Dnes byla pro zaměstnance otevřena zbrusu zrekonstruovaná kantýna, vlastně od nynějška již "podniková restaurace". Nabízí i minutky. Ale jinak budou teplá jídla v rámci úspor elektrické energie dovážena ve várnicích. V "kantýně" stál oběd 41 Kč, v "restauraci" už přijde na 60.
Úterý 5. prosince 2000
V nové restauraci zas nevaří až tak špatně. Byl zde otevřen Asijský koutek - jako minutku nabízí za pouhou stovku Škorpióní křupky, Polévku sta očí i Psa pěti barev. A hlavně - dovídáme se tu spoustu informací. Například o ROZŘEĎ 1209/00: Od Nového roku je naplánována reorganizace organizační jednotky Organizace a plánování!
Středa 6. prosince 2000
Odpoledne proběhlo v podnikové restauraci školení o nových trendech v textárenství. Mladá ředitelka tiskového odboru L.Živá prohlásila: "Je třeba tlačit na důsledné zavádění mezinárodních zvyklostí. Tlačím na to, aby byl vytvářen tlak na vytvoření dělné a přátelské atmosféry k práci. Jinak vyvodím tlak na personální změny. Nechceme mezi námi vidět zakaboněné tváře!"
Čtvrtek 7. prosince 2000
Tak prý Linda Živá to táhne s Tluč Hubou! Drb přinesla sekretářka Vykulená. Hm, sama pečuje o našeho Duto Hlava. Ale fakt je, že jí to přináší jen spoustu neplacených přesčasových hodin. Zato Linda za svoji včerejší přednášku obdržela z Hubova fondu odměn osobní prémii 10.000 Kč.
Pátek 8. prosince 2000
Od náměstka Cymbucha přišel na Duto Hlava zase poprc, že prý naše oddělení spotřebovává sponky a připínáčky nad normu danou ROZŘEĎ 12/21. Šetřit se musí! 50 milionů na novou Dur Durakovu kantýnu v ARZ na Jižním Městě se musí utratit ještě letos - aby se splnil plán investic.
Sobota 9. prosince 2000
Z listárny Moby Dicka
Vazeni pratele!
Velmi radi jsme se seznamili s cinnosti vasi firmy. Firma N. chtela by Vam nabidnout spolupraci v prosazeni vasich produktu a sluzeb na trhu pomoci zlepseni kvality vasich reklamnich materialu a jako prvni krok k nasi spolupraci muzeme vytvorit zdarma prvni WEB- nebo graficky navrch...
Blizi se vanoci a proto mame pro Vas skutecne svatecnou nabidku: objednate-li se u nas do 1.prosince vytvoreni grafickeho navrchu nebo WWW-stranky obdrite 2., vanocnou verzi sve objednavki ZDARMA . K tomu vytvoreni 1. navrchu bezplatne!
S pozdravem,
Dicht`ar, manager,
N.,s.r.o.
*************************************
Předcházející týdny hledejte pod štítkem Moby Dick
Portrét Mobyho vyhotovil Kryšpín.
Kdo je kdo v Českých Textárnách - verze z dubna 2003
Knížku "MOBY DICK: Deníček," v níž jsou sebrány denní poznámky z Českých Textáren od dubna 2000 do dubna 2003 lze za 199,- Kč + poštovné objednat u nakladatele na konvoj@konvoj.cz
Podněty, připomínky a výkřiky čtenářů Deníčku Moby Dicka lze posílat na schránku mailto:moby.dick@seznam.cz.
Předem dík! >>:)) Moby Dick
10 komentářů:
A čím se vlastně zabýváte v podniku, když nevyplňujete výkazy činnosti?
To mě těší, že jsme Češi !
(Když tedy Marxužel nejsme Rusové.)
1.
Přiznávám, bez mučení i studu : Přesně před jedenadvaceti lety jsem dostal strach.
Ano, já, nikoli nejmenší český vlastenec-internacionalista.
Ptáte se, jak to bylo možné ?
Vzpomeňte si, vážení vlastenci a vážené vlastenky : Právě 4.prosince 1989 se dovršila Gorbačovova zrada. Ten den prokletý agent imperialismu definitivně odmítl žádost našich čelních představitelů o pomoc proti Západem podporované kontrarevoluci. Navíc „sovětská vláda“ vydala prohlášení, v němž označila bratrskou intenacionální pomoc z roku 1968 za „nevyvážený, neadekvátní přístup a zásah do záležitostí spřátelené země“.
Pochopil jsem, že prohráváme, že ustupujeme do předem nepřipravených pozic.
Ne, neměl jsem strach ze smrti, neboť dulce et decorum est pro patria mori. Ani z mučení ne – vždyť bych svou mučednickou smrtí šel ve stopách martyrů tak slavných jako Oleg Koševoj, Zoja Komsomoloděmskaja, Julius Fučík, Victor Jara.
Neměl jsem strach z definitivní porážky naší věci nebo z vyhubení našeho národa. Přežili jsme Rakousko, přežili jsme masarykismus i fašismus = přežijeme pár let obnoveného kapitalismu.
Dostal jsem tehdy strach, že se ZMĚNÍME. Že během nadcházejících let poroby ztratíme svoji českou povahu.
Vždyť naši nepřátelé mají k dispozici účinnější a komplexnější arsenál indoktrinačních zbraní než kdykoli v minulosti ! Bál jsem se prostě, že ztratíme své české zvyky; dřív, než budeme opět osvobozeni, dřív, než se ztracená vláda věcí lidu do našich rukou zpět navrátí.
Začátkem prosince roku 1989 myslí mou zjitřenou běžely obrazy drastických změn poraženého Japonska, drceného naleštěným bagančetem amerických okupantů – za pár desetiletí po 2.sv.válce se japonská společnost změnila navždy. Dopadneme také tak; v desetiletích po Listopadové porážce ? Zničí západní pakultura naše tradice ? Začneme se chovat jako Zápaďáci ? Začneme se na sebe usmívat, navzájem se zdravit, začneme říkat „Děkuji“ a „Prosím“, začneme používat kartáček na zuby, kartáč na boty ? Začneme pod bičem západních okupantů používat deodoranty ?
Dostal jsem VELKÝ strach, tehdy v hořké zimě roku 1989, že časem začneme ŘÍDIT AUTA jako příslušníci euroamerické civilizace; tím ubožáckým, slušňáckým, naprosto směšným a nepřijatelným způsobem.
Vzpomínám si velmi živě, jak mi mocně ten strach sevřel hrdlo : JAK SE ZBAVÍME ZÁPADNÍCH ZLOZVYKŮ, až opět zvítězíme ?? Vždyť po osvobození Československa Sovětskou armádou jsme se museli nejdříve zbavit 3,000.000 Němců-fašistů, abychom se mohli osvobodit od západního způsobu jednání a myšlení, usazeného v nás za tři sta let poroby. (A poděkujme dodatečně Němcům-fašistům, že nás zbavili většiny „našich“ sionistů, dalších šiřitelů euronákazy.)
Jako konopná smyčka mne před 21 lety rdousila kruciální otázka : KOHO ODSUNEME PO NAŠEM OPĚTOVNÉM VÍTĚZSTVÍ, ABYCHOM SE ZNOVU MOHLI STÁT SAMI SEBOU – RODUVĚRNÝMI ČECHY A SLOVANY ?!?
Koho ? Němci pryč, sionisti pryč, zbylí Maďaři na Slovensku, Slováci za hranicemi, bývalé buržoasní „elity“ jakbysmet. Budeme tedy nuceni, pro Leninovy rány, odsunout část NAŠINCŮ ?!
Bylo mi do pláče.
Ale to je již dávno minulost.
Minul strach, minuly pochyby. Jistě, stále nás ovládají prozápadní protičeské síly. Stále se u nás rozlézají Němci, Američani, sionisti, stále jim pomáhají příslušníci českých vykořisťovatelských tříd. Ale dnes již vím, že po našem vítězství se nebudeme muset pracně zbavovat zápaďáckých manýrů. A zrádců se zbavíme ještě rychleji, lépe a radostněji než po našem prvním vítězství.
Jak víme všichni, zachránili nás naši starší bratři; jako už tolikrát předtím. Velký ruský národ vyslal do naší vlasti desetitisíce svých synů a dcer, desetitisíce typicky rusky krásných lidí. A tito neformální vyslanci největšího a nejpokrokovějšího národa v mire, civilní předvoj nepřemožitelné Armády Ruské federace, nám dnes a denně ukazuje správné slovanské chování.
To mě těší, že jsme Češi !
(Když tedy Marxužel nejsme Rusové.)
2.
Rusové, přes katastrofu způsobenou zradou západního agenta Gorbačova, zůstali svoji, zůstali hrdým a nepokořeným národem, nositelem opravdové kultury. Ze Západu přijali jen to zdravé a životaschopné (moc toho samozřejmě není, v podstatě jen Mercedesy, BMW, mobily, počítače); zápaďácké dekadentní manýry odmítli principiálně a leninsky.
Díky tomu se rázně prosadili i v naší pokořené, Západem okupované vlasti. Díky své široké slovanské duši a svému přímému jednání jsou nám naši starší bratři vzorem, jako vždy v minulosti.
Díky jim jsme i my ze Západu přijali jen pomíjivosti; jichž zbavit se bude VELICE snadné.
Důkazů našeho vnitřního nepokoření je habaděj; jedním z velmi pádných je i celonárodní diskuze o zločinné řidičce a našem neprávem stíhaném hrdinovi Luboši Lacinovi.
S opravdovým potěšením jsem se začetl do zdejší větve této diskuze - plně souhlasím se zdejšími vlastenci-internacionalisty : Náš bratr a soudruh L.Lacina, prodejce plzeňského Prazdroje, právem pospíchal, ve svém nesmírně chvályhodném úsilí o zajištění včasné dodávky našeho tekutého chleba našim pracujícím.
A najednou - nějaká pozápadnělá pipka mu překáží v cestě, trvá na svém „právu“ nepřekračovat povolenou rychlost ...
Prostě hnus; lituji, že zde není „blicí“ smajlík.
Kdyby byla ta bezejmenná pipka řádná Češka, šlápla by na plyn, aby nepřekážela důležitějším osobám. Sešlápla by plynový pedál až k podlaze, i za cenu, že spadne do pangejtu. Protože by si byla vědoma své nízké ceny, své pominutelné hodnoty, ve srovnání s opravdovou hodnotou důležité osobnosti jedoucí za ní. Kdyby vedle ní neseděl šimpanz *), ale dobrý Čech, nafackoval by jí hubu, až by se jí „kousavý otočilo dozadu“, a razantním zásahem do řízení by uvolnil cestu pospíchajícím důležitým osobnostem.
A kdybychom byli národem ještě vyspělejším, to jest kdybychom byli Rusové, kdyby naše vlast byla již dnes součástí Velkého Ruska, tak by náš bratr a soudruh Lacina do pozápadnělé pipky najel nejdříve zezadu, aby ji mohl posunout na místo, které jí náleží. Čímž by se celý manévr (zneškodnění nebezpečně překážejícího automobilu) podstatně urychlil.
A opravdu ČESKÝ soud by odsoudil ne dobrého Čecha Lacinu, nýbrž pipku, za nebezpečný způsob jízdy. (Technické detaily rád vysvětlí s.s.drak.)
Zkrátka a dobře, opravdu český soud by se inspiroval rozhodnutími soudů ruských v obdobných případech – pokud podobní bezohledně překážející řidiči kolizi s důležitými osobnostmi přežili, byli odsouzeni k nepodmíněným trestům odnětí svobody. Pořádek prostě musí být.
Jenže „náš“ soud byl ve skutečnosti třídní, buržoasní, pozápadnělý. Rozhodl, jako kdyby naše vlast byla součástí Evropy. Jeho rozhodnutí se podobá podobným verdiktům soudů evropských, ba i německých.
JE SNAD ČESKO OPĚT PROTEKTORÁTEM, ABY SE „NAŠE“ SOUDY ŘÍDILY PODLE NĚMECKÝCH ZVYKLOSTÍ ?!?
OKUPUJÍ NÁS SNAD ARMÁDY STÁTŮ EU, ABYCHOM SE MUSELI KLANĚT EVROPĚ ?!?!?
Povšimněte si, vážení vlastenci a vážené vlastenky, přátelé, soudruzi a soukmenovci :
Kdo zde hájí pozápadnělou pipku a její bezohledný způsob jízdy ? Prakticky jen jedna nejmenovaná emigrantka. Žijící kde ? V NĚMECKU. Jak příznačné !
Ano, tak dopadají osoby, jež opustily Matku Vlast : „Opustíš-li mne, nezahynu.“
(Mimochodem - velmi si mi ulevilo před několika týdny, když po pár příspěvcích z Doupěte zmizel jistý známý nick jisté zrádné emigrantky, která z Ameriky dlouho pomlouvala naši vlast a náš národ v diskuzích na Lidovkách. Leninudík, ta DĚSNĚ chytrá PANÍ doktorka Š. brzy pochopila, že zde mezi opravdovými českými vlastenci nemají její pravičácké a buržoasně-humanistické názory žádnou šanci.)
Jen zůstane-li naše pohraničí české, zůstane českou i celá naše vlast !***Volte ČSSD a KSČM !
--------------------------------------------------------------------
*) Viz http://samanovodoupe.blogspot.com/2010/11/moby-dick-kroky-na-ceste-k-jine.html?showComment=1290952784854#c1921661405263442650
2 VV : Kdo zde hájí pozápadnělou pipku a její bezohledný způsob jízdy ? Já. Hlásím se do klubu pozápadnělých řidičů.
Schumacherovi, ještě k tomu Lacinovi a Mazdě (1):
Dopravní předpisy vznikaly postupně, tak jak postupně rostla intensita provozu na silnicích, rostla i potřeba dát tomu všemu nějaký řád a pravidla. Postupně pak byly zapracovávány a zohledňovány i zkušenosti získané za cenu tragédií při nehodách. Ty naše dnešní předpisy sice nejsou ideální a co se týče potřeb dnešního intensivního provozu a toho jak se lidé na silnicích chovají, by potřebovaly ještě vylepšit, ale i v těch současných dopravních předpisech je spousta užitečného a moudrého. Smutné je, že se tím řídí jen málokdo. To čím se tedy řídíme při pohybu na veřejných komunikacích je "Zákon o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu, 361/2000 Sb". Ocituji z něho pár ustanovení:
§4 Povinnosti účastníka provozu na pozemních komunikacích
Při účasti na provozu na pozemních komunikacích je každý povinen
a) chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, aby nepoškozoval životní prostředí ani neohrožoval život zvířat, své chování je povinen přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace,1) povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu,
§11 Směr a způsob jízdy
(1) Na pozemní komunikaci se jezdí vpravo, a pokud tomu nebrání zvláštní okolnosti, při pravém okraji vozovky, pokud není stanoveno jinak.
§12 Jízda v jízdních pruzích
(1) Mimo obec se na pozemní komunikaci o dvou nebo více jízdních pruzích vyznačených na vozovce v jednom směru jízdy jezdí v pravém jízdním pruhu. V ostatních jízdních pruzích se smí jet, jestliže je to nutné k objíždění, předjíždění, otáčení nebo odbočování.
(2) V obci na pozemní komunikaci o dvou nebo více jízdních pruzích vyznačených na vozovce v jednom směru jízdy smí řidič motorového vozidla užívat k jízdě kteréhokoliv jízdního pruhu; přitom se nepovažuje za předjíždění, jedou-li vozidla v jednom z jízdních pruhů rychleji než vozidla v jiném jízdním pruhu. Pokud by vozidla jedoucí současně ve všech jízdních pruzích bránila v jízdě rychleji jedoucímu vozidlu, musí řidič jedoucí v levém krajním jízdním pruhu tento pruh co nejdříve uvolnit;
Schumacherovi, ještě k tomu Lacinovi a Mazdě (2):
Shrnu-li citované do pár českých vět, tak každý by měl sledovat, co se kolem něho v provozu děje a jezdit tak, aby zbytečně nevytvářel kolizní situace a dojde-li k nim, aby je nevyhrocoval, prostě měl by brát ohled na své okolí. Prosté dodržování rychlostních limitů bez ohledu na na to, co dalšího se reálně děje v okolí může být ve svém výsledku ignorantské, bezohledné a vzhledem k bezpečnosti a plynulosti provozu dokonce kontraproduktivní. Věcně vzato, když krátce shrnu, co si myslím, že se asi stalo, tak sebestředná řidička Mazdy tedy nebrala příliš ohledu na situaci okolo, potažmo tedy ani na §4, odst. a) a §12, odst 2 citovaného zákona. Tím tedy byla částečně příčinou toho, že podobně sebestředný Lacina nezvládl své emoce, došlo k výměně hanlivých posunků a pak došlo k onomu doslova kaskadérskému kousku, kdy na ní Lacina zleva najel a ona pak pravděpodobně pomocí prudkého stržení volantu doprava opustila vozovku a jen zázrakem se posádce Mazdy nic nestalo. Předešlu, že Lacina zaslouží dostat pořádně přes prsty, protože lidé, kteří takto nezvládají své emoce, by se v autech na veřejných komunikacích prostě pohybovat možná ani neměli, auto může posloužit i jako zbraň a ta do ruky těm, co se neumí ovládat, prostě nepatří.
Nicméně mediální hon na Lacinu pomocí komprimovaného záznamu události, kdy zrychlená verze manévru z něj jednoznačně dělá piráta, příliš připomínal lynč a exemplární trest, tedy nic žádoucího, aspoň ve slušné společnosti. Normálně časovaná verze záznamu ale ukazuje, že zkušený řidič by mohl s Mazdou zůstat na vozovce s reálnou šancí ohrozit maximálně pár plechů, ale nikoliv život svůj a spolujezdcův, tedy to, co provedla ona řidička se po shlédnutí správně časovaného záznamu dostává do úplně jiného světla. Nevidím to už tak jednoznačně a mohu říci, že bych nechtěl být v kůži toho soudce, co to dostal na starost.
Jak se případ vyvine se časem možná dozvíme, Lacina se pokud vím odvolal. Když mu vyšší instance trest potvrdí, média to zveřejní, když ne, asi budou mlčet, jak je jejich dobrým zvykem. Obávám se ale, že kromě propagandy proti pirátům v tom zpravodajství nic nebude. Já propagandu nemusím, mám raději analýzy, a těch je v médiích bohužel málo a časem asi zmizí úplně.
Jinak v tomto případě selhali:
Lacina a řidička Mazdy, nebrali ohled na své okolí, Lacina jakožto z těch dvou zkušenější a jakožto jedoucí v těžším voze, tedy lepší zbrani, selhal o dost víc;
autoškola v případě řidičky Mazdy odvedla mizernou práci;
zkušební komisař v případě řidičky Mazdy asi svou práci konal velmi nedbale;
média zahájila lynčování Laciny, a možná tím ovlivnila soud.
2 Drak : 1. Řidička Mazdy neporušila pravidla silničního provozu. 2. Veškeré povinnosti ukládané a práva přiznané zákonem č. 361/2000 Sb. je nutné vykládat ve vzájemných souvislostech. Povinnosti a práva na sebe navazují. Například právu na přednost v jízdě odpovídá povinnost druhého účastníka dodržet povinnosti umožňující dát přednost v jízdě. Na to se často zapomíná a ustanovení zákona jsou vykládána izolovaně. Lacina nebyl ohrožen a ani, a to je důležité, ani omezen. Nebyl omezen v právu jet rychlostí nepřevyšující 130 km/h. Pro vyšší rychlost totoprávo neměl. Pro úplnost dodávám, že například právu přednosti v jízdě odpovídá povinnost dodržovat pravidla silničného provozu tak, aby plnění povinnosti dát přednosti v jízdě nebylo znemožněno ani ztíženo. Toto je nutné vykládat a míru zavinění účastníků posuzovat s ohledem na konkrétní okolnosti, rychlost jízdy, viditelnost a výhledové poměry. Lacina byl právem odsouzen za úmyslný trestný čin. Takové činy je nutno přísně a exemplárně trestat.
No tak poslyšte, tedy vlastně počtěte, Schumachře :
Vy jste opravdu nějaký podezřele pozápadnělý. Což nebylo už x-krát řečeno a napsáno, že dobrý Čech Lacina pospíchal ? Co mu má nějaká ženská (ŽENSKÁ !) co překážet ?!?
Správně jí našinec Luboš Lacina ukázal vztyčený prst, poté, co mu konečně uhnula z cesty. A byla velká chyba orangutana, pipčina spolujezdce, že gesto opětoval. Náš rodák Luboš to samozřejmě nemohl nechat bez odpovědi.
Tak mne napadá, Schumachře - nelíbilo by se Vám ve Švýcarsku ? Tam když někoho pěkně po česku předjedete, bezpečnou, nicméně v té hloupé zemi nepovolenou rychlostí, tak předjetý závistivec Vás nelení okamžitě udat. A třídní švýcarská policie koná. Ne proti udavači, ale proti Vám.
HNUS !
Schumacherovi, k provozu na silnicích obecně (1):
Táta musel osobákem služebně najezdit poměrně dost desítek tisíc kilometrů ročně a měl řidičák snad s výjimkou E (tahače s návěsem) a D (autobusu) snad na všechno možné, včetně motorek.
Často jsem s ním jako "náctiletý" jezdíval a on měl poměrně dobrý zvyk, komentovat co dělá a proč to dělá. Samozřejmě, že jako kluka mi to zajímalo a rád jsem ho poslouchal. Když jsme například jeli po D1 do Brna, zahlédl táta dvě auta v připojovacím pruhu před námi. Podíval se do zrcátka a když zjistil, že je v levém pruhu volno, přejel do levého a umožnil tak těm dvěma autům v tom připojovacím pruhu se v klidu rozjet a v klidu se zařadit do toho pravého. Pak mi vysvětlil, že explicitně zákonem stanovená povinnost to sice není, ale je že je slušné a žádoucí projevit pochopení a vstřícnost vůči ostatním a nevyžívat přednosti v jízdě, není-li to nezbytně nutné. Také mi mimo jiné učil sledovat přístroje a zrcátka, zkrátka dění v provozu a správně odhadovat krátkodobý vývoj situace a na základě toho pak reagovat na změnu situace včas a správně. Také mi učil, čemu je dobré se pokud možno vyhnout, jako třeba nejet při souběžné jízdě u kabiny náklaďáku, kam řidič skoro nevidí, a kde je tudíž možné snadno přijít k úhoně, a tisíce dalších drobností a užitečností. Dodnes mi to umožňuje pohybovat se v dnešním intensivním provozu pomocí toho předvídání relativně plynule a relativně bezpečně a jsem za to tátovi a pak ještě instruktorům v autoškolách, které jsem absolvoval velice vděčný, protože já měl štěstí na lidi odborně zdatné a ochotné něco dělat, a protože jsem byl ochoten je poslouchat, tak oni na oplátku rádi povídali a mnoho svých zkušeností mi také úspěšně předali.
Provoz je dnes intensivní a pohybuje se v něm počínaje bezelstnými nekňuby až po vyloženě psychopatické jedince kdekdo, možná i kdeco. Jsem-li například v připojovacím pruhu a chci se zařadit, tak to, že mi to někdo nechce umožnit tak, jak to kdysi učil mě můj táta, byť třeba široko daleko nic není, tak to pochopím, lidé jsou dnes sebestřední a bezohlední, když ten agresivní blb ale navíc začne zrychlovat a já pak musím buď také, nebo naopak brzdit, tak to už je pak z jeho strany kdesi mezi přestupkem a trestným činem. Na takového dementa narazím v průměru tak 1-2x týdně. Jediný recept jak v tom obstát bez úhony na majetku, zdraví či nedej bože životě, je jezdit předvídavě, ohleduplně a bez konfliktů. To zní jako ideál, ale o ten bychom se všichni měli snažit. Dojde-li k nějaké kolizní situaci, je dobré chápat to v ten okamžik jako selhání (zda své nebo toho druhého je momentálně jedno) důležité je v rámci daných možností vykašlat se na emoce, aby nezatěžovaly zbytečně mozek a nechat mozek tu situaci vyřešit pokud možno co nejméně konfliktně a co nejbezpečněji pro všechny zúčastněné. Čí to bylo selhání si může člověk promyslet později, nejdříve z toho musí vyváznout živ a zdráv.
Legislativa potřebuje zlepšit tak, aby jasněji definovala co to je kooperativní styl řízení vozidla a pomocí sankcí pak nutila účastníky v provozu se kooperativně chovat. Dopravní policie, se pak bude muset naučit postihovat i tyto záležitosti a ne jen alkohol a rychlostní limity, to je v dnešní době naprosto nedostatečné.
Schumacherovi, k provozu na silnicích obecně (2):
Bodový systém by se měl změnit tak, že kdykoliv přijde-li řidič o 1/3 bodů, dostane to od úřadu písemně, dosavadní úprava je nedostatečná. Odpis nějakých trestných bodů bych umožnil, ale až po povinném týdenním kursu teorie jízdy a kooperativního stylu řízení, ono když někdo musí dát do něčeho týden času, tak si toho pak váží úplně jinak. Můj strýc kdysi v Jižní Africe překročil rychlost, protože zaspal na pracovní pohovor a snažil se to dohnat. Dopravák ho zastavil, a na místě mu odpřednášel cca padesátiminutovou přednášku o tom, kolik životů se zmaří, kolik lidí se zmrzačí a kolik škody vznikne jenom kvůli nedodržování té rychlosti, pokutu nedostal. Strýc říkal, že to, že tu pokutu nedostal, na něj zapůsobilo tak, že už nikdy potom předpisy v JA neporušil. Na pohovor přišel pozdě a místo dostal někdo jiný. Proto si myslím, že ty cca týdenní kursy pro hříšníky s možnosti odpisu bodů by byly dost účinné. Prostě legislativa, osvěta a represe musí vytvořit ten správný tlak tím správným směrem. Pakliže někdo z Vás viděl provoz v dopravní špičce v Porůří a Sársku, nebo v Holandsku, kolem Amsterodamu či Rotterdamu, tak si snadno spočítá, že kdyby se oni během té dopravní špičky chovali tak pitomě a nevstřícně, jako my, tady u nás, tak by se tam už dávno pozabíjeli. Kdybychom se my, v našem pražském provozu, naopak naučili chovat k sobě navzájem aspoň z poloviny tak vstřícně a slušně, jako to dělají ti Holanďané nebo Němci v tom jejich, tak věřím, že bychom v Praze skoro žádné zácpy ani neměli a když, ano, tak by byly kratší a méně intensivní. Určitě bych se také přimlouval, aby zimní obutí bylo povinné od 1.12 do nějakého rozumného data, třeba 31.3, to by také ledačemu prospělo.
Zákon, zejména pak ten, který je o provozu na pozemních komunikacích má být jasně formulovaný, tak jasně, aby ho pochopil i žák základní školy a to bez nutnosti nějakých zasvěcených výkladů a bez předchozí porady s právníkem, na to v reálných situacích obvykle není kdy. Víte, jedna věc je znění zákona, druhá pak jeho chápání a výklady a úplně něco jiného je pak reálný provoz a situace v něm nastalé. Pohybujíce se v reálném provozu chovám se tak, abych se dostal pokud možno bezpečně, to na prvém místě, no a pak také přiměřeně rychle a plynule z bodu A do bodu B. Své negativní emoce se snažím tlumit, negativní emoce druhých se snažím zbytečně nevyvolávat a pokud to situace dovoluje, umožňuji se přiměřeně rychle dostávat z bodu A do bodu B i ostatním, snažím se jim tedy překážet co nejméně to jde. Toto se mi dlouhodobě poměrně dobře osvědčilo.
Co se Laciny a Mazdy týče, tak posádka Mazdy měla víc štěstí než rozumu. To, že by Lacinu strčili do basy místo na 5 let třeba na 12, by posádce Mazdy v případě, že by to nepřežila, nebo zůstala na vozíčku, bylo si myslím houby platné. Navíc, kdyby ta dáma lépe zvládala techniku jízdy, a uměla správně reagovat na nastalé situace, tak by podle správně časovaného záznamu mohla zvládnout situaci pro sebe a svého spolujezdce aniž by se zbytečně vystavila riziku zmrzačení či smrti. Kdyby se navíc nevyskytovala v tom levém jízdním pruhu zbytečně dlouho, tak ta situace ani nemusela nastat. Což je způsob, kterým bych to řešil já osobně a který se mi dlouhodobě osvědčil. „Co nemáš sám rád, nečiň jiným.“ se píše v jedné moudré knize. Místo toho přemýšlení o tom, kdo je v právu a kdo není a hraní si na bůh ví co a bůh ví proč, prostě stačí projevit trochu inteligence, vzájemného pochopení a vstřícnosti. Prostě projevit místo tvrdé palice zdravý rozum, jenže toho je jako šafránu, bohužel.
Okomentovat