Artistní lov

Velká hala bývalého skladu stavebního materiálu byla plná tmy. V ní se komíhaly stíny od plamínků dvou svíček. Podstropním oknem dovnitř ještě nahlížela pouliční lampa, stíněná větvemi stromu, ohýbajícího se ve větru vanoucím před nastupující studenou frontou. V míhavém příšeří se ozýval křik letících racků nad šepotem mořských vln.

Ale ne, to jen ve skladišti nad rybníčkem Bubec koncertovali Irena a Vojtěch Havlovi na tibetské mísy, ženský hlas a mužské violoncello. V chuchvalcích tmy za nimi se schovával obsah montované haly: výstava čtveřice sochařů. Končilo Art Safari.

Pořádaly ho Centrum pro současné umění Praha a Sochařské studio Bubec. Konalo se minulou sobotu na okraji Řeporyj, začalo odpoledne ve dvě a skončilo až po desáté večer. Dostali jsme se sem se ženou Ivanou až ke konci, při západu Slunce. Byl krásný, krvavě rudý, přímo výstavní, ale kameraman České televize ho už nestačil sejmout.

Na tomhle místě byly sochařské hody už vloni. Letos přibyly další artefakty, vzniklé během dvoutýdenního sochařského sympozia. Než zhasli ku koncertu, prohlédli jsme si m.j. velké betonové jahody Michala Novotného. Ještě jsme byli varováni výstražnými nápisy: Čerstvě natřeno! Podívat se jak vzniká socha a prohlédnout výstavu si nakonec můžete i vy. Ale poslechnout a prožít ne.

Ani se nedotknete stromisek, které nedávno neodolaly mnohem mohutnějším vichrům fatálních studených front a padly na zem. Jejich mohutná torza zaplňovala betonovou plochu za halou. Rozřezané duté kmeny starých jírovců ověnčené pětiprstými sladce zelenými listy připomínaly dávné satyry s věnci kolem proplešatělých skrání.

Některé už svlékl z kůže kůry vítězný Apollon. Tenhle se jmenoval Floris Brasser a přijel až z Nizozemska, aby do dutin v těle věkovitého kaštanu vytesal schody, zvoucí návštěvníky ke vstupu dovnitř i výstupu do výšky.

Tady si lehl jeden strom na starou škodovku, rozmáčkl její střechu - snad by ho ještě uvezla? Jedna pneumatika praskla, sklo se vysypalo, ale levé světlo ještě svítí do tmy. To jsou nápady, Martine Zet...

Umělecké lovy končily až za hluboké noci. U betonové nádržky nad rybníkem Bubec však zářily reflektory, vytrhávající ze tmy vodní hladinu s trsem rákosí. Zde nás čekala "zvuková instalace" Martina Janíčka. Hluboké vrnění z reproduktoru přecházelo v rytmické kaskády - ukázalo se, že zvuky vytváří sám umělec dotyky na torzo starého kovového plotu. Též troubením skrz "husí krk" pod hladinu nádržky. Nejkrásnějším zakončením bylo zesílené ťapkání kapek deště, který přinesla přišedší studená fronta. 

A to byl konec. Ale nezoufejte. Současné umění si můžete vychutnat i tuto sobotu od 13.hodin v zámečku Čimelice, kde bude probíhat do pozdních nočních hodin Den otevřených dveří. Prezentovat se tu budou čeští a zahraniční umělci, kteří se zde účastnili dvouměsíčních tvůrčích stipendií a jejich díla.

Budou se konat: Výstavy a divadlo! Hudba a performance!! Svatojánský oheň a rej zámeckých strašidel!!! Pražáci, kteří nemají auto, aby se vydali 80 km po silnici na Písek, mohou nastoupit do autobusu na stanici Hradčanská v 11.00. Ve 22.00 je odveze zpět. Zdarma!!!!

V bojích a prohrách všedního dne občas takové vybočení k podstatnějším a krásným věcem neuškodí.

Psáno v Praze na Lužinách 17. června 2001, repase únor 2026, fota jsou současná

[Čtvrtstoletí staré výstavy už nezhlédnete, ale studio Bubec stále stojí a prospívá a výstavy a akce se zde konají neustále.]