Sjednocení názvů míst a jmen svátků, zrušení hypertextových odkazů a podobné technické práce. A pak oprava textu o podivuhodné rybě svatého Petra, žijící v jezeře Kineret. Původně jsem napsal toto:
»Jestli jste o tomto největším sladkovodním izraelském jezeře nikdy neslyšeli, tak snad proto, že dříve se mu také říkalo Tiberiadské jezero, znáte ho možná jako jezero či moře Genezaretské, či novozákonní Galilejské. Někde kousek odtud se pěti bochníky a dvěma rybami nasytili zástupové, nás ale čeká každého jedna pořádná ryba. Jmenuje se ryba svatého Petra a podává se, i s brambůrky a spoustou salátu, v pobřežní restauraci kibucu Ejn Gev.
Přízemní restaurace s terasami nad jezerem je natřískaná, parkoviště přetéká turistickými autobusy. Ale Šajke nás už z Gamly avizoval předem pomocí svého zázračného mobilu, a tak ani dlouho nečekáme na uvolnění dlouhého stolu. Sotva si stačíme umýt ruce a už se nám nesou opečené ryby na táce.
Myslel jsem si, že výraz "ryba sv. Petra" znamená nějakým zvláštním způsobem upravenou rybu. Ale jde o druh ryby. Pod tímto názvem se rovněž prodává ve stodůleckém Makru za nehorázných 650,- Kč za kilogram, jak mne poučila moje žena - a vida, my ji tady máme za pár dolarů, upečenou i oblohou. Z talíře se na nás výhružně ježí mnoho bodlinatých ploutví. A ty jsou právě na tom nejlepší, dokonale propečené a slastně chřupající. Rybka se česky jmenuje pilobřich ostnitý. A je to prý ta ryba, kterou na pokyn Ježíše ulovil rybář Šimon, tedy Petr, když jejich spolek potřeboval zaplatit synagogální daň. Měla v ústech minci, jakž bylo předpovězeno.
Ale my tady platili kartou.
Avšak zase mi něco vrtá hlavou. Pilobřich je přece rybou mořskou, jak může žít ve sladkovodním jezeře? Ale v Izraeli bych se tomu nedivil. Když tu mohou kromě krav chovat taky pštrosy a pěstovat banány, papáje, ananas i exotické třešně...
Tuto otázku posléze zodpověděla věrná čtenářka Šamanova doupěte, tedy mé rubriky na Neviditelném psu, která odpověď na ni našla na webu a přeložila z němčiny (díky, Harpyje!):
"Kineret je zásobován nejen sladkovodními, ale i slanými prameny, které se nacházejí na dně a kolem břehu jezera. V horkém klimatu se voda vypařuje a stává se slanou.«
Z těchto informací jsem vyvodil závěr: "Takže rybka si pak může vybrat druh vody dle své libosti... Inu - Izrael!"
Naštěstí jsem při přípravě definitivního textu bloumal ještě v archivech NP, a narazil na mírně pozdější reakci čtenáře Rudolfa v následujícím článku, jenž mě oprávněně znectil:
»Čtenářka Harpyje sice našla zajímavou věc, s problematikou ryby svatého Petra ale vůbec nesouvisí. Autor jakýmsi krátkým spojením podpořeným zřejmě nepříliš podrobnou znalostí ryb suverénně smíchal jablka a hrušky. Pilobřich ostnitý neboli vědecky Zeus faber je opravdu mořská ryba a jako taková v Galilejském jezeře pochopitelně nežije (vyskytuje se ve východní části Atlantiku a v celém Indopacifiku). Je to kulinárně velmi ceněná ryba, která se občas prodává i u nás (asi by odpovídala ta cena 650 Kč za kg) .V angličtině se mu běžně říká "John Dory", ale občas také "St Peter´s Fish" - vzniklo to kdysi podle toho, že okrouhlá tmavá skvrna uprostřed boku, kterou ryba má, připomněla komusi otisk prstu sv. Petra, který zanechal na rybě vytažené z moře, která měla v ústech peníz na zaplacení chrámové daně (Mt 17:27).
Ryby, které opravdu žijí v Galilejském jezeře, jsou sladkovodní, říká se jim také "St Peter´s Fish" a už od starověku se v okolí jezera hojně konzumují, se jmenují Sarotherodon galileus, česky tilápie galilejská. Příbuzné druhy tilápií se chovají v akvakulturách a také občas prodávají v našich supermarketech, zpravidla jako mražené a za cenu výrazně nižší než pilobřich. Hned na první pohled vypadají sice úplně jinak než pilobřich, ale chápu, že v ošálení Svatou zemí člověk nemusí takové rozdíly registrovat, zvlášť pokud patří mezi ty, pro něž všechny ryby vypadají stejně ;-)«
Nu, tilapii galilejskou jsem viděl jen na talíři a pilobřicha ostnitého pouze mraženého v umělohmotném sáčku, takže jsem si je mohl splést, zejména když se oběma říká "ryba svatého Petra". U nás se prodává jen tilapie nilská, takže když si budu chtít zase pochutnat, tak se budu muset odebrat do Galileje.
Nu, půjdu k večeři. Doufám, že mi nezaskočí kůstka.
PS: Při výběru fotek jsem se zase ponořil do oparu Svaté země a hořce zahořekoval. Původně byloz Ejn Gev šest použitelných fotek. Musím z nich vybrat jednu malou černobílou (průměr jedna a půl na kapitolu), a jednu na konkurz do barevné přílohy (průměrně 0,8 fotky na kapitolu).
16 komentářů:
Prvýý!
Tak: Přeju Zlom vaz, ať to už pokračuje a vyjde na světlo Boží. A další barevné fotky si najdu 1) u článků, 2) v synkově PC z mého mobilu, 3) v mé paměti.
PS Bez špatného svědomí používám: jezero Genezaretské. Šalom, chaverot ve chaverim.
Vlaklustig, vymyšlený a uskutečněný Petrem Kracikem, s Kateřinkou Horowitzovou za chvíli začíná na roli v Brně, zítra v Jihlavě, pak po dni Pardubice, HK, Liberec, UL, KV, Plzeň, ČB - a 26. Kolín n/L. Vše hradí dráhy.
Jo a omezení (se) ohledně pouhého zlomečku záběrů... Můj přítel, dvorní rada von G., mi před lety pravil ve svém skromném palácíku na Frauenplanu ve V., obraceje se svou dvorností jako vždy nedostatek v přednost: In der Beschränkung zeigt sich erst der Meister, mein Freund - !
Teprve omezení každého v mistra změní (přetulmačil JS).
*Pro I: rola = v mé rodné vymírající řeči domorodců z Célu, Radlasu, Oltecu, Šrajbecu a vůbec mýho štatlu pod Špénó nádraží.
Teroristický útok na izraelské turisty v Bulharsku
http://www.lidovky.cz/v-bulharsku-explodoval-autobus-s-izraelskymi-turisty-p1b-/ln_zahranici.asp?c=A120718_173237_ln_zahranici_kim
Děs a hrůza. Doufám, že bude Mossad jednat a že ty skety teroristické dopadne a zneškodní, tak jak vrahy z Mnichova. Zprávu jsem sledovala se zděšením, kam až muslimští teroristé mohou zajít. Mimojiné jedná se o 18.výročí teroristického útoku na židovskou komunitu v Argentině, za kterou nesl zodpovědnost Hizballáh. Nevinní lidé, Kriste Pane na nebi, jak toto je možné, kdo ví, co na to levičáci, lidovky, které nejsou levicovým deníkem o tom včas informovaly, levicová média jistě o této vraždě informují, ale ne s takovým zaujetím, jako když Izraelci zlikvidují palestinské teroristy. Vždyť jsou to jenom Izraelci, okupanti, zloděje "palestinské země" od řeky k moři...
- takže vidíme, že mohou zajít, a zašli, až do Bulharska. Už se přibližují. A pořád, pořád si 3/4 lidiček v Evropě říká: tohle se nás netýká, to je mezi arabákama a židákama, jedni za osmnáct a... to mají za to, nemají je utiskovat. Aji dyž to tentokrát přehnali, tohle ne, chlapci - !
No a pak slyším kecy, nactiutrhačné pomluvy proti Izraeli, "Mně se Izrael nelíbí, svými bezpečnostními kontrolami a chováním se mi hnusí", ale když přijde na lámání chleba, tak se samozřejmě ukáže, že mají Izraelci pravdu. Před teroristy v bezpečí nikdo nikde...
Ovšemže pokud jde o bezpečnost země a lidí, vědí sami nejlíp, co a jak. Jakkoli ta opatření na telavivském mezinárodním airportu, to je něco... no a co? Chcete k nám, máte čisté úmysly a kufr - tak nám to musíte prominout!
Resentimenty trvají, iracionální a pevné, věky věkův. Naši maměnka ich neměli rádi, a oni měli ve všeckém pravdu... tož já ích mám mít naráz ráda, pravte - ? To bžývám strašně bezmocný a vyl bych smutkem a beznadějí, jak se vše opakuje, zbytečně, sebevražedně, a bude půlnoc a m u s í m spat, mám zítra náročnou návštěvu jinde u beznadějného pacienta - přítele od dětství. Ovšemže ze mne bude svítit klidný optimismus. Na to su dobrý. No kam je člověk postaven, tam je.
Jakube,
dokud budou židovští aktivisté v Evropě mávat prapory multikulturalismu, naprosto stejnými jako ty, pod kterými sem ta muslimská teroristická verbež leze (a řada židovských politiků podporovat islamizaci a blokovat / sabotovat protiislamizační snahy), tak asi reakce jiná, než: "když nám sem tu sběř židáci cpou, tak ať si s ní užijí taky, a dobře jim tak!" těžko bude. Protože stejně jako "nepřítel mého nepřítele je potenciální spojenec" platí i "spojenec mého nepřítele je potenciální nepřítel". Židé si prostě musejí vybrat, zda půjdou s lidmi proti muslimům, nebo s muslimy proti lidem. TERTIAM NON DATUR, protože jakékoli pokusy o nějakou "třetí cestu" se nakonec stejně překlopí na jednu nebo druhou eventualitu. Zatím jsou pro nás, gojim, Židé něco jako Schroedingerova kočka, ale tento stav nemůže trvat dlouho, protože víko krabice se už začíná uvolňovat. A v případě střetu lidí s muslimy zcela jistě odskočí.
Maximálně by se ještě Židé mohli čitelně a věrohodně rozdělit na prolidskou a promuslimskou část, což by ovšem v důsledku znamenalo občanskou válku mezi nimi a patrně i konec židovského národa (minimálně takového, jaký existuje teď).
A měl pravdu, hoch!
Z řečí, které znám, dělá pouze němčina rozdíl mezi Sankt-Petersfisch (zeus faber) a Petrusfisch (Sarotherodon galilaeus galilaeus). V angličtině je obojí St. Peter's fish, ve francouzštině St. Pierre.
Ta galilejská tilapia je velmi teplomilná a jednou z pozoruhodností Kinneretu jsou nejenom slané a sladké, ale i horké prameny, které zajišťují této rybě optimální životní podmínky.
Ty tilapie, které jste, Šamane, jedli u Kinneretu, ale pocházely s největší pravděpodobností z jedné z četných aquakultur. Israel je vedle Equadoru a Vietnamu největším producentem a vývozcem tilapií a pangasiů na světě. Některé z těch israelských rybích farem se nacházejí dokonce v Negevu, kde se uprostřed pouště při padesáti stupních ve stínu, pomocí spodní vody čerpané z tisícimetrové hloubky, podařilo založit 20 podniků pěstujících ryby. Jinak byl Kinneret doslova přelovený a výnosy rybolovu klesaly rok od roku, až byl v roce 2010 vyhlášen zákaz rybolovu na dobu dvou let.
To je ostuda, že mažete příspěvky pana Švehly, ale jím kritizovaný Aspergillův paranoidní blábol se zde nadále skví v celé své nádheře!
“Poslušně hlásím, pane feldkurát,” poznamenal Švejk, “že je to hotovej nezmar, jako nějakej Boušek z Libně. Vosumnáctkrát za večer ho vyhodili od Exnerů, a vždycky se jim tam vrátil, že tam zapomněl fajfku. Lez jim tam voknem, dveřma, z kuchyně, přes zeď do lokálu, přes sklep do výčepu a byl by se spustil snad komínem, kdyby ho byli hasiči nesundali se střechy. Takovej byl vytrvalej, že by se moh stát ministrem nebo poslancem. Udělali pro něj, co mohli.”
ASP, pravděpodobně máte na mysli tzv. západní Evropu. Ale o světě, který i přičiněním evr. Židů/židů vypadá tak, jak píšete, jaksi nevím. Jako byste psal o jiné planetě.
Jakube,
multikulti už není jen záležitostí západní Evropy, ale cpe se to i k nám.
A dokud bude existovat EU, budou nás bezprostředně ohrožovat i multikulti v západoevropských zemích. A navíc existují i projekty na násilné rozvážení nepřizpůsobivých imigrantů i do zemí, kam se zatím nehrnou (jako jsme třeba my).
Ale copak si můžete myslet, že tyhle zrůdné a vrcholně nebezpečné plány bych byť částečně či dočasně mohl schvalovat? To si myslíte, že su fakt tak blbý?
Jakube,
věřím, že ne. Nicméně se tím dostanete do rozporu s některými rabínskými autoritami. A pak nastane dilema, zda u vás mají přednost před vašimi osobními názory, nebo ne. A pokud ne, tak zda takových Jakubů S bude tolik, aby si jich lidi všimli a modifikovali podle toho své chování.
Bohužel asi tak...
Včera měl vynikající článek na Psu Vlk st. Precizně a naprosto jasnozřivě identifikoval nepřátele českého národa: sudetoněmecké henleinovce a jejich přisluhující pátou kolonu, eurohujery.
Nelze než doufat, že se tento významný text rozšíří mezi ci nejvíce vlasteneckými zastánci monokulturismu.
Na odvrácení podobné katastrofy existuje jediný účinný lék:
"Zkuste se, Češi a Češky, semknout kolem svého prezidenta. Je to vaše možná poslední šance na záchranu zbytků státnosti a občanských svobod. A poslechněte ho, až vám ukáže, koho máte následovat. Protože to zase bude vaše snad poslední možnost, jak byste mohli v hodině dvanácté odvrátit od své země to strašlivé neštěstí občanské války. K níž máte velmi nebezpečně nakročeno přinejmenším od té doby, kdy se po posledních parlamentních volbách začal váš stát rozkládat tempem dosud nevídaným.
Protože tou opravdu poslední šancí, jak zachovat po případném úplném rozpadu zdejší státní moci aspoň něco málo – ale budou to spíše holé životy, snad aspoň část občanských svobod, ale to kdoví jestli, rozhodně a pochopitelně však ani troška státní suverenity – by pak byl už jen mezinárodní protektorát."
Alexandr Bátora
Okomentovat