pondělí 9. srpna 2010

Kdo bydlí v lese

V pátek jsem byl v lese na houbě - jak jsem dopředu referoval - a našel jsem houby. Sice málo, ale nevadí. Faktem je, že do lesa na houby chodím někdy ze stejných důvodů, jako chodí jiní lidé na ryby. Podstatné je totiž být na houbách, i sám se sebou. Je však pravda, že ve středočeské krajině nejste nikdy v lese zcela sami.



Původně jsem hodlal vyzkoušet nová loviště v křivoklátských lesích, nakonec však stav počasí (mírný déšť) i další rodinné záležitosti rozhodly, že jsem po roce navštívil přípražský les, kam jezdím už asi patnáct let. Nachází se patnáct kilometrů od mého bydliska, autmo jsem v něm asi za patnáct minut. Vloni jsem tam zajel jen jednou, a předloni dvakrát. Za dva roky se houbové podmínky poněkud změnily. Tyčovina, kterou jsem se prodíral, je už dobře průchozí. A dobře průhledná, takže vysbíraná. Hřibové houboviště, kde pod každým smrkem byl jeden hnědý hříbek, prochází probírkou. A teď tam nerostlo nic. Jasné místo v rohu paseky, kam jsem si chodil pro klouzky jak do přihrádky v hypermarketu za ty dva roky, co jsem tu nebyl, zarostlo. Zatímco je paseka zalesněna smrčky, zde se rozplevelily modřínky, borovice, doubek, buk i babyka. Místo klouzků pár růžovek.

Ale bez klouzků jsem nebyl, rostly na více místech a zachránily můj samosběr natolik, že jsem mohl ubezpečit mou houbomilnou ženu, když mi do lesa volala, aby zkontrolovala, zda jsem už nakoupil objednané zboží, že na polívku bude! Velké množství hřibů žlutomasých mne uvádělo v zoufalství. Vypadají krásně, rostou ve skupinách - a tři ze čtyř jsou červivé. Tím pádem zdržují. Čistím totiž houby rovnou v lese, abych si jednak ušetřil domácí práci a pak taky, abych si nezasvinil ostatní houby v košíku. Tedy nezašpinil zeminou a hrabankou a nezačervil zdravé houby. K tomu účelu jsem i o posledních narozeninách dostal speciální nožík s vykrouženým ostřím na čištění kulatých noh a se smetáčkem na ometávání hlav. Tentokrát jsem ještě použil rybičku, protože jsem tento speciál ve svých zcela ještě nedovybalených prázdninových věcech nemohl najít...

Pěkně bylo, i když ne tak, jak původní předpověď počasí slibovala. Kapky šuměly v listech a tlumily tak randály, kterým se v evropských lesech nevyhnete, totiž hučení letadel. Nu a pak taky volání lidských návštěvníků lesa. Pán s paní si tam šli vyvenčit psa - a volali na něj. V lese nejdříve slyšíte, až pak vidíte - to nás naučil už Seton. A pak dlouholetá praxe. Psa jsem neviděl, ani neslyšel, jeho průvodce už na půl kilometru předem...

I když jsem sám příliš nehlučel, stačilo už jen to, že jsem šel. Krom nadávajících ptáků jsem neviděl zvěře - jen jednou odešlo z křoví něco velkého, asi srna. Nu a pak v lesích bydlí hlavně insekti. Mušky, co vypadají jako šestinozí pavoučci. Komáři. Jedno hloupé klíště jsem zabil, když se mi producírovalo po nohavici. Proto taky se má do lesa chodit v dlouhých světlých kalhotech - jaké jsem měl. Proto taky tak rád chodím na houby v Jizerkách, protože mohu v kraťasech , neb tam se klíšťata nevyskytují (příliš). Z různých přípravků proti obtěžujícím členovcům doporučuji Diffusil-H. Letos jsme si koupili cestou na sever v Albertu v Mladé Boleslavi umělohmotné náramky proti hmyzu se slevou 123 Kč za pár - a skutečně fungovaly. Tedy pokud se nevyskytoval hmyz. To pak prý vydrží působit i tři týdny! Našemu hmyzu ty náramky byly jedno. Ale jsou hezké. Můžete mít modré, červené i bílé. Zkušenost: Nekupujte insekcitidy z dovozu - fungují na hmyz v těch zemích, kde se vyrábí. Proto i dcerka si na cesty do Skotska kupuje protihmyzí prostředky až ve Skotsku...

Když jde však člověk do lesa na houby, tak vidí hlavně houby. Oči se mu přizpůsobují tak, že vidí houby všude. Jde o výborný způsob jak zbystřit oči: Neustále přeostřujete z dálky na blízko - a párkrát jsem si musel brejle i sundat. Třeba když jsem našel houbu dne: Krásný, velký, neokousaný a neděravý hřib smrkový. Juchej! Vyrůstal ze starého ztrouchnivělého pařezu. Tedy - vykukovala mu z něj jen hlava, nohu měl schovanou v centrální dutině. Šáhl jsem si pro něj, a přitom jsem nerad rozvalil zbytek pařízku. To bylo radosti!

Až doma jsem tento zjevně neporušený kus rozkrojil, abych ho naporcoval ku sušení - a zjistil jsem, že uvnitř kdosi bydlí. Nikoliv larvy bedlobytek. Něco s černýma nožičkama. Zahrabalo se to pod drť nakousanou z vnitřku nohy. Po odhrnutí drti se mi zjevil pěkný chrobák. Nejspíš se musel v té houbě narodit, protože, jak už jsem pravil, povrch exempláře byl zdánlivě neporušen.

Chrobák šel bydlet i se zbytkem houby do křoví pod okny našeho sídlištního bytu. Od té doby o tom mudruju, připadá mi to totiž trochu jako pohádka. Nebo sci-fi příběh:

Je les.
V lese trouchniví pařez.
V pařezu roste hřib.
Ve hřibu bydlí brouk.

Kdo bydlí v broukovi?

Pro ty, kteří mi mají za zlé, že jsem zničil chrobákovi domeček, píšu na ospravedlnění: Nerad - a dovnitř brouka jsem se nedíval, nechal jsem ho jít.

Ha! A darovaný nožík s legračním smetáčkem jsem našel za monitorem! Příště si ho vezmu s sebou do lesa. Ale slibuju, že ani s ním se nebudu dívat na to, kdo žije v broukovi...

Psáno v Praze dne 9. srpna 2010

7 komentářů:

STK řekl(a)...

Nemohu se nějak smířit s tím,
že i u Matky Měst rostou houby. Je sice pravda, že jsem našel pár podle pohledu jedlých kousků i na vlhkém úbočí haldy přímo v "Eisernes Hertz der Republik", ale považoval jsem to za Šeitanovo mámení a nechal jsem je být. Houby přece rostou jen a výlučně v Jeseníkách, méně hodnotné druhy pak snad i v Beskydech, víme?

Ale na mě si Houbový Šaman nepřijde! Dnešní dopoledne jsem věnoval pilnému vyřizování povolení k opuštění standartního místa léčení: Prostě - abych mohl oficiálně aspoň týden marodit na chalupě. Stejně nikam nedocházím, "barevných bonbónků" mám na tři měsíce dopředu - a koupil jsem si odolný "horský mobil" pro případ, "že by recidiva". A taky mi dali nějakou výbušninu - Nitroglycerin. Po návštěvě třetí instituce se mi nakonec takové povolení podařilo získat, takže od zítřka do pondělka budu samotařit v Sudetech. Budou lítat Perseidy (ale má být jako obvykle zamračeno) a opět zkusím (v čtyřkanálu) natočit zvuk letní paseky v lese - bez aut, letadel a větrných jam Rudných dolů Jeseník.

A když už je v odposlechu jenom to, co tam má být, tak mě jako obvykle zalechtá v nose a snímek je přeražený mocným kýchnutím "audiooperátora" ;-)

Kopretina řekl(a)...

To je naprosto pravda. Když jsem byla na chatě s přáteli, tak přes den hmyz tolik neobtěžoval. Respektive, nedorážel na lidi. Je ale pravdou, že na okně bylo ovádů respektive hovad velmi mnoho. Ale když jsme se k večeru vydali na ostružiny, tak se skoro nedalo jít. Ačkoliv jsme se nastříkali sprejem proti hmyzu i obličej, tak to muškám absolutně nevadilo, bylo jim to fuk. Tak,když jsme se vraceli, tak jsme nedělali nic jiného než odháněli mušky, komáry a další hnusnou havěť. Šaman má pravdu. Skutečně cesta z lesa byla velmi obtížná.

Šaman řekl(a)...

Houby v matičce:
V pražských parcích (nejen na sídlišti ale i na Karlově náměstí) drze rostou žampiony. Když jsem neměl auto, jezdil jsem autobusem do Radotínského údolí, a ještě dříve, když jsme bydleli na Pankráci metrem do Krčského lesa - to tam ovšem ještě nestálo Jižní Městzo II. Vždy jsem našel něco, co k hubenému inženýrskému platu pomohlo vylepšit kalorický deficit nenažrané rodiny...

Šaman řekl(a)...

STK držím palce - jednak aby "zdravotní dovolená" splnila svůj prvotní účel, tedy vyzdravěla. Dále pak přeju štěstí při natáčení lesního ticha. Nevěřím, že se najde 5 minut bez letadla! (Určitě je jich v noci vidět více než Perseid...)

Anonymní řekl(a)...

Vážený STK, nevím, co nejraději sbíráte, ale mohu Vás ujistit, že jste si tu zdravotní dovolenou v Jeseníkách načasoval přesně.
V našem koutě to chodí tak: ráno (do šesté hodiny) chodí domácí. V gumákách během půlhodinky oběhnou svá místa, posbírají větší kusy (malé nejsou vidět) a jdou domů. Střídají je čerství lufťáci, co jsou ochotni si přivstat, ale ti toho moc nenajdou, neboť po lese neustále pobíhají, hulákají, nedokážou se zastavit a rozhlédnout. A po osmé nastupují rozvážní domácí (mezi které se počítám), kteří si užívají krásné ráno a klid v lese. A v neděli to bylo porvé, kdy se nám všem, co jsme tam byli, podařilo nasbírat plné koše.
Takže přeji hodně zdaru - rostou!
A věřím, že Vám radost z nasbírané úrody pomůže vylepšit zdravíčko... :o)

Harpyje řekl(a)...

Ten nožík se štětcem Vám, Šamane, závidím. Budu si muset pořídit něco podobného.
Je tomu asi 20 let, co jsem našla kapitální kus druhu Boletus edulis Bull. Ex Fr., jaký se člověku poštěstí najít snad jen jednou za celý život.
Jednu podzimní neděli, jako vždy v houbové sezóně, vyrazila celá naše rodinka hledat nějaké nové naleziště. Na místě jsme se rozptýlili, a v rojnici jsme se jali pročesávat les, zatímco manžel, který měl tenkrát nohu v sádře, se belhal po lesní cestě. Po chvíli se přede mnou otevřela malá mýtinka, a uprostřed této mýtinky se tyčil HŘIB. Při takovém pohledu se každému pravému houbaři na chvíli zastaví dech. Mně vzal i schopnost řeči. Nezmohla jsem se na víc, než na neartikulované skřeky, které okamžitě přilákaly ostatní členy výpravy, včetně oberleného postiženého.
Hřib byl za asistence všech opatrně vykroucen ze země (opovrhuji barbary, kteří hřiby uříznou u země), a doma zvážen. Vážil (na ten novočeský tvar "hmotnost" si nemůžu zvyknou. Za mého dětství se tomu říkala váha.) více než 750 gramů a byl naprosto zdravý. Takový kapitální úlovek se mi už nikdy jindy nepodařilo najít.
Co se týká těch hub, rostoucích na haldách, které zmiňuje STK, mohly by to být smrže. Smrž je delikátní houba, poněkud odpudivého zjevu, a roste na jaře. Já sama jsem viděla vyrůstat žampióny přímo z asfaltu uprostřed města.

žibřid řekl(a)...

V Pražských parcích rostou nejen žampiony, ale také špičky a pýchavky. Žampiony rostou dobře na psích loučkách. A v Kunratickém lese už roste všechno (václavky, babky, suchohřiby, lišky, holubinky), ale je otázka nakolik je to ještě Praha.