Nikdy jsem si nemyslel, že budu mít potíže s tak obyčejným jménem, jako mám. Tedy přesněji s příjmením. Ale potíže začaly už v pradávném dávnu, tak pradávném, že pošta ještě nosila až do bytu telegramy, které se tak dostávaly k adresátovi do dvou hodin od odeslání. Telegramy letěly pomocí morseovky, a ta nemá diakritiku, proto přičiňovaly přičinlivé poštovní úřednice nad koncové céčko našeho jména ještě háček: Kovanič.
No ale hlavně, že jsme dostali ten telegram, že.
Další potíž se jménem mě potkala až na vojenské katedře Fakulty elektrotechniky ČVUT, konkrétně na buzerplace v Motole. Našemu velícímu četaři se na mně něco nelíbilo (možná otočení se vlevo při povelu "vpravo v bok!") zeptal se mne na jméno, a pak mne z řady vyvolával. Vlastně vyřvával. Evidentně si to užíval - dokončil právě základní vojenskou službu a podepsal to. Ačkoliv jsem mu své příjmení jasně vyslovil, vydával rozkaz tímto způsobem:
"Vojín Chovaňéc, ke mně!"
Pominu drobnost, že jsem nebyl "vojín" alébrž student. Jenže nikoli "Chovaňéc". Ctil jsem řády a neopravoval ho, student ve vojínově postavení má držet hubu. Ale ani jsem nevystupoval, protože moje jméno prostě nezaznělo. Až asi na třetí zařvání, které již mělo zjevný účinek na zhoršení stavu hlasivek soudruha řváče jsem málem vystoupil. Ale to už šel kolem našeho družstva hlouček majorů z naší katedry a jeden polohlasně poznamenal za zády snaživého četaře:
"Aby ses neposral."
Načež onen hoch zvadl a dal nám pohov a rozchod.
Když jsem později šel na vojenskou správu, tak mé příjmení jedna soudružka zapsala jako "Kowanizt". Přepsala se (vždycky se přepisovaly!) pravděpodobně z očekávané německé transkripce "Kovanitz". Tak ano, v devatenáctém století, kdy se začaly vydávat třeba Kwěty české (gak gste hezké), se používala německá transkripce a v jedné větvi našeho rodu vydržela i přes první republiku. Ale naše rodová větev už od pradědečka užívala transkripci českou. Fakt je, že když se onen můj praotec v roce 1846 narodil v Kolíně, měl v rodném listě uvedeno jako první jméno "Wolf", ale když roku 1924 zesnul v Praze, tak má na Novém židovském hřbitově obelisk, na němž je uveden jako "Vilém". (Maně mě napadá, že známý výkřik na závěr Máchova Máje "Hynku! - Viléme!! - Jarmilo!!!" by měl správně znít "Ignáci! - Wolfe!! - Jarmilo!!!", ale ani s tou Jarmilou bych si nebyl jist.)
Ono se to jméno vesnice, co z ní dorazili prapředci do Kolína, na mapách a v registrech 19. století opravdu psalo "Kowanitz". Dnes je psáno jako Kovanice, a ti, co z této obce pocházejí jsou prostě z Kovanic. (No, kdybychom byli "von Kounitz", tak bychom na tom asi byli líp:)
To si dělal legraci řidič, který jezdil ve firmě, co táta celý život pracoval. (Nisa Proseč, dříve Mira Horní Hanychov, Kovanic Company...) Přišel do kantýny a zoufale volal:
"Přejel jsem Kovanice!"
"A kde?" ptali se zděšení kolegové.
"Mezi Nymburkem a Poděbrady!"
No a tam ta vesnice na levém břehu Labe leží. (Dnes tedy administrativně spojena s vedlejšími Chvalovicemi.) Když jsme ji s žínkou Ivankou poprvé navštívili a prohlíželi si hřbitov kolem kostela, zvolala:
"Jé, tady máme samý příbuzný!"
Leželi tam pod náhrobními kameny někteří občané "von Chwalowitz", ale hlavně ti "von Kowanitz". Jemně jsem Ivance vysvětlil že tady určitě předci neleží. Předky mám na místním židovském hřbitově - ale jak se jmenovali před odchodem do Kolína, to se neví.
Když jsme na Vánoce roku 1996 poprvé otevřeli svůj "první internet", začala po něm Ivana brouzdat a znovu objevila spoustu příbuzných v Americe. Jenže, jak jsem později zjistil, krom Wintonova dítěte Rudy a jeho syna, kteří žijí v Kanadě, to byli samí srbští Kovaničové, kterým tedy v anglofonním světě háček skutečně schází!
Problém s neexistující diakritikou dávných telegramů se už od sedmdesátek objevuje i s nástupem počítačů, kde zase všichni předpokládají, že nad koncovým céčkem chybí háček, a tak ho tam znovu přičinlivě dopisují. Třeba i někteří komentátoři Šamanova doupěte. A zrovna dneska se mi to opakovaně stalo u dalšího doktora; na kartičce pojišťovny přitom jasně žádný háček není. I když by mohl být, kdyby tam být měl! Ale není!! A nechybí mi!!! A proč jsem zrovna dneska popisoval trable s mým docela obyčejným českým příjmením?
Protože mi na adresu kovanic.jan@gmail.com zrovna přišel mail, který začíná zatím nepoužitým oslovením "Dobrý den, pane Kovániči"...
Psáno v Praze na Lužinách ve čtvrtek 21. září 2023
