Dávný bojkot internetu a současná stávka ČT

Bylo, nebylo. Psal se rok 1998 a Internet byl dva roky poté, co se v Česku otevřel široké veřejnosti, v plenkách. Naše rodinka si ho pořídila už na Vánoce 1997 v rámci jakési zdarmé akce, ale nával dychtivců byl na síti tak masivní, že jsme ho mohli sotva ochutnat. Pak jsme si ho koupili a za připojení poskytovali poskytovateli 600 Kč měsíčně. Žili jsme, byli jsme na "vytáčeném připojení": Na pevné telefonní lince jsme měli připojen modem, a když jsme si ho pustili, tak se po asi půlminutovém "spískávání" připojil na Internet. A za dobu připojení jsme platili nesmyslné částky monopolnímu SPT Telecom, kolem tisícovky. (A platy byly kolem 10 tisíc!) Jo, bývaly to doby, kdy telefony, a tím pádem i tehdejší "Správa pošt a Telekomunikací" držela palec na tepně sítě sítí.

Sorry jako, vole

aneb Sliby a chyby Babišovy vlády 2

"Radost jedněch a zlost druhých", tak včera v titulku svého úvodníku okomentoval Aston předběžné opatření Ústavního soudu, které vyslalo prezidenta Petra Pavla na cestu do Ankary. Chtěl bych se teď věnovat nikoli (snad zbytečné) radosti opozičníků, ale té zlosti. Protože ta zlost, zdá se, zastřela mysl vládních představitelů i jejich podporovatelů.

Sliby a chyby Babišovy vlády

"Převedeme poplatky za veřejnoprávní rádio a televizi na státní rozpočet," slibovalo hnutí ANO před volbami. Jak slíbilo, tak po volbách udělalo. Tedy - zatím nový zákon jenom schválila koaliční vláda. Kvůli koaliční shodě dokonce i pravicoví(?) Motoristé sobě (AUTO) ustoupili zase z tohoto svého předvolebního slibu: „Nechceme, aby veřejnoprávní média byla financována přímo ze státního rozpočtu – .“ Takže zatímco ANO plní svůj slib, Motoristé ho neplní.

Parašutisté

"Českoslovenští vojáci zaútočili na vojenský rozkaz na vojenský cíl." Tak 17. června před pětadvaceti lety zhodnotil atentát na Heydricha na pietní vzpomínce v areálu ČVUT v Dejvicích generál Krzák, jeden z mála našich válečných parašutistů, který přežil výsadek na naše území. Hitler to ovšem v tom dávném roce 1942 viděl jinak.

Izrael útočí!

Roš ha-nikra, přechod Izrael - Libanon

Tak si Američani s Íránem podepsali takový hezký mír. Zatím elektronicky. Vlastně jen jakési memorandum s blíže neznámým obsahem. Vlastně šedesátidenní příměří. Podle prezidenta Trumpa bude otevřen Hormuzský průliv. I podle Íráčanů - ale podle nich za peníze, budou požadovat nějaké 2 miliony výpalné za "ochranu" - před sebou. Podle Trumpa se Írán vzdá jaderných zbraní. Podle Íránu nevzdá. Podle Trumpa budou částečně rozmrazena zmrazená íránská konta. Podle Íránu a snad i Trumpa se americko-íránské ujednání týká i konfliktu mezi Izraelem a Libanonem. Podle Izraelců nikoliv.

Bojovali mrtví

Tragedie Lidic zasáhla v červnu 1942 celý svět. Ojedinělá byla tím, že od počátku byla koncipována - a provedena! - jako nacistická propagandistická zastrašovací kampaň, včetně natočení dokumentárního filmu. Ve světě však měla zcela opačný účinek. Vyvolala hněv a nenávist vůči Německu. V kanadském senátu navrhl K. Hugeson, aby Spojenci po každém takovém činu bombardovali a srovnali se zemí jednu německou obec. Likvidace Lidic definitivně rozhodla i o poválečném osudu německých menšin v Evropě.

Petři ve při

Míněn prezident Petr Pavel, takto přímo zvolený nejvyšší ústavní činitel a Petr Macinka, předseda strany Motoristé sobě (zkratka AUTO), koaliční partner vítězného hnutí ANO a ministr zahraničí. Pře se rozhořela kvůli nejmenování motoristického čestného prezidenta Filipa Turka jakýmkoli ministrem. Petr Pavel měl své námitky, podle nichž se pan Turek na tuto funkci nehodí. Podle mne to je pravda, Turek se nehodil na šéfa diplomacie, stejně se jako nehodí na faktické vládnutí na ministerstvu životního prostředí. Tam teď teče zelená krev, ale o tom někdy jindy.

Vládní noviny

Bývaly časy, kdy každá politická strana měla svůj vlastní tiskový orgán. V té době bylo jasné, na jakou stranu se staví její redaktoři. To se ovšem týkalo hlavně názorové stránky, a každý čtenář byl srozuměn s tím, že si v těchto novinách počte o tom, jak která ta strana vidí aktuální politické dění. Také se zde dověděl něco konkrétního o vnitrostranickém životě, kdy a kde bude důležitá schůze či veřejné shromáždění. Protože sem často psali sami poslanci a senátoři, starostové a straničtí čtenáři. Ostatně hlavně straníci a voliči té které strany si také kvůli tomu onen tisk kupovali. Nicméně krom politických článků se zde objevovaly i fejetony a kulturní recenze. Avšak i ty byly prolity pohledem stranické ideologie, třebaže to síto, jímž byly prolévány mělo větší oka. Ještě tak snad sportovní aktuality byly prosty ideologie.

Polské řešení: sestřelit

V noci na pátek se konečně ruským imperialistům v jejich ukrajinské válce proti Evropě podařilo zranit dva občany EU a zároveň NATO, tedy Rumuny. Bylo jen otázkou času a statistiky, kdy se tak stane. Protože ruské drony útočí na ukrajinské přístavy, které leží na levém břehu Dunaje. A na druhém břehu Dunaje leží Rumunsko, tedy EU a NATO. A hranice se tu klikatí, takže se při útocích na Ukrajinu její linie tak snadno a bezmyšlenkovitě překročí. Zejména, jste-li ruský operátor dronu, který se chystá na "fašisty" útočit z nečekané jižní strany. Tentokrát se zdá, že nešlo o záměrné narušení vzdušného prostoru NATO, která se jinak dějí pravidelně, ale o úlet, způsobený chybou či elektronickým narušením navigace z ukrajinské strany. Zasažený panelák se nachází v rumunském městě Galati, které leží sice taky na levém břehu Dunaje, ale přímo na ukrajinské hranici. K incidentu došlo během masivního ruského útoku na ukrajinský přístav Izmail v Oděské oblasti, která je od Galati vzdálena asi 50 km, takže pokud šlo úlet, pak značný. Obvykle útoky na Izmail pravidelně trpí pravobřežní rumunské historické šedesátitisícové město Tulcea, ležící v bezprostřední blízkosti ukrajinských hranic. A dopadly zde už desítky dronů.