Z Ještěda kolmo dolů

Z Ještěda se v zimě krásně sjíždí na sjezdovkách. A v létě se ještě krásněji sjíždí na kole. Tedy nikoli "kolmo" směrem, ale sedě na bicyklu a to po nově zrekonstruované horské silničce s dokonalým povrchem na Výpřež, aneb Tetřeví sedlo. A pak až dolů k parkovišti u spodní stanice lanovky v Horním Hanychově. (Dnešní borci to sice umějí na svých sjezdových kolech skutečně kolmo dolů, ale o těch toto povídání nepojednává.)




V současnosti si můžete užít sjezd na koloběžce, která má přední kolo hodně veliké – jako na kole. Půjčíte si ji u chaty Ještědka v sedle Černého vrchu. Tam zapravíte jistý obnos, nastoupíte na koloběžku, sjedete dolů, a tam ji odevzdáte do sběrné dodávky, která ji zase odveze nahoru.

Ještědka z Ještěda

Trošku jinak jsem sjížděl Ještěd na začátku normalizačních 70. let. Totiž – nejdříve jsem musel to své kolo značky Junior dostat nahoru! No – musel. Usmyslel jsem si, že se na letní studentskou brigádu vypravím po vlastní ose. Inu, bylo mi dvacet, a tak nevadilo, že Junior není vybaven přehazovačkou. Brigáda se odehrávala nahoře na Ještědu, kde se dokončovala stavba nového Hubáčkova hotelu, takže jsem si pěkně zašlapal. Nejdříve půlhodinu přes celý Liberec – z ulice Ant. Beera (dnes Svojsíkova, bydleli jsme vzadu za dolníma kasárnama, kousek od hospody U Jelena) ke konečné zastávce tramvaje č. 3, a pak ještě ke spodní stanici lanovky. Což bylo nakonec stejně rychlé, jako jít k autobusové zastávce U Jelena, pak jet k radnici, přesedat na tramvaj, a čekat, a čekat, až něco přijede. A pak se ještě cábrovat k lanovce. Akorát, že si člověk uvědomil, že od viaduktu to neúprosně stoupá, i když mírně, tak furt. Převýšení 250 metrů.

Jenže stavba hotelu a tudíž i brigáda se odehrávala ještě o 400 metrů výše. Do lanovky by mi kolo nevzali, takže nezbylo než šlapat dále a výše. A těchhle šest kilásků jsem šlapal skoro hodinu! A chvílemi, na té silničce z Výpřeže, někde pod hřebenem Vířivých kamenů, jsem musel sesednout ze sedla, protože to prostě nešlo na šlapce ušlapat. A šlapal jsem kus pěšky a tlačil kolo do strmého stoupání.

No, o tu hodinu jsem nastoupil na brigádu později, ale ono se to tenkrát tak nebralo. Vyfasoval jsem skvělou práci – natírat potrubí ve vodárničce pod sedlem Černého vrchu. Během týdne se mi to ještě s jedním kolegou povedlo, včetně plotu. Ve vodárně bylo chladno, ale u plotu to pěkně hřálo. Takže jsem neutrpěl úžeh aniž úpal, a přitom se i pěkně opálil. A na závěr každého z těch pěti dní mě čekala sladká odměna: Sjezd Ještěda na kole!

Ta silnička k Výpřeži byla poměrně strmá, ale v dost mizerném stavu. naplno jsem to pustil až v serpentinách státní silnice. A u dolní stanice lanovky jsem byl za osm minut! Juchej! Tedy – bez přilby a chráničů, protože tohle vybavení nebylo tenkrát ještě vynalezeno…

A v úterý jsem poprvé okusil další odměny: Jakožto zaměstnanec na stavbě hotelu jsem obdržel permici na lanovku, a směl jsem si vzít do ní i to kolo! Pánečku.

Systém lan byl v oněch dobách podepřen dvěma sloupy, ovšemže, nikoli jen jedním, jak jsem mylně tvrdil posledně. Naštěstí mě na chybu upozornil pozorný čtenář, a tak ji mohu opravit. Při psaní mi trochu šibnulo, protože jsem si vzpomněl na podobnou lanovku na plošinu stolové hory Masada. Ta nemá sloup žádný, a já věděl, že liberecká lanovka má o sloup víc. A taky jsem věděl, že liberecká lanovka měla o sloup více než dnes, a tak se mi ty lanovkové sloupy v hlavě nějak popletly…

Inu, byly to dva sloupy. A cestou mezi nimi nás míjela druhá kabina. Tradovala se v Liberci mého dětství pověst, podle které jednou nebyla kabina při dojíždění správně zabrzděna, takže narazila do zdi a nějací cestující se zranili. A byla to železniční nehoda, protože i dnes, stejně jako při zahájení provozu, je ona lanovka součástí české železniční sítě a provozují ji Č(S)D. Takže těsně pod vrcholem Ještěda se nachází "železniční stanice Ještěd", jak jsem zvěděl na Mapách.cz...

Nevím, jak je tomu dnes, ale existoval klan pěších dobyvatelů Ještěda. A kdo vyšel nahoru pěšky pod lanovkou stokrát do roka, měl pak ve výčepu horského hotelu rezervován vlastní půllitr s vyrytou stovkou na skle.

Moje babička z tátovy strany, Emča Vobořilová, ta ho prý za svobodna mívala. To je ale jiná pohádka, o které se už víc nedovím…  

Inu, Ještěd je dobrej na sjíždění i v létě. Jenom dnes musíte dávat větší pozor na silnici. Anebo se pustit sportovně na horském kole po horských cestách. Myslím, že takové dobrodružství si už odpustím. Ale ty koloběžky, ty koloběžky, to bych si ještě mohl zkusit!

Zatím přeju Ještědu i okolí pěkný lyžování.

\ :-) Šaman

Psáno v Praze na Lužinách dne 16. února 2015