Slovo včas o nepoctivosti našich nepřátelů

Němců a Maďarů, aneb kdo jest reakcionář a kdo jest svobodomyslný

(Před 162 lety napsal známý český nacionalista Karel Havlíček Borovský .)

Říká se to tak často: Jen snášenlivost! jen nedrážditi jednu národnost proti druhé! - Dobře, my hotovi jsme uposlechnouti dobré radě. Ale abychom my jen mlčeli a jiní nejhanebnějším způsobem, nedovolenými prostředky, lží atd. nám všemožně škodili: toť by byla zajisté shovívavost slovanská trestu, ne pochvaly hodná. Proto odhalujeme před světem tímto článkem nepoctivosti, jakých si naši nepřátelé ustavičně proti nám drze dovolují.

Němec a Maďar odjakživa nepříznivi byli Slovanu, a Slované jakožto lid mírný podlehli všude těmto zuřivým protivníkům svým, uvedeni jsou od nich do tuhého poddanství, a po mnohá století museli těžce trpíce sloužiti ke slávě podmanitelům svým.

Němci pohltili již nesmírné země od Slovanů obývané a poněmčili je ukrutnými nelidskými prostředky, o kterých stará historie nynějšího severního Německa (jindy zemí slovanských) krvavé a slzavé pády vypravuje.

Nám čechoslovanskému kmenu, hlavně ale Čechům, Moravanům, Slezanům vždy jako škůdcové ve všem překáželi a nepřáli nikdy oddechu, celá naše historie jest ustavičný boj náš proti Němcům usilujícím o to, aby sobě nás podmanili. Slezsko již skoro celé pohltili a Čech i Moravy velikou část, a o ostatek nyní [1848] ještě ve Frankfurtě se pokoušejí. Rovněž tak chovali se proti bratrům našim Polákům: jako hosté do země přijdouce, usadili se a nepřátelství kuli proti domácím hospodářům jak v Haliči tak v Pozňanech a v polské části Slezska, a právě nyní, kde celý svět o samé spravedlivosti a svobodě mluví, ustanovil frankfurtský parlament, chlubící se ustavičně svobodomyslností svou, aby půl Pozňanska zcela Němcům připadla.

Nejinak jednali s Jihoslovany, a nechtíce již ani na to váhu klásti, že veliká část arciknížectví rakouského byla za starých dob od Slovanů obsazena, o nichžto již nyní sotva památky nalezáme, uvádíme jen Korutany, Krajinsko, Štýrsko, vojenskou hranici jakožto do nebe volající německé nenasycenosti. Jak se Němci k Rusům chovají, o tom jsem již dávněji v Musejníku (Cizozemci v Rusích) dosti pověděl, ovšem za cenzury, ale přece dostatečně, aby vysvítalo, že tam k dobrému nejsou. Vysvítá z onoho článku, že Němci, kteří právě tak rádi na despotii ruskou zlořečí, sami tam v Rusku nejhlavnější nástroje této despotie jsou. Než o tom, dá-li nám bůh brzy nynější politické zmatky šťastně ukončiti, v pokojnější chvíli mnoho zábavného ze své zkušenosti povím, a mezi tím i to, že šlechta německá v tak zvaných ruských ostsejských guberniích pro celé ostatní Rusko vždy vzorem byla a jest, kterak se mají sedláci utiskovati, což dokáži svědectvím samých německých spisovatelů, a že tohoto vzoru ostatní Rusko posavad ještě nedosáhlo.

Maďaři rovněž tak Uhry opanovali a všem tam bydlícím Slovanům těžké jho své na šíje uvalili, z kterého se nyní teprve na svobodu domáhají.

Slovanské svaté právo tito dva národové až do dnešního dne nohama šlapali, a jak se chovají nyní, když moc naše vzrostla, když se moc naše vyrovnala našemu právu? - Uznávají nyní naše právo a křivdu nám učiněnou, jsou hotoviti ji napraviti, vedle nás poctivě co rovní vedle rovných bydleti? -

Nejsou, oni zůstávají vždy staří vlci, a celý rozdíl jest ten, že nyní, když nás mocí nemohou v poddanosti své udržeti, ovčí kůži přes sebe přehodili. A tato kůže jest radikalismus, demokratie. Maďaři a Němci chovají se nyní tak, jako by jen oni samou celou svobodu a demokratii na světě pachtovanou měli.

Ustavičně nám oni a časopisy jejich hlásají, že jsme my Slované národ milující otroctví, že od nás svoboda vzniknout nemůže, že jsme reakcionáři atd.

Když ban horvatský se silou velikou hrozí Maďarům, nazývají jej reakcionářem a sluhou kamarily a troubí celému světu ustavičně o jeho reakcionářství, až tomu konečně lidé uvěří.

Srby zas, domáhající se svobody své zbraní, jmenují nástrojem despotie ruské. Co Slovanům k prospěchu jest, to všechno vykřikují jakožto nebezpečné svobodě a demokratii.

Když čeští deputovaní na říšském sněmě s dobrým prospěchem německé a maďarské panování zničili a skutečnou rovnost všech národů v Rakousích uvésti usilují, tuť je opět německé a maďarské časopisy za reakcionáře vykřičeti se snaží! Již dříve zvali nás do Frankfurtu zrovna s tím doložením, že jen tak nabudeme svobody, jakoby se ve Frankfurtě jediný a samoprivilegovaný sklad svobody a demokratie nacházel.

Budeme se my Slované, kteří jsme šlechtu a privilegie mezi sebou nikdy neznali, nýbrž jeden druhému ve všem rovni byli a jen stáří a rozum ctili, učiti pravé demokratii od Němců a Maďarů? od Němců, kteří železnou šlechtu ve středověku vynalezli, a od Maďarů, u kterých kromě šlechty nebylo lidí až po tento den?

Maďaři, kteří až dosud hořejší magnátskou komoru mají, kdežto v ostatním Rakousku již šlechta skoro zrušena jest a jistě brzy ouplně zrušena bude, tito Maďaři smějí Horvatům reakcionářů a protivníků svobody spílati?

A co nejdivnějšího jest, že i mezi našinci nalézají se lehkověrníci a nezkušení, kteří tuto chytrost maďarsko-německou neprohlížejí, a proti svým vlastním nedůvěru chovajíce, od Němců a Maďarů spásu svou očekávají.

Tak arci nepoctivá chytrost maďarsko-německá účelu svého dosahuje, neboť oběti jejich vládychtivosti, které jim nyní již málem z rukou vyvázly, nyní by dobrovolně jako nezkušené ptactvo píšťalkou líbeznou přilákáni na lep jim sedali?!

Zvláště na jednu ouhlavní chytrost a nepoctivost obracuji pozornost vaši. Němci a Maďaři vždy říkají: že politická svoboda jest hlavní věc, národnost že se nemá na újmu svobody nadsazovati, a že oni více o politickou svobodu stojí než o národnost, že národnost jest libůstkářství atd.

"Dobře tedy" - odpovězte jim - "vy chcete politickou svobodu, my Slované chceme ale politickou i národní svobodu, my tedy jsme svobodomyslnější než vy." Chcete-li jim ale chytráctví zase chytráctvím splatiti, tedy jim odpovězte: "Vy milujete politickou svobodu, na národnosti si, jak pravíte, nezakládáte. Dobře tedy u nás Slovanů najdete politickou svobodu; poněvadž ale my Slované národnost svou příliš milujeme, vy si na své mnoho nezakládáte, přijměte tedy vy naši národnost, místo co bysme my vaši přijímati měli." Uvidíme pak hned, že to neučiní a své slovo nazpět vezmou, když jim je takto obrátíme; pak budou oni národnost svou zrovna tak vysoce ceniti jako my Slované.

Pamatujme si to hlavní pravidlo, kterému nás učí zkušenost všech věků: Politická svoboda bez národní nemá ceny: a u kterého národu panuje cizí jazyk v ouřadech, ve školách a v životě, tam není pravá svoboda, není demokratie, neboť jest tam aristokratie, a sice nejhanebnější aristokratie, aristokratie jazyka.

Čtěte tedy časopisy od německé a maďarské strany vydávané opatrně, nevěřte všemu, co by vám rádi namluvili, nýbrž než čemu uvěříte, zpytujte napřed vždy, odkud vítr věje.

Psáno na den sv. Václava 1848
(vyšlo jako úvodník Národních novin)

Pramen: Karel Havlíček Borovský - Lid a národ, vydal Melantrich Praha v roce 1981 jako 10. svazek edice České myšlení, výbor uspořádal Josef Špičák

Text přepsal Šaman, duben 2002, na NP vyšlo 27.4.2002

Šamanova poznámka 2002: Nikoli Miloš Zeman, nikoli Václav Klaus, nikoli Edvard Beneš, nikoli Tomáš Masaryk, ale Karel Havlíček jest ten pravý strůjce našeho novodobého nacionalismu. Anebo snad naše národní situace v konkrétní historické době?

(Pro kometující: Text jsem jen přepsal, autorem je KHB v roce 1848, na něj nadávejte, na něm si vylívejte zlost.)

Šamanova poznámka 2010: Dcera německého okupačního důstojníka v Polsku, která o sobě mluví jakožto o "vyhnanci", předsedkyně německého Svazu vyhnanců, vloni řekla na srazu SL jasně: "Na Slovanském sjezdu v roce 1848 v Praze bylo blýskání na časy nacionalismu a rasismu neblaze zřejmé. " (Díky NNN za vyhledání, ale raději spěte – pokud nejste Australan...)

Havlíček zůstal i po té dlouhé době demokratem, liberálem a vlastencem, Erika S. a její sudeťáčtí genossen zůstali dodnes vždy staří vlci, a celý rozdíl jest ten, že nyní, když nás mocí nemohou v poddanosti své udržeti, ovčí kůži přes sebe přehodili.