Před 80 lety zažil náš národ jeden ze svých hvězdných okamžiků. Všeobecná mobilisace! Po dlouhých měsících henleinovských provokací i ozbrojených útoků, řízených z Berlína, po nátlaku Hitlera i našich západních spojenců, vyhlásila den stará vláda generála Syrového 23. září 1938 hodinu a půl před půlnocí všeobecnou mobilizaci. První záložníci jsou u svých útvarů už za hodinu, a to včetně dobrovolníků. Začíná sobota 24. září 1938, „nultý den” mobilizace.
Nadšení obránců vlasti však na mnoha místech naráží na to, že armáda není připravena na tak rychlý nástup. Před přijímacími komisemi se tvoří fronty, mnohde dokonce nebyly komise ještě ani utvořeny! Někteří odvedenci tak stráví první noc svého nasazení na chodbách kasáren vsedě na svých kufřících…
Ti, kteří přicházejí na výzvu v rozhlase, a nečetli tedy mobilizační vyhlášku, nemají s sebou některé potřebné věci, jako jídelní potřeby nebo přikrývky, které byly výslovně zmíněny až v té vyhlášce. Tyto nedostatky přetrvávají po celou dobu mobilizace. Na konci dne, 24 hodin po vyhlášení "branné pohotovosti", je však nicméně přijato 75 % záloh! (Němců tento den nastoupilo pouze asi 10 až 25 %.) Přitom "První mobilizační den" vyhlásila vláda včera před půlnocí až na zítra, na neděli 25. října!
Je nařízeno úplné zatemnění. V Praze je tma, že není vidět ruku před očima. Automobily mají reflektory zakryté modrým papírem..
Prezident republiky Edvard Beneš včera jmenoval velitelem Československé armády náčelníka hlavního štábu armádního generála Ludvíka Krejčího. Generální štáb se už v noci vydal do Vyškova na Moravě, Krejčí s vybranými důstojníky zakotvil prozatímně v klánovické škole, aby měl čas si promyslet konkrétní úkoly armády, chystající se k obraně. Jedním z nezbytných kroků je dokončit alespoň provizorně úseky obrany tam, kde ještě nejsou kompletní.
Zatímco muži odcházejí do boje, ženy absolvují jiné fronty: Kupují se baterky s modrými žárovkami. Objevují se chytráčtí „podnikatelé” skupující jejich zásoby, a prodávající je pak za vyšroubované ceny.
"Protože k válce vůbec nedošlo, zůstaly konec konců keťasovi s baterkami všechny jeho kapesní svítilny a on nakonec přišel o peníze."*
Ale největší fronty se stojí na plynové masky, jejichž nákup je pro civilisty povinný. Zde je ovšem cena pevně stanovena.
"Časem jste si zvykli vídat na ulici lidi, kteří většinou měli s sebou plynové masky, že jste si jich pak už ani nevšímali, a přivykli jste pohledu na řadu pouzder visících pod klobouky v šatnách hotelů a restaurací. Přesto vás trochu zarazilo, když proti vám jela tramvaj a vedle řidiče si hověla plynová maska."*
To, že je země na pokraji války je patrné i z toho, že kromě mezinárodního je přerušeno i meziměstské telefonní spojení. Byl vyhlášen příděl na benzin. Část nákladních i osobních vozů byla zrekvírována pro potřeby armády, taxíky téměř všechny. Někteří majitelé aut poskytují armádě své vozy dobrovolně. "Pražské parky jsou rozkopány – zákopy slouží jako úkryt před bombardováním pro ty občany, v jejichž domě nejsou příslušně zajištěné sklepy."*
Je zřízeno ministerstvo propagandy a zavedena cenzura. Konrád Henlein vyzývá prostřednictvím vratislavského (Breslau) rozhlasu své soukmenovce, aby nevstupovali do armády, a pokud už tam jsou, aby zběhli.
Proud uprchlíků z pohraničí sílí. Už od včerejška jezdí z Liberce nepřetržitý proud nákladních aut do Turnova.
Večer odjíždí z Masarykova nádraží první zvláštní vlak s evakuovanými příslušníky diplomatických sborů. Tyto vlaky pak následují i další dny. Míří do Polska, Maďarska a Rumunska. Má to svůj důvod.
Německý plukovník Alfred Jodl (později generál a náčelník operačního štábu německých ozbrojených sil) si zapisuje: „Varování diplomatických misí v Praze před prvním náletem je nemožné, i když by to mohlo mít vážné následky (např. smrt zástupců přátelských a skutečně neutrálních mocností).”
I dnešek si vyžádal oběti na životech: Při strážní službě na hranici je nešťastnou náhodou zastřelen vojín Viktor Volf.
Ve frýdlantské nemocnici umírá dozorce finanční služby Bohumil Hošek, zraněný předevčírem při přepadu celního úřadu v Srbské (Wünschendorf).
Při přepadu hlídky Stráže obrany státu u Vápenné (Zighartice) je henleinovci zastřelen dozorce FS Jaroslav Karhan.
Další dny budou následovat. Viz i předcházející příspěvky:
5.-15. září 1938: V životě jsem neslyšel takovou sprostotu
5.-22. září 1938: Zářijové události 1938
22.-23. září 1938: Shovívavost není na místě
22. září 1938, z rozhlasového projevu prezidenta republiky Dr. Edvarda Beneše: Československo nezhyne
Hlavní prameny:
Boris Čelovský, So oder so (řešení české otázky podle německých dokumentů 1933-1945), vydalo r. 2002 nakladatelství Tilia v Šenově u Ostravy
Jaroslav Kokoška, Plán „Grün”, vydalo r. 1968 Naše vojsko/ Svaz protifašistických bojovníků v Praze
Sydney Morell, Viděl jsem ukřižování, vydalo r. 1995 nakladatelství Jota, Brno (*Citace)
Jan Němeček a kol., Cesta k dekretům a odsunu Němců, vydala Litera Bohemica ve spolupráci s nakladatelstvím Baronet, Praha 2002
Vyhnání Čechů z pohraničí, vydal Ústav mezinárodních vztahů ve spolupráci s Kruhem občanů České republiky, vyhnaných v r. 1938 z pohraničí, Praha 1996
Pamětní kniha obce Jeřmanice (překlad z němčiny pořídil Ervín Šolc)
Web http://ropiky.net, který se primárně zabývá lehkým opevněním naší předválečné obranné linie.
Žádné komentáře:
Okomentovat