Ze zápisníku dobrovolníka

Území, zasažené předchozí záplavou, se pozná podle toho, že se v něm strašně práší. A taky se tam hojně kouří - ze spalitelných odpadů. Jinak se odpady vynášejí z bytů, sklepů, garáží, dílen, zahradních domků a třeba i kempinkových přívěsů. A k tomu je vhodné použít dobrovolníky.

Tohle koryto nestačilo

Protože je moje firma natolik ušlechtilá, že ví, že je dobré uvolnit z pracovního procesu na jeden den v roce lidi na dobrou věc, stal jsem se rovněž ušlechtilým dobrovolníkem a minulý čtvrtek vyrazil na rodné Liberecko, konkrétně do Frýdlantu. Největší hrdinství jsem vykonal vstáváním ve čtyři ráno. První metro mne svezlo k centrále, kde už na asi jedenáct lidí čekal mikrobus a nevyspalý řidič. V šest jsme vyrazili, v půl osmé jsem nás navigoval přes Liberec. Už nad Libercem byly orvané krajnice silnice. Při stoupání od Mníšku, kde jsme viděli paseku, co tam ponechal potok Fojtka pod stejnojmennou přehrádkou, nás zbrzdila vojenská kolona. Tu jsme nakonec předjeli, ale tahač s buldozerem na valníku už ne. Nebyli jsme tak šikovní jako hasiči z Frýdštejna. V osm jsme se zašprajcovali v Dětřichově. Kousek před Frýdlantem je silnice přervaná hlubokou roklí. Objížďka vede přes tuto poničenou vesnici, a když se tu potká kamion s autobusem, tak mají co dělat, aby se nějak vyhnuli. Jde o jedinou fungující přístupovou cestu do Frýdlantu a okolí! (Vynecháme-li cyklostezky a lesní cesty přes Jizerské hory.)

Poznámka: Je dobré do oblasti jet, jen když tam něco skutečně potřebujete nebo když tam pomáháte - a nepřekážet. Dále: Je lepší jet pohromadě s více lidmi, při plném obsazení vozu. Při plánování času je potřeba si uvědomit možnost, že vás zdrží těžká technika na úzkých cestách.
Osm nula pět zarážíme před Lidlem na parkovišti. Obchodní dům byl zaplavený a je zavřený. Za chvíli dorážejí kolegové z autobusu, který vypravila sesterská firma. Květa z Adry nám dává vstupní mikroškolení. Místní zde neradi vidí cizí lidi - hodně se krade! Jestli se ministr vnitra radoval nad solidárností českých zlodějů (dle něj kradou jen cizinci) pak Češi kradou taky - akorát se nenechají chytit. Většina lidí proto pro zvýšení důvěryhodnosti fasuje modrá trika Adry. Tedy na zápůjčku. Je to druh uniformy. Po výkonu se vrací...

Rozdělujeme se do skupinek. S Milanem a Jirkou sestavujeme vyklízecí trojku. Květa nám přiděluje dva formuláře kde jsou popsáni naši budoucí klienti a jejich potřeby. Nejdříve si zajdeme za dva rohy do Železné ulice vyfasovat holiny, rukavice, čisticí prostředky (montérky máme vlastní). Taháme i balíky s pitnou vodou. První klient hned na nábřeží za Smědou má být osamělý důchodce. Důchodce to je, a velice čiperný. Pomoc prý nepotřebuje - a nechce. Barák vyklízí jeho asi pětadvacetiletý majitel. Ten by přivítal osekávání, avšak na to nemáme nářadí. Nakonec - zalité byly jen sklepy. V patře bydlí ale samotná stará nedůvěřivá paní, která neotevírá nikomu cizímu ani za normálních okolností. Prostřednictvím majitele jí posíláme pitnou vodu. Potřebovala by toaletní papír. Voláme na záznamník Květě, ta ho sem pak pošle i s dvojicí dívek k popovídání.

Poznámka: Pátý den po povodni už balenou vodu nikdo nechce. Taháme se s ní od baráku k baráku a nikdo ji nepotřebuje. Už funguje vodovod, studny, před místním penzionem pro důchodce parkuje cisterna. Jeden pán nás dojede na kole, slyšel, že se tu rozdává voda, a odváží si jeden balík. Nakonec nám zůstává jeden balík s perlivou vodou.

Tady už pomáhat nebudeme

Druhý klient je samoživitel. Dům určený statikem ke strhnutí. Je potřeba vystěhovat majetek. Na místě zjišťujeme, že ruiny okálu jsou už prázdné - pryč je samoživitel i se zachráněným majetkem. Moc práce se strháváním nebude. Z pokoje se stala otevřená veranda, která drží jen na jedné tyči na jednom rohu. Z druhého rohu ještě vlaje záclona. Hledáme další prácičku v ulici - nikdo nepotřebuje. Jedna paní by vzala ženy na úklid. Trojice chlapů v oranžových tricích (modrá Adry na nás nezbyla) nejspíš nevzbuzuje důvěru. Adra má stále záznamník, vydáváme se vyhledat dalšího klienta sami. Jdeme po levobřežní komunikaci nad Smědou. Tudy se normálně hrnou všechna auta z vnitrozemí, některá míří i do Polska Ulice Komenského je teď však zavřena policajty. Není poškozená, jen se tu odklízí, jezdí tu hasiči, kteří stále ještě odčerpávají. Představuji nás policajtům, ale ti o klientech nemají ponětí. Jen hlídají. Jdeme dále a voláme: "Nevíte, kdo tady potřebuje pomoc?" Prý u kina to bylo špatný. Kino je v krátké uličce kolmé k řece. Chytneme se až napotřetí. Registrujeme mírnou nedůvěru, ale je potřeba vyklidit sklep - i pět dní po záplavě.

Zátiší se slunečnicemi

Hasiči ho již odčerpali a z větší části odbahnili. Ale spousta práce tu pro naši trojku zbývá. Konečně, v půl desáté, začínáme skutečně makat. Majiteli domu, Josefovi, pomáhá i kamarád z Liberce. Hromady před barákem se vrší: Jedna s pikslami, co půjdou omejt. Pak zvlášť železo. Zvlášť sklo. To se taky omeje. Ta sekačka na trávu možná taky půjde opravit. Největší hromada je k vyhození. Tam letí i staré lampové rádio, co si kamarád po opravě nevyzvedl včas...

Čeká nás jedna specialita: vybourání podlahy mezi přízemním pokojem a sklepem. Nejdříve však na ulici putuje napitá sedací souprava.

Další hromada je pouze bahno. Ta se skládá na ulici, přijede pro ni nakladač. A bahna je tu asi nejvíce. Nejdříve jeho zbytky ze sklepa. Pak to ze zahrady. Ze zahradního domku. Před ním býval kruhový bazén, pak skákadlo. Prostor pod ním je potřeba odbahnit celý. Pak ještě garáž. Ta se ale nejdřív musí vyklidit. "Můžeš si vzít ten pingpongový stůl, co sis ještě neodvezl," říká Josef dalšímu kamarádovi, chalupáři z Prahy, který taky přišel na výpomoc.

Kontroluje nás hasič. Diví se, kde se tu vzalo tolik bahna, když už přece sklep vyklidili. Ono se nějak rozmnožuje...

Na zabahněné trávě se usalašila nešťastná pětka z Mnichova Hradiště. Jeden kluk a čtyři děvčata. Študáci. Svačí a stěžují si, že je nikdo nechce. Přijeli na blint. Předávám je paní domu, ta je zaměstná uvnitř.

Poznámka: Pokud chcete jet na pomoc, nejezděte naslepo. Dopředu se ohlaste na Adře, která práce v místě organizuje. Tihle se dali do práce až v poledne...

Hromady přetékají

Nás pět pomocníků usedá a obědvá z přinesených zásob. Po dojedení však nemám kam odložit zamaštěný obal - nikde není odpadkový koš... Před jídlem se umejeme - výhoda: V domě funguje čerpadlo a přežila i studna.

Poznámka: Je třeba se umýt pořádně, včetně použití dezinfekčního prostředku.

To bahno je totiž velké svinstvo. Zdánlivě se tváří jako zahrádkářovo potěšení. Je krásně mastné, černé - ale skrývá všechny sračky z vymetených žump a také roztodivné chemikálie ze všech pobřežních skládek.

Pokračujeme v práci, po druhé hodině trochu odpadám. Kamarádi mne už nedávají lopatu. Vozím jen to bahno. Naštěstí tu první hromadu už nákladní bobřík odklidil. Už se roztékala mezi dvěma kanálovými vpustěmi, které právě hasiči vyčistili.... Ve tři hodiny vezmeme zavděk kafem od panímámy. Přináší nám k němu na zahradu i báječný nakrájený koláč s drobenkou, jak mám rád. Koláč přivezli z místní pekárny, kde tyhle věci vyrábějí, jako pomoc vyplavencům. Vyplavenci si tedy koláče moc neužili. Paní ještě čistí další stolky, hází přes ně černé folie a na ně dává naše saky paky, které jsme si ráno odložili u garáže. Což je dobře, protože:

Poznámka: Cokoli si kamkoli odložíte, okamžitě na tom ulpí bláto.

V půl šesté končíme, převlékáme se a chystáme se vrátit k Lidlu. Prvotní váhavá nedůvěra je už dávno pryč. Zůstává za námi kus viditelné práce: Prázdný sklep, díra mezi pokojem a sklepem, vyčištěná kůlna i garáž... Možná ještě větší pomoc jsme vykonali pouze tím, že jsme se dostavili a přinesli trochu forsáže do už pětidenního souboje s všudypřítomným bahnem a beznadějí. Dobrá zpráva nakonec. Chrastavská firma, kde Josef pracuje, poskytne svým vyplaveným zaměstnancům 40.000 na bezúročnou půjčku a 10.000 na dlaň. Nezáviďte. V dřívějších hromadách už zmizela výbava dcery. Mimo jiné. Rodina se chystala, že pojede na dovolenou - zabalený kempinkový přívěs zavalila voda. Nové auto stačili včas odvést, to staré se ještě vznáší na další hromadě v rohu zahrady...

Voda šla přes zábradlí

Už se blejská, vypadla jedna fáze. Začínají padat kapky. Pokukujeme po Josefovi - směje se, že mu déšť alespoň omyje připravené věci... Než začne skutečně pršet, zalézáme do minibusu. A už je tu slejvák, hromy burácí. Zůstává v nás, krom únavy a bolavých svalů, dobrý pocit - ale i trochu provinilý pocit. My si jedeme domů, za tři hodiny už budeme pod horkou sprchou a pak v suchu a teple. Milan jede ještě zítra pomáhat dalším kamarádům, ale já si zase sednu před svůj pracovní počítač, dodělat čtvrteční práci. Pohodlnou práci v bezpečném šestém patře. Jeden den jsem si zahrál na pomocníka. V neděli doma jen vyluxuji - a bydlíme na kopci... Ale naše hostitele ve Frýdlantu čeká další spousta práce - obnovit barák, a doufat, že jim ho zas voda nevyplaví.

Jo, mimochodem. Ještěže nám zůstal ten balík bublinek. Přes den jsme ho vypili sami...

Soumrak nad Frýdlantem

Psáno v Praze dne 16. srpna 2010, po dalších a před dalšími přívaly. 
(K obrázkům: Nefotili jsme, nebyl na to čas, ani by to nebylo slušné. Jen jsme z ruky vzali mobilem několik dokumentačních záběrů. Já a Milan.)

PS: V sobotu před ránem jsem se doma vzbudil silným hukotem. Jako by za okny, které spíše připomínaly skla akvária, padala Niagara. Nebylo vidět na dva metry. Včera byla nad Prahou rovněž čina. Doma dobrý, ale v mém pracovním podkroví se voda dostala do komína, protekla stropem a zatopila síťovou tiskárnu patra. Koberec pod západními okny v kanclu mám mokrý. Ale bahno žádné!
PSS: Dneska jsme dostali poděkování a pochvalu od ADRY za to, že jsme byli "akční, organizovaní a samostatní" - heč!
PSSS: Až dosud jsem si myslel, že firemní dobrovolnické akce s hrdým názvem "Je čas na dobrou věc" jsou spíše jen marketingovou záležitostí. Tak samozřejmě, že taky. Ale teď vím, že mají i smysl.

Jirka a Milan

Šaman nad Smědou