V předvánočním období se ke svým "milým krajanům s kořeny v českých zemích, milým sudetoněmeckým krajanům, milým českým krajanům a přátelům sudetoněmecké etnické skupiny" obrátil s adventním poselstvím Bernd Posselt. V českém tisku je tento politik představován jako předseda Sudetoněmeckého krajanského sdružení, sám sebe pak v uvedeném poselství označil za mluvčího sudetoněmecké etnické skupiny. Sousloví "sudetoněmecká etnická skupina" je v textu použito jedenáctkrát. Což mne po letech, kdy jsem nesledoval vývoj landsmanšaftu (SL) poněkud překvapilo, protože dlouhou dobu se toto sdružení označovalo za zástupce "sudetoněmeckého národa" se svými vlastními dějinami ve své vlasti (českém pohraničí), kde podle sudetoněmeckých historiků pobýval nepřetržitě snad juž od doby kamenné - než Češi keltský kmen jejich předků, což byli Bójové, vyhnali do Bayern.
A najednou taková degradace k pouhé "etnické skupině"? Ono to ale má své hluboké prohnilé kořeny. Pojem "transfer" či "odsun" z Postupimské dohody se už jednou změnil na "vyhánění", který si SL překládá jako "vyhnání". A vyhnání etnické skupiny je pak "etnická čistka", jak pan Posselt zmiňuje:
"Vyhánění začalo v roce 1945, ale větší část naší etnické skupiny byla vyhnána až roku 1946, kdy už jinde začínala obnova. V době, kdy už bylo rok po válce... To nebyla žádná spontánní msta, to byla chladnokrevně plánovaná etnická čistka".
Nu, a etnická čistka rovná se genocida a genocida je zločin podle mezinárodního práva a to zločin proti lidskosti - jenž je nepromlčitelný... Toto je zcela v dlouhodobých intencích SL. Tímto trikem by totiž mohly mezinárodní soudy zneplatnit poválečné československé zákony, které znárodňovaly německé majetky a vysídlovaly německou menšinu ("Benešovy dekrety"). Avšak celé je to obrovské chucpe: Pojem "etnická čistka" se v dokumentech OSN používá až od devadesátých let minulého století, kdy byl zaveden v souvislosti s válkami při rozpadu Jugoslávie. Obvinění z genocidy jako zločinu proti mezinárodnímu právu bylo poprvé použito v norimberského procesu proti nacistickým zločincům. Toto potvrdilo už první zasedání OSN v roce 1946 - a to na základě šesti milionů obětí šoa, jenž měli na svědomí Němci ("nacisté"). V protektorátu se v pronásledování Židů a Čechů činili zejména právě příslušníci sudetoněmeckého kmene, aneb etnika. Právní definici zločinu genocidy přijalo OSN až v roce 1948. Je tedy ahistorické dovolávat se na zákony, které vznikly až po novodobých balkánských válkách, a je drzé dovolávat se zákonů z doby po druhé světové válce, které vznikly jako odezva na nacistické zločiny. Když lansmanšaft krom hodných sociálně demokratických a křesťanských Němců zakládali v roce 1950 i (bývalí) příslušníci SS, Gestapa a NSDAP z Witikobundu.
O tomto výlevu sudetoněmecké lásky jsem se dověděl jen díky glose publicisty Viléma Baráka "Zrcadlo dějin nebývá příjemné", která vyšla na názorové stránce Mladé fronty Dnes ve čtvrtek 7. ledna. Barák zde tepe - "české nacionalisty", jež "rozdráždilo" právě ono Posseltovo skandální sousloví "plánovaná etnická čistka". Nu, pravda je, že se ozvali naši starokomunisté, článek vyšel na pomlouvaných a pomlouvačných Parlamentních novinách, rozhněvaný fejs poslankyně SPD Káji Maříkové citoval ruský státní desinformační orgán Sputnik.
Barák ve své glose přitom peskuje europoslance ODS Jana Zahradila, který prý peskoval česká média, že o Posseltově poselství informovala. A víte vy co? Neinformovala! Alespoň ne ta normální média.
Copak Posselt, ten je na šesti stránkách svého projevu krom nezbytné úlitby členům SL jinak bavorsky vánočně naladěn, ale ve sloupku páně Baráka se objevuje hned několik sudeťáckých hrozinek. Tedy "milníků na cestě k této tragédii" (odsunu Němců). Je zmíněno několik zločinů prezidenta Edvarda Beneše, který už v roce 1936 varoval: "Vypukne-li válka a menšiny se ukáží jako nespolehlivé, tak po válce dojde k etnografické depuraci" (vyčištění). Výsledky druhé světové války (že jsme ji neprohráli a nebyli jako národ vyvražděni) pak pouze "vytvořily vhodnou příležitost". Jakože válka byla pouhou záminkou k uskutečnění dávných českých cílů. Nu, menšiny si zjevně myslely, že válku vyhraje Hitler a k "depuraci" dojde - ale českých obyvatel. U Čechů došlo k částečnému "vyčištění", u našich Židů pak k téměř úplnému vyhlazení. To však pan Barák nezmiňuje.
Ani nezmiňuje, že k uznání válečné zahraniční vlády v Londýně, k oduznání Mnichovské smlouvy a k poznání, že poválečný odsun Němců je nezbytný, že k tomu došlo až po Lidicích! Dle prezidenta Beneše jedině tak mohly oba národy po strašných válečných událostech "každý ve svém novém domově bez hořkosti a v míru žíti dále odděleně, jeden vedle druhého". (Paměti dr. Edvarda Beneše, vydání 3., únor 1948, str. 327.) Transfer německé menšiny do "otčiny" byl - v kontextu s právě ukončenou válkou - aktem humanity. (Možná bychom si zde mohli připomenout, že když se po odchodu Britů z Indie vyčlenil nový stát Pákistán, tak transfery Indů a muslimů měly ve stejné době snad miliony obětí vzájemného vražedného napadání.)
Jako první "milník" pak Barák cituje Boženu Němcovou, která "v roce 1850 psala, že Němci by měli být vyhnáni za hranice, kam patří, aby se nemohli obohacovat na úkor Čechů". Připomeňme, že až revoluční rok 1848 zrovnoprávnil používání češtiny jako úředního jazyka. Spisovná čeština přestávala být privilegiem úzké vrstvy spisovatelů a duchovenstva. A Božka by v té době byla tak nesnesitelnou Němcožroutkou? To spíš Jan Neruda, ten ve svých fejetonech tepal pražské Němce téměř denně. Ale že by B.N.?
Nu, zeptal jsem se přítelkyně knihovnice, která má život a dílo Boženy Němcové po desítky let jako svůj koníček a má ji přečtenou celou, ale ta tenhle výrok neznala. S ohledem na možnou rozjitřenost po nějaké německé provokaci prý tenhle výrok mohla vynést jen s 25% pravděpodobností. Ponořil jsem se do literatury, a z roku 1850 jsem zachytil jen tento povzdech B.N. v jednom z jejích dopisů Janu Dlabačovi:
"Zde na reálce by se ještě museli němčinou trápit; malé děti učí se pouze česky, ale učitel je hňup, sám nic neumí…"
Zabrousil jsem na síť a vynalezl, že uvedený citát poprvé použil paraspisovatel Tomáš Krystlík na svém blogu v článku z října 2013 "Proč Češi byli tak krutí při vyhánění Němců?", který dedikoval "Janu Borisu Uhlířovi, Jaroslavu Čvančarovi a dalším pochybným znalcům". Jako nepochybný znalec tehdy uvedl: "Barbara Pankel, později Božena Němcová v roce 1850 napsala, že „Němci by měli být vyhnáni za hranice, aby se nemohli obohacovat na úkor Čechů“, což byl jeden z prvních požadavků na vyhnání Němců z českých zemí." Svůj objev recykloval na webu "Náš boj", pardon "Náš směr" v textu "Doplněk k článku o 28. říjnu" o rok později.
"Náš směr" je parafašistický antisemistský web, který se brání, aby byl označen jako "neonacistický". Přitom oslavuje, jak se Češi měli dobře za protektorátu, jak se měly české děti dobře v Kuratoriu a pochvalně recenzuje knihy nacistických veličin (včetně Adolfa Hitlera), které vydává jeho soudružské Nakladatelství guidemedia etc, s nímž je personálně spojen přes své autory. Ale prý nejsou oslavovatelé nacismu, pouze přinášejí "surové informace" (třeba jako v dětské knížce Jedovatá houba, kde mají děti návod, jak poznat Žida podle podle zápachu či vzhledu).
Nu, sledoval jsem zpovzdálí letitý spor jednoho svého čtenáře s panem Krystlíkem o údajném výroku pana prezidenta Beneše, který Krystlík nebyl s to dokumentovat. Myslím si, že ho viděl takhle vlevo dole. Je dost pravděpodobné, že tam viděl i ten citát Boženy Němcové. Který teď vytáhl na světlo obhájce obětí "plánované etnické čistky" Vilém Barák. Pouze ho rozšířil o vsuvku "kam patří". Jenže - za jaké "hranice, kam patří" Božena Němcová Němce, tedy rakouské Němce, chtěla odsunout? Do Vídně??? A co by pak bylo s českou "etnickou skupinou" ve Vídni?
Pochopitelné je, že opakované útoky landsmanšaftu jsou živou vodou pro jejich komunistické soudruhy v Čechách und na Moravě. Ti by si vystačili. Cizácké choutky rovněž nadšeně odrážejí čeští nacionalisté z SPD. Také se ozvala kuriózní postava Jany Bobošíkové. Ale proč se neozvou naši demokraté z opozice i pozice? Možná proto, že čeští lidovci jsou tak přítulní, že už pravidelně navštěvují Sudetoněmecké dny a sbírají tam medaile za přátelství mezi sudetoněmeckým a českým etnikem? Anebo je to výsledek pilné a neutuchající práce Šesté kolony našich publicistů a aktivistů, které nacházejí vždy prostor v českých médiích?
Psáno v Praze na zasněžených Lužinách v pátek 8. ledna 2021
Glosa publicisty Viléma Baráka v MfD: "Zrcadlo dějin nebývá příjemné"
Adventní poselství Bernda Posselta na stránkách Kruhu občanů ČR, vyhnaných r. 1938 z pohraničí
Jeho rozbor z klávesnice Jany Bobošíkové a Jany Lipovské, členek sdružení Lidice Memory: Deset vánočních drzostí Bernda Posselta
Jeden z dávnějších článků, kde jsem definoval svůj postoj k Sudetoněmeckému landsmanšaftu: Naše břevno (vyšlo na Neviditelném psu 29.1. 2002).
K odsunu viz i můj článek "Nedoceněná humanita Edvarda Beneše" (na Psu vyšlo 5.9.2018)
Žádné komentáře:
Okomentovat