzín do Mercedesu. Po dočasném ústupu socialismu mu pomohl k Lucerně, aby ji pan Havel mohl prodat jednomu z našich lidí (aspoň že tak).
Svět, kapitalistický svět plný propastných sociálních rozporů, nezaměstnanosti, zločinnosti a terorismu, pomohl panu Havlovi svrhnout náš slovanský společenský systém, pomohl mu otevřít hranice, vpustit do naší vlasti Němce, Američany, buržousty, sionisty, překupníky drog, organizátory prostituce a dětské pornografie, mafiány, teroristy, černoprdelníky, dalajlámu a jiné podobné.
Opravdu, to jsou TAKOVÉ zásluhy, že ...
Raději končím.
Ponechám Velkého Šamana ve spárech schizofrenie. Snad se mu brzy uleví.
Máte pravdu, vážená paní Harpyje. I když to myslíte ironicky.
Ano, pan Havel je i pravdoláskař. Na to jsem zapomenout neměl, neboť pravdoláskaři jsou SPECIÁLNÍ agresivní českou odrůdou tupých zastánců multikulti.
Děkuji Vám za upozornění.
A stejně paráda a hláška dobude naši zem!!Jak děl VH.
čest v šest!
Já nevyznávám žádného Václava, ani Havla, ani Klause. Vadí mi vyhraněný havlismus i vyhraněný klausismus. Jsem člověk svobodomyslný a nepotřebuji žádnou modlu, žádného bůžka. Komu se máme klaněti je Kristus, ne nějaký Václav. "Hospodinu, Hospodinu, Bohu jedinému, tomu se budu klaněti" řekl Kristus Ježíš Satanovi, když ho pokoušel, aby se před ním sklonil. Neskloním hřbet před žádným Václavem, ani Havlem, ani Klausem...
EK - ??
Ale n o t a k ! Ani VH ani VK přece nechtějí, aby se jim lidi klaněli. Počítat do sta, ubrat drajvu a expresivnosti, dát si pauzičku... a pak psát, holka.
A já jsem málem opomenul napsat, jak se mi líbí Šamanův článeček! Prostě podpisuju, úplně. A najednou si člověk ohromeně uvědomí, že je k tak prosté věci, jako je přihlášení se k jasnému a poctivému a uctivému a přímému blahopřání tak úžasnému dramatikovi a básníku, tak neokázale odvážné osobnosti, dneska třeba téměř odvahy, a nadechnutí a odhodlání, a že se tím jeden u mnoha známých znemožní, prohlásí za naivku a troubu a nemožnémo pitomce, v tomhle národě radostných opovržlivých plivačů po každém, kdo vyčnívá a přesahuje. Zde stojím a nemohu jinak. Kdo plive po osobnostech, do výšky, plivanec dopadne na něj. Jemu to nedojde. Howgh.
Oba Václavové, Havel i Klaus jsou významnými osobnostmi a hybateli našeho soudobého dění, ať už se nám to líbí nebo ne, to je prostě fakt a s těmi se jen těžko hýbe.
Václav Havel možná není svatý a možná není ani všemocný ani dokonalý a také není prost některých lidských chyb, tak jako každý jiný, ale také je to náš významný současník a morální autorita. Za těch předlistopadových dob to byly mimo jiné zprávy o jeho vzdoru, které nám pomáhaly projít tou nelehkou dobou o něco snadněji a lépe odolávat nabídkám na podpis smlouvy s ďáblem. Václavu Havlovi přeji k těm jeho narozeninám vše nejlepší a aby tu s námi ještě ve zdraví nějakou dobu pobyl. Když se mu při tom podaří příznivě ovlivnit nějaké celospolečenské dění tím lépe.
Cesta, u které po obou stranách jsou příkopy, nazývá se silnicí. Ano, pánové. Víte, co je to příkop? Příkop jest vykopávka, na které pracuje více lidí. Jest to prohloubenina. Ano. Pracuje se motykami. Víte, co je to motyka?
Plukovník Bedřich Kraus, mající též přídomek von Zillergut, po nějaké vesničce v Solnohradech, kterou jeho předkové prožrali již ve století osmnáctém, byl úctyhodným pitomcem.
Ňák u některých příspěvků ztrácím pocit souvislosti, Krausi.
Že by chlast? Tedy ne můj, já su střízliv až běda.
Tož si dajte štamprličku, a pak si srovnejte příspěvky z 20:16 a 22:42.
Ale no tak...
I lidem, které bychom raději nepotkali říkáme obvykle "Dobrý den přeji!"
Fráze, floskule -> slušnost, ritus.
Doufám, vážený STK, že to nevzkazujete mně, ale "J.Haškovi", autorovi příspěvku ze 14.října 23:54.
Hezký den přeji.
Ne, vzkazuje to autorovi příspěvku z 22:42. Bedřichu Krausovi von Zillergut, ty chytráku Velevlastencky proradnej.
Von se ten Zilergut vždycky strašně rozčiloval, když četl v novinách, že opět přivezli zajatce.
Říkal: „K čemu vozit zajatce? Postřílet se mají všichni. Žádné slitování. Tancovat mezi mrtvolami. Všechny civilisty v Srbsku spálit do posledního. Děti ubít bajonety!“
No byla to taková rakouská svině! A eště po smrti tu rozdělává nepříjemnosti.
" Hašku, Járo, no pocem, ty starej vole !..."
Následují hloupé poznámky. Tak hloupé, že předpokládám, že je nenapsal VV, proto jsem je odebral. Zase se nám tu promenuje Anonymní, tentokrát z jiné adresy. A tentokrát se podepisuje za štamgasty. Zvláště odporné.
Že tady už nebudeš smrdět, anonymní, že ne?
A tentokrát se podepisuje za jiné postavy, a nadává si navzájem.
Velmi proradné!
A ještě před smrtí tu rozdělává nepříjemnosti.
Okomentovat