Ovládali rozhlas, ovládali pražský městský rozhlas, ovládali Krátký film a tedy i filmový týdeník. V předvečer puče zaútočili na redakce "koaličních" stran. Znemožnili rozvoz tisku mimo Prahu. Získali tak pro svůj postup značnou část zblblé veřejnosti. Ministři demokratických stran se přitom na rozvíjející se puč jenom dívali, jenom se dívali. Jak už je Beneš zrazen a obelstěn...
Prezident Edvard Beneš byl posledním svorníkem demokracie, který ji ještě jakž takž držel alespoň zdánlivě funkční. Bez podpory prohrál, a aby nemusel podepsat Ústavu 9. května, raději abdikoval. Cesta k "revolucionizaci a připodobnění se masám" (slogan ze Severní Koreje) české společnosti byla nevratně nastoupena.
Co chybělo slovenské prezidentce Zuzaně Čaputové? Chyběla jí podpora veřejnosti. Když se vlády na Slovensku v říjnu 2023 chopil Robert Fico se svými fašizujícími koaličními partnery, jedinou drobnou překážkou v získání neomezeného rozletu jim byla prezidentka. I spustili proti ní a její rodině sračkomet, který neustála a do dalšího volebního období už nekandidovala. Slovensko se tedy vydalo ve východní Evropě bohužel už známou maďarskou cestou. Orbánizace Slovenska zatím vyvrcholila návštěvou Roberta Fica 9. května 2025 u soudruha válečného zločince Putina.
Podpora veřejnosti českému prezidentu Petru Pavlovi díkybohu trvá. (Podle posledních výzkumů je na kótě 57 %.) Je to podpora jeho čistě právně "neústavního postupu", kdy odmítá jmenovat ostudnou osobu Filipa Turka na jakýkoli ministerský post. Podobně se chovali všichni polistopadový prezidenti, včetně ikony demokracie Václava Havla. (Ten v roce nejmenoval Sněmovnou zvolené prezidenta a viceprezidenta NKÚ, takže úřad byl v období 7. července 2002 až 17. října 2002 bez hlavy. Havel si počkal na nové volby, novou Sněmovnu a nové "návrhy".) Takže jsou tu už precendenty, ba "ústavní zvyklosti".
Předseda hnutí AUTO (to je ta správná "zkratka" Motoristů jim) Petr Macinka minulý týden komunikoval takovým způsobem s hlavou státu, že to nadzvedlo velkou část české veřejnosti. Funkce prezidenta má v našich podmínkách už od Masaryka tradičně vysoký kredit, který sice pošpinili komunističtí primitivové a opilec Miloš Zeman, ale vážnost, podpořená i fyzickou architektonickou hodnotou Pražského hradu, nějakým způsobem přetrvává. A netýká se jen voličů bývalé Pětikoalice, ale má širší záběr do české společnosti.
Prezidentovy politické ideje jsou známy. Patří mezi ně podpora demokracie, občanské společnosti a v zahraniční politice orientace na Západ, tedy EU a hlavně NATO. Podle mého přesvědčení se Petr Pavel snažil vyjít s vítězem voleb i k němu se tvořící koalici slušně. Rovněž Andrej Babiš zachovával povinnou diplomatickou tvář. Což bylo vzhledem k nelítostnému souboji o hradní trůn, který Babiš před pouhými třemi lety prohrál, poměrně nečekané. Jenže koaliční partneři, nacionalistický Tomio Okamura a narcisistní Petr Macinka s konglomerátem ruských trolů v zákrytu, udělali slušnosti konec.
To všechno připomněli desetitisícovým davům na Staroměstském a Václavském náměstí chvilkoví protagonisté:
1. Couvání ve státní podpoře Ukrajiny, bránící se ruskému impériu.
2. Zrušení slibu o pětiprocentím podílu HDP na obranu.
3. Připravovaná změna zákona o státní službě.
4. Zrušení poplatků za rozhlas a televizi.
atd
Ono to všechno začíná velmi nenápadně. Jenže takhle to začínalo i v Maďarsku a na Slovensku.
To první je vlastně (ne?)přímá podpora putinovské agrese.
To druhé je příprava podřízení se ruské expanzi.
To třetí se pak už ukazuje právě teď. Po předvolebním vyhrožování ze strany Andreje Babiše dochází k vyhazování nepohodlných státních úředníků. Zřejmě aby nepřekáželi obchodně samoděržavým plánům koalice.
No a to čtvrté bylo třeba na Slovensku úvodem k ovládnutí médií veřejné služby politiky. Ty tendence zde nepochybně jsou. Například čerstvě byl do Rady veřejnoprávní agentury ČTK zvolen Jiří Ovčáček, jenž byl navržen hnutím ANO. Přitom jako mluvčí prezidenta Zemana byl zjevnou ostudou žurnalistické profese. A vypadá to, že si vládní koalice do všech Rad najmenuje výhradně své nominanty. Tady neobstojí poukazování na většinu zemí EU, že "to tam tak je". Všude je nezávislost veřejnoprávních médií zajištěna jinak. Zatím je deklarován pouze záměr zrušit poplatky, ale jak to bude dál, nevíme. Jenom podle podpory ze stran maďarských, slovenských a (ruských!) politiků tušíme, kterým směrem to hodlá vládní koalice posunout.
Tomio Okamura, Petr Macinka nebo třeba dezinformátor a pornoherec Jindřich Rajchl (člen hnutí PRO, zvolen poslancem za SPD, ve Sněmovně získal křeslo místopředsedy výboru pro obranu!) jsou natolik kontroverzní osoby, že vedle nich vypadá premiér Babiš jako slušňák. Jenže stále ještě nevyřešil svůj střet zájmů s konglomerátem Agrofert a od 8. 2026 ledna je tak opětně ve střetu zájmů. Neměly by tedy jeho firmy získávat státní ani evropské dotace. Jenže vláda mu čerstvě "odsouhlasila" - a o čtvrt miliardy navýšila - bez sebemenšího zdůvodnění a jakýchkoli připomínek dotační program, z něhož v minulosti sosaly firmy Agrofertu desítky milionů korun. Tento program přitom kritizoval NKÚ za jeho nehospodárnost a neprůhlednost. Ostatně ministrem zemědělství za ANO se stal Martin Šebestyán, který ještě jako generální ředitel Státního zemědělského intervenčního fondu proplácel premiérovi ČR Babišovi dotace, protože v roce 2019 došel k názoru, že prý Babiš "není ve střetu zájmů". To odporuje zjištění auditu Evropské komise. Takže nám hrozí další soudy s EK a možnost zajištění neprávem vyplacených peněz z nevyplacených dotací. (A visí tam nějakých sedm miliard.) Pan premiér je kromě toho, že je předběžně uznán vinným z podvodů při čerpání dotací na projekt Čapího hnízda stále ještě ve střetu zájmů ohledně dalších svých akvizicí. Jedná se jednak o společnost SynBiol (podniká mj. ve zdravotnictví) a o investiční fond Hartenberg.
Vypreparoval jsem ze spousty pěkných i ošklivých řečí koaličních politiků základní znaky ohrožení naší demokracie. Protože tady nejde o osamocené jednotlivosti, zde je patrný vzorec jednání: Vyhráli jsme volby - a teď si budeme dělat, co chceme. (Svědčí o tom např. i opakované nezvolení exministra Víta Rakušana do vedení Sněmovny.) A kdo nám v tom bude bránit, toho smeteme.
K orbánizaci, ficizaci, putinizaci - a babišizaci je už nakročeno v široké frontě. Bývalá vládní koalice je v útlumu, volby prohrála kvůli svým chybám a neústupnosti, jíž si je odmítala připouštět. Jejich staré vedení odchází a jejich nové vedení se zatím neukázalo. Jediným reálným oponentem zůstává prezident Petr Pavel. Naštěstí není rok 1948 a naštěstí Petr Pavel není Edvardem Benešem. Jenom musí mít naši podporu.
A tu má, jak ukázaly nedělní demonstrace.
Psáno v Praze na Lužinách v pondělí 2. února 2026
(Foto Tereza Kovanicová)
