Odstraniti výměnek úplně ze selských usedlostí – na to nelze ani pomysliti; to než se stane, bude trvati tak dlouho, jako trvá jeho zavedení, od nepaměti do daleké budoucnosti. Ale jisté výhody si zaopatřiti do výměnku je snadné. Nejlepším prostředkem k tomu jest pojištění výměnku, jež našim zemědělským kruhům se doporučuje. Takový výměnek bývá mladému hospodáři překážkou, přes kterou pak klopýtá na každém kroku. Smrt rodičů jest mu pak velkým ulehčením a proto se stává, že na ni netrpělivě čeká, jako na vysvobození. K jakým smutným koncům vedou takové poměry, známe.
Proto naši hospodáři za svého mužného věku měli by hleděti k tomu, aby si buď složením větší částky najednou anebo jinak, ať pravidelnými, ať nepravidelnými – volnými vklady od případu k případu, zakoupili u Zemského pojišťovacího fondu doživotní důchod, počínaje hned od 55. roku anebo kdykoli později. O celou výši tohoto důchodu bude potom statek pro jejich děti cennějším, protože jim pak stačí výměnek na př. jen poloviční aneb ještě menší.
Nahraditi výměnek starobním důchodem čili rentou dalo by se dobře prováděti v některých krajích, všude ovšem také ne, ale to, co si vymiňuje hospodář na svém nástupci na penězích a co se tak těžko a nerado dává, těch sto neb dvě stě korun ročně, to beze vší újmy může si zajistiti u fondu a tím předejíti mrzutostem, ba i nesvárům, které při povinnosti toho placení často povstávají. [Sumu si pro dnešek násobte koeficientem zhruba 200. Viz závěrečné poznámky. Šaman. ] Vkládá-li hospodář od svého 26. až do 50. roku po 100 K ročně bez výhrady vrácení, bude brát za to od svého 55. roku 559 K 30 h. Kdyby si ale dal vypláceti důchod až od 60. roku, dělal by důchod ten 911 K 70 h. Platil-li by tyto vklady (100 K ročně) s výhradou vrácení, byl by důchod ovšem mnohem menší, jen 520 K 40 h od 60. roku, ale po smrti vrátilo by se dědicům vše, co bylo zaplaceno, totiž 2500 K.
Velikou výhodou fondu jest, že netřeba platiti pojistné premie pravidelně, nýbrž docela libovolně, kdykoliv a cokoliv (v celých korunách, nejméně 2 koruny). Neuzavírají se žádné smlouvy, přihlásí-li se kdo k pojištění, nezavazuje se tím k nějakému stálému placení, kdyby si dal jediný vklad, bude brát jednou důchod z tohoto vkladu, vložil-li dvakrát, třikrát neb několikrát – bude brát dvakrát, třikrát neb několikrát tolik. Nikdo neztratí, co jednou vložil, ať to byly třeba jen ty dvě koruny, i z těch jde mu důchod, arciť jen nepatrný. Za každý vklad vydá fond zvláštní ppojistku, na níž stojí, kolik vypadá z renty z toho vkladu a součtem pak těchto částek ze všech pojistek dozví se pojištěnec kdykoliv, kolik už má zakoupeno důchodu od 55. roku, aneb některého pozdějšího. [Kéž by se dnes dal důchod spočítat tak průzračně a jednoduše! Š]
Zemský pojišťovací fond jest toho času nejlacinějším ze všech ústavů v Rakousku, které pojišťují důchody pro případ stáří. Příčina vězí v tom, že fond nevybírá od svých vkladatelů ani haléře na své správní výlohy, nýbrž hradí tyto výhradně z úroků jmění základního, od sněmu král. Českého a jiných dárců věnovaného. Kdo však chce z tohoto fondu, který je jediným ústavem toho druhu v Rakousku, míti užitek, musí vkládati včas, neboť čím dříve nějaký peníz vloží, čím déle tedy tento může býti zúročen, tím větší důchod plyne z něho svým časem. Po čase člověk s radostí pozná, jak si po malých částech zjednal přece nějakou úlevu ve starostech o svůj pozdní věk.
Nezapomínej nikdo na svůj prospěch budoucí, neboť nevíš, jak se ti povede. Kdo má nastřádáno neb může nastřádati tolik, aby jen z úroků mohl dostatečně, až do smrti se vyživiti, tomu dostačí spořitelna neb záložna. Kdo tolik nastřádati nemůže, najde si blahodárnou jistotu u pojišťovny. Pojistil-li se kdo, zabezpečil si tím tu neocenitelnou jistotu, že se může spoléhati na pevný roční důchod až do smrti, ať přijde, kdy přijde.
Podrobná vysvětlení podává ústně neb písemně zcela zdarma kancelář fondu v Praze na Malostranském náměstí u Montágů.
Z agrárního hospodářského kalendáře na rok 1914 opsal na Nový rok 2021 Šaman
*****
Šamanovy poznámky: Podle článku v E15 páčilo v roce 1900 průměrné roční nájemné za jednu místnost v Praze přibližně 200 korun, v přilehlých čtvrtích jako Žižkov nebo Smíchov se platilo asi polovic. Kvalifikovaný dělník bral 1.200 korun ročně, stejně jako učitel. (Ten však ještě dostával všelijaké příspěvky a benefity. Ředitel školy mohl mít i přes 7.000 K.) V rodině byl jen jeden plat, zato přímé daně se platily až právě od toho příjmu 1.200 K/rok. Platili je úředníci (6.000 korun nižší úředníci a 12.000 vyšší) a lidé s diplomem (ti ale proto hledali práci těžko).
Podle numismatika Lipky se z jednoho kilogramu ryzího zlata razilo 3.276 rakousko-uherských korun. Vypadalo to dobře, od dávné prohrané války Pruskem v roce 1866 uplynulo už skoro půl století stability státu, pád na vídeňské burze v roce 1873 byl už zapomenut. Městská spořitelna pražská vznikla už roku 1875, jejím prvním vkladatelem se stal Otec národa František Palacký. Průmyslová revoluce přinášela plody – vůbec poprvé v historii zlevňovaly věci denní spotřeby nebo třeba textil. Jenže právě toho roku, kdy Agrární kalendář lákal zemědělce k důchodovému fondu, přišla Světová válka. Načež vyšlo už 4. srpna 1914 c&k nařízení, jež zmocnilo vládu k mimořádným opatřením. Jedním z nich bylo zrušeno povinné zlaté krytí. Válka se pak financovala – tištěním papírových peněz. Kačka šla dolů. Stejně jako po převratu v roce 1918, za světové krize, při německé okupaci, po vítězství v roce 1945 – a v roce 1953 byly v rámci měnové zlodějny důchodové fondy "znárodněny" (ukradeny těm, co do nich léta platili). Po sovětské okupaci v roce 1968 byly národy uchlácholeny skokovým zvýšením platů – doprovázeným podobným růstem inflace. Sametovka a následný návrat koruny mezi funkční směnné devizy, privatizace, návrat tržního hospodářství, rozdělení ČSFR, další světová krize, to vše znamenalo vždy nárazové znehodnocení měny. Nemluvě o plíživé inflaci, která dnes opět povstává, když se náhrady koronaškod řeší tištěním peněz...
„Nikdo neztratí, co jednou vložil...“ do tohoto druhého pilíře důchodového pojištění zemědělců. Pojistníkovi, co mu to roku 1914 bylo slibováno, bylo tehdy 26 let, šedesát mu bude ausgerechnet v roce 1948. Milé děti, milá vnoučata, šetřete si na důchod! Můj dědeček Hejtmánek tak činil celý život – a třikrát ho stát okradl. No, zdá se, že současná krutá čísla o „smrtnosti“ seniorů hnusně nahrává té přes sto let staré poznámce: „Smrt rodičů jest velkým ulehčením...“
***
Šamanova omluva: V minule zveřejněných poznámkám k televiznímu soufilmí Ježíš Nazaretský jsem se dopustil hloupé poznámky, že mnozí věřící křesťané dodnes neskousli historické a archeologické poznatky o Ježíšovi a jeho době. Měl jsem napsat "někteří", anebo to vůbec nezmiňovat. Nemínil jsem to jako urážku. Poznal jsem křesťany, kteří se i dnes divili tomu, že Ježíš byl žid. Avšak žil jsem čtyři roky s věřící křesťankou, a tak vím, že mnohé ty detaily skutečně neznala, nicméně "zkousla je" a stala se nakonec – křesťanskou sionistkou.
Jo – a při prohlížení onoho dávného kalendáře jsem si všiml, že dnešní den, tedy 1. ledna, slaví pravoslavní jako svátek Obřezání Páně. V evangeliích tento židovský ritus zmíněn není, ale přijali ho církevní otcové a původně ho slavili i římští katolíci...
