V sobotu 22. srpna jsme se vraceli s přítelkyní Janou z pěkného vejletu. Po výstupu z metra jsme se kochali podvečerním modrojasem nad Kobylisy. Obloha byla na západě ozdobena bílými mráčky, z nichž však jakoby vypadávaly nečekané vodní srážky. Tak alespoň působily černé roztrhané záclony. Avšak nepršela voda, ale popel z hořícího skladu textilu v bývalé Kolbence. Mrak začínal na východě, tedy nad Vysočany, byl tlustý a černý. Východní vítr ho uchopil a nesl přes město ve vodorovném směru, pěkně přes Staré Město a k Hradu, aby si užili i tůristi. Když vlečka dýmu zchladla, začala se sklánět do Dejvic, jak bylo kolem osmé hodiny večerní patrno z balkonu na ďáblickém sídlišti.Ano, bylo 20:00, pustil jsem si tedy zpravodajskou stanici ČT24, která mne informovala, že do Makedonie vnikli uprchlíci, že v Novém Boru je znečištěná pitná voda, a že na jihu Anglie spadl na dálnici historický vojenský tryskáč. Marně jsem hledal nějakou informaci o dýmu nad Prahou. V zoufalství jsem si četl alespoň titulky, z nichž jsem zvěděl, že v chemické továrně v čínské provincii Šan-tung došlo k výbuchu, po němž vypukl požár. (Ze zpráv ČT24 22.8.2015 ve 20:00)
Krátký rozhled z lodžie
Nu, až z Číny onen mrak nesahal, i když materiál za čtvrt miliardy, jenž při tom věřejnoprávně tajném požáru přišel vniveč, byl nejspíš povýtce čínský, či vietnamský. Pokud bych se chtěl něco více dovědět, musel bych včas sledovat konkurenční ne-veřejnoprávní zprávy, anebo zalistovat na internetu – kde ve stejné době (19:58), kdy ČT24 ignorovala požár v hlavním městě ČR který způsobil nemalé potíže ve vysočanské a libeňské dopravě, bylo možno shlédnout video na webu iDNES.cz.
Na tom webu bych rovněž mohl zjistit, že onen padající mrak neobsahuje nebezpečné koncentrace zplodin. Jakž zjistili hasiči ve spolupráci s policií i pomocí na místě nasazeného vrtulníku. Což jsem si nakonec mohl i přečíst v titulcích na ČT24 druhý den ráno. Tedy v době, kdy už hodnota této informace byla nulová. Naštěstí nebyly v kouři jedovaté zplodiny, kdyby byly, bylo by to už asi mnoha Pražanům i návštěvníkům hlavního města jedno.
Čtyřiadvacítka je zpravodajskou stanicí. Vyznamenala se třeba při povodních. Například v srpnu před třinácti lety. To si takhle jeden zpráv chtivý občan Karlína pustil televizní zpravodajství o potopě a sledoval ty chudáky, co jim voda brala domov. A najednou si při pohledu na obrazovku uvědomil: Hele, tyhle baráky, co kolem nich stoupá voda odněkud znám?! Vypadají jako v naší ulici! Není to nakonec naše ulice? Vyhlédl z okna, a zjistil, že to byla jejich ulice. A ta televizní voda už šplhala ke vchodu do jeho bytu.
A tak nyní by možná mohl někdo ze zpravodajství ČT24 občas vyhlédnout z okna. Smutným faktem je, že kvůli vysílacímu komfortu už dávno nejsou hlasatelny vybaveny alespoň blízkým okýnkem.
Tato nezábavná historka provinčního formátu vede k širšímu naučení: Nekoukej se jen na televizi, nečuč jen na monitor, občas je potřeba zvednout oči k dění za okny.
Viděno v Kobylisích a Bohnicích dne 22. srpna 2015, zapsáno v Praze na Lužinách dne 25. srpna 2015
