pátek 4. listopadu 2016

Moře Mrtvé, stále mrtvější


(Izrael na vlastní kůži)

Trasa z Kumránu do Jeruzaléma, konkrétně do námi vybraného hotelu kousek nad Sionským náměstím, je dlouhá asi 40 km, teoreticky by se dala zvládnout za 36 minut. Vracíme se po silnici číslo 90 k severu, po deseti kilometrech nás čeká odbočka vlevo na západ na dálnici číslo 1. Necháme ji čekat a už po pěti kiláscích zabočujeme vpravo ke břehu Mrtvého moře. Chci dostat Janinku konečně do plavek! Její touha po spočinutí ve vlnách teplého moře by měla být přec ukojena. Středozemní moře teplé nebylo, ani na konci března. A vzduch kolem 20° C také nelákal k obnažení. Začínající nachlazení pak úplně vylučovalo jakoukoli rozkoš s ponoření. Muselo stačit brouzdání v mělké vodě. Teď už je nachlazení z letadlové klimatizace zažehnáno. A podle dlouhodobých předpovědí právě dnes má být nejtepleji. Na středu 30. 3. 2016 naplánovali Norové, že u Mrtvého moře bude 30 stupňů. Tak tomu bylo před týdnem, než jsme odlétali. Včerejší předpověď už mluvila jen o 22 stupních.


"Ale pak se má oteplit," utěšoval nás před pár dny v Haifě náš hostitel Daniel. "Hned další pondělí má nastat vlna teplot přes třicet."

Bahnité útesy
"A my odlétáme v neděli předtím," upozornil jsem ho jemně. Inu, když si tak někdo bydlí v Izraeli a nehoní ho zaplacená letenka, tak si může vybrat, kdy se vnořit do kterých vod. Jenže my zítra vracíme auto, po Jeruzalému se chceme přesouvat hlavně pěšmo, takže teď máme vyčleněné právě dvě hodiny pro experiment povrchového plavání. Do vod Mrtvého moře se totiž nejde "vnořit". Bez ohledu na vekovní teploty. Naštěstí svítí slunko, je téměř bezvětří, a vyhřátý asfalt parkoviště, beton chodníčků plaveckého areálu a okolní poušť svádějí k vyšší pocitové teplotě.

Než se člověk spustí do téměř nasyceného roztoku solí hořčíku, bromu, jodu a sodíku (podle různých pramenů 26-35 % místní "vody" tvoří rozpuštěné soli, přičemž NaCl za teploty vody 20°C tvoří nasycený roztok při 35,9 %…), měl by si přečíst varování u vstupní budky. Znám to už zpaměti, takže Janu varuju sám: Po zasažení oka mořskou vodou je třeba spěchat pod sprchu vymýt si ho vodou sladkou. (Sprchy jsou jedním z důvodů, proč jít na pláž.) Anglický a ruský nápis se proto snaží platící zákazníky přesvědčit, aby na sebe nestříkali, nestrkali hlavu pod vodu, do vody neskákali, ani se v ní nepotápěli. Klasicky se sice do něčeho tak hustého nepotopíte, ale může se stát, že když se o to pokusíte, zaujmete polohu bóje hlavou směrem dolů. Jako byste byli zastrčeni obráceně do nafukovacího kola. Při panice se vám nepodaří převrátit se a potupně utonete.

Bahnité prameniště
Břeskně modrá mrtvomořská voda by se rovněž neměla pít. Pokud ji už polknete, vyžádejte si pomoc u plavčíka nebo u poskytovatele první pomoci. Před dvěma lety jsem se dověděl, že ještě horší než se napít, je vodu vdechnout. Pak vám totiž může "roztrhat plíce". Je to dáno nejspíš její hustotou, která je mnohem vyšší než hustota našich buněk, které by se neubránily hustotní invazi a všechny by popraskaly... Více než toto varování mě zděsila tabulka s výčtem cen. To máme fakt zaplatit každý 57 šekelů? 367,92 Kč? Podle bankovního výpisu. Jak vidíte, zaplatili jsme. Já tedy o něco méně, 46 NIS (Nových Izraelských Shekelů), protože jsem už nějaký čas senior. Janinka je už nějaký čas invalida, ale tady slevy pro invalidy nevedou, ani pro izraelské. Asi panuje velký nával invalidů do Mrtvého moře kvůli léčebným vlastnostem jeho vody. Prý léčí vzduch, prosycený oněmi solemi. Tak vzduch je zadarmo, ale nejlepší je asi v kombinaci s koupáním. No, za koupání se platí. V průhonickém akvapaláci bychom za dvě hodiny ve Vodním světě zaplatili 436 Kč dospělý invalida (také tady nevedou invalidní ceny) a 369 Kč pro kategorii 60+.

Nepokoušejte se vlézt do vody mimo pláže! 

Tady byla pláž nahoře…
… a tam je pláž dole.
Krom nepohodlí (neexistence lehátek a sprch), nebezpečí, plynoucího z koupání (neexistence plavčíků a první pomoci) zde hrozí i nebezpečí propadnutí do některého z bolanim (podpovrchových kaveren, vymletých v solné rudě dešťovou vodou).

Restaurační zařízení a šatny se pnou vysoko nad hladinou, vlastně vodní hladina je hluboko pod nimi. Po převlečení jsme scházeli dolů po schodech, prošli palmovým hájkem. Prošli jsme kolem rezavého a opuštěného mola – mola, opuštěného vodou. Z něj je dle nápisu u vchodu nejlepší sestup do vody, hm. Konečně jsme na hnědé pláži. Vypadá to, že se navezený jemný písek spojil s tvrdým bahnem v podloží. Naštěstí máme k dispozici bílá sedátka, bílá lehátka, a kdo se chce chránit před sluncem, tak i slunečníky a stínící plachty. Protože jsem si po sobě přečetl příslušné kapitoly své knížky Mír v Izraeli, nesu si v batohu nejen ručníky, ale i boty do vody. "A to kvůli solným usazeninám, které jsou velice tvrdé a jejichž hrany mohou být nepříjemně ostré." Jsou ostré, můžete se o ně říznout.

Boty máme jen jedny, budeme se střídat. Pláž je sice skoro prázdná, vetší houf lidí se noří do vody o něco severněji, ale člověk nikdy neví, kdy přijde zloděj. (V Barceloně jsme na to zapomněli!) Janinka nedůvěřivě vstupuje do vody. Vítr jde, jako obvykle, od jihozápadu, nudlovité moře má zde šířku pouze osm kilometrů, takže vlnky jen mírně špouchají a dávají tak vědět, že nejsme někde u rybníka. Když má člověk vodu po prsa, tak se začne vznášet, jako ta zmiňovaná bóje. Hlavou nahoru, prosím! V letech 2008 a 2014 jsem se koupal v jižní části Mrtvého moře, avšak nedosáhl jsem hloubky, ve které bych si vestoje smočil prsa. protože když jsem šel dál od břehu, dno se začalo zvedat. Jako bych se pohyboval v nějakém potopeném bazénu. A pohyboval jsem se v bazénu, vyhloubeném bagrem pro hotelové hosty! Ostatně jižní část Mrtvého moře už není moře, ale systém odpařovacích lagun, do kterého od severu vtéká voda kanálem. Nenasytný průmysl zde těží bohatství Mrtvého moře tím, že továrny na těžbu minerálů odpařují jeho vodu, čímž za ohromného výdaje energie urychlují zánik této unikátní přírodní památky. A to jak na jordánské, tak na izraelské straně.

Ostrá sůl
Tady zmíním, že "šuplíkový projekt" záchrany Mrtvého moře se už rozjíždí, alespoň jeho přípravy. ("Šuplíkový" je proto, že před volbami ho vždycky vláda vytáhne ze šuplíku, a po volbách ho tam nová vláda zase zašoupne.) Po jordánské straně hranice (aby mohla projekt financovat i Saudská Arábie) má od Rudého moře mohutnými potrubími přitékat mořská voda. V údolí Arava bude muset být vyčerpána do stometrové výšky, aby pak spadala o čtyři sta metrů níže, přičemž bude vyprodukována elektrická energie, a to nejen na pohon oněch čerpacích turbín. Voda má být desalizována, aby se vyvrátily obavy ekologů o zanesení nevhodných příměsí. Ono si ji pak Mrtvé moře zase patřičně osolí! Pokud se projekt nezdaří, očekává se, že kolem roku 2050 Mrtvé moře docela vyschne. Osobně si myslím, že ještě dříve může zamrznout solnými krami.

Vodní letokruhy
Když tak sleduju Janinku, jak se houpe na vlnkách na zádech jak na nějaké nafukovačce a usmívá se přitom, všímám si i toho, jak je odhalený mořský břeh svažitý, ale ne v jedné lince. Od horních restaurací sestupuje k vodě po jakýchsi schodech. Jde vlastně o obdobu letokruhů stromů, které oddělují deštivé jarní měsíce od zbylého suchého roku. O několik těch schodů výše jsme s mou milou ženou Ivankou leželi na lehátkách před deseti lety. Dnes jsem asi o osm metrů níže!!!

Léčivé bahno zdarma
Zatímco se Janinka vznášela na vlnách, sešel jsem k bahnitým útesům, na které šplouchala voda. Poblíž, jen kousek nad hladinou, vyvěral pramínek. Nabral jsem si u něj něco bahna a potřel jsem se jím. Strašlivé peníze se jinak chtějí za aplikaci mrtvomořského bahna, mimo samotné pláže tedy. Bahýnka jsem si však moc nepoaplikoval. Už asi po čtvrthodině vylezla Janinka ven, vlastně přesně podle doporučení: Užití Mrtvého moře se naléhavě klade na zřetel míti toliko nejvýše na dobu patnácti minut a maximálně třikrát během jediné seance! Janě vodní olejíček příliš neseděl, takže ho užila jen dvakrát, zato já třikrát, heč! Ono bylo ve vodě příjemné teploučko, určitě více než na vzduchu.

Takže jsem převzal gumové sandále a poprvé pohodlně sestoupil do vody. Kamínky a krystaly soli na mne tak nemohly. Stejně jsem však co nejdříve použil  technologii, jak se propracovat ke koupeli: Do vody jsem lezl pozadu a po zadku. A už jsem se vznášel. Odpádloval jsem hlouběji do vody, kde jsem si vyzkoušel pozici plovoucí bóje. "Tato poloha je zábavná v tom, že když zaberete rukama směrem dolů a zhoupnete se hlouběji, tak poté vás ona vazká kapalina vymrští nahoru jako trampolína." (2006)

2006
2014
Jenže! Když jsem si chtěl vyzkoušet třetí pozici, na břiše, tak to nešlo. Neustále jsem se převracel na záda! V roce 2006 jsem právě o tomto koupacím místě psal: "Rovněž si lze lehnout na břicho a zkusit jak prsa, tak kraula. A nohy jsou pak úplně bez práce, protože čouhají ven." V roce 2008 jsem tak plaval v Ejn Bokek, v roce 2014 u Neve Zohar, a dnes, v březnu 2016 tak plavat nemohu! Ba ani nemám, jak zní další příkaz na informační cedulce: Ve vodě pro vás bude pohodlné plavat po zádech. Podle překladatelky Jany dokonce je na břiše plavat zakázáno! No, stejně to nejde. Změnilo se těžiště plavce, voda nás nese více a vynáší výše. Důkaz o zvyšování hustoty vody mrvého jezera, které je stále mrtvější.

2008

Vypouštěná vana
Plavu asi do vzdálenosti asi dvacet metrů od břehu, kde mne zastaví lano, natažené mezi bójemi. Pak se nechám snášet zpátky ke pláži, opravdu jako na té nafukovačce. Jsme necelý kilometr od severního břehu Mrtvého moře. To je zde nečekaně kolmé k izraelskému břehu. A rovně pokračuje i do Jordánska. Kolem nás se zvedají vysoké šelfy, na naší straně izraelský, na protější jordánský. Ani to tu nevypadá jako u moře, ale – jako ve vaně nějakého obra. A ten hnědý severní břeh, svažující se mírně k hladině, doplňuje můj pocit:

Jde o vypouštěnou vanu!"

Ale stejně jsem si koupele užíval. Tak jsem si užíval, že jsem celou hodinu nevyrobil ani obrázek! Po dvou hodinách jsme se už začali oba sbírat. Stíny se dloužily, vzduch chladl, blížila se šestá odpolední, naštěstí letního času, takže slunce bude na obloze ještě další hodinu. Teď, chvíli po rovnodennosti, tady, v subtropech. Ještě dojídáme úplně poslední zbytečky všech zásob, co jsme nashromáždili nejen v Tiberias, ale ještě u drúzů na Muchrace. Občas mi od huby upadne drobeček, avšak pláž neznečistím. Okamžitě po něm chňapne někdo z party uklízečů, malých a drzých vrabčáků.

Uklízeč na pláži
Sbalíme své věci, vystoupáme po schodech k převlékárně. Uspokojen dnešním úspěšným dnem zasedám opět za volant. Čeká nás poslední třicetikilometrový úsek do Jeruzaléma. Divná věc: Ať jsem se na pláži, která na cz mapách nemá jméno, a gůglí mapy ji vyznačují jako "Biankini Resort", sprchoval, jak sprchoval, stejně jsem pak večer v hotelové sprše zase cítil sůl ve vousech. No, já ji cítil ještě dlouho po tom, co jsme se vrátili domů.

Ono trochu té soli tam jistě ještě zůstalo. Jak se říká: Mám ji pod kůží.


 
Prožito v Izraeli ve středu 30. března 2016, psáno v Praze na Lužinách v pátek 4. listopadu 2016.
*.

Foto © Jana Rečková a © Jan Kovanic
(Fotografie přímo na blogu autora jsou kvůli použitému rozlišení podstatně ostřejší než na Psu. A při kliknutí na obrázek se onen rozbalí v původní velikosti.)
***

Minulý příspěvek: Ztráty a nálezy.
Povídání o koupání v Mrtvém moři
2006: Mír u Mrtvého moře
2008: Mír ubývajícího moře
2014: Mír dovolené rychlosti


Všechny dosud napsané díly vyprávění o letošní cestě do Izraele viz na blogu Šamanovo doupě, záložka Izrael.

Naproti je Jordánsko. A nebojte se, tohle plážové bahno je tvrdé.

Cestopis Mír v Izraeli z Šamanových předcházejících tří cest po Izraeli seženete u knihkupců, na besedách s autogramem přímo od autora, anebo u vydavatele.

Fotogalerie z předcházejících návštěv Izraele (2006, 2008, 2014): mir-v-izraeli.blogspot.cz