Hoden jest dělník odpočinku svého, napsal jsem tady minule. Fakt ale je, že pokud chce nějaké peníze navíc, aby si krom běžného živo bytí mohl pořídit dnes třeba hypotéku, dříve například automobil, nebo aby vybavit dítě do školy, tak v době svého plánovaného odpočinku maká. To se týká nejen lékařů, ale i třeba strojvůdců - tam ještě s fatálnějšími možnými důsledky. Doktor totiž uřízne jenom jednu špatnou nohu...
U těch strojvůdců mi tedy není jasné, jak to, že jejich zaměstnavatel nemá přehled o jejich mimopracovní práci? Nakonec i já jsem v turnusovém volnu prodával své knížky, a mohu dosvědčit, že samostatně se živící podnikatel něco jako "odpočinek" nezná. (Ano, komentátore Kohoute.) Ale i pro tuto svou vedlejší podnikatelskou činnost jsem musel mít svolení od svého zaměstnavatele, který mi ji povolil jenom v tom případě, že nebude zasahovat do jeho hlavní výdělečné činnosti, tedy poskytování telekomunikací. Abych totiž Českému Telecomu ve svém "volném čase" nekonkuroval. Tak jak to, že strojvůdci pro konkurenci jezdit mohou? A pak, neodpočinutí, přejedou červenou...
Čtvrt století jsem pracoval ve směnovém provozu. A fakt je, že vždy se ve výplatě objevily i peníze za přesčasy. A vždy jsem měl nějaký vedlejšák. Technický úklid na pracovišti nebo pomocné výtahářství v bydlišti. Ty peníze se hodily, když jsme se ženou živili naše dvě robata bez pomocí babiček a strejčků. Poprvé jsem byl k přesčasové práci přesvědčen, když se na konci roku 1979 (rodném to roce synka Janka) šturmovalo při dostavbě Ústřední telekomunikační budovy na Žižkově (co se teď bourá). Její stavba tenkrát stála miliardu a půl, za vnitřní technologie se dala další miliarda a půl. Postavení ÚTéBéčka bylo tehdy závazným úkolem entého sjezdu KSČ a tak se to dostavět do konce ixté pětiletky prostě muselo. Při těch stavebních a technologických miliardách se na nějaký ten milion nehledělo. Tehdejší vedoucí Energetického provozu na mne ve svém kanclu ječel, že jsem "jedinej člověk, kterej nemá přesčasy nebo vedlejšák". Dobře dotované přesčasy a nekontrolované vedlejšáky. Tak nekontrolované, že jednou mzdovka vrátila kolegovi výkaz pracovní doby, protože součet jeho hlavní a vedlejší pracovní doby činil - 26 hodin za den! Na vedlejšáku měl mýt plastové kryty zářivkových těles, a on je "umyl" za hodinu, místo za hodin osm. A vykázal si osm. A tentýž den i přesčas. "Tehdy jsem měl nejvyšší hodinovou mzdu za život," chlubil se mi pak. No já jsem si svůj přesčas odkroutil na tehdy oficiálně neexistujícím "houmofisu", kdy jsem mimo podpůrné činnosti aktivního tatínka navrhoval tabulky plánu budoucí údržby našeho provozu. S ohledem na dnešní ceny poradenských služeb jsem byl ještě levnej...
Ovšem to byl socik, kdy více záleželo na vykazované činnosti než na činnosti samé. Ale ono se to nějak přeneslo i do nové doby. A do nové doby se svým způsobem přenesl dokonce ještě předcházející režim, tedy kapitalistický. Podnikavý člověk podniká bez ohledu na odpočinek. Člověk v závislém postavení by měl být chráněn zákoníkem práce. A právě to závislé povolání se týká mladých lékařů, o kterých jsem psal minule. Nepsal jsem o podnikavých lékařích, kteří si potom, co ukončí svou sociální činnost v městské nebo fakultní nemocnici, odskočí do své soukromokapitalistické ordinace. (Pokud možno pronajaté ve stejné budově.) Psal jsem o tom, že když se nedodržuje zákoník práce, tak se uzákoní ta nezákonnost!
"Po sto letech slyšíme pseudoliberální výzvy, že přeci se pracovat musí, když to podnikatel potřebuje, třeba i přesčasy, pokud možno neplacené. Prodavači v malých obchůdcích to znají dobře. 50, 60 hodin týdně, klidně. Komu se to nelíbí, může jít. Ale i v tom málem už předminulém století se vyplácely mzdy. Hoden jest dělník mzdy své a pokud pracuje zadarmo, pod strachem z propuštění, není dělníkem, ale otrokem." Toto jsem vrhl na Vánoce roku 1999 na monitory Neviditelného psa v příspěvku Vánoční přání, který dnes není dohledatelný ani na hlubokém internetu.
Tehdy jsem si povzdechl: "Kvete tunelování. Vlastně, proč to okecávat, ve skutečnosti jde o rozkrádání kapitalistického majetku. Jenže často je ten majetek státně kapitalistický, čímž se moc neliší od státně socialistického. Neboť ztráty zaplatíme my, stejně jako dříve. Dříve tedy nízkými platy, dnes vysokými daněmi. Jeden pohlavár odpovídá stylem: Takové věci jsou pod horizontem mého vnímání. Druhý zas: Podobné pitominy zajímají jen pitomce."
Za to téměř čtvrtstoletí bylo dotunelováno, teď se budou stavět železniční tunely pod Krušnými horami a Českým krasem. Není čas na budování dálnic, protože se musí opravovat ty, co se právě opravily nebo dostavěly. Opovržlivé výroky ekonomů Miloše Klause a Václava Zemana byly vystřídány hezky znějícími slovy politologa Petra Fialy. Už nám alespoň nehrozí komunismus, jehož obnovy jsem se obával:
"Komunismus byl vyvolán chybami kapitalismu 19. století. A my vší silou řešíme problémy 21. století tím, že se snažíme 19. století opakovat. Podpora těžkého průmyslu, záchrana neekologické těžby "kvalitního hnědého uhlí", krutý nezájem o informační technologie a víra v sociální úlohu moudrého státu, tedy v absolutisticky osvíceného státního úředníka. Teď ještě může přijít krach další velké banky, teoreticky nejsou vyloučeny ani krachy penzijních fondů. Pokud je bude sanovat stát, dojde posléze k finančnímu krachu státu. A pak vstanou noví bojovníci a roztrhnou své okovy... Opět zvítězí komunismus. Ne ten reformovaný. Ten echtovní z devatenáctého století. Ale třeba se najdou demokraté, kteří nám zachrání svobodu pinochetovským pučem."
Kuriózní je, že se i dnes skutečně na politickém fóru může k 50. výročí vojenského převratu v Chile objevit pochvala páně Pinochetovy diktatury...
Dnes nám hrozí hned pět jiných komunismů 21. století:
1. Zelení Khmérové,
2. staromarxističtí neoliberálové, nakažení antisemitismem,
3. snahy evropských nevolených úředníků o centralizaci nekontrolovatelné moci,
4. populismus, jehož výhonky, připomínající praktický fašismus můžeme pozorovat v Maďarsku, na Slovensku, v Polsku a dokonce i u nás a nakonec i
5. sociální až socialistické politiky vlád.
Hoden jest dělník mzdy své, ovšem konstrukt minimální mzdy může v posledku zvýšit chudobu, protože zvyšuje ceny a roztáčí inflaci. Dnes je v ČR jen asi 150.000 lidí na minimální mzdě. Při zvýšení minimální mzdy poroste i jejich počet. Jenže od minimální mzdy se odvíjí i tabulka zaručených mezd, statisticky navyšuje průměrnou mzdu a pak i platy ve státním sektoru, které jsou nesmyslně konstruovány jako nesmyslné násobky nesmyslné "průměrné" mzdy - na kterou nedosáhne dvě třetiny zaměstnanců.
Lidem se má zaplatit, ovšem přiměřeně práci, kterou odvádějí. Přiměřeně, přiměřeně. A kolik dostávám já za tohle svoje sepisování?
To se penězi zaplatit nedá...
Psáno v Praze na Lužinách v úterý 19. září 2023
