sobota 21. srpna 2010

Syndrom vařené žáby

Vypadá to, že jsme si znovu pozvolna zvykli, a že nám zločinná ideologie komunismu už nesmrdí. Proto k výročí 21. 8. 1969 opakuji jeden ze svých článků z roku 1998, který tehdy vyšel na Neviditelném psu. Syndrom vařené žáby nám totiž hrozí i dnes.
*****************

Prý když strčíte žábu do studené vody, kterou začínáte zvolna ohřívat, tak neprotestuje. Pomalu si zvyká. Až se v klidu uvaří. Kdybyste ji strčili rovnou do horké vody, tak bude řvát. Nevím, na žábě jsem to nezkoušel. Zažil jsem to na vlastní sedm - až osmnáctiletou kůži v době tzv. "normalizace".


To bylo nejdřív takové nevinné slůvko: Až prej se u nás situace po srpnu 1968 znormalizuje, tak hned vojska odtáhnou. Takže teď se všichni budeme tvářit, jak máme Rusáky rádi. A tak bez protestů skončil časopis Student, rozpustil se KAN (Klub angažovaných nestraníků) a K231 (svaz politických vězňů, kteří byli v dřívějších letech pozavíráni podle onoho paragrafu), rozjely se opět rušičky proti vysílání Svobodné Evropy, byla obnovena cenzura. To byly první podmínky okupantů. A už je to normální? Ještě musel parlament schválit dohodu o dočasném pobytu vojsk na našem území. Asi jen čtyři poslanci měli dotaz, jak je definovaná "dočasnost", a hlasovali proti. Byli vyloučeni z KSČ, tím pádem přestali být poslanci, protože mandát dostali za stranu a strany měli být poslušni, to je přece demokratické! Trochu to kazili studenti, kteří zase 17. listopadu 1968 stávkovali, ale to už se obroditel ministr školství Císař*, nechal slyšet o tancích našich, které by při nejhorším, při nezákonostech, taky musely zasáhnout, a tak se začala vojska stahovat.

Bylo to tuším někdy v listopadu, dlouhé kolony aut směřovaly Libercem kolem nádraží k severu, pozoroval jsem je se smíšenými pocity. To totiž znamenalo, že důsledky okupace budou teď hlídat naši... Nějaká vojska zůstala, stáhla se většinou do vyhražených prostorů, jen obyvatelé některých měst, třeba Mladé Boleslavi, měli halt smůlu. (Mnohem později nám cesty přes MB pomohly, aby nám děti uvěřily, že jsme opravdu okupovaní, když jsme jim z oken autobusu ukazovali sovětská kasárna i malé mužíky v cizích uniformách...)

Tak už jsme normální a můžeme v klidu pokračovat ve svobodě? Všichni mužové Ledna (skoro) zůstali na svých postech, jen těch pár zrádcovských stvůr, vlastně taky zůstalo na svých postech. Ten Husák je novej, jakej asi bude? Mezi zrádce nepatřil, do politbyra ho jmenoval mimořádný 14. sjezd KSČ, von jen tak lavíruje. Scházeli jsme se se známými, různě špekulovali, popíjeli víno značky Svíčka a hloupě se těšili. Ale už 7. 11.** 1968 naši jedni známí vyvěsili československý i sovětský praporek. Že prej za nima byl domovní důvěrník. Že prej by z toho mohl mít těžkosti. Kdyby ji nevyvěsili. Tak proč mu nevyhovět. Vnitřně zůstáváme svobodni. V TV šel dále seriál o Rudolfovi III., zejména jeho vánoční vyvrcholení bylo velmi poetické a vlastenecké. Taky nám televize zprostředkovala pohled na Měsíc. Apollo 8, to bylo i naše vítězství nad sovětskou technikou.

1. ledna 1969 propukla federalizácia. Paritními šachy se podařilo odstavit Smrkovského - když jsou prezident (Svoboda) a premiér (Černík) Češi, tak musí být předseda parlamentu Slovák, jeden Dubček jako hlava partaje to nevyváží. Dále vycházely lhavé "Zprávy", které vydával neznámý štáb novinářů při sovětských vojskách, naše noviny přebíraly články z bratrských listů. Opět se začalo lhát, první v čele bylo samozřejmě Rudé právo, ale to stejně nikdo nečet´... Ale Palach ty lži už neunesl a na chvíli nás vytrhl z letargie. A pak vítězství našich hokejistů nad Rusáky. Mistry jsme se nestali, ale šli jsme slavit do ulic. Když ti sovětští hokejisté drželi hokejky jako samopaly... Protesty a nátlak sovětských generálů vedly k pádu vlády, později i Dubčeka. Opět nastoupila parita, která vynesla do čela schopného politika Husáka, který uměl mluvit bez papíru. Husák slíbil držet "polednovou politiku", uznal legitimitu 14. sjezdu, podpořil vznik Komunistické strany českých zemí, vypadalo to nadějně.

Během května byly zlikvidovány desítky časopisů a novin. Ve zbylých se vyměnily redakce, v rozhlase i v televizi. Ale v kině šly ještě stále zajímavé filmy - umělecké i dokumentární. Na Libereckých výstavních trzích v červenci 1969 zněly písničky Karla Kryla, jeho deska se tam prodávala. Stále ještě vycházely knížky. Ještě přistálo Apollo 11 v přímém přenosu ČST na Měsíci. Pořád ještě nebylo tak zle...

Pak jsem v srpnu vyjel s mátí do Jugošky k moři. Výborně tam byl slyšet Hlas Ameriky, i Svobodná Evropa se dala poslouchat. Dva týdny u moře byly krásný. 21. srpna 1969 jsem se s mátí rozloučil v Zagrebu; domů letěla, já s kufry ji následoval vlakem. V kanceláři ČSA byly k dispozici místní noviny a v těch jsem si prohlížel fotky z Prahy i s popisky: "Tenkovi armady čekoslovačkog protiv demonstrantom na Vaclavskom trgu", "Šipkami protiv tenkom", "Dva ubiti v centru goroda". Zmocnil se mne neuvěřitelný hnus a pln rozhořčení jsem oslovil skupinku českých turistů, kteří právě přiletěli: "To je ale svinstvo, co?"

Odtáhli se ode mne, jako bych byl prašivý. Snad si mysleli, že jsem agent. Nebo že by je mohl sledovat nějaký agent. Do Liberce jsem dorazil někdy ve čtyři ráno 22.8. V Pražské ulici ležely na zemi rozházené dlažební kostky, výklady byly vytřískané. I vysoko na Baťově paláci byla rozbita okna. To bylo tak: Po demonstraci, kdy i dlažební kostky lítaly, ale nic nevysklily (jak bylo patrno na fotografiích tehdejšího rudoprávní dokumentu "Neprošli"), nastoupili policajti a začali rozbíjet sami. Do horních pater Bati se trefovali ze signálních pistolí. Nahoře chodil správce budovy, hasil požáry od světlic a nadával...

Po dvou týdnech v příjemném Jadranu jsem se až po uši pohroužil do vroucích sraček, které mezitím zase zvýšily svou teplotu, a zjistil, jak to pálí! Pak Husák zavřel hranice. Komunisti pořád přikládali, ale naše žáby si už nemohly jen tak odskočit. Ani jim nepřišly divné všechny ty vylhané seriály, za jejichž vyvrcholení považuju 30 případů majora Zemana. Ani těm žábám, co na to čučely, ani těm žábám, co v tom účinkovaly, dodnes nedošel ten mírnej bolševickej ohýnek pod hrncem, v kterém jsme všichni seděli. ***

Dnes už nemáme ohýnek totalitní, ale připadá mi, že se každý snaží svou polívčičku pořád přihřívat. Komunisti z KSČM mají stále svoje Molotovy, nenápadnější je sociálně demogratickej ohýnek Zemanových komunistů za přihlížení Klausových požárníků. Teď už to ale jenom záleží na nás, jestli znovu přijmeme tezi, že klid a pořádek je pro rozvoj naší společnosti to pravé, s rozvratníky zatočíme, přepočítali se, kdo není s námi, je proti nám, s váma se nebudu bavit, to je špatná otázka...****

Zdá se mi, že jsme hodně povaření a ti, co to vydrželi mají už hroší kůži. Naštěstí nastupují nové generace žabiček. Čekají je školy, čeká je armáda, potkají se se soudy i sousedy... Všude je ještě plno starých do ruda uvařených žab na prameni.

Není nad to, obdržet občas studenou sprchu! Nebo ji poskytnout. Rád vypomohu.

Poprvé vyšlo jako příloha internetového deníku Neviditelný pes © - Týden od 31. srpna až 6. září 1998, podruhé 21. srpna 2006

Šamanovy poznámky 2006:

* Čestmír Císař snad nebyl ministrem školství v té době, nějakou funkci však zastával. A hlavně - po abdikaci Novotného byl kandidátem vysokoškoláků na prezidenta!

** 7. 11. - výročí "Velké říjnové socialistické revoluce"

*** Ani dnes tento propagandistický seriál, jehož spoluautorem byla StB, odvařeným žábám nevadí...

**** Tuto tezi osm let po napsání článku otevřeně hlásá Jiří Paroubek, který s ní dokázal přesvědčit třetinu našich voličů. Jiří Paroubek, který - pro blaho lidu této země - spolupracoval a hodlá spolupracovat s komunisty. Ovšem místopředsedu Sněmovny zařídil komunistům už premiér Špidla. Vypadá to, že jsme si znovu pozvolna zvykli, a že nám zločinná ideologie komunismu už nesmrdí.

Žáby, běžte se chvilku nadýchat čerstvého vzduchu! A pročistěte si nosy!! A podívejte se pak kolem sebe!!! Ne, komunismus tady ještě nemáme. Ale zato nám zářivými barvami pozvolna rozkvétá normalizace. Čuchněte si k jejím květům - dříve, než začne vydávat plody.
********************************************

Poznámka 2010: Doba dozrála. Komunisti dnes nejsou ústavními činiteli. Ale mnoho lidí stále neví proč byl socialismus špatný. Tak třeba kvůli tomuhle:

V srpnu 1968 k nám vnikla násilně Sovětská armáda, doprovázená čtyřmi dalšími armádami zemí Varšavské smlouvy. Od roku 1968 jsme až do roku 1991 měli na svém území cizí vojska bez souhlasu občanů této země. Byli jsme okupovanou zemí. Kdo po 21. 8. 1969 vstoupil do KSČ, byl kolaborantem okupantů.

Jo, a s těmi žábami je to úplně jinak - ony nakonec vyskočí! Když je jim dána příležitost. Ne, žáby blbé nejsou...

8 komentářů:

STK řekl(a)...

EXKLUZIVITA OSOBNÍHO PROŽITKU 1/2

Kdesi jsem dneska četl o "exkluzivitě osobního prožitku". Jako že ti, kteří nějakou událost nezažili na vlastní kůži sice takovou událost vezmou na vědomí, ale nikdy pro ně nebude vnitřně "dost závažná". Je to pravda pravdoucí. Únor 1948 jsem nezažil a proto jsem doopravdy nepochopil, proč ho táta tak nenáviděl. Vždyť mu "jenom" zabránil v tom, aby si otevřel v Ostravě radioopravnu, po které toužil od kluka, od doby kdy se učil řemeslu u radioopraváře ve Frýdku-Místku.

Gottwaldovu smrt jsem zail jako malý kluk. Ale viděl jsem, cítil jsem jak ta tragická zpráva zjevně potěšila mého dědu, který měl mít podíl na statku svého tchána - a nedostal nic. Tchán byl bez statku, babička byla bez věna. Jistě, přežili to a měli se rádi až do smrti. Kromě pradědečka, obszarnika. Ten bez statku z ničeho nic umřel.
Babička s dědou měli, z hlediska vyššího principu, špatnou radost ze smrti člověka, který na jejich osudu měl podíl. Proto jsem z radosti tančil v kuchyni na smuteční hudbu z rádia s trikolórou, kterou měl děda uschovánu v psacím stole "pro každý případ". Když se setmělo, babička napřed zastřela okno prostěradlem, pak rozsvítila lampu "stahovačku" a teprve potom jsem směl tancovat dál. Inu - preventivní opatrnosti. Už tehdy jsem se učil jinak mluvit doma, jinak mimo domov. A takle dvojkolejnost, pokrytectví chcete-li, mě provázelo s krátkou přestávkou v roce 1968 až do devadesátých let. Není to normální, není to dobré ale umožňovalo to přežít bez zbytewčných karambolů.

Jen jednou, po vojně jsem měl pocit, že když vstoupím do strany (...jaké, jaké - jiná snad ani nebyla, do KSČ!) že ji přece dokáži upozornit na chyby a nespravedlnosti, kterých se někteří její členové dopouštěli. Myslel jsem, že z neznalosti.
Z tohoto poblouznění mě během 1/2 hodiny vyvedla jedna z nejvlivnějších komunistek v našem podniku. Kádrovačka. Přece jenom byla víc člověkem, než komunistkou. Dodnes ji za tu studenou sprchu děkuji!

STK řekl(a)...

EXKLUZIVITA OSOBNÍHO PROŽITKU 2/2

Proto dneska, kdy k vyslovení pravdy, dokonce jen subjektivní pravdy není třeba odvaha, kdy nic nehrozí, nechápu stav, kdy média mluví "obřadní řečí", kdy se do vás pustí kdejaká "nátlaková skupinka" (vzpomínáte na ten termín?) když nazvete nějaký jev správně, když lži řeknete lež, zbabělosti zbabělost, zradě zrada, lenosti lenost, krádeži krádež a tak dále, a tak podobně. To je to, co mi na dnešní době vadí. Lžeme si do kapsy. Nakonec už nebudeme vědět, co je lež a co "píár", co je multikulturalismus a co předposranost či, hůře, licoměrné tvrzení podplaceného člověka.

To, že mladí nemají tu "exkluzivitu osobního prožitku" mi vysvětluje jejich velmi vlažný zájem o věci ne zas tak dávno minulé. Nemám jim to za zlé. Ale měli by se pozorně dívat kolem sebe a mít oči doširoka otevřené. Skoro se chce parafrázovat jednu poněkud vylhanou knihu - "Reportáž psanou na oprátce". Ta přece končí slovy "Lidé, měl jsem vás rád! Bděte!"
Jsou totiž v pozici vařené žáby. A taky by, aspoň občas, měli poslouchat "žvásty starců", kteří onu "exluzivitu" mají. Už jenom proto, aby dokázali z toho našeho hrnce včas vyskočit.

Nebo aspoň hodně nahlas zařvat DOST! - a poslat všechny ty profesionální žvanily a lháře do prd... ...prostě pryč!

drak řekl(a)...

Šamanovi a STK:

Sdílím Vaše obavy, protože pozorujíce například oranžovou smršť ve volbách do krajských zastupitelstev na podzim 2008, kdy jsem už už zase přemýšlel o tom, kam budu emigrovat, když se bude Paroubkův volební úspěch opakovat letos na jaře a hleďme, on se neopakoval.

Zkrátka mezi mladými lidmi se pořád ještě najde dost inteligentních bytostí se srdcem na správném místě a přesto, že mi připadá, že jsou mladí pořád ještě zasaženi zelenými jedy, politickou korektností a jinými hovadinami a nectnostmi nad míru únosnou a přijatelnou, tak věřím, že to nakonec prokouknou a najdou z toho cestu ven. Úkolem nás dříve narozených je, pomoci jim v tom jak jen můžeme a jak jen nejlépe umíme i přesto, že neúcta ke starším a nemístný nadbytek sebevědomí z jejich strany bývají někdy k nesnesení. To bychom ale my, zkušenější a tudíž rozumnější, měli umět překousnout a překonat.

N.N.Nemo řekl(a)...

Věkovitý Draku, Starý M. Kocoure a prastarý Šamane - my, mladí, Vás ale ctíme!

drak řekl(a)...

N.N.Nemo, 23. SRPNA 2010 10:08,

A my jsme Vám za to vděční :-)

informace řekl(a)...

Českou politickou situaci ještě dost neznám, jména některých politiků mi nic neříkají. Ale divím se, že česká sociální demokracie je první stranou a komunisti dostali, jestli se nemýlím, 11 procent hlasů. Proč lidé volí komunisty? Zřejmě je nevolí jen staří nostalgici. Bude to nová generace, co komunizmus nepoznala a co se nechá zlákat jejich hesly. Je mi dost nepochopitelné, proč se o těch starých poměrech víc nemluví. Proč se to těm mladým nevysvětli, co se za komunizmu dělo.
Rovněž tak nechápu politiku českých soc.dem. Proč vedou hovory a mluví o dohodě ve vládě s komunisty. Proč zvou do Lidového domu ruského generála, když se jedná o instalaci amerických raket v ČR. Cožpak nevidí, že je to dlouhodobě sebevražedná politika? Jak si mohou představovat, že Rusko bude nezištně chránit českou neutralitu?
Nechci to vysvětlovat jen tím, že by to mohlo být neznalostí situace. Politik musí mít o situaci vždy dobrý přehled a nemůže jednat jen aby získal hrstku hlasů při volbách. Pak po volbách všechny tyto kroky budou podmiňovat jeho další jednání.
Lidi to nevidí? A co čekají, co si slibují od soc.dem.? Větší sociální zabezpečení, mi řekla jedna paní. To je zřejmě ten demagogický trumf, který jim pomáhá. Ostatní strany to neumí lidem vysvětlit, že jde jen o blaf a o snahu dostat se k moci za každou cenu?
Šaman mluví o vařených žábách, a o těch chytrých, co včas vyskočí z hrnce. Momentálně je těch dobrovolně vařících se žab asi tak 32-33 procenta voličů. A vaří se, jak se zdá s vervou a nadšením, na nějaké vyskakování nepomýšlí. Proč se, na příklad, český tisk celkem moc nezmiňoval o "přátelské návštěvě" ruských a spřátelených vojsk v šedesátém osmém? Protože už SSSR neexistuje?
Proč se nemluví víc o situaci v Rusku a o ruské vnitřní a zahraniční politice? Těžko se v novinách najde nějaký rozumný a trochu rozvinutý komentář. A novináři by měli také trochu šířit osvětu a ne jen pasivně přepracovávat zprávy tiskových agentur?

žibřid řekl(a)...

Úvaha nad ČSSD:
V české společnosti je poměrně zakořeněna potřeba rovnostářství a dokonce i určité solidarity, nebo alespoň názoru, že stát má na solidaritu dohlížet a organizovat ji (lékařská péče, důchody, podpora apod.). Pak je tu určitý pocit, že tato témata jsou prezentována spíše levicí než pravicí. Ale protože nalevo není jiná strana než ČSSD, tak mnozí ne zcela hloupí lidé volí právě ji. Jsou samozřejmě nespokojeni s touto stranou, ale nemají nalevo na výběr. (Mimochodem podobné je to s voliši ODS, jsou často také nespokojeni, ale nechtějí volit nikoho jiného).

STK řekl(a)...

Pár postřehů - pro Informaci i pro informaci:

- lidi moc o politice nepřemýšlejí. Snad je to to tak i správně. Před volbama najednou zjistí, že nemají moc informací. A všude kolem jenom primitivní, prvoplánová propaganda stran a straniček. Takže nalítnou.

- lidi jsou od přírody takoví - jak to slušně říct - lakotní. Když jim někdo nabídne něco "zadarmo" nebo "se slevou" tak na to slyší. Stačí vzpomenout jenom ty společnosti, které nabízejí "výhodné půjčky bez ručitele" nebo prodávají předražené "věčné hrnce". V politice se tomu říká populismus a pěstuje ho jak ČSSD, tak ODS. Protože jsem pár lidí "od politiky" poznal osobně, zjistil jsem, že už opravdu nemohu volit ODS, kterou jsem volívával a musel jsem "vhodit" pana knížete a jeho Šedou Emiminenci Kalouse. Zatím nelituji.

- jak je to s médii nevím - nesleduji. Vím jenom to, že co leze na obrazovku, do rádií i do novin je od reality značně odpoutáno a je buď prezentaací osobního názoru novináře (špatné, ale ještě ne tak moc) nebo je to PR, kterou někdo novináři nebo jeho vydavateli zaplatil. (A to je už fakt špatné.)

- se skutečnými informacemi je to taky špatné - a to nejen u nás v české kotlince. My staříci máme jednu komparativní výhodu: žili jsme v době, kdy byly k dispozici jenom lživé údaje a umíme si většinou vyhledat další prameny a zkombinovat něco, co se pravdě přece jenom více podobá. Mladí buď slepě věří - nebo odmítají všechny informace šmahem, že je nezajímají. Co je toho důsledkem jsme viděli při volbách a vidíme i dnes. Hloubaví mladí - to je něco, co by se mělo oslavovat slovy "Hosana!", chránit a zalévat. Ale jsou a rostou!