Už dlouho přemýšlím o tom, proč se naše (i moje) myšlení ubírá často podivným směrem, proč jsou lidi (i já) schopni věřit všelijakým kravinám, často i nebezpečným kravinám. (Dnes se jim místo "kraviny" říká "fake news".) Dříve, totiž za prvobytného pospolna, to bylo jednodušší. Když stopy svědčily, že pratuři šli doprava, šla za nimi doprava i tlupa pralidí. Ulovili si pratura, snědli ho, přežili. Možná i tehdy se našel patafyzik, který se snažil někoho zlákat, aby šel za kořistí na druhou stranu. Pokud se někdo takový našel, nenašel pak kořist, neulovil ji, zemřel hlady a nenechal po sobě geny. A bylo vyřešeno.
Plochozemě
Aristoteles (po kterém to převzal Hegel, od něhož to ukradl Marx) vyjádřil vyřešení tohoto problému slovy, že "praxe je kritériem pravdy".
Jenže od pradávného dávna lidé také tíhnuli ke sdílení katastrofických zpráv. V jeskyni si u ohně povídali, jak mamut zašlápl kolegu Křivé Ucho, z čehož plyne, že na mamuta nemá chodit pračlověk sám. Koho nezajímaly historky o neštěstích cizího, mohl se dostat do stejné situace a opět ji řešit špatně. Nepřežil, nepředal geny.
Lidé také vývojově tíhnou ke sladkostem, protože sladké kdysi znamenalo výživné, a kdo šel po sladkém, přežil. Čehož dodnes zneužívají producenti limonád, kečupů a pseudozdravých pokrutin. Stejně tak se opájíme představou, že ve vedlejší kaldeře je přemíra zvěře, kterou lze snadno ulovit. Kdo ji uloví, přežije. Jenže kdo přeloví nějaký revír, musí se hnout dále. Když je revírem planeta Země, tak se přestěhujeme na Mars? Někdo tomu věří. Více lidí však věří, že když bude investovat s Frantou, tak zbohatne jako Franta. Pak se diví, když zbohatne jenom Franta, který si pak užívá života na Bahamách.
Lidé, kteří rozšiřují kraviny jsou zásadně dvojího druhu. Za prvé ti, kteří si ty kraviny vymýšlí, a pak ti, kteří jim upřímně věří. Nebezpeční jsou ti první. Pravěký patafyzik, který kolegu naláká na hladovou stranu - aby pak převzal jeho výhodně položenou jeskyni třeba. Filozof, který zblbne lidi tím, že když bude všechno zadarmo, bude dostatek pro všechny. Politik, který nařídí poskytnout hypotéky všem zájemcům. Organizátor finančního letadla. Šmejdi, kteří zlevněně, přesto draho, prodávají zbytečné hrnce nebo superlevnou elektřinu. Banky, které dávají půjčky zdarma.
Tvůrce kravin jsou nebezpeční. Ale bez těch, kteří těm kravinám slepě věří, by nebezpeční být nemohli. Tím jsou následovníci patafyziků ještě nebezpečnější! Pročež bychom si každou potenciálně nebezpečnou či neuvěřitelně sladkou informaci měli ověřit. Samozřejmě přiměřeně, přiměřeně, protože bez základního stupně důvěry bychom v lidské společnosti nepřežili - nebyla by ani lidská společnost.
Dříve to bylo jednodušší, sedlák si vystačil se selským rozumem. A s přírodní mrvou. Jenže s rozvojem vědy a strojených hnojiv musel začít člověk spoléhat na experty. Protože třeba závěry teorie relativity nebo kvantová teorie selským rozumem pochopit nejdou. Proto se spoléháme na odborníky, poradce, celebrity. Avšak přesto zůstává spousta věcí, které "zdravým rozumem" pochopit lze. Bohužel ten zdravý rozum často zaspí, když je člověk postaven před lán sladkých malin, finančního úspěchu nebo nebetyčného kariérního postupu. Je škoda přijít zbytečně o tyto požitky, ale je dobré se nejdříve rozhlédnout. Jestli se v malinách neskrývá šavlozubec, jestli mne někdo nechce zneužít jako bílého koně, či jestli nemám někomu posloužit jako odhazovací materiál ku zničení politického protivníka.
Přitom zdravým rozumem lze dosíci poznání - třeba i toho, které dřív bylo již známo, a to prostředky poměrně jednoduchými. Staří Řekové pochopili, že Měsíc při zatmění není požírán nebeským krokodýlem, ale že je zatmíván stínem Země. Z toho, že je pokaždé ten stín kruhový odvodili, že Země musí být kulatá. (Geometrie!) Svědčí o tom i to, že když se zdáli blížily z moře lodě k přístavu, byly z ní nejdříve vidět plachty, trup byl schován za obzorem. Přesto dodnes existuje zvláštní kmen, pro nějž zůstává Země placatou.
Jiný kmen zase tvrdí, že lidé dosud nepřistáli na Měsíci. Nepřesvědčí je ani snímky z lunárních družic, které už sejmuly místa všech přistání. Možná i proto, že NASA natočila v ateliérech film, ve kterém ukazuje, že by to nebylo možné natočit v ateliéru - a ten film má právě svědčit o tom, že přistání lunárního modulu Apolla 11 bylo natočeno v ateliéru. Nikoho z nich pak neudiví logický nonsens, proč by NASA ještě točila přistání Apolla 12, 14, 15, 16 a 17... Této spiklenecké teorii nahrál i sci fifilm z roku 1978 Kozoroh 1, v němž američtí kosmonauté letěli na Mars a přistáli na něm - avšak jen fiktivně. Vláda vraždí lidi, kteří se dostanou tomuto podvodu na stopu, ale nakonec jsou zločinní úředníci odhaleni...
Jak je to se zločinem na Měsíci si lze přitom zjistit osobně. Pořídíte si dalekohled spřažený s laserem, namíříte na jedno z pěti míst přistání, kde zůstaly pasivní koutové odrážeče (souřadnice jsou známy), vyšlete sérii signálů - a po nějaké dvou a půl vteřině přijde stejná série zpátky.
Problémem je, když se z kraviny stane ideologie. Pak je veškeré přesvědčování zbytečné. V raných sedmdesátkách jsem bydlel na koleji se dvěma hochy, z nichž jeden byl veliký trouba. Což doháněl systematickým popíráním všehož. Když v září 1970 přistála na Měsíci Luna 13, první automatická sonda, která odebrala vzorky regolitu a vrátila se s nimi zpátky, byl to samozřejmě velký úspěch sovětské vědy a techniky - ale Rusové byli až druzí po Američanech. Prohlásil jsem tehdy, že ale pilotované výpravy Apollo byly v průzkumu Měsíce úspěšnější. Už Apollo 11 dovezlo 22 kg vzorků, i kameny, zatímco Luna 13 se vrátila jen s deseti deka prachu. Tehdy jsem sledoval kosmonautiku na "obou březích vesmíru", odebíral jsem čtrnáctideník Letectví a kosmonautiku a astronomický měsíčník Říše hvězd, četl jsem Vesmír a taky populárně naučné knížky a byl jsem docela v obraze. Po hodinové debatě, po které jsem si myslel, že jsem protivníka udolal i jeho vlastními argumenty, onen hoch prohlásil:
"Víme o tom oba hovno, tak se nemá smysl o tom bavit."
Tahle plichta byla asi nakonec mým největším vítězstvím v zápase o změnu názoru někoho přesvědčeného. Vlastně jednou jsem vyhrál, a to asi ve stejném roce, kdy už začal být i pro studenty elektrotechnické fakulty povinný marx-leninismus. A jezdili ho přednášet na ČVUT do Poděbrad soudruzi z Prahy. Oponoval jsem tehdy na semináři soudruhovi lektorovi, který nadával padlým osmašedesátníkům, že byli "oportunisté". Naši komunisté už od svého vzniku používali tohoto slova jakožto nadávky pro politiku sociální demokracie a reformní socialisty vůbec. Což převzali od tatíčka Lenina. Argumentoval jsem tím, že oportunista se bezzásadově připojuje k vyhrávajícímu směru, aby pro sebe získal výhody, tak jak mohou být oportunní ti, kteří trváním na svých, byť i špatných, názorech, získávají jen nesporné nevýhody? Nejsou oportunisti spíše ti druzí? Poukazoval jsem na původní význam slova, ale oháněl jsem se citáty z Marxe. Když jsem už myslel, že jsem našeho marxistu udolal, odmlčel se, zle se na mne podíval (to jsem ještě netušil, že díky svému oportunismu získal flek náměstka na nějakém ministerstvu), a ne, neřekl to, co kolega z pokoje, pravil:
"Inu, je pravda, že ještě mezi námi existují zástupci poražené buržoazie." A bylo po debatě.
Jenže můj táta byl dělník. To jenom celý život pracoval v továrně, kterou poválečná národněfrontovní demokracie "nestihla" vrátit rodině, které tu továrnu sebrali Němci. Z marxáku jsem nakonec měl za jedna. Zkoušel nás, asi naposledy, nějaký "oportunista" z místní poděbradské techniky...
Někteří lidé věří, že Země je placatá, jiní, že Židé usilují o světovládu, další, že Bill Gates nám chce pomocí vakcíny proti covidu narvat do těla mikročipy, které nás budou ovládat - ještě lépe než reklama. Někdo soudí, že trestně stíhaný premiér v evidentním střetu zájmů je pravdomluvný chlapík, který vede naši zemi od úspěchu k úspěchu, a jen zarytí oportunisté mu brání dosáhnout ještě lepších výsledků. A toho někoho je dle současných průzkumů veřejné mínky čtvrtina voličů.
Ale já soudím, že současná vláda zcela splňuje definici současného oportunismu, jak o ní mluví wiki: "Politika, která se neřídí pevnými zásadami, mění se podle potřeby a okolností a využívá okamžitých nálad a příležitostí. Oportunista se ve svém rozhodování řídí především průzkumy veřejného mínění, přizpůsobuje se náladám veřejnosti a sleduje okamžitý úspěch bez ohledu na dlouhodobé důsledky. Přidává se na stranu těch, kdo mají úspěch, a nedbá na to, co voličům sliboval dříve."
Bohužel je toto vlastní většině všech politiků celého světa. Takže nakonec nás asi sežere - třeba šavlozubý tygr...
Psáno v Praze na Lužinách v úterý 19. ledna 2021
PS: Taky jsem mnohokrát naletěl. A nejspíš se tomu nevyhnu ani napříště. Samozřejmě jsem se i já časem dopustil omylů a zaníceně obhajoval kraviny, a jistě se v lecčem pletu i dnes. Ale o tom až někdy příště.
