(Jak jsme nezahynuli při letu do Izraele)
Předzvěstí naší letošní cesty do Izraele se stalo už nakupování nové mapy a nového bedekru. Léta jsem si vystačil s průvodcem Jeruzalém a Svatá země z dílny Dorling Kindersley, který v češtině vydal Ikar. Jenže ta léta – Ikar dílko vydal v roce 2005, originál vyšel v Londýně už roku 2000, tedy na závěr minulého tisíciletí. A ten Jeruzalém – skvělý, ale právěže hlavně Jeruzalém a Svatá země jen poměrně stručně. Takže jsem zabrousil po webu a na radu zkušeného cestovatele si vybral titul Izrael a palestinská území od lonely planet.
Do specializované prodejny map a bedekrů jsem se dostal až ve čtvrtek před pondělním odletem, v den, který jsem měl v nabitém harmonogramu vyčleněn pro mimopartnerské aktivity typu nakupování deviz a odlehčovací návštěva hospody. (V ní se scházívá poslední věrná hrstka scifistů z bujařejších dob, kdy U Kruhu čepovala dokonce i desítku ještě jeho původní posádka.) Mapu Holy Land • Israel • Palestine od freytaga & berndta v měřítku 1:150 000 jsem vytáhl z příslušného fochu hned. Ale ždaný bedekr byl jen v angličtině, až po chvíli pátrání v zásuvkách mi ho milý pan prodavač podal. Nakoukl jsem do toho průvodce, uzřel pěknou mapku Chrámové hory, a spolehnuv se na doporučení z internetu jsem knížku položil na pult u pokladny hned vedle vybrané mapy. Pan prodavač mi obě tiskoviny vsunul do papírového pytlíku s logem prodejny, já zaplatil, strčil pytlík do batohu a odešel upustit páru do hospody.
Skutečně upustit, protože páry se nahromadilo velmi. Už bylo vše zařízeno, fahrplán naplánován, hotely a auto zamluveny, letenky zakoupeny, kufry půjčeny, internetové mapy díky Janinu synkovi Jirkovi do jejího chytrouše zavedeny mého synka Janka půjčena nabíječka chytrouše do auta, taktéž letecké kufry – tímto děkuji našim dítkám; každé z nich nám nějak pomohlo s přípravou. Zbývalo jen zabalit a několik dalších drobností. Páru upustiv jsem se spokojeně vracel metrem domů. Z batohu jsem si vytáhl svůj nový bedekr a jal se v něm listovat. Po zkonzumovaných dvou jedenáctkách jsem však našel jen stručný výtah v němčině. Raději jsem si vytáhl sudoku. Do podrobného listování jsem se dal až doma. A zjistil, že text v němčině není stručným výtahem, avšak celým obsahem knihy. Šloť o cyklistického průvodce po Severním Porýní-Vestfálsku! Kterého si zjevně pořizoval ten pán u pokladny přede mnou! Také jemu byl nákup strčen do neprůhledného papírového pytlíku. Tak tedy nevím, jak panu cyklistovi pomohla knížka o Izraeli a palestinských územích k cestování po svaté zemi Severního Porýní-Vestfálska, mě byly německé cyklistické mapy k ničemu. Jakž takž jsem se smířil s představou, že budu muset zítra vypýtvat nějaký čas k nové návštěvě vnitřní Prahy, avšak drobný problém nastal tím, že jsem nebyl schopen nalézti onen papírový pytlík, ve kterém jsem měl účet! A že jsem tomu věnoval dosti času. Kolem druhé hodiny po půlnoci jsem ho konečně našel zastlán v posteli.
A účet v něm nebyl.
Účet byl v oné cyklistické knížce.
Další den proběhlo vrácení nechtěné publikace a dokup ždané publikace. Ovšem byla mi nakonec téměř k ničemu. Varovat mne měl už její název (…a palestinská území). Je to psáno nesionisticky, tedy objektivně. Avšak v tomto případě je "objektivita" neobjektivitou. Velmi mi například nevoní lživý výraz "izraelská okupace". Oceňuji rady pro "Bezpečné cestování po Západním břehu Jordánu", které nabádají nechodit do utečeneckých táborů (které tam nejsou – jsou to vesnice a města) bez průvodce. Ano, rovněž nechoďte jako turisté do míst, kde probíhají demonstrace a už vůbec při nich nefoťte. Avšak postřeh, že "podle tradice arabské pohostinnosti jsou Palestinci k turistům vstřícní, turisté jsou jsou často předmětem zvědavosti, ale skoro neuslyšíte, že by se nějaký návštěvník Západního břehu setkal s nepřátelstvím" bledne před faktem, že právě čtrnáct dní před pořízením onoho dílka, 14. dubna, na Velký Pátek 2017, ubodal jistý palestinský Arab v jeruzalémské tramvaji u Damašské brány ("Západní břeh"!) pětadvacetiletou britskou turistku, dále zranil těhotnou ženu a staršího muže. Onen vrah byl už v roce 2011 souzen za sexuální napadení své dcery a byl to úředně uznaný magor. Nu, totéž se vám ovšem může stát i na pražském Karláku. Avšak ona zmiňovaná palestinská "zvědavost" může být někdy dotěrností, zejména ze strany jejich dítek. (O smradu v arabských čtvrtích se pak nedočtete v žádném bedekru.) Leč doporučovaná návštěva u palestinských dobrosrdečných chudáků se stejně nekonala, protože autopůjčovna Hertz výslovně zakazuje návštěvu oněch "území". Nežeby vás tam vojáci nepustili, pouze by vám neplatila pojistka. A to ani na případně rozbité okno, čehož se je možno u auta se žlutou izraelskou značkou, zaparkovaného na území, jež ovládá palestinská samospráva, občas nadíti. Pokud v tom autě zrovna nesedíte a nejedete, jde přitom jen o škodu majetkovou, jinak i na zdraví. Na nepojištěném zdraví!
Velkolom Čertovy schody u Berouna |
Co se koupené téměř turistické mapy v měřítku 1:150 000 tejče, tak ta je sice svým voskovým papírem odolná, avšak tak neskladná a obrovitá (i když je na ní štíhlý Izrael rozdělený na dvě části na líci a rubu), že jsem ji vytáhl jen jednou, když jsem chtěl Janince předvést, jak dlouhá cesta nás čeká přes Negevskou poušť. Rozložil jsem ji k tomu účelu na hotelové posteli. Dobrá na plánování, nevhodná do terénu. Vloni jsem navigoval podle báječné papírově papírové mapy z Izraelského národního fondu (KKL - JNF), která při svém měřítku 1:235.000 slouží jako slušná automapa. Nu letos jsme měli hned dvě mapové aplikace do chytrého mobilu, a v hotelu jsem mohl ladit plány i na Janině noťasu na dvou mapách. (Ve všech hotelích fungovala zdarmá wifina, i uprostřed Negevské pouště.) Na mapách Googlu jsem si našel potřebné (nepřehledně světlešedé na tmavě šedém, avšak v angličtině a latince), a pak si to vyhledal na webu mapy.cz (barevné, čtivé, přehledné – avšak názvy většinou jen v hebrejštině).
Hebrejština je cizí jazyk v cizím písmu, ale oba jmenované bedekry mají minislovníček užitečných výrazů a důležité slovní obraty. Ty mají tu nevýhodu, že pokud se některý z nich naučíte, pak vám domorodec nejspíše odpoví hebrejsky, protože si myslí, že umíte, a vy neumíte. V těchto frázích svou neužitečností a stupiditou kraluje hebrejská otázka "Mluvíte anglicky?". Protože co uděláte, když vám oslovený odvětí "ken" (ano)??? I kdybyste uměli jazyk a neznali písmo, tak je vám tato znalost většinou na nic. Naštěstí většina potřebných informací (krom jízdních řádů a informací na informačních panelech nad dálnicí) je uvedena i v nezbytné domácí arabštině a hlavně mezinárodní angličtině (občas i ruštině, která je lidem mé generace srozumitelná a čitelná).
Vrátím se ještě k devizám. Nechali jsme jejich nákup na co nejpozdější dobu v očekávání dalšího růstu koruny, který se dostavil po uvolnění kursu ze strany ČNB. V ten čtvrtek 20. 4. jsem byl poněkud zklamán, protože jakkoli koruna k euru o něco stoupla, střed dolaru zůstal na loňských $1/25Kč. Protože euro za ten rok zase ztratilo vůči dolaru! A tak střed (nového izraelského) šekelu zůstal na nechutných asi 1 NIS/ 6,8 Kč. Už dříve jsme si koupili aspoň stovku šekelů u arabského penězoměnce v obchodním centru Letňany, nikde jinde se v Praze nenabízejí. Ovšem Arab měl nekřesťanské ceny, prodal nám stovku šekelů za 750 Kč, zatímco je vykupuje kus za 5,50. Pořídili jsme si dolary celkem za asi 5.000 Kč, a k tomu nám ještě Janina maminka poslala stovku eur (za jedno byly 4 šekely). Má moderní dítka ohrnují nosy nad placení "kešem", avšak v některých hospodách a na tržištích jinak platit nelze. Chtěli jsme během těch dvou týdnů hýřit! (A hýřili jsme.)
Balkánské Karpaty |
A je tu pondělí 24. dubna, přesně v pravý čas zvoní synek Janek, který nás doveze na ruzyňské letiště Václava Havla. Z Lužin je to autem po městském okruhu jen dvacet minut. Protože nám letadlo odlétá v 11:40 deklarovaného místního času, je třeba býti na místě v 8:40. Alespoň dvě a půl hodiny doporučuje dopravce, alespoň tři hodiny předem doporučuju já a další cestovky. Odbaveni nebudete, pokud dorazíte až hodinu a půl před odletem, či snad ještě později. Naloďování nám bylo slíbeno už na desátou hodinu, čili hodinu čtyřicet minut před odletem. Takže pravý čas zní 8:15. Pročež jsme museli vstát v šest třicet (někteří nás již v rorátní čas šesti ráno). Než jsme vyšli, než jsme vložili kufry do kufru auta, než jsme se prodrali ranní špičkou (z Prahy to jde mnohem lépe), než jsme se vybatolili z vozu, než jsme obešli stavební plot u Terminálu 1 a než jsme vstoupili do letištní budovy, bylo 8:45. A odbavování již započalo.
Turecké skleníky |
Letos jsme k nákupu elektronických letenek použili služby mezinárodní společnosti se sídlem v Brně. Jásavý rozhovor s jejím zakladatelem, majitelem a manažerem jsem si přečetl v jednom z programových magazinů, a odkaz na Kiwi.com jsem si zapsal do svého plánovacího deníčku. Když bylo potřeba, užil jsem jeho služeb. A užil jsem, i když toho nebylo potřeba. Totiž původně to vypadalo, že bude nutno vrátit se v sobotu, a to izraelské letecké služby nepremávajú, majíce šabat. Létají však třeba SmartWings. No a Kiwi.com umí zkombinovat různé letecké společnosti a i různé slevové nabídky v různých termínech. Také vám nabídne odlet třeba z Wroclavi nebo Frankfurtu, když to bude levnější. Jenže pak se ukázalo, že se můžeme vracet v neděli, a tak jsem (kvůli váze zavazadel, jak uvedeno výše) volil jednu společnost, nakonec tedy UP. A protože jsme nechtěli letět ani z Wroclavi ani z Vídně, tak jsem přeprodávající slevovku ani nepotřeboval. Ale už jsem tam měl prošlápnutou cestičku, takže jsem u ní zůstal. Ačkoliv by bylo pohodlnější objednávat rovnou u El Al. Například proto, že pak bychom si mohli připlatit za preferovaná sedadla, což přes Kiwi.com nešlo.
"Korálové moře" |
Jako nezávazný žvást se ukázalo i to, že máme zaplacené zapsané zavazadlo. Přepážka El Al/UP to tak neviděla. Pokusil jsem se zavolat na brněnskou pevnou linku společnosti Kiwi.com pro cestující v nouzi. Po čase mi milý ženský hlas oznámil, že budu přepojen na anglicky hovořícího mluvčího. Hovorové telefonické angličtiny (bez rukou, nohou, a strkání papírku před oči) jsme však v nastalém stresu nebyli mocni. A hlavně tento rozhovor by neřešil problém, protože podle letecké společnosti jsme prostě neměli zaplaceno odbavené zavazadlo a bylo nutno konat okamžitě. Byli jsme proto nuceni na místě znovu zaplatit zvýšenou sazbu $80 za ono zavazadlo směrem do Tel Avivu. Zaměstnanci El Al/UP nám sdělili, že ani pro zpáteční let není v letence zahrnuta platba za odbavené zavazadlo a na místě vyřídili i zaplacení odbaveného zavazadla pro zpáteční cestu ve výši $45, a skutečně, na zpáteční cestě jsme už neměli žádné problémy.
Zaplatit jsme museli prostě na fleku. Osmdesát dolarů místo pětačtyřiceti proto, že se jednalo o expresní příplatek. Potřebovali jsme zavazadlo, potřebovali jsme letět tímhle letem, protože na něj navazovalo už zamluvené auto a už nezrušitelný hotel a hlavně náš pobyt v Izraeli, který jsme si hodlali užít.
Severní pláže Tel Avivu |
Izraelské lesy |
Oddechl jsem si, až když jsem z okénka letadla viděl, jak se naše zavazadla posunují po pásovém dopravníku do útrob stroje. Ani mi nevadilo nezbytné plačící batole (tentokrát dvě) a mimino, které však v klidu spalo. V patřičný čas se náš stroj dopohyboval až k hraně startovací dráhy. Janinka měla naštěstí místo u okénka a okénko kus za křídlem. Takže mohla obdivovat, jak piloti zkoušejí všechna ta křidýlka, klapky a sloty. Čtyři minuty po letním poledni jsme se rozjeli. Jana se trochu bála, že spadneme, ale uklidnil jsem ji tím, že jsem ji vzal za ruce a řekl:
"Až budeme padat, tak si už nebudeme muset dělat žádné starosti."
Ale nespadli jsme. Za stálého stoupání jsme překřížili Berounku, po náklonu k jihovýchodu zase meandry Slapské (asi) přehrady. V dáli jsme patřili na nízký pás mraků, což se později ukázalo býti hřebeny Alp (seděli jsme na pravé straně). A koukal jsem na chladicí věže Temelína a lesy Vysočiny, a pak jsem poznal řeku Moravu a byli jsme v cizině. Ještěže jsem měl s sebou dalekohled! No dobře, kukátko. Pomalu (relativně) pod námi proplouvala planeta Země, a my se dostali už někam na Balkán, ze kterého se k nám vzpínaly místní Karpaty černobíle šrafované sněhem (na jižní straně už bez).
Klesání přes Šestku |
Zdálky jsme přeletěli Tel Aviv, svištíme si to nad předměstími aglomerace. Pravé okénko se zvedá téměř kolmo vzhůru, když se zase narovná do horizontály, vidíme pod sebou izraelské lesy i arabskou poušť "Západního břehu". Sloty a brzdicí klapky předvádějí složitou konstrukci křídla, klesáme, klesáme, zpomalujeme. Země pod námi je v nadmořské výšce asi 400 metrů, sleduji stín, jak po ní klouzá, nepříjemně blízko. Pak však pahorky izraelské padají dolů a máme dost prostoru na přistání. Přelétáme severojižní dálnici číslo 6, mihneme se kolem natláskaných domečků s červenou střechou, kde si asi stěžují na randál z letiště (které tu bylo dříve, než to tu developeři zastavěli) a už drc, drc!, dosedli jsme. Motory dují zpětným chodem, brzdy pracují, seč mohou.
Panoráma tel-avivských mrakodrapů na pozadí stříbrně se lesknoucího moře. |
Prožito v Praze ve dnech 20. - 24. dubna 2017 a na palubě letu LY2522, psáno na Lužinách v úterý 16. května 2017.